Do letošního ročníku 19. studentské vědecké konference (SVK) se přihlásilo rekordních 136 pre- i postgraduálních studentů nejen z naší fakulty, kteří prezentovali dohromady 126 prací. Ačkoli se většina z těch, kteří dopadli nejlépe, SVK zúčastnila poprvé, shodují se, že to pro ně byla dobrá zkušenost – ať už proto, že si mohli vyzkoušet prezentaci výsledků před kolegy z různých oborů, nebo proto, že měli příležitost potkat zajímavé a talentované lidi, nebo prostě proto, že si zvedli sebevědomí :) Za jedny z nejdůležitějších aspektů ve vztahu školitele a školence pak považují komunikaci, rovnost, důvěru, trpělivost a aktivitu.

Všem vítězům jsme položili následující otázky:

1. Co vás na vědě baví?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a co nejzajímavější?

3. Jak se vám líbí inovovaný formát SVK?

4. Budete s vědou pokračovat i po skončení studia?

Barbora Heřmanovská, 5. ročník VL

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: In vivo model fokální kortikální dysplázie na podkladě somatické mutace v mTOR signální kaskádě – nová cesta k porozumění mechanismů epileptogeneze

Školitel: prof. MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D., Fyziologický ústav AV ČR

1. Věda je skvělá v tom, že člověka do jisté míry naučí přemýšlet úplně jinak. Někdy mi to přijde jako taková hra – na začátku je hypotéza a úkolem je ji ověřit, nebo naopak vyvrátit. Každý krok práce je třeba naplánovat a každý výsledek odůvodnit, přemýšlet nad ním, plánovat další postup… A nakonec to vše spojit v jeden celek. Věda umí být i velmi nepředvídatelná a cesta za dobrým výsledkem je často dlouhá a trnitá, ale každý výstup – i ten nečekaný – posouvá naše hranice vědění dál. A mě zkrátka baví být toho součástí.

2. Nejtěžší pro mne bylo dostat se do kůže molekulárního neurobiologa. Zároveň je to ale asi to nejzajímavější, co jsem doposud dělala. Nevěřila jsem, co všechno je možné, dokud jsem to sama nezkusila. Designovat geny, klonovat DNA, „pěstovat“ neurony nebo operovat embrya velká jako můj malíček.

3. Nemám sice zkušenost s předchozím formátem SVK, nicméně letos mi to přišlo celkem povedené, zejména elektronické přihlašování. Rozdělení na posterovou a přednáškovou sekci je běžné i na jiných konferencích a myslím, že je dobré mít zkušenost s oběma typy prezentace.

4. Ideálně bych kombinovala vědu a kliniku, ale myslím, že člověk nemůže dlouhodobě dělat obě věci se stoprocentním nasazením a časem musí dát jedné přednost. Ráda bych se po promoci věnovala klinické neurologii, zejména problematice dětských epilepsií. Právě epileptologii je v současnosti věnována stále větší pozornost ve vědecké sféře. Je tedy těžké opustit vědu a být čistě klinikem.

Bc. Kateřina Macholdová, PřF UK, 2. ročník NMgr. Imunologie

Sekce: pregraduální postery

Práce: Rozdíl v regulačních T buňkách pupečníkové krve dětí zdravých a alergických matek

Školitel: RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie

1. Věda vyžaduje určitou ostražitost, je třeba dávat neustále pozor, co se děje nového. A to je na tom právě zábavné.

2. Člověk musí stihnout velmi mnoho práce – od sběru vzorků přes optimalizaci metod až po analýzu dat – za relativně krátkou dobu magisterského studia. To, co hodnotím jako zajímavé a velice se mi líbilo, byla možnost vyzkoušet si teoretické znalosti v praxi na vlastním experimentu.
3. Považuji za velké pozitivum, že si studenti mohou vybrat mezi přednáškou nebo posterem a komise k tomu přihlíží.
4. Doufám, že částečně ano, ale neplánuji pokračovat Ph.D. studiem.

Daniel W. Rogalsky, 5. ročník GM

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: Transferrin receptor 2 and TMPRSS6, two proteins involved in hepatic iron homeostasis, are expressed in the murine spleen following erythropoietin administration

Školitel: Ing. Jan Krijt, Ph.D., Ústav patologické fyziologie

1. The thing I love about science is that is gives one the opportunity to question. I love the idea of delving into the mysteries of biology in an attempt to uncover tiny pieces of previously unknown information which hopefully may be useful to the field of medicine in the future.

2. The most challenging and interesting part of the work is that is deals with a subject (iron metabolism) which at this point in time very little is known about it, there are many mysterious proteins and complex interactions which on one hand makes it extremely exciting, but on the other hand can be incredibly demanding to unravel.

3. The new SVK version is very convenient, clear and thoughtful. The poster and oral presentations are both a fantastic way to give many students the opportunity to partake and present their results.

4. After I finish my studies I do plan to go on the path of a clinician. However, I can always envisage science, whether basic or clinical research being an internal part of my career.

Mgr. Pavel Horák, 2. ročník DSP

Sekce: postgraduální přednášky

Práce: Hedgehog effector proteins Gli1 and Gli2 directly regulate transcription of SLUG gene in melanoma cells

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

1. V tom, jak je systematická a pro mě tedy ne zas až tak složitá na pochopení. Tím si mě získala v dětství, ale dnes, když se pohybuji ve světě biomolekulární chemie, mě fascinuje, jak se pořád uskutečňují průlomové objevy a spíš zjišťujeme, že toho o celku vlastně víme méně než více.

2. Paradoxně nejtěžší jsou pro mě základní úkony. Komplikované experimenty se většinou daří, ale to klonování!? :) Jednoduchý protokol, kde je přesně rozebrán postup s objemy, časy a teplotami. No, a člověk to všechno přesně podle toho udělá, pak ráno přijde a ty mršky nevyrostly. Nejzajímavější je… vlastně všechno. Pokaždé, když vyhodnocujeme data, která začnou potvrzovat naši myšlenku, se mi zrychlí tep a je to hrozně super pocit. Častokrát je to i hodně emotivní. Krom toho se člověk dostane k věcem, se kterými se dá dost „vyblbnout“, jako jsou třeba tekutý dusík a suchý led :)

3. Posterová sekce se velmi zdařila. Obecně se rád procházím mezi postery a prohlížím si výsledky z odvětví, o kterých nemám ani ponětí, že se studují. Nikdy ale není problém se na cokoli zeptat, prodiskutovat, případně i oponovat. Taky se u toho pozná spousta zajímavých lidí.

4. Rozhodně budu s nějakou formou vědy pokračovat. Jen teď nedokážu odpovědět, kde a jak to bude. Mám štěstí, že si při studiích můžu vyzkoušet i práci na částečný úvazek v soukromém sektoru, což je úplně jiný svět než ten akademický. Kterou z cest se nakonec vydám, se uvidí.

