„Ukazuje se, že naše fakulta může pomáhat nastavovat trendy a přicházet s novými pravidly, které budou inspirací i pro justici,“ říká MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, přednostka Ústavu medicínského práva a veřejného zdravotnictví 1. LF UK – jediného akademické pracoviště v ČR, které se komplexně zabývá danou problematikou, a také pracoviště, které se spolupodílelo na vytvoření nové metodiky odškodňování újem na zdraví.

* Potýkala jste se sama někdy s nutností odškodnění újmy na zdraví?

Zatím naštěstí ne. Ale díky tomu, že jsme akademické pracoviště, obrací se na nás mnoho pacientů. Dostáváme desítku dopisů měsíčně, ve kterých nemocní hledají pochopení. Mnohdy ani nežádají finanční odškodnění, ale chtějí spíše jen omluvu nebo vysvětlení, protože s nimi nikdo ze strany nemocnice nekomunikuje...

* V čem je metodika odlišná od původních tzv. odškodňovacích tabulek, které nový občanský zákoník od 1. ledna zrušil?

Přišli jsme se zcela novou filozofií odškodňování, která využívá Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví, jež umožňuje moderní pohled na podrobné hodnocení poškozeného zdraví a dopadů na konkrétního nemocného. Na pacienta tedy už nenahlížíme skrze jeho diagnózu, ale skrze ztrátu funkčních schopností – tudíž jeho reálný život.

S žádostí o spolupráci nás oslovil Nejvyšší soud ČR, protože se dlouhodobě věnujeme vzdělávání zdravotnických pracovníků v medicínském právu a už před řadou let jsme navázali spolupráci se zástupci justice. Ukázalo se, že společná setkání právníků a zdravotnických pracovníků jim

pomáhají lépe porozumět komplikovanému zdravotnickému světu a následně i řešit konkrétní kauzy.

* A co může taková spolupráce přinést 1. LF UK?

Práce na nových postupech při odškodňování újem na zdraví pro nás neskončily představením metodiky veřejnosti, ale nadále pokračují a budou pokračovat zejména v oblasti přípravy soudních znalců, kteří tato nová pravidla budou aplikovat v praxi. A pravě tato školení by měla probíhat pod odbornou garancí naší fakulty. Kromě toho bychom rádi spolupracovali s představiteli Nejvyššího soudu i soudů ostatních při vzdělávání studentů medicíny v právních otázkách. I to ukazuje, že sepětí práva s medicínou může pokračovat dál...

* ... Vy sama máte vzdělání medicínské i právní. Pere se to ve Vás někdy?

Musím přiznat, že na začátku profesní dráhy to nebylo jednoduché, ale poměrně záhy zvítězila právnická profese. Specializace na medicínské právo je v mém případě logickým vyústěním kombinace získaného vzdělání – tedy medicíny a práva. A právě díky dvojímu vzdělání mám pro lékaře daleko větší pochopení než kolegové „čistí právníci“, dovedu jim lépe porozumět a právničinu jim přeložit tak, aby se soustředili na to nejpodstatnější.

* Jak tenká je tedy hranice mezi medicínou a právem?

Stanovit přesnou hranici, kde končí medicína a začíná právo, není vzhledem k úzkému sepětí zdánlivě vzdálených oborů možné. Současná situace nutí lékaře, aby se stále více orientovali ve zdravotnických právních předpisech, ale také aby je dokázali aplikovat v praxi při jejich každodenním rozhodování. Doby, kdy postačovala pouze odborná znalost postupů „lege artis“, jsou minulostí. Nicméně pro řadu lékařů jistě není jednoduché přijmout řadu „nových“ právních principů, zejména potom princip nadřazenosti osobní svobody pacienta nad ochranou jeho života a zdraví. Pro lékaře nemusí být snadné akceptovat právo pacienta rozhodnout se i ve svůj neprospěch. Tedy zjednodušeně řečeno, ztotožnit se s tím, že diagnóza není víc než právo.

* A uvědomují si to už studenti, kteří mohou jít na medicínu plni ideálů, že budou zachraňovat životy a Vy je najednou učíte, že medicína má ustoupit právu?

Vysvětlit studentům, že primát ochrany života a zdraví byl nahrazen primátem vůle pacienta a jeho důstojnosti a že právo pacienta nebýt léčen je silnější než povinnost lékaře léčit, není vůbec jednoduché. Také k tomuto tématu bývají v rámci výuky nejbouřlivější diskuze. Ale většina studentů nakonec vnímá, že to není diktát práva, ale že je to vyústění proměny vztahu mezi lékařem a pacientem, která v moderních demokratických státech v posledních desetiletích probíhá, a přináší s sebou i změnu hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče. Respekt k autonomii vůle pacienta je dnes již nezvratnou i právně vynutitelnou tendencí.

