V září loňského roku se mi díky mezinárodní studentské organizaci IFMSA naskytla neskutečná příležitost vycestovat na celý měsíc do Japonska na klinickou stáž. Byla jsem umístěna v Ósace, třetím největším japonském městě, v nemocnici Osaka City University Hospital na oddělení dětské chirurgie.

Během každého výjezdu do zahraničí člověk poznává různé aspekty dané země. Naučí se mnoho věcí nejen přímo z oboru, který v nemocnici studuje, ale i ze systému zdravotnictví a samozřejmě z kultury.

První, co mě po příjezdu čekalo, bylo setkání s kontaktní osobou. Tedy s japonským studentem, který mi byl po celou dobu pobytu k dispozici a pomohl mi se vším, co jsem potřebovala včetně prohlídky nemocnice a ubytovaní. Naše ubytování bylo bezvadné. V září byli v Ósace další tři výměnní studenti. Bydleli jsme v bytech po třech, kde měl každý svůj vlastní pokoj. Do nemocnice se dalo dojít pěšky do pěti minut a přímo před ubytovnou stál komplex největších nákupních center ve městě a také nejvyšší mrakodrap Japonska Abeno Harukas (nejvyšší budova je ovšem věž Tokyo Skytree v Tokiu).

Od dětské až po hepatobiliární chirurgii

První den stáže jsem byla představena lékaři, který vedl mou praxi v nemocnici. Bez váhání mě provedl po oddělení a předal dalším lékařům. Již po prvním dnu jsem ovšem věděla, že tato stáž pro mě nebude ideální. Zabývat se chci totiž všeobecnou chirurgií, ale na místním dětském oddělení se výkony prováděly jen jednou týdně. Své obavy jsem tedy sdělila vedoucímu praxe a doufala jsem, že by bylo možné se alespoň párkrát podívat i na jiná oddělení. Co jsem ovšem nečekala, byl kompletně přetvořený rozvrh, který jsem dostala hned druhý den.

První týden jsem zůstala na dětském oddělení, ale už ten následující jsem strávila na gastrointestinální chirurgii, plicní chirurgii a jeden den dokonce na kardiochirurgii. Třetí týden jsem se podívala na oddělení intenzivní péče pro novorozence a viděla mnoho porodů. Poslední týden jsem pak strávila na hepatobiliární chirurgii. Musím říci, že jsem ze své stáže nakonec vytěžila daleko víc, než bych si předem dokázala představit.

Zdravotnictví na vysoké úrovní, ale ČR nezaostává

Kdybych měla srovnat úroveň zdravotnictví a zdravotních výkonů, musím s pýchou říci, že Japonsko je na vysoké úrovni, ale ČR za ním nezaostává. Nikdy jsem neměla pocit, že bych něčemu nerozuměla, o nějakém výkonu neslyšela nebo že by zde používali modernější metody. Vidět je bohužel větší rozpočet japonského zdravotnictví. Daleko více zákroků se provádí laparoskopicky, u každé operace stojí nejméně čtyři doktoři a k tomu ještě medik. Staplery a atraumatické jehly se využívají po desítkách. Po rozsáhlejším vyptávání si ovšem nemyslím, že by úspěšnost operací byla vyšší.

Příprava sushi nebo hra na nindži

A nyní k další významné části mé stáže. Práce v nemocnici je ohromně důležitá a každý by se měl snažit vytěžit z ní co nejvíce. Podle mého názoru je ale úplně stejně důležité získávání nových přátel a úžasných zážitků z cestování. Pro takový účel je Japonsko naprosto výjimečné. Nikdy se zde nestane, že byste neměli po ruce krásnou historickou budovu nebo atrakci přímo pro turisty. Lidé jsou neskutečně vstřícní, pokud se ztratíte, můžete se spolehnout, že vám kdokoli na ulici nakreslí přesnou mapu nebo vás dokonce zavede až na místo, kam se snažíte dostat.