MUDr. Vladimír Koucký, 3. ročník DSP

Sekce: postgraduální postery

Práce: Dysfunkce HPV 16-specifických T-lymfocytů infiltrujících karcinomy orofaryngu ve vztahu k expresi TIM-3 a PD-1

Školitel: doc. MUDr. Jan Bouček, Ph.D. Klinika otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

1. Alespoň částečná orientace ve světě vědy, práce s daty a znalost základních laboratorních technik je v současné západní medicíně velmi užitečná až nezbytná. Kromě toho je vědecká práce dobrým mentálním tréninkem a osvěžením. Každodenní praxe se pro každého dříve či později stane do určité míry rutinou – takže zájem o výzkum a jeho výsledky může mj. pomoci neustále rozšiřovat obzory a třeba i udržet správnou míru motivace do další práce v medicíně.
2. Nejtěžší jsou chvíle, kdy dílčí experimenty a průběžné výsledky krásně „nadesignovaného“ projektu úplně neodpovídají původním nadšeným představám a teoriím. Zajímavé pak je všechny tyto překážky překonávat, či alespoň nenásilně obcházet, a vyprodukovat data, ze kterých můžu mít radost a kterým věřím.

3. Nemohu srovnávat s předchozími ročníky ani jako aktivní účastník, ani jako divák, neboť jsem medicínu studoval v Motole. Nicméně současný základní formát SVK je určitě správnou cestou.

4. Ano, obávám se však, že nebude reálné věnovat experimentálnímu výzkumu tolik času jako nyní. Pokud se chce člověk zdokonalovat v klinické medicíně, obzvlášť pak v chirurgickém oboru, velmi obtížně zařadí do denního rozvrhu několik hodin v laboratoři a k tomu třeba i trochu spánku. Věřím ale, že budu na experimentálním výzkumu nadále spolupracovat, popřípadě si nějaký logisticky schůdný projekt ponechám.

Martin Pehr, 3. ročník VL

Sekce: pregraduální postery

Práce: Kvantitativní detekce fd fágů pomoci qPCR

Školitel: Mgr. Pavel Šácha, Ph.D., Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

1. Baví mě, že je pořád na co se ptát, protože každá odpověď přináší další otázky.

2. Nejtěžší bylo překonat neúspěšné pokusy. Zajímavého bylo mnoho, nejvíce asi učení se novým metodám a návrhu experimentů.

3. Za mě velký krok kupředu, jen bych do budoucna rád v programu viděl i zvané přednášky od zajímavých odborníků.

4. Určitě ano, jen ještě přemýšlím, ve kterém oboru to bude.

jat

Gratulujeme i dalším oceněným studentům a také všem ostatním, kteří měli odvahu se do 19. SVK zapojit! Více na: www.lf1.cuni.cz/19svk

Do letošního ročníku 19. studentské vědecké konference (SVK) se přihlásilo rekordních 136 pre- i postgraduálních studentů nejen z naší fakulty, kteří prezentovali dohromady 126 prací. Ačkoli se většina z těch, kteří dopadli nejlépe, SVK zúčastnila poprvé, shodují se, že to pro ně byla dobrá zkušenost – ať už proto, že si mohli vyzkoušet prezentaci výsledků před kolegy z různých oborů, nebo proto, že měli příležitost potkat zajímavé a talentované lidi, nebo prostě proto, že si zvedli sebevědomí :) Za jedny z nejdůležitějších aspektů ve vztahu školitele a školence pak považují komunikaci, rovnost, důvěru, trpělivost a aktivitu.

Všem vítězům jsme položili následující otázky:

1. Co vás na vědě baví?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a co nejzajímavější?

3. Jak se vám líbí inovovaný formát SVK?

4. Budete s vědou pokračovat i po skončení studia?

Barbora Heřmanovská, 5. ročník VL

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: In vivo model fokální kortikální dysplázie na podkladě somatické mutace v mTOR signální kaskádě – nová cesta k porozumění mechanismů epileptogeneze

Školitel: prof. MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D., Fyziologický ústav AV ČR

1. Věda je skvělá v tom, že člověka do jisté míry naučí přemýšlet úplně jinak. Někdy mi to přijde jako taková hra – na začátku je hypotéza a úkolem je ji ověřit, nebo naopak vyvrátit. Každý krok práce je třeba naplánovat a každý výsledek odůvodnit, přemýšlet nad ním, plánovat další postup… A nakonec to vše spojit v jeden celek. Věda umí být i velmi nepředvídatelná a cesta za dobrým výsledkem je často dlouhá a trnitá, ale každý výstup – i ten nečekaný – posouvá naše hranice vědění dál. A mě zkrátka baví být toho součástí.

2. Nejtěžší pro mne bylo dostat se do kůže molekulárního neurobiologa. Zároveň je to ale asi to nejzajímavější, co jsem doposud dělala. Nevěřila jsem, co všechno je možné, dokud jsem to sama nezkusila. Designovat geny, klonovat DNA, „pěstovat“ neurony nebo operovat embrya velká jako můj malíček.

3. Nemám sice zkušenost s předchozím formátem SVK, nicméně letos mi to přišlo celkem povedené, zejména elektronické přihlašování. Rozdělení na posterovou a přednáškovou sekci je běžné i na jiných konferencích a myslím, že je dobré mít zkušenost s oběma typy prezentace.

4. Ideálně bych kombinovala vědu a kliniku, ale myslím, že člověk nemůže dlouhodobě dělat obě věci se stoprocentním nasazením a časem musí dát jedné přednost. Ráda bych se po promoci věnovala klinické neurologii, zejména problematice dětských epilepsií. Právě epileptologii je v současnosti věnována stále větší pozornost ve vědecké sféře. Je tedy těžké opustit vědu a být čistě klinikem.

Bc. Kateřina Macholdová, PřF UK, 2. ročník NMgr. Imunologie

Sekce: pregraduální postery

Práce: Rozdíl v regulačních T buňkách pupečníkové krve dětí zdravých a alergických matek

Školitel: RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie

1. Věda vyžaduje určitou ostražitost, je třeba dávat neustále pozor, co se děje nového. A to je na tom právě zábavné.

2. Člověk musí stihnout velmi mnoho práce – od sběru vzorků přes optimalizaci metod až po analýzu dat – za relativně krátkou dobu magisterského studia. To, co hodnotím jako zajímavé a velice se mi líbilo, byla možnost vyzkoušet si teoretické znalosti v praxi na vlastním experimentu.
3. Považuji za velké pozitivum, že si studenti mohou vybrat mezi přednáškou nebo posterem a komise k tomu přihlíží.
4. Doufám, že částečně ano, ale neplánuji pokračovat Ph.D. studiem.

Daniel W. Rogalsky, 5. ročník GM

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: Transferrin receptor 2 and TMPRSS6, two proteins involved in hepatic iron homeostasis, are expressed in the murine spleen following erythropoietin administration

Školitel: Ing. Jan Krijt, Ph.D., Ústav patologické fyziologie

1. The thing I love about science is that is gives one the opportunity to question. I love the idea of delving into the mysteries of biology in an attempt to uncover tiny pieces of previously unknown information which hopefully may be useful to the field of medicine in the future.

2. The most challenging and interesting part of the work is that is deals with a subject (iron metabolism) which at this point in time very little is known about it, there are many mysterious proteins and complex interactions which on one hand makes it extremely exciting, but on the other hand can be incredibly demanding to unravel.

3. The new SVK version is very convenient, clear and thoughtful. The poster and oral presentations are both a fantastic way to give many students the opportunity to partake and present their results.