* Co vidíte jako největší výzvu, která před medicínským právem stojí?

Výzev pro tuto dynamickou oblast práva je celá řada. Ale za tu jednoznačně největší považuji to, aby medicínské právo bylo vnímáno jako významný regulátor vztahu mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty, ve kterém hlavními hodnotami jsou život, zdraví, právo na sebeurčení. Zároveň ale nesmí být opomenuto, že právo je sice významný regulátor, ale nemůže citlivé vztahy při poskytování zdravotní péče upravit do všech detailů. Důvěru ani respekt člověka k člověku nelze založit právem. Právní předpisy mohou prostor pro ně pouze posilovat nebo redukovat.

* Vyučujete i veřejné zdravotnictví, kterého z ministrů zdravotnictví po roce 1989 byste považovala za jedničku?

Mnoho ministrů jsem zažila na vlastní kůži... Jedničku bych ale z pohledu veřejného zdravotnictví nedala žádnému z nich.

jat

„Ukazuje se, že naše fakulta může pomáhat nastavovat trendy a přicházet s novými pravidly, které budou inspirací i pro justici,“ říká MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, přednostka Ústavu medicínského práva a veřejného zdravotnictví 1. LF UK – jediného akademické pracoviště v ČR, které se komplexně zabývá danou problematikou, a také pracoviště, které se spolupodílelo na vytvoření nové metodiky odškodňování újem na zdraví.

* Potýkala jste se sama někdy s nutností odškodnění újmy na zdraví?

Zatím naštěstí ne. Ale díky tomu, že jsme akademické pracoviště, obrací se na nás mnoho pacientů. Dostáváme desítku dopisů měsíčně, ve kterých nemocní hledají pochopení. Mnohdy ani nežádají finanční odškodnění, ale chtějí spíše jen omluvu nebo vysvětlení, protože s nimi nikdo ze strany nemocnice nekomunikuje...

* V čem je metodika odlišná od původních tzv. odškodňovacích tabulek, které nový občanský zákoník od 1. ledna zrušil?

Přišli jsme se zcela novou filozofií odškodňování, která využívá Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví, jež umožňuje moderní pohled na podrobné hodnocení poškozeného zdraví a dopadů na konkrétního nemocného. Na pacienta tedy už nenahlížíme skrze jeho diagnózu, ale skrze ztrátu funkčních schopností – tudíž jeho reálný život.

S žádostí o spolupráci nás oslovil Nejvyšší soud ČR, protože se dlouhodobě věnujeme vzdělávání zdravotnických pracovníků v medicínském právu a už před řadou let jsme navázali spolupráci se zástupci justice. Ukázalo se, že společná setkání právníků a zdravotnických pracovníků jim

pomáhají lépe porozumět komplikovanému zdravotnickému světu a následně i řešit konkrétní kauzy.

* A co může taková spolupráce přinést 1. LF UK?

Práce na nových postupech při odškodňování újem na zdraví pro nás neskončily představením metodiky veřejnosti, ale nadále pokračují a budou pokračovat zejména v oblasti přípravy soudních znalců, kteří tato nová pravidla budou aplikovat v praxi. A pravě tato školení by měla probíhat pod odbornou garancí naší fakulty. Kromě toho bychom rádi spolupracovali s představiteli Nejvyššího soudu i soudů ostatních při vzdělávání studentů medicíny v právních otázkách. I to ukazuje, že sepětí práva s medicínou může pokračovat dál...

* ... Vy sama máte vzdělání medicínské i právní. Pere se to ve Vás někdy?

Musím přiznat, že na začátku profesní dráhy to nebylo jednoduché, ale poměrně záhy zvítězila právnická profese. Specializace na medicínské právo je v mém případě logickým vyústěním kombinace získaného vzdělání – tedy medicíny a práva. A právě díky dvojímu vzdělání mám pro lékaře daleko větší pochopení než kolegové „čistí právníci“, dovedu jim lépe porozumět a právničinu jim přeložit tak, aby se soustředili na to nejpodstatnější.

* Jak tenká je tedy hranice mezi medicínou a právem?