Japonští studenti se o nás starali ukázkově. Na welcome party nás vzali do Kjóta, města, které je známo zachovalou historickou atmosférou a kde lze zahlédnout i tradiční gejšu. Tam jsme si vyzkoušeli přípravu sushi, zahráli si na nindži a vystoupali do nádherné Fushimi Inari svatyně. Pak jsme se vrátili do Ósaky, zkusili si výrobu takoyaki, jedno z nejsilnějších japonských saké a úžasný večer zakončili na karaoke. V průběhu čtyř týdnů jsme se dostali také na pláž, zorganizovali pro nás national food and drink party nebo farewell party. Každý moment mimo nemocnici jsme pak strávili cestováním. V Ósace musí každý navštívit ulici Dōtombori s velkým výběrem jídel, akvárium se žralokem obrovským či studio Universal. Velmi blízko jsou Kobe se svým světoznámým hovězím a Nara s parkem, kde lze krmit srnky a jeleny, kteří se ukloní. Samozřejmě není možné propásnout úžasný výhled na horu Fuji a výlet do Tokia, který doporučuji minimálně na tři dny.

Pokud jste stále na vážkách a rozhodujete se, jestli na stáž vyjet, nebo ne, moje rada je jasná. Stojí to za to!

Anna Jelínková, 5. ročník VL

V září loňského roku se mi díky mezinárodní studentské organizaci IFMSA naskytla neskutečná příležitost vycestovat na celý měsíc do Japonska na klinickou stáž. Byla jsem umístěna v Ósace, třetím největším japonském městě, v nemocnici Osaka City University Hospital na oddělení dětské chirurgie.

Během každého výjezdu do zahraničí člověk poznává různé aspekty dané země. Naučí se mnoho věcí nejen přímo z oboru, který v nemocnici studuje, ale i ze systému zdravotnictví a samozřejmě z kultury.

První, co mě po příjezdu čekalo, bylo setkání s kontaktní osobou. Tedy s japonským studentem, který mi byl po celou dobu pobytu k dispozici a pomohl mi se vším, co jsem potřebovala včetně prohlídky nemocnice a ubytovaní. Naše ubytování bylo bezvadné. V září byli v Ósace další tři výměnní studenti. Bydleli jsme v bytech po třech, kde měl každý svůj vlastní pokoj. Do nemocnice se dalo dojít pěšky do pěti minut a přímo před ubytovnou stál komplex největších nákupních center ve městě a také nejvyšší mrakodrap Japonska Abeno Harukas (nejvyšší budova je ovšem věž Tokyo Skytree v Tokiu).

Od dětské až po hepatobiliární chirurgii

První den stáže jsem byla představena lékaři, který vedl mou praxi v nemocnici. Bez váhání mě provedl po oddělení a předal dalším lékařům. Již po prvním dnu jsem ovšem věděla, že tato stáž pro mě nebude ideální. Zabývat se chci totiž všeobecnou chirurgií, ale na místním dětském oddělení se výkony prováděly jen jednou týdně. Své obavy jsem tedy sdělila vedoucímu praxe a doufala jsem, že by bylo možné se alespoň párkrát podívat i na jiná oddělení. Co jsem ovšem nečekala, byl kompletně přetvořený rozvrh, který jsem dostala hned druhý den.

První týden jsem zůstala na dětském oddělení, ale už ten následující jsem strávila na gastrointestinální chirurgii, plicní chirurgii a jeden den dokonce na kardiochirurgii. Třetí týden jsem se podívala na oddělení intenzivní péče pro novorozence a viděla mnoho porodů. Poslední týden jsem pak strávila na hepatobiliární chirurgii. Musím říci, že jsem ze své stáže nakonec vytěžila daleko víc, než bych si předem dokázala představit.