4. After I finish my studies I do plan to go on the path of a clinician. However, I can always envisage science, whether basic or clinical research being an internal part of my career.

Mgr. Pavel Horák, 2. ročník DSP

Sekce: postgraduální přednášky

Práce: Hedgehog effector proteins Gli1 and Gli2 directly regulate transcription of SLUG gene in melanoma cells

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

1. V tom, jak je systematická a pro mě tedy ne zas až tak složitá na pochopení. Tím si mě získala v dětství, ale dnes, když se pohybuji ve světě biomolekulární chemie, mě fascinuje, jak se pořád uskutečňují průlomové objevy a spíš zjišťujeme, že toho o celku vlastně víme méně než více.

2. Paradoxně nejtěžší jsou pro mě základní úkony. Komplikované experimenty se většinou daří, ale to klonování!? :) Jednoduchý protokol, kde je přesně rozebrán postup s objemy, časy a teplotami. No, a člověk to všechno přesně podle toho udělá, pak ráno přijde a ty mršky nevyrostly. Nejzajímavější je… vlastně všechno. Pokaždé, když vyhodnocujeme data, která začnou potvrzovat naši myšlenku, se mi zrychlí tep a je to hrozně super pocit. Častokrát je to i hodně emotivní. Krom toho se člověk dostane k věcem, se kterými se dá dost „vyblbnout“, jako jsou třeba tekutý dusík a suchý led :)

3. Posterová sekce se velmi zdařila. Obecně se rád procházím mezi postery a prohlížím si výsledky z odvětví, o kterých nemám ani ponětí, že se studují. Nikdy ale není problém se na cokoli zeptat, prodiskutovat, případně i oponovat. Taky se u toho pozná spousta zajímavých lidí.

4. Rozhodně budu s nějakou formou vědy pokračovat. Jen teď nedokážu odpovědět, kde a jak to bude. Mám štěstí, že si při studiích můžu vyzkoušet i práci na částečný úvazek v soukromém sektoru, což je úplně jiný svět než ten akademický. Kterou z cest se nakonec vydám, se uvidí.

MUDr. Vladimír Koucký, 3. ročník DSP

Sekce: postgraduální postery

Práce: Dysfunkce HPV 16-specifických T-lymfocytů infiltrujících karcinomy orofaryngu ve vztahu k expresi TIM-3 a PD-1

Školitel: doc. MUDr. Jan Bouček, Ph.D. Klinika otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

1. Alespoň částečná orientace ve světě vědy, práce s daty a znalost základních laboratorních technik je v současné západní medicíně velmi užitečná až nezbytná. Kromě toho je vědecká práce dobrým mentálním tréninkem a osvěžením. Každodenní praxe se pro každého dříve či později stane do určité míry rutinou – takže zájem o výzkum a jeho výsledky může mj. pomoci neustále rozšiřovat obzory a třeba i udržet správnou míru motivace do další práce v medicíně.
2. Nejtěžší jsou chvíle, kdy dílčí experimenty a průběžné výsledky krásně „nadesignovaného“ projektu úplně neodpovídají původním nadšeným představám a teoriím. Zajímavé pak je všechny tyto překážky překonávat, či alespoň nenásilně obcházet, a vyprodukovat data, ze kterých můžu mít radost a kterým věřím.

3. Nemohu srovnávat s předchozími ročníky ani jako aktivní účastník, ani jako divák, neboť jsem medicínu studoval v Motole. Nicméně současný základní formát SVK je určitě správnou cestou.

4. Ano, obávám se však, že nebude reálné věnovat experimentálnímu výzkumu tolik času jako nyní. Pokud se chce člověk zdokonalovat v klinické medicíně, obzvlášť pak v chirurgickém oboru, velmi obtížně zařadí do denního rozvrhu několik hodin v laboratoři a k tomu třeba i trochu spánku. Věřím ale, že budu na experimentálním výzkumu nadále spolupracovat, popřípadě si nějaký logisticky schůdný projekt ponechám.

Martin Pehr, 3. ročník VL

Sekce: pregraduální postery

Práce: Kvantitativní detekce fd fágů pomoci qPCR

Školitel: Mgr. Pavel Šácha, Ph.D., Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

1. Baví mě, že je pořád na co se ptát, protože každá odpověď přináší další otázky.

2. Nejtěžší bylo překonat neúspěšné pokusy. Zajímavého bylo mnoho, nejvíce asi učení se novým metodám a návrhu experimentů.

3. Za mě velký krok kupředu, jen bych do budoucna rád v programu viděl i zvané přednášky od zajímavých odborníků.

4. Určitě ano, jen ještě přemýšlím, ve kterém oboru to bude.

jat

Gratulujeme i dalším oceněným studentům a také všem ostatním, kteří měli odvahu se do 19. SVK zapojit! Více na: www.lf1.cuni.cz/19svk

Do letošního ročníku 19. studentské vědecké konference (SVK) se přihlásilo rekordních 136 pre- i postgraduálních studentů nejen z naší fakulty, kteří prezentovali dohromady 126 prací. Ačkoli se většina z těch, kteří dopadli nejlépe, SVK zúčastnila poprvé, shodují se, že to pro ně byla dobrá zkušenost – ať už proto, že si mohli vyzkoušet prezentaci výsledků před kolegy z různých oborů, nebo proto, že měli příležitost potkat zajímavé a talentované lidi, nebo prostě proto, že si zvedli sebevědomí :) Za jedny z nejdůležitějších aspektů ve vztahu školitele a školence pak považují komunikaci, rovnost, důvěru, trpělivost a aktivitu.

Všem vítězům jsme položili následující otázky:

1. Co vás na vědě baví?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a co nejzajímavější?

3. Jak se vám líbí inovovaný formát SVK?

4. Budete s vědou pokračovat i po skončení studia?

Barbora Heřmanovská, 5. ročník VL

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: In vivo model fokální kortikální dysplázie na podkladě somatické mutace v mTOR signální kaskádě – nová cesta k porozumění mechanismů epileptogeneze

Školitel: prof. MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D., Fyziologický ústav AV ČR

1. Věda je skvělá v tom, že člověka do jisté míry naučí přemýšlet úplně jinak. Někdy mi to přijde jako taková hra – na začátku je hypotéza a úkolem je ji ověřit, nebo naopak vyvrátit. Každý krok práce je třeba naplánovat a každý výsledek odůvodnit, přemýšlet nad ním, plánovat další postup… A nakonec to vše spojit v jeden celek. Věda umí být i velmi nepředvídatelná a cesta za dobrým výsledkem je často dlouhá a trnitá, ale každý výstup – i ten nečekaný – posouvá naše hranice vědění dál. A mě zkrátka baví být toho součástí.

2. Nejtěžší pro mne bylo dostat se do kůže molekulárního neurobiologa. Zároveň je to ale asi to nejzajímavější, co jsem doposud dělala. Nevěřila jsem, co všechno je možné, dokud jsem to sama nezkusila. Designovat geny, klonovat DNA, „pěstovat“ neurony nebo operovat embrya velká jako můj malíček.

3. Nemám sice zkušenost s předchozím formátem SVK, nicméně letos mi to přišlo celkem povedené, zejména elektronické přihlašování. Rozdělení na posterovou a přednáškovou sekci je běžné i na jiných konferencích a myslím, že je dobré mít zkušenost s oběma typy prezentace.

