Do Neapole, chaotické metropole jižní Itálie, jsem se přestěhovala loni na konci ledna kvůli půlročnímu studijnímu pobytu. Pro svůj Erasmus jsem si město pod Vesuvem vybrala z několika důvodu, zejména mě zaujalo, že se v okolí vyskytuje zvýšený počet osob s vrozenými vývojovými vadami a nádory. Sídlí tady také Národní onkologický ústav. Protože bych se právě tímto směrem chtěla po promoci ubírat, bylo rozhodnuto…

Università degli Studi di Napoli Federico II je považována za starší sestru Univerzity Karlovy. Založena byla v roce 1224 jako první státní univerzita a stala se vzorem pro Karla IV. při zakládaní pražské univerzity. Tam ale všechno společné končí.

Pro italské fakulty medicíny je charakteristické, že mají spíš teoretickou výuku a praxe se opomíná. Studenti docházejí od 4. ročníku na oddělení, které si vyberou a kde dělají diplomovou práci. Jako zahraniční studentka na Erasmu jsem tedy byla na oddělení úplně sama, případně s jinými zahraničními studenty. Měla jsem štěstí, že ze šesti měsíců jsem pět byla úplně sama a měsíc na konci pobytu jsem se dělila s německým studentem o 4 operační sály, takže jsme si oba mohli vybrat ty nejzajímavější operace a pacienty.

Sladké nicnedělání

Jak se dalo od Itálie očekávat, organizace probíhala v duchu „co si nezařídíš sám, to nebude“. Nezbývalo tedy nic jiného, než si stáže domluvit osobně. V mém případě probíhaly v italštině, anglicky se opravdu nikomu mluvit nechtělo.

Součástí Erasmu v Neapoli je intenzivní jazykový kurz, zcela zdarma, který probíhá odpoledne a při základních znalostech z domova se dá italsky hezky naučit. V nemocnici jsem se běžně zdržela do odpoledních hodin a obvykle kurz nestíhala. Mojí výhodou bylo, že mluvím španělsky. Oba jazyky jsou si totiž hodně podobné, takže první měsíc, než jsem se zlepšila v italštině, jsem stážovala pod dozorem doktora, který byl ochoten se mnou případně mluvit španělsky. Anglicky bohužel nemluvil.

Jak probíhaly stáže?

Obvykle jsem měla přiděleného lékaře, s nímž jsem prošla vizitou na lůžkovém oddělení a pak jsme pokračovali na ambulanci nebo na konzultaci k pacientům jiného oddělení. Pokud se jednalo o stáž na chirurgii, gynekologii a neurochirurgii, preferovala jsem operační sály. Doktoři mi vyhověli a pokud se jednalo o zajímavý případ, zavolali mně, abych se přišla podívat. Bylo běžné, že vyšetření nemocných a převazy jsem dělala já, lékař zapisoval. Docela mně překvapilo, že karty musel psát ručně.

Jednou z dalších odlišností v Itálii je postgraduální příprava. Po obhajobě diplomové práce

musí každý absolvovat několikaměsíční praxi v nemocnici. Pokud se chce specializovat v určitém oboru, čeká ho rozřazovací test, na jehož základě mu bude přiřazena specializace, město a nemocnice, kde ho čeká 5letá předatestační příprava. Takový test obvykle probíhá v červenci a čerství absolventi se na něj připravují několik měsíců.

Vidět Neapol a zemřít…

… což se může vyplnit docela snadno. Řidičské schopnosti místních obyvatel, notoricky proslulá Camorra a sní spojené vyřizování účtů, oblasti s černými skládkami toxického odpadu. To vše s sebou přináší zajímavé spektrum pacientů, se kterými jsem se doma nesetkala. Střelná poranění, vyšší počet drogově závislých, tumory o velikosti dítěte nebo problematika psychiatricky nemocných, kteří se léčí jen ambulantně, protože všechny psychiatrické nemocnice v Itálii byly zavřeny.