Zdravotnictví na vysoké úrovní, ale ČR nezaostává

Kdybych měla srovnat úroveň zdravotnictví a zdravotních výkonů, musím s pýchou říci, že Japonsko je na vysoké úrovni, ale ČR za ním nezaostává. Nikdy jsem neměla pocit, že bych něčemu nerozuměla, o nějakém výkonu neslyšela nebo že by zde používali modernější metody. Vidět je bohužel větší rozpočet japonského zdravotnictví. Daleko více zákroků se provádí laparoskopicky, u každé operace stojí nejméně čtyři doktoři a k tomu ještě medik. Staplery a atraumatické jehly se využívají po desítkách. Po rozsáhlejším vyptávání si ovšem nemyslím, že by úspěšnost operací byla vyšší.

Příprava sushi nebo hra na nindži

A nyní k další významné části mé stáže. Práce v nemocnici je ohromně důležitá a každý by se měl snažit vytěžit z ní co nejvíce. Podle mého názoru je ale úplně stejně důležité získávání nových přátel a úžasných zážitků z cestování. Pro takový účel je Japonsko naprosto výjimečné. Nikdy se zde nestane, že byste neměli po ruce krásnou historickou budovu nebo atrakci přímo pro turisty. Lidé jsou neskutečně vstřícní, pokud se ztratíte, můžete se spolehnout, že vám kdokoli na ulici nakreslí přesnou mapu nebo vás dokonce zavede až na místo, kam se snažíte dostat.

Japonští studenti se o nás starali ukázkově. Na welcome party nás vzali do Kjóta, města, které je známo zachovalou historickou atmosférou a kde lze zahlédnout i tradiční gejšu. Tam jsme si vyzkoušeli přípravu sushi, zahráli si na nindži a vystoupali do nádherné Fushimi Inari svatyně. Pak jsme se vrátili do Ósaky, zkusili si výrobu takoyaki, jedno z nejsilnějších japonských saké a úžasný večer zakončili na karaoke. V průběhu čtyř týdnů jsme se dostali také na pláž, zorganizovali pro nás national food and drink party nebo farewell party. Každý moment mimo nemocnici jsme pak strávili cestováním. V Ósace musí každý navštívit ulici Dōtombori s velkým výběrem jídel, akvárium se žralokem obrovským či studio Universal. Velmi blízko jsou Kobe se svým světoznámým hovězím a Nara s parkem, kde lze krmit srnky a jeleny, kteří se ukloní. Samozřejmě není možné propásnout úžasný výhled na horu Fuji a výlet do Tokia, který doporučuji minimálně na tři dny.

Pokud jste stále na vážkách a rozhodujete se, jestli na stáž vyjet, nebo ne, moje rada je jasná. Stojí to za to!

Anna Jelínková, 5. ročník VL

V září loňského roku se mi díky mezinárodní studentské organizaci IFMSA naskytla neskutečná příležitost vycestovat na celý měsíc do Japonska na klinickou stáž. Byla jsem umístěna v Ósace, třetím největším japonském městě, v nemocnici Osaka City University Hospital na oddělení dětské chirurgie.

Během každého výjezdu do zahraničí člověk poznává různé aspekty dané země. Naučí se mnoho věcí nejen přímo z oboru, který v nemocnici studuje, ale i ze systému zdravotnictví a samozřejmě z kultury.

První, co mě po příjezdu čekalo, bylo setkání s kontaktní osobou. Tedy s japonským studentem, který mi byl po celou dobu pobytu k dispozici a pomohl mi se vším, co jsem potřebovala včetně prohlídky nemocnice a ubytovaní. Naše ubytování bylo bezvadné. V září byli v Ósace další tři výměnní studenti. Bydleli jsme v bytech po třech, kde měl každý svůj vlastní pokoj. Do nemocnice se dalo dojít pěšky do pěti minut a přímo před ubytovnou stál komplex největších nákupních center ve městě a také nejvyšší mrakodrap Japonska Abeno Harukas (nejvyšší budova je ovšem věž Tokyo Skytree v Tokiu).