4. Ideálně bych kombinovala vědu a kliniku, ale myslím, že člověk nemůže dlouhodobě dělat obě věci se stoprocentním nasazením a časem musí dát jedné přednost. Ráda bych se po promoci věnovala klinické neurologii, zejména problematice dětských epilepsií. Právě epileptologii je v současnosti věnována stále větší pozornost ve vědecké sféře. Je tedy těžké opustit vědu a být čistě klinikem.

Bc. Kateřina Macholdová, PřF UK, 2. ročník NMgr. Imunologie

Sekce: pregraduální postery

Práce: Rozdíl v regulačních T buňkách pupečníkové krve dětí zdravých a alergických matek

Školitel: RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie

1. Věda vyžaduje určitou ostražitost, je třeba dávat neustále pozor, co se děje nového. A to je na tom právě zábavné.

2. Člověk musí stihnout velmi mnoho práce – od sběru vzorků přes optimalizaci metod až po analýzu dat – za relativně krátkou dobu magisterského studia. To, co hodnotím jako zajímavé a velice se mi líbilo, byla možnost vyzkoušet si teoretické znalosti v praxi na vlastním experimentu.
3. Považuji za velké pozitivum, že si studenti mohou vybrat mezi přednáškou nebo posterem a komise k tomu přihlíží.
4. Doufám, že částečně ano, ale neplánuji pokračovat Ph.D. studiem.

Daniel W. Rogalsky, 5. ročník GM

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: Transferrin receptor 2 and TMPRSS6, two proteins involved in hepatic iron homeostasis, are expressed in the murine spleen following erythropoietin administration

Školitel: Ing. Jan Krijt, Ph.D., Ústav patologické fyziologie

1. The thing I love about science is that is gives one the opportunity to question. I love the idea of delving into the mysteries of biology in an attempt to uncover tiny pieces of previously unknown information which hopefully may be useful to the field of medicine in the future.

2. The most challenging and interesting part of the work is that is deals with a subject (iron metabolism) which at this point in time very little is known about it, there are many mysterious proteins and complex interactions which on one hand makes it extremely exciting, but on the other hand can be incredibly demanding to unravel.

3. The new SVK version is very convenient, clear and thoughtful. The poster and oral presentations are both a fantastic way to give many students the opportunity to partake and present their results.

4. After I finish my studies I do plan to go on the path of a clinician. However, I can always envisage science, whether basic or clinical research being an internal part of my career.

Mgr. Pavel Horák, 2. ročník DSP

Sekce: postgraduální přednášky

Práce: Hedgehog effector proteins Gli1 and Gli2 directly regulate transcription of SLUG gene in melanoma cells

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

1. V tom, jak je systematická a pro mě tedy ne zas až tak složitá na pochopení. Tím si mě získala v dětství, ale dnes, když se pohybuji ve světě biomolekulární chemie, mě fascinuje, jak se pořád uskutečňují průlomové objevy a spíš zjišťujeme, že toho o celku vlastně víme méně než více.

2. Paradoxně nejtěžší jsou pro mě základní úkony. Komplikované experimenty se většinou daří, ale to klonování!? :) Jednoduchý protokol, kde je přesně rozebrán postup s objemy, časy a teplotami. No, a člověk to všechno přesně podle toho udělá, pak ráno přijde a ty mršky nevyrostly. Nejzajímavější je… vlastně všechno. Pokaždé, když vyhodnocujeme data, která začnou potvrzovat naši myšlenku, se mi zrychlí tep a je to hrozně super pocit. Častokrát je to i hodně emotivní. Krom toho se člověk dostane k věcem, se kterými se dá dost „vyblbnout“, jako jsou třeba tekutý dusík a suchý led :)

3. Posterová sekce se velmi zdařila. Obecně se rád procházím mezi postery a prohlížím si výsledky z odvětví, o kterých nemám ani ponětí, že se studují. Nikdy ale není problém se na cokoli zeptat, prodiskutovat, případně i oponovat. Taky se u toho pozná spousta zajímavých lidí.

4. Rozhodně budu s nějakou formou vědy pokračovat. Jen teď nedokážu odpovědět, kde a jak to bude. Mám štěstí, že si při studiích můžu vyzkoušet i práci na částečný úvazek v soukromém sektoru, což je úplně jiný svět než ten akademický. Kterou z cest se nakonec vydám, se uvidí.

MUDr. Vladimír Koucký, 3. ročník DSP

Sekce: postgraduální postery

Práce: Dysfunkce HPV 16-specifických T-lymfocytů infiltrujících karcinomy orofaryngu ve vztahu k expresi TIM-3 a PD-1

Školitel: doc. MUDr. Jan Bouček, Ph.D. Klinika otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

1. Alespoň částečná orientace ve světě vědy, práce s daty a znalost základních laboratorních technik je v současné západní medicíně velmi užitečná až nezbytná. Kromě toho je vědecká práce dobrým mentálním tréninkem a osvěžením. Každodenní praxe se pro každého dříve či později stane do určité míry rutinou – takže zájem o výzkum a jeho výsledky může mj. pomoci neustále rozšiřovat obzory a třeba i udržet správnou míru motivace do další práce v medicíně.
2. Nejtěžší jsou chvíle, kdy dílčí experimenty a průběžné výsledky krásně „nadesignovaného“ projektu úplně neodpovídají původním nadšeným představám a teoriím. Zajímavé pak je všechny tyto překážky překonávat, či alespoň nenásilně obcházet, a vyprodukovat data, ze kterých můžu mít radost a kterým věřím.

3. Nemohu srovnávat s předchozími ročníky ani jako aktivní účastník, ani jako divák, neboť jsem medicínu studoval v Motole. Nicméně současný základní formát SVK je určitě správnou cestou.

4. Ano, obávám se však, že nebude reálné věnovat experimentálnímu výzkumu tolik času jako nyní. Pokud se chce člověk zdokonalovat v klinické medicíně, obzvlášť pak v chirurgickém oboru, velmi obtížně zařadí do denního rozvrhu několik hodin v laboratoři a k tomu třeba i trochu spánku. Věřím ale, že budu na experimentálním výzkumu nadále spolupracovat, popřípadě si nějaký logisticky schůdný projekt ponechám.

Martin Pehr, 3. ročník VL

Sekce: pregraduální postery

Práce: Kvantitativní detekce fd fágů pomoci qPCR

Školitel: Mgr. Pavel Šácha, Ph.D., Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

1. Baví mě, že je pořád na co se ptát, protože každá odpověď přináší další otázky.

2. Nejtěžší bylo překonat neúspěšné pokusy. Zajímavého bylo mnoho, nejvíce asi učení se novým metodám a návrhu experimentů.