Šest měsíců v Neapoli uteklo jako voda a jsem moc ráda, že jsem ji zažila i z medicínské stránky. Nejen jako historické jádro Kampánie, přístavní město, kulinářskou metropoli, oblast s krásnými národními a archeologickými parky a domov 3 miliónů přátelských lidí.

A pokud někdo z vás uvažuje o stáži v Itálii nebo přímo v Neapoli, nic výstižnějšího, než je citát Johana Wolfganga Goetheho, nenajdete: „Pokud člověk miluje Itálii, chtěl by zemřít v Neapoli. Pokud Itálii nenávidí, Neapol ho připraví o rozum.“

Zuzana Maťová, studentka 6. ročníku všeobecného lékařství

Do Neapole, chaotické metropole jižní Itálie, jsem se přestěhovala loni na konci ledna kvůli půlročnímu studijnímu pobytu. Pro svůj Erasmus jsem si město pod Vesuvem vybrala z několika důvodu, zejména mě zaujalo, že se v okolí vyskytuje zvýšený počet osob s vrozenými vývojovými vadami a nádory. Sídlí tady také Národní onkologický ústav. Protože bych se právě tímto směrem chtěla po promoci ubírat, bylo rozhodnuto…

Università degli Studi di Napoli Federico II je považována za starší sestru Univerzity Karlovy. Založena byla v roce 1224 jako první státní univerzita a stala se vzorem pro Karla IV. při zakládaní pražské univerzity. Tam ale všechno společné končí.

Pro italské fakulty medicíny je charakteristické, že mají spíš teoretickou výuku a praxe se opomíná. Studenti docházejí od 4. ročníku na oddělení, které si vyberou a kde dělají diplomovou práci. Jako zahraniční studentka na Erasmu jsem tedy byla na oddělení úplně sama, případně s jinými zahraničními studenty. Měla jsem štěstí, že ze šesti měsíců jsem pět byla úplně sama a měsíc na konci pobytu jsem se dělila s německým studentem o 4 operační sály, takže jsme si oba mohli vybrat ty nejzajímavější operace a pacienty.

Sladké nicnedělání

Jak se dalo od Itálie očekávat, organizace probíhala v duchu „co si nezařídíš sám, to nebude“. Nezbývalo tedy nic jiného, než si stáže domluvit osobně. V mém případě probíhaly v italštině, anglicky se opravdu nikomu mluvit nechtělo.

Součástí Erasmu v Neapoli je intenzivní jazykový kurz, zcela zdarma, který probíhá odpoledne a při základních znalostech z domova se dá italsky hezky naučit. V nemocnici jsem se běžně zdržela do odpoledních hodin a obvykle kurz nestíhala. Mojí výhodou bylo, že mluvím španělsky. Oba jazyky jsou si totiž hodně podobné, takže první měsíc, než jsem se zlepšila v italštině, jsem stážovala pod dozorem doktora, který byl ochoten se mnou případně mluvit španělsky. Anglicky bohužel nemluvil.

Jak probíhaly stáže?

Obvykle jsem měla přiděleného lékaře, s nímž jsem prošla vizitou na lůžkovém oddělení a pak jsme pokračovali na ambulanci nebo na konzultaci k pacientům jiného oddělení. Pokud se jednalo o stáž na chirurgii, gynekologii a neurochirurgii, preferovala jsem operační sály. Doktoři mi vyhověli a pokud se jednalo o zajímavý případ, zavolali mně, abych se přišla podívat. Bylo běžné, že vyšetření nemocných a převazy jsem dělala já, lékař zapisoval. Docela mně překvapilo, že karty musel psát ručně.

Jednou z dalších odlišností v Itálii je postgraduální příprava. Po obhajobě diplomové práce

musí každý absolvovat několikaměsíční praxi v nemocnici. Pokud se chce specializovat v určitém oboru, čeká ho rozřazovací test, na jehož základě mu bude přiřazena specializace, město a nemocnice, kde ho čeká 5letá předatestační příprava. Takový test obvykle probíhá v červenci a čerství absolventi se na něj připravují několik měsíců.