Od dětské až po hepatobiliární chirurgii

První den stáže jsem byla představena lékaři, který vedl mou praxi v nemocnici. Bez váhání mě provedl po oddělení a předal dalším lékařům. Již po prvním dnu jsem ovšem věděla, že tato stáž pro mě nebude ideální. Zabývat se chci totiž všeobecnou chirurgií, ale na místním dětském oddělení se výkony prováděly jen jednou týdně. Své obavy jsem tedy sdělila vedoucímu praxe a doufala jsem, že by bylo možné se alespoň párkrát podívat i na jiná oddělení. Co jsem ovšem nečekala, byl kompletně přetvořený rozvrh, který jsem dostala hned druhý den.

První týden jsem zůstala na dětském oddělení, ale už ten následující jsem strávila na gastrointestinální chirurgii, plicní chirurgii a jeden den dokonce na kardiochirurgii. Třetí týden jsem se podívala na oddělení intenzivní péče pro novorozence a viděla mnoho porodů. Poslední týden jsem pak strávila na hepatobiliární chirurgii. Musím říci, že jsem ze své stáže nakonec vytěžila daleko víc, než bych si předem dokázala představit.

Zdravotnictví na vysoké úrovní, ale ČR nezaostává

Kdybych měla srovnat úroveň zdravotnictví a zdravotních výkonů, musím s pýchou říci, že Japonsko je na vysoké úrovni, ale ČR za ním nezaostává. Nikdy jsem neměla pocit, že bych něčemu nerozuměla, o nějakém výkonu neslyšela nebo že by zde používali modernější metody. Vidět je bohužel větší rozpočet japonského zdravotnictví. Daleko více zákroků se provádí laparoskopicky, u každé operace stojí nejméně čtyři doktoři a k tomu ještě medik. Staplery a atraumatické jehly se využívají po desítkách. Po rozsáhlejším vyptávání si ovšem nemyslím, že by úspěšnost operací byla vyšší.

Příprava sushi nebo hra na nindži

A nyní k další významné části mé stáže. Práce v nemocnici je ohromně důležitá a každý by se měl snažit vytěžit z ní co nejvíce. Podle mého názoru je ale úplně stejně důležité získávání nových přátel a úžasných zážitků z cestování. Pro takový účel je Japonsko naprosto výjimečné. Nikdy se zde nestane, že byste neměli po ruce krásnou historickou budovu nebo atrakci přímo pro turisty. Lidé jsou neskutečně vstřícní, pokud se ztratíte, můžete se spolehnout, že vám kdokoli na ulici nakreslí přesnou mapu nebo vás dokonce zavede až na místo, kam se snažíte dostat.

Japonští studenti se o nás starali ukázkově. Na welcome party nás vzali do Kjóta, města, které je známo zachovalou historickou atmosférou a kde lze zahlédnout i tradiční gejšu. Tam jsme si vyzkoušeli přípravu sushi, zahráli si na nindži a vystoupali do nádherné Fushimi Inari svatyně. Pak jsme se vrátili do Ósaky, zkusili si výrobu takoyaki, jedno z nejsilnějších japonských saké a úžasný večer zakončili na karaoke. V průběhu čtyř týdnů jsme se dostali také na pláž, zorganizovali pro nás national food and drink party nebo farewell party. Každý moment mimo nemocnici jsme pak strávili cestováním. V Ósace musí každý navštívit ulici Dōtombori s velkým výběrem jídel, akvárium se žralokem obrovským či studio Universal. Velmi blízko jsou Kobe se svým světoznámým hovězím a Nara s parkem, kde lze krmit srnky a jeleny, kteří se ukloní. Samozřejmě není možné propásnout úžasný výhled na horu Fuji a výlet do Tokia, který doporučuji minimálně na tři dny.

Pokud jste stále na vážkách a rozhodujete se, jestli na stáž vyjet, nebo ne, moje rada je jasná. Stojí to za to!