3. Za mě velký krok kupředu, jen bych do budoucna rád v programu viděl i zvané přednášky od zajímavých odborníků.

4. Určitě ano, jen ještě přemýšlím, ve kterém oboru to bude.

jat

Gratulujeme i dalším oceněným studentům a také všem ostatním, kteří měli odvahu se do 19. SVK zapojit! Více na: www.lf1.cuni.cz/19svk

Do letošního ročníku 19. studentské vědecké konference (SVK) se přihlásilo rekordních 136 pre- i postgraduálních studentů nejen z naší fakulty, kteří prezentovali dohromady 126 prací. Ačkoli se většina z těch, kteří dopadli nejlépe, SVK zúčastnila poprvé, shodují se, že to pro ně byla dobrá zkušenost – ať už proto, že si mohli vyzkoušet prezentaci výsledků před kolegy z různých oborů, nebo proto, že měli příležitost potkat zajímavé a talentované lidi, nebo prostě proto, že si zvedli sebevědomí :) Za jedny z nejdůležitějších aspektů ve vztahu školitele a školence pak považují komunikaci, rovnost, důvěru, trpělivost a aktivitu.

Všem vítězům jsme položili následující otázky:

1. Co vás na vědě baví?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a co nejzajímavější?

3. Jak se vám líbí inovovaný formát SVK?

4. Budete s vědou pokračovat i po skončení studia?

Barbora Heřmanovská, 5. ročník VL

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: In vivo model fokální kortikální dysplázie na podkladě somatické mutace v mTOR signální kaskádě – nová cesta k porozumění mechanismů epileptogeneze

Školitel: prof. MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D., Fyziologický ústav AV ČR

1. Věda je skvělá v tom, že člověka do jisté míry naučí přemýšlet úplně jinak. Někdy mi to přijde jako taková hra – na začátku je hypotéza a úkolem je ji ověřit, nebo naopak vyvrátit. Každý krok práce je třeba naplánovat a každý výsledek odůvodnit, přemýšlet nad ním, plánovat další postup… A nakonec to vše spojit v jeden celek. Věda umí být i velmi nepředvídatelná a cesta za dobrým výsledkem je často dlouhá a trnitá, ale každý výstup – i ten nečekaný – posouvá naše hranice vědění dál. A mě zkrátka baví být toho součástí.

2. Nejtěžší pro mne bylo dostat se do kůže molekulárního neurobiologa. Zároveň je to ale asi to nejzajímavější, co jsem doposud dělala. Nevěřila jsem, co všechno je možné, dokud jsem to sama nezkusila. Designovat geny, klonovat DNA, „pěstovat“ neurony nebo operovat embrya velká jako můj malíček.

3. Nemám sice zkušenost s předchozím formátem SVK, nicméně letos mi to přišlo celkem povedené, zejména elektronické přihlašování. Rozdělení na posterovou a přednáškovou sekci je běžné i na jiných konferencích a myslím, že je dobré mít zkušenost s oběma typy prezentace.

4. Ideálně bych kombinovala vědu a kliniku, ale myslím, že člověk nemůže dlouhodobě dělat obě věci se stoprocentním nasazením a časem musí dát jedné přednost. Ráda bych se po promoci věnovala klinické neurologii, zejména problematice dětských epilepsií. Právě epileptologii je v současnosti věnována stále větší pozornost ve vědecké sféře. Je tedy těžké opustit vědu a být čistě klinikem.

Bc. Kateřina Macholdová, PřF UK, 2. ročník NMgr. Imunologie

Sekce: pregraduální postery

Práce: Rozdíl v regulačních T buňkách pupečníkové krve dětí zdravých a alergických matek

Školitel: RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie

1. Věda vyžaduje určitou ostražitost, je třeba dávat neustále pozor, co se děje nového. A to je na tom právě zábavné.

2. Člověk musí stihnout velmi mnoho práce – od sběru vzorků přes optimalizaci metod až po analýzu dat – za relativně krátkou dobu magisterského studia. To, co hodnotím jako zajímavé a velice se mi líbilo, byla možnost vyzkoušet si teoretické znalosti v praxi na vlastním experimentu.
3. Považuji za velké pozitivum, že si studenti mohou vybrat mezi přednáškou nebo posterem a komise k tomu přihlíží.
4. Doufám, že částečně ano, ale neplánuji pokračovat Ph.D. studiem.

Daniel W. Rogalsky, 5. ročník GM

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: Transferrin receptor 2 and TMPRSS6, two proteins involved in hepatic iron homeostasis, are expressed in the murine spleen following erythropoietin administration

Školitel: Ing. Jan Krijt, Ph.D., Ústav patologické fyziologie

1. The thing I love about science is that is gives one the opportunity to question. I love the idea of delving into the mysteries of biology in an attempt to uncover tiny pieces of previously unknown information which hopefully may be useful to the field of medicine in the future.

2. The most challenging and interesting part of the work is that is deals with a subject (iron metabolism) which at this point in time very little is known about it, there are many mysterious proteins and complex interactions which on one hand makes it extremely exciting, but on the other hand can be incredibly demanding to unravel.

3. The new SVK version is very convenient, clear and thoughtful. The poster and oral presentations are both a fantastic way to give many students the opportunity to partake and present their results.

4. After I finish my studies I do plan to go on the path of a clinician. However, I can always envisage science, whether basic or clinical research being an internal part of my career.

Mgr. Pavel Horák, 2. ročník DSP

Sekce: postgraduální přednášky

Práce: Hedgehog effector proteins Gli1 and Gli2 directly regulate transcription of SLUG gene in melanoma cells

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

1. V tom, jak je systematická a pro mě tedy ne zas až tak složitá na pochopení. Tím si mě získala v dětství, ale dnes, když se pohybuji ve světě biomolekulární chemie, mě fascinuje, jak se pořád uskutečňují průlomové objevy a spíš zjišťujeme, že toho o celku vlastně víme méně než více.

2. Paradoxně nejtěžší jsou pro mě základní úkony. Komplikované experimenty se většinou daří, ale to klonování!? :) Jednoduchý protokol, kde je přesně rozebrán postup s objemy, časy a teplotami. No, a člověk to všechno přesně podle toho udělá, pak ráno přijde a ty mršky nevyrostly. Nejzajímavější je… vlastně všechno. Pokaždé, když vyhodnocujeme data, která začnou potvrzovat naši myšlenku, se mi zrychlí tep a je to hrozně super pocit. Častokrát je to i hodně emotivní. Krom toho se člověk dostane k věcem, se kterými se dá dost „vyblbnout“, jako jsou třeba tekutý dusík a suchý led :)

3. Posterová sekce se velmi zdařila. Obecně se rád procházím mezi postery a prohlížím si výsledky z odvětví, o kterých nemám ani ponětí, že se studují. Nikdy ale není problém se na cokoli zeptat, prodiskutovat, případně i oponovat. Taky se u toho pozná spousta zajímavých lidí.

4. Rozhodně budu s nějakou formou vědy pokračovat. Jen teď nedokážu odpovědět, kde a jak to bude. Mám štěstí, že si při studiích můžu vyzkoušet i práci na částečný úvazek v soukromém sektoru, což je úplně jiný svět než ten akademický. Kterou z cest se nakonec vydám, se uvidí.