Vidět Neapol a zemřít…

… což se může vyplnit docela snadno. Řidičské schopnosti místních obyvatel, notoricky proslulá Camorra a sní spojené vyřizování účtů, oblasti s černými skládkami toxického odpadu. To vše s sebou přináší zajímavé spektrum pacientů, se kterými jsem se doma nesetkala. Střelná poranění, vyšší počet drogově závislých, tumory o velikosti dítěte nebo problematika psychiatricky nemocných, kteří se léčí jen ambulantně, protože všechny psychiatrické nemocnice v Itálii byly zavřeny.

Šest měsíců v Neapoli uteklo jako voda a jsem moc ráda, že jsem ji zažila i z medicínské stránky. Nejen jako historické jádro Kampánie, přístavní město, kulinářskou metropoli, oblast s krásnými národními a archeologickými parky a domov 3 miliónů přátelských lidí.

A pokud někdo z vás uvažuje o stáži v Itálii nebo přímo v Neapoli, nic výstižnějšího, než je citát Johana Wolfganga Goetheho, nenajdete: „Pokud člověk miluje Itálii, chtěl by zemřít v Neapoli. Pokud Itálii nenávidí, Neapol ho připraví o rozum.“

Zuzana Maťová, studentka 6. ročníku všeobecného lékařství

Do Neapole, chaotické metropole jižní Itálie, jsem se přestěhovala loni na konci ledna kvůli půlročnímu studijnímu pobytu. Pro svůj Erasmus jsem si město pod Vesuvem vybrala z několika důvodu, zejména mě zaujalo, že se v okolí vyskytuje zvýšený počet osob s vrozenými vývojovými vadami a nádory. Sídlí tady také Národní onkologický ústav. Protože bych se právě tímto směrem chtěla po promoci ubírat, bylo rozhodnuto…

Università degli Studi di Napoli Federico II je považována za starší sestru Univerzity Karlovy. Založena byla v roce 1224 jako první státní univerzita a stala se vzorem pro Karla IV. při zakládaní pražské univerzity. Tam ale všechno společné končí.

Pro italské fakulty medicíny je charakteristické, že mají spíš teoretickou výuku a praxe se opomíná. Studenti docházejí od 4. ročníku na oddělení, které si vyberou a kde dělají diplomovou práci. Jako zahraniční studentka na Erasmu jsem tedy byla na oddělení úplně sama, případně s jinými zahraničními studenty. Měla jsem štěstí, že ze šesti měsíců jsem pět byla úplně sama a měsíc na konci pobytu jsem se dělila s německým studentem o 4 operační sály, takže jsme si oba mohli vybrat ty nejzajímavější operace a pacienty.

Sladké nicnedělání

Jak se dalo od Itálie očekávat, organizace probíhala v duchu „co si nezařídíš sám, to nebude“. Nezbývalo tedy nic jiného, než si stáže domluvit osobně. V mém případě probíhaly v italštině, anglicky se opravdu nikomu mluvit nechtělo.

Součástí Erasmu v Neapoli je intenzivní jazykový kurz, zcela zdarma, který probíhá odpoledne a při základních znalostech z domova se dá italsky hezky naučit. V nemocnici jsem se běžně zdržela do odpoledních hodin a obvykle kurz nestíhala. Mojí výhodou bylo, že mluvím španělsky. Oba jazyky jsou si totiž hodně podobné, takže první měsíc, než jsem se zlepšila v italštině, jsem stážovala pod dozorem doktora, který byl ochoten se mnou případně mluvit španělsky. Anglicky bohužel nemluvil.

Jak probíhaly stáže?

Obvykle jsem měla přiděleného lékaře, s nímž jsem prošla vizitou na lůžkovém oddělení a pak jsme pokračovali na ambulanci nebo na konzultaci k pacientům jiného oddělení. Pokud se jednalo o stáž na chirurgii, gynekologii a neurochirurgii, preferovala jsem operační sály. Doktoři mi vyhověli a pokud se jednalo o zajímavý případ, zavolali mně, abych se přišla podívat. Bylo běžné, že vyšetření nemocných a převazy jsem dělala já, lékař zapisoval. Docela mně překvapilo, že karty musel psát ručně.