Anna Jelínková, 5. ročník VL

V září loňského roku se mi díky mezinárodní studentské organizaci IFMSA naskytla neskutečná příležitost vycestovat na celý měsíc do Japonska na klinickou stáž. Byla jsem umístěna v Ósace, třetím největším japonském městě, v nemocnici Osaka City University Hospital na oddělení dětské chirurgie.

Během každého výjezdu do zahraničí člověk poznává různé aspekty dané země. Naučí se mnoho věcí nejen přímo z oboru, který v nemocnici studuje, ale i ze systému zdravotnictví a samozřejmě z kultury.

První, co mě po příjezdu čekalo, bylo setkání s kontaktní osobou. Tedy s japonským studentem, který mi byl po celou dobu pobytu k dispozici a pomohl mi se vším, co jsem potřebovala včetně prohlídky nemocnice a ubytovaní. Naše ubytování bylo bezvadné. V září byli v Ósace další tři výměnní studenti. Bydleli jsme v bytech po třech, kde měl každý svůj vlastní pokoj. Do nemocnice se dalo dojít pěšky do pěti minut a přímo před ubytovnou stál komplex největších nákupních center ve městě a také nejvyšší mrakodrap Japonska Abeno Harukas (nejvyšší budova je ovšem věž Tokyo Skytree v Tokiu).

Od dětské až po hepatobiliární chirurgii

První den stáže jsem byla představena lékaři, který vedl mou praxi v nemocnici. Bez váhání mě provedl po oddělení a předal dalším lékařům. Již po prvním dnu jsem ovšem věděla, že tato stáž pro mě nebude ideální. Zabývat se chci totiž všeobecnou chirurgií, ale na místním dětském oddělení se výkony prováděly jen jednou týdně. Své obavy jsem tedy sdělila vedoucímu praxe a doufala jsem, že by bylo možné se alespoň párkrát podívat i na jiná oddělení. Co jsem ovšem nečekala, byl kompletně přetvořený rozvrh, který jsem dostala hned druhý den.

První týden jsem zůstala na dětském oddělení, ale už ten následující jsem strávila na gastrointestinální chirurgii, plicní chirurgii a jeden den dokonce na kardiochirurgii. Třetí týden jsem se podívala na oddělení intenzivní péče pro novorozence a viděla mnoho porodů. Poslední týden jsem pak strávila na hepatobiliární chirurgii. Musím říci, že jsem ze své stáže nakonec vytěžila daleko víc, než bych si předem dokázala představit.

Zdravotnictví na vysoké úrovní, ale ČR nezaostává

Kdybych měla srovnat úroveň zdravotnictví a zdravotních výkonů, musím s pýchou říci, že Japonsko je na vysoké úrovni, ale ČR za ním nezaostává. Nikdy jsem neměla pocit, že bych něčemu nerozuměla, o nějakém výkonu neslyšela nebo že by zde používali modernější metody. Vidět je bohužel větší rozpočet japonského zdravotnictví. Daleko více zákroků se provádí laparoskopicky, u každé operace stojí nejméně čtyři doktoři a k tomu ještě medik. Staplery a atraumatické jehly se využívají po desítkách. Po rozsáhlejším vyptávání si ovšem nemyslím, že by úspěšnost operací byla vyšší.

Příprava sushi nebo hra na nindži

A nyní k další významné části mé stáže. Práce v nemocnici je ohromně důležitá a každý by se měl snažit vytěžit z ní co nejvíce. Podle mého názoru je ale úplně stejně důležité získávání nových přátel a úžasných zážitků z cestování. Pro takový účel je Japonsko naprosto výjimečné. Nikdy se zde nestane, že byste neměli po ruce krásnou historickou budovu nebo atrakci přímo pro turisty. Lidé jsou neskutečně vstřícní, pokud se ztratíte, můžete se spolehnout, že vám kdokoli na ulici nakreslí přesnou mapu nebo vás dokonce zavede až na místo, kam se snažíte dostat.

