(Praha 14. září 2023) Moderní svět se všemi svými vymoženostmi a technologickými zázraky s sebou přináší méně vítaný doprovod: zvyšující se výskyt psychických stavů, jako je syndrom vyhoření a deprese. Syndrom vyhoření neovlivňuje pouze profesní život, ale narušuje celkovou kvalitu života. Deprese představuje ještě hlubší problém, vedoucí k pocitům smutku, ztrátě radosti z činností i fyzickým příznakům, jako jsou poruchy spánku nebo chronická únava. Oba stavy navíc významně ohrožují rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Výzkumný tým Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN vedený profesorem lékařské psychologie Radkem Ptáčkem se jako jediný v České republice věnuje mapování syndromu vyhoření a deprese dlouhodobě již od roku 2014.

 Syndrom vyhoření i deprese získávají stále více pozornosti. Je proto důležité jim porozumět. Oba tyto stavy, přestože jsou jedinečné svým původem a projevy, sdílejí znepokojivé přesahy, zejména ve způsobu, jakým zasahují do našeho každodenního života. „Vyhoření není jen náhodný pocit únavy po dlouhém dni nebo módní slovo, které uslyšíte v chodbách kancelářských budov. Je to hluboký, chronický stav vyčerpání, zakořeněný v psychice člověka,“ vysvětluje vedoucí výzkumného týmu prof. Radek Ptáček. Dopad syndromu vyhoření se neomezuje pouze na profesní život, ale narušuje i osobní vztahy, volnočasové aktivity a celkovou kvalitu života. Je charakterizovaný dlouhodobým, neřešitelným pracovním stresem vedoucím k emocionálnímu, kognitivnímu a fyzickému vyčerpání. „Člověk se cítí prázdný, pesimistický a klesá jeho schopnost řešit problémy. Objevují se také fyzické projevy, jako například bolesti hlavy nebo snížená imunita,“ upřesňuje prof. Jiří Raboch.

Deprese dlouhodobě patří na přední místo v celosvětové zátěži nemocí. Tato porucha nálady vysává radost a vitalitu z každodenních zážitků. Kromě dopadů na jednotlivce má deprese i společenské důsledky, jakými jsou ztráta produktivity, napjaté zdroje zdravotní péče a ničivé škody na rodinách a komunitách. Vyhoření a deprese mají mnoho společného. Vyčerpávající povaha syndromu vyhoření může vyvolat depresivní epizody a již existující deprese může člověka učinit náchylnějšího k syndromu vyhoření.

Klíčové je pochopení syndromu vyhoření i deprese

Pochopení syndromu vyhoření a deprese je klíčové pro celou společnost. Výzkumný tým Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN se proto dlouhodobě věnuje jejich zkoumání a mapování. Ve spolupráci s agenturou STEM/MARK od roku 2014 pravidelně sbírá data od reprezentativního vzorku populace. Dotazovaní jsou ve věku 18–65 let a demografickým profilem (pohlaví, vzdělání, věk, místo bydliště) odpovídají české populaci.

Z výsledků výzkumu vyplynulo, že od prosince 2020 dochází ke znepokojivému nárůstu syndromu vyhoření a deprese, jejich míra je nejvyšší za posledních devět let. „Domníváme se, že je to z určité části způsobeno kombinací izolace vyvolané pandemií, obavami z probíhající války, ekonomickou krizí, a s tím souvisejícími zdravotními problémy a narušením obvyklých osobních i profesních rutin,“ říká přednosta kliniky doc. Martin Anders.

Nárůst těchto problémů s duševním zdravím je alarmující nejen kvůli jejich bezprostřednímu dopadu na kvalitu života jednotlivců, ale také kvůli potenciálu dlouhodobých fyzických a emocionálních komplikací, včetně chronických onemocnění. „Klíčová je zde prevence. Kromě osvojení si zdravého životního stylu, který zahrnuje pravidelné cvičení, vyváženou stravu a dostatek spánku, je zásadní si vytvořit a udržovat svou vlastní zdravou rutinu, stanovit si hranice mezi pracovním a osobním časem a věnovat se volnočasovým aktivitám, které si člověk užívá,“ doporučuje dr. Martina Sebalo Vňuková. Praktiky mindfulness, jako je meditace a cvičení hlubokého dýchání, také mohou pomoci. Důležitá je i emocionální podpora přátel rodiny a blízkého okolí. Stěžejní je rozpoznat, kdy je člověk přetížený, a vyhledat pak odbornou pomoc. Péče o duševní zdraví by měla být stejnou prioritou jako péče o zdraví fyzické, stigmatizace duševních nemocí nemá v moderní společnosti místo.