Jednou z dalších odlišností v Itálii je postgraduální příprava. Po obhajobě diplomové práce

musí každý absolvovat několikaměsíční praxi v nemocnici. Pokud se chce specializovat v určitém oboru, čeká ho rozřazovací test, na jehož základě mu bude přiřazena specializace, město a nemocnice, kde ho čeká 5letá předatestační příprava. Takový test obvykle probíhá v červenci a čerství absolventi se na něj připravují několik měsíců.

Vidět Neapol a zemřít…

… což se může vyplnit docela snadno. Řidičské schopnosti místních obyvatel, notoricky proslulá Camorra a sní spojené vyřizování účtů, oblasti s černými skládkami toxického odpadu. To vše s sebou přináší zajímavé spektrum pacientů, se kterými jsem se doma nesetkala. Střelná poranění, vyšší počet drogově závislých, tumory o velikosti dítěte nebo problematika psychiatricky nemocných, kteří se léčí jen ambulantně, protože všechny psychiatrické nemocnice v Itálii byly zavřeny.

Šest měsíců v Neapoli uteklo jako voda a jsem moc ráda, že jsem ji zažila i z medicínské stránky. Nejen jako historické jádro Kampánie, přístavní město, kulinářskou metropoli, oblast s krásnými národními a archeologickými parky a domov 3 miliónů přátelských lidí.

A pokud někdo z vás uvažuje o stáži v Itálii nebo přímo v Neapoli, nic výstižnějšího, než je citát Johana Wolfganga Goetheho, nenajdete: „Pokud člověk miluje Itálii, chtěl by zemřít v Neapoli. Pokud Itálii nenávidí, Neapol ho připraví o rozum.“

Zuzana Maťová, studentka 6. ročníku všeobecného lékařství

Do Neapole, chaotické metropole jižní Itálie, jsem se přestěhovala loni na konci ledna kvůli půlročnímu studijnímu pobytu. Pro svůj Erasmus jsem si město pod Vesuvem vybrala z několika důvodu, zejména mě zaujalo, že se v okolí vyskytuje zvýšený počet osob s vrozenými vývojovými vadami a nádory. Sídlí tady také Národní onkologický ústav. Protože bych se právě tímto směrem chtěla po promoci ubírat, bylo rozhodnuto…

Università degli Studi di Napoli Federico II je považována za starší sestru Univerzity Karlovy. Založena byla v roce 1224 jako první státní univerzita a stala se vzorem pro Karla IV. při zakládaní pražské univerzity. Tam ale všechno společné končí.

Pro italské fakulty medicíny je charakteristické, že mají spíš teoretickou výuku a praxe se opomíná. Studenti docházejí od 4. ročníku na oddělení, které si vyberou a kde dělají diplomovou práci. Jako zahraniční studentka na Erasmu jsem tedy byla na oddělení úplně sama, případně s jinými zahraničními studenty. Měla jsem štěstí, že ze šesti měsíců jsem pět byla úplně sama a měsíc na konci pobytu jsem se dělila s německým studentem o 4 operační sály, takže jsme si oba mohli vybrat ty nejzajímavější operace a pacienty.

Sladké nicnedělání

Jak se dalo od Itálie očekávat, organizace probíhala v duchu „co si nezařídíš sám, to nebude“. Nezbývalo tedy nic jiného, než si stáže domluvit osobně. V mém případě probíhaly v italštině, anglicky se opravdu nikomu mluvit nechtělo.

Součástí Erasmu v Neapoli je intenzivní jazykový kurz, zcela zdarma, který probíhá odpoledne a při základních znalostech z domova se dá italsky hezky naučit. V nemocnici jsem se běžně zdržela do odpoledních hodin a obvykle kurz nestíhala. Mojí výhodou bylo, že mluvím španělsky. Oba jazyky jsou si totiž hodně podobné, takže první měsíc, než jsem se zlepšila v italštině, jsem stážovala pod dozorem doktora, který byl ochoten se mnou případně mluvit španělsky. Anglicky bohužel nemluvil.