Japonští studenti se o nás starali ukázkově. Na welcome party nás vzali do Kjóta, města, které je známo zachovalou historickou atmosférou a kde lze zahlédnout i tradiční gejšu. Tam jsme si vyzkoušeli přípravu sushi, zahráli si na nindži a vystoupali do nádherné Fushimi Inari svatyně. Pak jsme se vrátili do Ósaky, zkusili si výrobu takoyaki, jedno z nejsilnějších japonských saké a úžasný večer zakončili na karaoke. V průběhu čtyř týdnů jsme se dostali také na pláž, zorganizovali pro nás national food and drink party nebo farewell party. Každý moment mimo nemocnici jsme pak strávili cestováním. V Ósace musí každý navštívit ulici Dōtombori s velkým výběrem jídel, akvárium se žralokem obrovským či studio Universal. Velmi blízko jsou Kobe se svým světoznámým hovězím a Nara s parkem, kde lze krmit srnky a jeleny, kteří se ukloní. Samozřejmě není možné propásnout úžasný výhled na horu Fuji a výlet do Tokia, který doporučuji minimálně na tři dny.

Pokud jste stále na vážkách a rozhodujete se, jestli na stáž vyjet, nebo ne, moje rada je jasná. Stojí to za to!

Anna Jelínková, 5. ročník VL

V září loňského roku se mi díky mezinárodní studentské organizaci IFMSA naskytla neskutečná příležitost vycestovat na celý měsíc do Japonska na klinickou stáž. Byla jsem umístěna v Ósace, třetím největším japonském městě, v nemocnici Osaka City University Hospital na oddělení dětské chirurgie.

Během každého výjezdu do zahraničí člověk poznává různé aspekty dané země. Naučí se mnoho věcí nejen přímo z oboru, který v nemocnici studuje, ale i ze systému zdravotnictví a samozřejmě z kultury.

První, co mě po příjezdu čekalo, bylo setkání s kontaktní osobou. Tedy s japonským studentem, který mi byl po celou dobu pobytu k dispozici a pomohl mi se vším, co jsem potřebovala včetně prohlídky nemocnice a ubytovaní. Naše ubytování bylo bezvadné. V září byli v Ósace další tři výměnní studenti. Bydleli jsme v bytech po třech, kde měl každý svůj vlastní pokoj. Do nemocnice se dalo dojít pěšky do pěti minut a přímo před ubytovnou stál komplex největších nákupních center ve městě a také nejvyšší mrakodrap Japonska Abeno Harukas (nejvyšší budova je ovšem věž Tokyo Skytree v Tokiu).

Od dětské až po hepatobiliární chirurgii

První den stáže jsem byla představena lékaři, který vedl mou praxi v nemocnici. Bez váhání mě provedl po oddělení a předal dalším lékařům. Již po prvním dnu jsem ovšem věděla, že tato stáž pro mě nebude ideální. Zabývat se chci totiž všeobecnou chirurgií, ale na místním dětském oddělení se výkony prováděly jen jednou týdně. Své obavy jsem tedy sdělila vedoucímu praxe a doufala jsem, že by bylo možné se alespoň párkrát podívat i na jiná oddělení. Co jsem ovšem nečekala, byl kompletně přetvořený rozvrh, který jsem dostala hned druhý den.

První týden jsem zůstala na dětském oddělení, ale už ten následující jsem strávila na gastrointestinální chirurgii, plicní chirurgii a jeden den dokonce na kardiochirurgii. Třetí týden jsem se podívala na oddělení intenzivní péče pro novorozence a viděla mnoho porodů. Poslední týden jsem pak strávila na hepatobiliární chirurgii. Musím říci, že jsem ze své stáže nakonec vytěžila daleko víc, než bych si předem dokázala představit.