MUDr. Vladimír Koucký, 3. ročník DSP

Sekce: postgraduální postery

Práce: Dysfunkce HPV 16-specifických T-lymfocytů infiltrujících karcinomy orofaryngu ve vztahu k expresi TIM-3 a PD-1

Školitel: doc. MUDr. Jan Bouček, Ph.D. Klinika otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

1. Alespoň částečná orientace ve světě vědy, práce s daty a znalost základních laboratorních technik je v současné západní medicíně velmi užitečná až nezbytná. Kromě toho je vědecká práce dobrým mentálním tréninkem a osvěžením. Každodenní praxe se pro každého dříve či později stane do určité míry rutinou – takže zájem o výzkum a jeho výsledky může mj. pomoci neustále rozšiřovat obzory a třeba i udržet správnou míru motivace do další práce v medicíně.
2. Nejtěžší jsou chvíle, kdy dílčí experimenty a průběžné výsledky krásně „nadesignovaného“ projektu úplně neodpovídají původním nadšeným představám a teoriím. Zajímavé pak je všechny tyto překážky překonávat, či alespoň nenásilně obcházet, a vyprodukovat data, ze kterých můžu mít radost a kterým věřím.

3. Nemohu srovnávat s předchozími ročníky ani jako aktivní účastník, ani jako divák, neboť jsem medicínu studoval v Motole. Nicméně současný základní formát SVK je určitě správnou cestou.

4. Ano, obávám se však, že nebude reálné věnovat experimentálnímu výzkumu tolik času jako nyní. Pokud se chce člověk zdokonalovat v klinické medicíně, obzvlášť pak v chirurgickém oboru, velmi obtížně zařadí do denního rozvrhu několik hodin v laboratoři a k tomu třeba i trochu spánku. Věřím ale, že budu na experimentálním výzkumu nadále spolupracovat, popřípadě si nějaký logisticky schůdný projekt ponechám.

Martin Pehr, 3. ročník VL

Sekce: pregraduální postery

Práce: Kvantitativní detekce fd fágů pomoci qPCR

Školitel: Mgr. Pavel Šácha, Ph.D., Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

1. Baví mě, že je pořád na co se ptát, protože každá odpověď přináší další otázky.

2. Nejtěžší bylo překonat neúspěšné pokusy. Zajímavého bylo mnoho, nejvíce asi učení se novým metodám a návrhu experimentů.

3. Za mě velký krok kupředu, jen bych do budoucna rád v programu viděl i zvané přednášky od zajímavých odborníků.

4. Určitě ano, jen ještě přemýšlím, ve kterém oboru to bude.

jat

Gratulujeme i dalším oceněným studentům a také všem ostatním, kteří měli odvahu se do 19. SVK zapojit! Více na: www.lf1.cuni.cz/19svk

Do letošního ročníku 19. studentské vědecké konference (SVK) se přihlásilo rekordních 136 pre- i postgraduálních studentů nejen z naší fakulty, kteří prezentovali dohromady 126 prací. Ačkoli se většina z těch, kteří dopadli nejlépe, SVK zúčastnila poprvé, shodují se, že to pro ně byla dobrá zkušenost – ať už proto, že si mohli vyzkoušet prezentaci výsledků před kolegy z různých oborů, nebo proto, že měli příležitost potkat zajímavé a talentované lidi, nebo prostě proto, že si zvedli sebevědomí :) Za jedny z nejdůležitějších aspektů ve vztahu školitele a školence pak považují komunikaci, rovnost, důvěru, trpělivost a aktivitu.

Všem vítězům jsme položili následující otázky:

1. Co vás na vědě baví?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a co nejzajímavější?

3. Jak se vám líbí inovovaný formát SVK?

4. Budete s vědou pokračovat i po skončení studia?

Barbora Heřmanovská, 5. ročník VL

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: In vivo model fokální kortikální dysplázie na podkladě somatické mutace v mTOR signální kaskádě – nová cesta k porozumění mechanismů epileptogeneze

Školitel: prof. MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D., Fyziologický ústav AV ČR

1. Věda je skvělá v tom, že člověka do jisté míry naučí přemýšlet úplně jinak. Někdy mi to přijde jako taková hra – na začátku je hypotéza a úkolem je ji ověřit, nebo naopak vyvrátit. Každý krok práce je třeba naplánovat a každý výsledek odůvodnit, přemýšlet nad ním, plánovat další postup… A nakonec to vše spojit v jeden celek. Věda umí být i velmi nepředvídatelná a cesta za dobrým výsledkem je často dlouhá a trnitá, ale každý výstup – i ten nečekaný – posouvá naše hranice vědění dál. A mě zkrátka baví být toho součástí.

2. Nejtěžší pro mne bylo dostat se do kůže molekulárního neurobiologa. Zároveň je to ale asi to nejzajímavější, co jsem doposud dělala. Nevěřila jsem, co všechno je možné, dokud jsem to sama nezkusila. Designovat geny, klonovat DNA, „pěstovat“ neurony nebo operovat embrya velká jako můj malíček.

3. Nemám sice zkušenost s předchozím formátem SVK, nicméně letos mi to přišlo celkem povedené, zejména elektronické přihlašování. Rozdělení na posterovou a přednáškovou sekci je běžné i na jiných konferencích a myslím, že je dobré mít zkušenost s oběma typy prezentace.

4. Ideálně bych kombinovala vědu a kliniku, ale myslím, že člověk nemůže dlouhodobě dělat obě věci se stoprocentním nasazením a časem musí dát jedné přednost. Ráda bych se po promoci věnovala klinické neurologii, zejména problematice dětských epilepsií. Právě epileptologii je v současnosti věnována stále větší pozornost ve vědecké sféře. Je tedy těžké opustit vědu a být čistě klinikem.

Bc. Kateřina Macholdová, PřF UK, 2. ročník NMgr. Imunologie

Sekce: pregraduální postery

Práce: Rozdíl v regulačních T buňkách pupečníkové krve dětí zdravých a alergických matek

Školitel: RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie

1. Věda vyžaduje určitou ostražitost, je třeba dávat neustále pozor, co se děje nového. A to je na tom právě zábavné.

2. Člověk musí stihnout velmi mnoho práce – od sběru vzorků přes optimalizaci metod až po analýzu dat – za relativně krátkou dobu magisterského studia. To, co hodnotím jako zajímavé a velice se mi líbilo, byla možnost vyzkoušet si teoretické znalosti v praxi na vlastním experimentu.
3. Považuji za velké pozitivum, že si studenti mohou vybrat mezi přednáškou nebo posterem a komise k tomu přihlíží.
4. Doufám, že částečně ano, ale neplánuji pokračovat Ph.D. studiem.

Daniel W. Rogalsky, 5. ročník GM

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: Transferrin receptor 2 and TMPRSS6, two proteins involved in hepatic iron homeostasis, are expressed in the murine spleen following erythropoietin administration

Školitel: Ing. Jan Krijt, Ph.D., Ústav patologické fyziologie

1. The thing I love about science is that is gives one the opportunity to question. I love the idea of delving into the mysteries of biology in an attempt to uncover tiny pieces of previously unknown information which hopefully may be useful to the field of medicine in the future.

2. The most challenging and interesting part of the work is that is deals with a subject (iron metabolism) which at this point in time very little is known about it, there are many mysterious proteins and complex interactions which on one hand makes it extremely exciting, but on the other hand can be incredibly demanding to unravel.

3. The new SVK version is very convenient, clear and thoughtful. The poster and oral presentations are both a fantastic way to give many students the opportunity to partake and present their results.

4. After I finish my studies I do plan to go on the path of a clinician. However, I can always envisage science, whether basic or clinical research being an internal part of my career.