Jak probíhaly stáže?

Obvykle jsem měla přiděleného lékaře, s nímž jsem prošla vizitou na lůžkovém oddělení a pak jsme pokračovali na ambulanci nebo na konzultaci k pacientům jiného oddělení. Pokud se jednalo o stáž na chirurgii, gynekologii a neurochirurgii, preferovala jsem operační sály. Doktoři mi vyhověli a pokud se jednalo o zajímavý případ, zavolali mně, abych se přišla podívat. Bylo běžné, že vyšetření nemocných a převazy jsem dělala já, lékař zapisoval. Docela mně překvapilo, že karty musel psát ručně.

Jednou z dalších odlišností v Itálii je postgraduální příprava. Po obhajobě diplomové práce

musí každý absolvovat několikaměsíční praxi v nemocnici. Pokud se chce specializovat v určitém oboru, čeká ho rozřazovací test, na jehož základě mu bude přiřazena specializace, město a nemocnice, kde ho čeká 5letá předatestační příprava. Takový test obvykle probíhá v červenci a čerství absolventi se na něj připravují několik měsíců.

Vidět Neapol a zemřít…

… což se může vyplnit docela snadno. Řidičské schopnosti místních obyvatel, notoricky proslulá Camorra a sní spojené vyřizování účtů, oblasti s černými skládkami toxického odpadu. To vše s sebou přináší zajímavé spektrum pacientů, se kterými jsem se doma nesetkala. Střelná poranění, vyšší počet drogově závislých, tumory o velikosti dítěte nebo problematika psychiatricky nemocných, kteří se léčí jen ambulantně, protože všechny psychiatrické nemocnice v Itálii byly zavřeny.

Šest měsíců v Neapoli uteklo jako voda a jsem moc ráda, že jsem ji zažila i z medicínské stránky. Nejen jako historické jádro Kampánie, přístavní město, kulinářskou metropoli, oblast s krásnými národními a archeologickými parky a domov 3 miliónů přátelských lidí.

A pokud někdo z vás uvažuje o stáži v Itálii nebo přímo v Neapoli, nic výstižnějšího, než je citát Johana Wolfganga Goetheho, nenajdete: „Pokud člověk miluje Itálii, chtěl by zemřít v Neapoli. Pokud Itálii nenávidí, Neapol ho připraví o rozum.“

Zuzana Maťová, studentka 6. ročníku všeobecného lékařství

Do Neapole, chaotické metropole jižní Itálie, jsem se přestěhovala loni na konci ledna kvůli půlročnímu studijnímu pobytu. Pro svůj Erasmus jsem si město pod Vesuvem vybrala z několika důvodu, zejména mě zaujalo, že se v okolí vyskytuje zvýšený počet osob s vrozenými vývojovými vadami a nádory. Sídlí tady také Národní onkologický ústav. Protože bych se právě tímto směrem chtěla po promoci ubírat, bylo rozhodnuto…

Università degli Studi di Napoli Federico II je považována za starší sestru Univerzity Karlovy. Založena byla v roce 1224 jako první státní univerzita a stala se vzorem pro Karla IV. při zakládaní pražské univerzity. Tam ale všechno společné končí.

Pro italské fakulty medicíny je charakteristické, že mají spíš teoretickou výuku a praxe se opomíná. Studenti docházejí od 4. ročníku na oddělení, které si vyberou a kde dělají diplomovou práci. Jako zahraniční studentka na Erasmu jsem tedy byla na oddělení úplně sama, případně s jinými zahraničními studenty. Měla jsem štěstí, že ze šesti měsíců jsem pět byla úplně sama a měsíc na konci pobytu jsem se dělila s německým studentem o 4 operační sály, takže jsme si oba mohli vybrat ty nejzajímavější operace a pacienty.