Zdravotnictví na vysoké úrovní, ale ČR nezaostává

Kdybych měla srovnat úroveň zdravotnictví a zdravotních výkonů, musím s pýchou říci, že Japonsko je na vysoké úrovni, ale ČR za ním nezaostává. Nikdy jsem neměla pocit, že bych něčemu nerozuměla, o nějakém výkonu neslyšela nebo že by zde používali modernější metody. Vidět je bohužel větší rozpočet japonského zdravotnictví. Daleko více zákroků se provádí laparoskopicky, u každé operace stojí nejméně čtyři doktoři a k tomu ještě medik. Staplery a atraumatické jehly se využívají po desítkách. Po rozsáhlejším vyptávání si ovšem nemyslím, že by úspěšnost operací byla vyšší.

Příprava sushi nebo hra na nindži

A nyní k další významné části mé stáže. Práce v nemocnici je ohromně důležitá a každý by se měl snažit vytěžit z ní co nejvíce. Podle mého názoru je ale úplně stejně důležité získávání nových přátel a úžasných zážitků z cestování. Pro takový účel je Japonsko naprosto výjimečné. Nikdy se zde nestane, že byste neměli po ruce krásnou historickou budovu nebo atrakci přímo pro turisty. Lidé jsou neskutečně vstřícní, pokud se ztratíte, můžete se spolehnout, že vám kdokoli na ulici nakreslí přesnou mapu nebo vás dokonce zavede až na místo, kam se snažíte dostat.

Japonští studenti se o nás starali ukázkově. Na welcome party nás vzali do Kjóta, města, které je známo zachovalou historickou atmosférou a kde lze zahlédnout i tradiční gejšu. Tam jsme si vyzkoušeli přípravu sushi, zahráli si na nindži a vystoupali do nádherné Fushimi Inari svatyně. Pak jsme se vrátili do Ósaky, zkusili si výrobu takoyaki, jedno z nejsilnějších japonských saké a úžasný večer zakončili na karaoke. V průběhu čtyř týdnů jsme se dostali také na pláž, zorganizovali pro nás national food and drink party nebo farewell party. Každý moment mimo nemocnici jsme pak strávili cestováním. V Ósace musí každý navštívit ulici Dōtombori s velkým výběrem jídel, akvárium se žralokem obrovským či studio Universal. Velmi blízko jsou Kobe se svým světoznámým hovězím a Nara s parkem, kde lze krmit srnky a jeleny, kteří se ukloní. Samozřejmě není možné propásnout úžasný výhled na horu Fuji a výlet do Tokia, který doporučuji minimálně na tři dny.

Pokud jste stále na vážkách a rozhodujete se, jestli na stáž vyjet, nebo ne, moje rada je jasná. Stojí to za to!

Anna Jelínková, 5. ročník VL

V září loňského roku se mi díky mezinárodní studentské organizaci IFMSA naskytla neskutečná příležitost vycestovat na celý měsíc do Japonska na klinickou stáž. Byla jsem umístěna v Ósace, třetím největším japonském městě, v nemocnici Osaka City University Hospital na oddělení dětské chirurgie.

Během každého výjezdu do zahraničí člověk poznává různé aspekty dané země. Naučí se mnoho věcí nejen přímo z oboru, který v nemocnici studuje, ale i ze systému zdravotnictví a samozřejmě z kultury.

První, co mě po příjezdu čekalo, bylo setkání s kontaktní osobou. Tedy s japonským studentem, který mi byl po celou dobu pobytu k dispozici a pomohl mi se vším, co jsem potřebovala včetně prohlídky nemocnice a ubytovaní. Naše ubytování bylo bezvadné. V září byli v Ósace další tři výměnní studenti. Bydleli jsme v bytech po třech, kde měl každý svůj vlastní pokoj. Do nemocnice se dalo dojít pěšky do pěti minut a přímo před ubytovnou stál komplex největších nákupních center ve městě a také nejvyšší mrakodrap Japonska Abeno Harukas (nejvyšší budova je ovšem věž Tokyo Skytree v Tokiu).