Mgr. Pavel Horák, 2. ročník DSP

Sekce: postgraduální přednášky

Práce: Hedgehog effector proteins Gli1 and Gli2 directly regulate transcription of SLUG gene in melanoma cells

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

1. V tom, jak je systematická a pro mě tedy ne zas až tak složitá na pochopení. Tím si mě získala v dětství, ale dnes, když se pohybuji ve světě biomolekulární chemie, mě fascinuje, jak se pořád uskutečňují průlomové objevy a spíš zjišťujeme, že toho o celku vlastně víme méně než více.

2. Paradoxně nejtěžší jsou pro mě základní úkony. Komplikované experimenty se většinou daří, ale to klonování!? :) Jednoduchý protokol, kde je přesně rozebrán postup s objemy, časy a teplotami. No, a člověk to všechno přesně podle toho udělá, pak ráno přijde a ty mršky nevyrostly. Nejzajímavější je… vlastně všechno. Pokaždé, když vyhodnocujeme data, která začnou potvrzovat naši myšlenku, se mi zrychlí tep a je to hrozně super pocit. Častokrát je to i hodně emotivní. Krom toho se člověk dostane k věcem, se kterými se dá dost „vyblbnout“, jako jsou třeba tekutý dusík a suchý led :)

3. Posterová sekce se velmi zdařila. Obecně se rád procházím mezi postery a prohlížím si výsledky z odvětví, o kterých nemám ani ponětí, že se studují. Nikdy ale není problém se na cokoli zeptat, prodiskutovat, případně i oponovat. Taky se u toho pozná spousta zajímavých lidí.

4. Rozhodně budu s nějakou formou vědy pokračovat. Jen teď nedokážu odpovědět, kde a jak to bude. Mám štěstí, že si při studiích můžu vyzkoušet i práci na částečný úvazek v soukromém sektoru, což je úplně jiný svět než ten akademický. Kterou z cest se nakonec vydám, se uvidí.

MUDr. Vladimír Koucký, 3. ročník DSP

Sekce: postgraduální postery

Práce: Dysfunkce HPV 16-specifických T-lymfocytů infiltrujících karcinomy orofaryngu ve vztahu k expresi TIM-3 a PD-1

Školitel: doc. MUDr. Jan Bouček, Ph.D. Klinika otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

1. Alespoň částečná orientace ve světě vědy, práce s daty a znalost základních laboratorních technik je v současné západní medicíně velmi užitečná až nezbytná. Kromě toho je vědecká práce dobrým mentálním tréninkem a osvěžením. Každodenní praxe se pro každého dříve či později stane do určité míry rutinou – takže zájem o výzkum a jeho výsledky může mj. pomoci neustále rozšiřovat obzory a třeba i udržet správnou míru motivace do další práce v medicíně.
2. Nejtěžší jsou chvíle, kdy dílčí experimenty a průběžné výsledky krásně „nadesignovaného“ projektu úplně neodpovídají původním nadšeným představám a teoriím. Zajímavé pak je všechny tyto překážky překonávat, či alespoň nenásilně obcházet, a vyprodukovat data, ze kterých můžu mít radost a kterým věřím.

3. Nemohu srovnávat s předchozími ročníky ani jako aktivní účastník, ani jako divák, neboť jsem medicínu studoval v Motole. Nicméně současný základní formát SVK je určitě správnou cestou.

4. Ano, obávám se však, že nebude reálné věnovat experimentálnímu výzkumu tolik času jako nyní. Pokud se chce člověk zdokonalovat v klinické medicíně, obzvlášť pak v chirurgickém oboru, velmi obtížně zařadí do denního rozvrhu několik hodin v laboratoři a k tomu třeba i trochu spánku. Věřím ale, že budu na experimentálním výzkumu nadále spolupracovat, popřípadě si nějaký logisticky schůdný projekt ponechám.

Martin Pehr, 3. ročník VL

Sekce: pregraduální postery

Práce: Kvantitativní detekce fd fágů pomoci qPCR

Školitel: Mgr. Pavel Šácha, Ph.D., Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

1. Baví mě, že je pořád na co se ptát, protože každá odpověď přináší další otázky.

2. Nejtěžší bylo překonat neúspěšné pokusy. Zajímavého bylo mnoho, nejvíce asi učení se novým metodám a návrhu experimentů.

3. Za mě velký krok kupředu, jen bych do budoucna rád v programu viděl i zvané přednášky od zajímavých odborníků.

4. Určitě ano, jen ještě přemýšlím, ve kterém oboru to bude.

jat

Gratulujeme i dalším oceněným studentům a také všem ostatním, kteří měli odvahu se do 19. SVK zapojit! Více na: www.lf1.cuni.cz/19svk

Do letošního ročníku 19. studentské vědecké konference (SVK) se přihlásilo rekordních 136 pre- i postgraduálních studentů nejen z naší fakulty, kteří prezentovali dohromady 126 prací. Ačkoli se většina z těch, kteří dopadli nejlépe, SVK zúčastnila poprvé, shodují se, že to pro ně byla dobrá zkušenost – ať už proto, že si mohli vyzkoušet prezentaci výsledků před kolegy z různých oborů, nebo proto, že měli příležitost potkat zajímavé a talentované lidi, nebo prostě proto, že si zvedli sebevědomí :) Za jedny z nejdůležitějších aspektů ve vztahu školitele a školence pak považují komunikaci, rovnost, důvěru, trpělivost a aktivitu.

Všem vítězům jsme položili následující otázky:

1. Co vás na vědě baví?

2. Co bylo na vaší práci nejtěžší a co nejzajímavější?

3. Jak se vám líbí inovovaný formát SVK?

4. Budete s vědou pokračovat i po skončení studia?

Barbora Heřmanovská, 5. ročník VL

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: In vivo model fokální kortikální dysplázie na podkladě somatické mutace v mTOR signální kaskádě – nová cesta k porozumění mechanismů epileptogeneze

Školitel: prof. MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D., Fyziologický ústav AV ČR

1. Věda je skvělá v tom, že člověka do jisté míry naučí přemýšlet úplně jinak. Někdy mi to přijde jako taková hra – na začátku je hypotéza a úkolem je ji ověřit, nebo naopak vyvrátit. Každý krok práce je třeba naplánovat a každý výsledek odůvodnit, přemýšlet nad ním, plánovat další postup… A nakonec to vše spojit v jeden celek. Věda umí být i velmi nepředvídatelná a cesta za dobrým výsledkem je často dlouhá a trnitá, ale každý výstup – i ten nečekaný – posouvá naše hranice vědění dál. A mě zkrátka baví být toho součástí.

2. Nejtěžší pro mne bylo dostat se do kůže molekulárního neurobiologa. Zároveň je to ale asi to nejzajímavější, co jsem doposud dělala. Nevěřila jsem, co všechno je možné, dokud jsem to sama nezkusila. Designovat geny, klonovat DNA, „pěstovat“ neurony nebo operovat embrya velká jako můj malíček.

3. Nemám sice zkušenost s předchozím formátem SVK, nicméně letos mi to přišlo celkem povedené, zejména elektronické přihlašování. Rozdělení na posterovou a přednáškovou sekci je běžné i na jiných konferencích a myslím, že je dobré mít zkušenost s oběma typy prezentace.