Sladké nicnedělání

Jak se dalo od Itálie očekávat, organizace probíhala v duchu „co si nezařídíš sám, to nebude“. Nezbývalo tedy nic jiného, než si stáže domluvit osobně. V mém případě probíhaly v italštině, anglicky se opravdu nikomu mluvit nechtělo.

Součástí Erasmu v Neapoli je intenzivní jazykový kurz, zcela zdarma, který probíhá odpoledne a při základních znalostech z domova se dá italsky hezky naučit. V nemocnici jsem se běžně zdržela do odpoledních hodin a obvykle kurz nestíhala. Mojí výhodou bylo, že mluvím španělsky. Oba jazyky jsou si totiž hodně podobné, takže první měsíc, než jsem se zlepšila v italštině, jsem stážovala pod dozorem doktora, který byl ochoten se mnou případně mluvit španělsky. Anglicky bohužel nemluvil.

Jak probíhaly stáže?

Obvykle jsem měla přiděleného lékaře, s nímž jsem prošla vizitou na lůžkovém oddělení a pak jsme pokračovali na ambulanci nebo na konzultaci k pacientům jiného oddělení. Pokud se jednalo o stáž na chirurgii, gynekologii a neurochirurgii, preferovala jsem operační sály. Doktoři mi vyhověli a pokud se jednalo o zajímavý případ, zavolali mně, abych se přišla podívat. Bylo běžné, že vyšetření nemocných a převazy jsem dělala já, lékař zapisoval. Docela mně překvapilo, že karty musel psát ručně.

Jednou z dalších odlišností v Itálii je postgraduální příprava. Po obhajobě diplomové práce

musí každý absolvovat několikaměsíční praxi v nemocnici. Pokud se chce specializovat v určitém oboru, čeká ho rozřazovací test, na jehož základě mu bude přiřazena specializace, město a nemocnice, kde ho čeká 5letá předatestační příprava. Takový test obvykle probíhá v červenci a čerství absolventi se na něj připravují několik měsíců.

Vidět Neapol a zemřít…

… což se může vyplnit docela snadno. Řidičské schopnosti místních obyvatel, notoricky proslulá Camorra a sní spojené vyřizování účtů, oblasti s černými skládkami toxického odpadu. To vše s sebou přináší zajímavé spektrum pacientů, se kterými jsem se doma nesetkala. Střelná poranění, vyšší počet drogově závislých, tumory o velikosti dítěte nebo problematika psychiatricky nemocných, kteří se léčí jen ambulantně, protože všechny psychiatrické nemocnice v Itálii byly zavřeny.

Šest měsíců v Neapoli uteklo jako voda a jsem moc ráda, že jsem ji zažila i z medicínské stránky. Nejen jako historické jádro Kampánie, přístavní město, kulinářskou metropoli, oblast s krásnými národními a archeologickými parky a domov 3 miliónů přátelských lidí.

A pokud někdo z vás uvažuje o stáži v Itálii nebo přímo v Neapoli, nic výstižnějšího, než je citát Johana Wolfganga Goetheho, nenajdete: „Pokud člověk miluje Itálii, chtěl by zemřít v Neapoli. Pokud Itálii nenávidí, Neapol ho připraví o rozum.“

Zuzana Maťová, studentka 6. ročníku všeobecného lékařství

Do Neapole, chaotické metropole jižní Itálie, jsem se přestěhovala loni na konci ledna kvůli půlročnímu studijnímu pobytu. Pro svůj Erasmus jsem si město pod Vesuvem vybrala z několika důvodu, zejména mě zaujalo, že se v okolí vyskytuje zvýšený počet osob s vrozenými vývojovými vadami a nádory. Sídlí tady také Národní onkologický ústav. Protože bych se právě tímto směrem chtěla po promoci ubírat, bylo rozhodnuto…

Università degli Studi di Napoli Federico II je považována za starší sestru Univerzity Karlovy. Založena byla v roce 1224 jako první státní univerzita a stala se vzorem pro Karla IV. při zakládaní pražské univerzity. Tam ale všechno společné končí.