Od dětské až po hepatobiliární chirurgii

První den stáže jsem byla představena lékaři, který vedl mou praxi v nemocnici. Bez váhání mě provedl po oddělení a předal dalším lékařům. Již po prvním dnu jsem ovšem věděla, že tato stáž pro mě nebude ideální. Zabývat se chci totiž všeobecnou chirurgií, ale na místním dětském oddělení se výkony prováděly jen jednou týdně. Své obavy jsem tedy sdělila vedoucímu praxe a doufala jsem, že by bylo možné se alespoň párkrát podívat i na jiná oddělení. Co jsem ovšem nečekala, byl kompletně přetvořený rozvrh, který jsem dostala hned druhý den.

První týden jsem zůstala na dětském oddělení, ale už ten následující jsem strávila na gastrointestinální chirurgii, plicní chirurgii a jeden den dokonce na kardiochirurgii. Třetí týden jsem se podívala na oddělení intenzivní péče pro novorozence a viděla mnoho porodů. Poslední týden jsem pak strávila na hepatobiliární chirurgii. Musím říci, že jsem ze své stáže nakonec vytěžila daleko víc, než bych si předem dokázala představit.

Zdravotnictví na vysoké úrovní, ale ČR nezaostává

Kdybych měla srovnat úroveň zdravotnictví a zdravotních výkonů, musím s pýchou říci, že Japonsko je na vysoké úrovni, ale ČR za ním nezaostává. Nikdy jsem neměla pocit, že bych něčemu nerozuměla, o nějakém výkonu neslyšela nebo že by zde používali modernější metody. Vidět je bohužel větší rozpočet japonského zdravotnictví. Daleko více zákroků se provádí laparoskopicky, u každé operace stojí nejméně čtyři doktoři a k tomu ještě medik. Staplery a atraumatické jehly se využívají po desítkách. Po rozsáhlejším vyptávání si ovšem nemyslím, že by úspěšnost operací byla vyšší.

Příprava sushi nebo hra na nindži

A nyní k další významné části mé stáže. Práce v nemocnici je ohromně důležitá a každý by se měl snažit vytěžit z ní co nejvíce. Podle mého názoru je ale úplně stejně důležité získávání nových přátel a úžasných zážitků z cestování. Pro takový účel je Japonsko naprosto výjimečné. Nikdy se zde nestane, že byste neměli po ruce krásnou historickou budovu nebo atrakci přímo pro turisty. Lidé jsou neskutečně vstřícní, pokud se ztratíte, můžete se spolehnout, že vám kdokoli na ulici nakreslí přesnou mapu nebo vás dokonce zavede až na místo, kam se snažíte dostat.

Japonští studenti se o nás starali ukázkově. Na welcome party nás vzali do Kjóta, města, které je známo zachovalou historickou atmosférou a kde lze zahlédnout i tradiční gejšu. Tam jsme si vyzkoušeli přípravu sushi, zahráli si na nindži a vystoupali do nádherné Fushimi Inari svatyně. Pak jsme se vrátili do Ósaky, zkusili si výrobu takoyaki, jedno z nejsilnějších japonských saké a úžasný večer zakončili na karaoke. V průběhu čtyř týdnů jsme se dostali také na pláž, zorganizovali pro nás national food and drink party nebo farewell party. Každý moment mimo nemocnici jsme pak strávili cestováním. V Ósace musí každý navštívit ulici Dōtombori s velkým výběrem jídel, akvárium se žralokem obrovským či studio Universal. Velmi blízko jsou Kobe se svým světoznámým hovězím a Nara s parkem, kde lze krmit srnky a jeleny, kteří se ukloní. Samozřejmě není možné propásnout úžasný výhled na horu Fuji a výlet do Tokia, který doporučuji minimálně na tři dny.

Pokud jste stále na vážkách a rozhodujete se, jestli na stáž vyjet, nebo ne, moje rada je jasná. Stojí to za to!

Anna Jelínková, 5. ročník VL