4. Ideálně bych kombinovala vědu a kliniku, ale myslím, že člověk nemůže dlouhodobě dělat obě věci se stoprocentním nasazením a časem musí dát jedné přednost. Ráda bych se po promoci věnovala klinické neurologii, zejména problematice dětských epilepsií. Právě epileptologii je v současnosti věnována stále větší pozornost ve vědecké sféře. Je tedy těžké opustit vědu a být čistě klinikem.

Bc. Kateřina Macholdová, PřF UK, 2. ročník NMgr. Imunologie

Sekce: pregraduální postery

Práce: Rozdíl v regulačních T buňkách pupečníkové krve dětí zdravých a alergických matek

Školitel: RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., Ústav imunologie a mikrobiologie

1. Věda vyžaduje určitou ostražitost, je třeba dávat neustále pozor, co se děje nového. A to je na tom právě zábavné.

2. Člověk musí stihnout velmi mnoho práce – od sběru vzorků přes optimalizaci metod až po analýzu dat – za relativně krátkou dobu magisterského studia. To, co hodnotím jako zajímavé a velice se mi líbilo, byla možnost vyzkoušet si teoretické znalosti v praxi na vlastním experimentu.
3. Považuji za velké pozitivum, že si studenti mohou vybrat mezi přednáškou nebo posterem a komise k tomu přihlíží.
4. Doufám, že částečně ano, ale neplánuji pokračovat Ph.D. studiem.

Daniel W. Rogalsky, 5. ročník GM

Sekce: pregraduální přednášky

Práce: Transferrin receptor 2 and TMPRSS6, two proteins involved in hepatic iron homeostasis, are expressed in the murine spleen following erythropoietin administration

Školitel: Ing. Jan Krijt, Ph.D., Ústav patologické fyziologie

1. The thing I love about science is that is gives one the opportunity to question. I love the idea of delving into the mysteries of biology in an attempt to uncover tiny pieces of previously unknown information which hopefully may be useful to the field of medicine in the future.

2. The most challenging and interesting part of the work is that is deals with a subject (iron metabolism) which at this point in time very little is known about it, there are many mysterious proteins and complex interactions which on one hand makes it extremely exciting, but on the other hand can be incredibly demanding to unravel.

3. The new SVK version is very convenient, clear and thoughtful. The poster and oral presentations are both a fantastic way to give many students the opportunity to partake and present their results.

4. After I finish my studies I do plan to go on the path of a clinician. However, I can always envisage science, whether basic or clinical research being an internal part of my career.

Mgr. Pavel Horák, 2. ročník DSP

Sekce: postgraduální přednášky

Práce: Hedgehog effector proteins Gli1 and Gli2 directly regulate transcription of SLUG gene in melanoma cells

Školitel: doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc., Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

1. V tom, jak je systematická a pro mě tedy ne zas až tak složitá na pochopení. Tím si mě získala v dětství, ale dnes, když se pohybuji ve světě biomolekulární chemie, mě fascinuje, jak se pořád uskutečňují průlomové objevy a spíš zjišťujeme, že toho o celku vlastně víme méně než více.

2. Paradoxně nejtěžší jsou pro mě základní úkony. Komplikované experimenty se většinou daří, ale to klonování!? :) Jednoduchý protokol, kde je přesně rozebrán postup s objemy, časy a teplotami. No, a člověk to všechno přesně podle toho udělá, pak ráno přijde a ty mršky nevyrostly. Nejzajímavější je… vlastně všechno. Pokaždé, když vyhodnocujeme data, která začnou potvrzovat naši myšlenku, se mi zrychlí tep a je to hrozně super pocit. Častokrát je to i hodně emotivní. Krom toho se člověk dostane k věcem, se kterými se dá dost „vyblbnout“, jako jsou třeba tekutý dusík a suchý led :)

3. Posterová sekce se velmi zdařila. Obecně se rád procházím mezi postery a prohlížím si výsledky z odvětví, o kterých nemám ani ponětí, že se studují. Nikdy ale není problém se na cokoli zeptat, prodiskutovat, případně i oponovat. Taky se u toho pozná spousta zajímavých lidí.

4. Rozhodně budu s nějakou formou vědy pokračovat. Jen teď nedokážu odpovědět, kde a jak to bude. Mám štěstí, že si při studiích můžu vyzkoušet i práci na částečný úvazek v soukromém sektoru, což je úplně jiný svět než ten akademický. Kterou z cest se nakonec vydám, se uvidí.

MUDr. Vladimír Koucký, 3. ročník DSP

Sekce: postgraduální postery

Práce: Dysfunkce HPV 16-specifických T-lymfocytů infiltrujících karcinomy orofaryngu ve vztahu k expresi TIM-3 a PD-1

Školitel: doc. MUDr. Jan Bouček, Ph.D. Klinika otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku

1. Alespoň částečná orientace ve světě vědy, práce s daty a znalost základních laboratorních technik je v současné západní medicíně velmi užitečná až nezbytná. Kromě toho je vědecká práce dobrým mentálním tréninkem a osvěžením. Každodenní praxe se pro každého dříve či později stane do určité míry rutinou – takže zájem o výzkum a jeho výsledky může mj. pomoci neustále rozšiřovat obzory a třeba i udržet správnou míru motivace do další práce v medicíně.
2. Nejtěžší jsou chvíle, kdy dílčí experimenty a průběžné výsledky krásně „nadesignovaného“ projektu úplně neodpovídají původním nadšeným představám a teoriím. Zajímavé pak je všechny tyto překážky překonávat, či alespoň nenásilně obcházet, a vyprodukovat data, ze kterých můžu mít radost a kterým věřím.

3. Nemohu srovnávat s předchozími ročníky ani jako aktivní účastník, ani jako divák, neboť jsem medicínu studoval v Motole. Nicméně současný základní formát SVK je určitě správnou cestou.

4. Ano, obávám se však, že nebude reálné věnovat experimentálnímu výzkumu tolik času jako nyní. Pokud se chce člověk zdokonalovat v klinické medicíně, obzvlášť pak v chirurgickém oboru, velmi obtížně zařadí do denního rozvrhu několik hodin v laboratoři a k tomu třeba i trochu spánku. Věřím ale, že budu na experimentálním výzkumu nadále spolupracovat, popřípadě si nějaký logisticky schůdný projekt ponechám.

Martin Pehr, 3. ročník VL

Sekce: pregraduální postery

Práce: Kvantitativní detekce fd fágů pomoci qPCR

Školitel: Mgr. Pavel Šácha, Ph.D., Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

1. Baví mě, že je pořád na co se ptát, protože každá odpověď přináší další otázky.

2. Nejtěžší bylo překonat neúspěšné pokusy. Zajímavého bylo mnoho, nejvíce asi učení se novým metodám a návrhu experimentů.

3. Za mě velký krok kupředu, jen bych do budoucna rád v programu viděl i zvané přednášky od zajímavých odborníků.

4. Určitě ano, jen ještě přemýšlím, ve kterém oboru to bude.

jat

Gratulujeme i dalším oceněným studentům a také všem ostatním, kteří měli odvahu se do 19. SVK zapojit! Více na: www.lf1.cuni.cz/19svk