Pro italské fakulty medicíny je charakteristické, že mají spíš teoretickou výuku a praxe se opomíná. Studenti docházejí od 4. ročníku na oddělení, které si vyberou a kde dělají diplomovou práci. Jako zahraniční studentka na Erasmu jsem tedy byla na oddělení úplně sama, případně s jinými zahraničními studenty. Měla jsem štěstí, že ze šesti měsíců jsem pět byla úplně sama a měsíc na konci pobytu jsem se dělila s německým studentem o 4 operační sály, takže jsme si oba mohli vybrat ty nejzajímavější operace a pacienty.

Sladké nicnedělání

Jak se dalo od Itálie očekávat, organizace probíhala v duchu „co si nezařídíš sám, to nebude“. Nezbývalo tedy nic jiného, než si stáže domluvit osobně. V mém případě probíhaly v italštině, anglicky se opravdu nikomu mluvit nechtělo.

Součástí Erasmu v Neapoli je intenzivní jazykový kurz, zcela zdarma, který probíhá odpoledne a při základních znalostech z domova se dá italsky hezky naučit. V nemocnici jsem se běžně zdržela do odpoledních hodin a obvykle kurz nestíhala. Mojí výhodou bylo, že mluvím španělsky. Oba jazyky jsou si totiž hodně podobné, takže první měsíc, než jsem se zlepšila v italštině, jsem stážovala pod dozorem doktora, který byl ochoten se mnou případně mluvit španělsky. Anglicky bohužel nemluvil.

Jak probíhaly stáže?

Obvykle jsem měla přiděleného lékaře, s nímž jsem prošla vizitou na lůžkovém oddělení a pak jsme pokračovali na ambulanci nebo na konzultaci k pacientům jiného oddělení. Pokud se jednalo o stáž na chirurgii, gynekologii a neurochirurgii, preferovala jsem operační sály. Doktoři mi vyhověli a pokud se jednalo o zajímavý případ, zavolali mně, abych se přišla podívat. Bylo běžné, že vyšetření nemocných a převazy jsem dělala já, lékař zapisoval. Docela mně překvapilo, že karty musel psát ručně.

Jednou z dalších odlišností v Itálii je postgraduální příprava. Po obhajobě diplomové práce

musí každý absolvovat několikaměsíční praxi v nemocnici. Pokud se chce specializovat v určitém oboru, čeká ho rozřazovací test, na jehož základě mu bude přiřazena specializace, město a nemocnice, kde ho čeká 5letá předatestační příprava. Takový test obvykle probíhá v červenci a čerství absolventi se na něj připravují několik měsíců.

Vidět Neapol a zemřít…

… což se může vyplnit docela snadno. Řidičské schopnosti místních obyvatel, notoricky proslulá Camorra a sní spojené vyřizování účtů, oblasti s černými skládkami toxického odpadu. To vše s sebou přináší zajímavé spektrum pacientů, se kterými jsem se doma nesetkala. Střelná poranění, vyšší počet drogově závislých, tumory o velikosti dítěte nebo problematika psychiatricky nemocných, kteří se léčí jen ambulantně, protože všechny psychiatrické nemocnice v Itálii byly zavřeny.

Šest měsíců v Neapoli uteklo jako voda a jsem moc ráda, že jsem ji zažila i z medicínské stránky. Nejen jako historické jádro Kampánie, přístavní město, kulinářskou metropoli, oblast s krásnými národními a archeologickými parky a domov 3 miliónů přátelských lidí.

A pokud někdo z vás uvažuje o stáži v Itálii nebo přímo v Neapoli, nic výstižnějšího, než je citát Johana Wolfganga Goetheho, nenajdete: „Pokud člověk miluje Itálii, chtěl by zemřít v Neapoli. Pokud Itálii nenávidí, Neapol ho připraví o rozum.“

Zuzana Maťová, studentka 6. ročníku všeobecného lékařství