Stanovit přesnou hranici, kde končí medicína a začíná právo, není vzhledem k úzkému sepětí zdánlivě vzdálených oborů možné. Současná situace nutí lékaře, aby se stále více orientovali ve zdravotnických právních předpisech, ale také aby je dokázali aplikovat v praxi při jejich každodenním rozhodování. Doby, kdy postačovala pouze odborná znalost postupů „lege artis“, jsou minulostí. Nicméně pro řadu lékařů jistě není jednoduché přijmout řadu „nových“ právních principů, zejména potom princip nadřazenosti osobní svobody pacienta nad ochranou jeho života a zdraví. Pro lékaře nemusí být snadné akceptovat právo pacienta rozhodnout se i ve svůj neprospěch. Tedy zjednodušeně řečeno, ztotožnit se s tím, že diagnóza není víc než právo.

* A uvědomují si to už studenti, kteří mohou jít na medicínu plni ideálů, že budou zachraňovat životy a Vy je najednou učíte, že medicína má ustoupit právu?

Vysvětlit studentům, že primát ochrany života a zdraví byl nahrazen primátem vůle pacienta a jeho důstojnosti a že právo pacienta nebýt léčen je silnější než povinnost lékaře léčit, není vůbec jednoduché. Také k tomuto tématu bývají v rámci výuky nejbouřlivější diskuze. Ale většina studentů nakonec vnímá, že to není diktát práva, ale že je to vyústění proměny vztahu mezi lékařem a pacientem, která v moderních demokratických státech v posledních desetiletích probíhá, a přináší s sebou i změnu hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče. Respekt k autonomii vůle pacienta je dnes již nezvratnou i právně vynutitelnou tendencí.

* Co vidíte jako největší výzvu, která před medicínským právem stojí?

Výzev pro tuto dynamickou oblast práva je celá řada. Ale za tu jednoznačně největší považuji to, aby medicínské právo bylo vnímáno jako významný regulátor vztahu mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty, ve kterém hlavními hodnotami jsou život, zdraví, právo na sebeurčení. Zároveň ale nesmí být opomenuto, že právo je sice významný regulátor, ale nemůže citlivé vztahy při poskytování zdravotní péče upravit do všech detailů. Důvěru ani respekt člověka k člověku nelze založit právem. Právní předpisy mohou prostor pro ně pouze posilovat nebo redukovat.

* Vyučujete i veřejné zdravotnictví, kterého z ministrů zdravotnictví po roce 1989 byste považovala za jedničku?

Mnoho ministrů jsem zažila na vlastní kůži... Jedničku bych ale z pohledu veřejného zdravotnictví nedala žádnému z nich.

jat

„Ukazuje se, že naše fakulta může pomáhat nastavovat trendy a přicházet s novými pravidly, které budou inspirací i pro justici,“ říká MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, přednostka Ústavu medicínského práva a veřejného zdravotnictví 1. LF UK – jediného akademické pracoviště v ČR, které se komplexně zabývá danou problematikou, a také pracoviště, které se spolupodílelo na vytvoření nové metodiky odškodňování újem na zdraví.

* Potýkala jste se sama někdy s nutností odškodnění újmy na zdraví?

Zatím naštěstí ne. Ale díky tomu, že jsme akademické pracoviště, obrací se na nás mnoho pacientů. Dostáváme desítku dopisů měsíčně, ve kterých nemocní hledají pochopení. Mnohdy ani nežádají finanční odškodnění, ale chtějí spíše jen omluvu nebo vysvětlení, protože s nimi nikdo ze strany nemocnice nekomunikuje...

* V čem je metodika odlišná od původních tzv. odškodňovacích tabulek, které nový občanský zákoník od 1. ledna zrušil?

Přišli jsme se zcela novou filozofií odškodňování, která využívá Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví, jež umožňuje moderní pohled na podrobné hodnocení poškozeného zdraví a dopadů na konkrétního nemocného. Na pacienta tedy už nenahlížíme skrze jeho diagnózu, ale skrze ztrátu funkčních schopností – tudíž jeho reálný život.

S žádostí o spolupráci nás oslovil Nejvyšší soud ČR, protože se dlouhodobě věnujeme vzdělávání zdravotnických pracovníků v medicínském právu a už před řadou let jsme navázali spolupráci se zástupci justice. Ukázalo se, že společná setkání právníků a zdravotnických pracovníků jim

pomáhají lépe porozumět komplikovanému zdravotnickému světu a následně i řešit konkrétní kauzy.

* A co může taková spolupráce přinést 1. LF UK?

Práce na nových postupech při odškodňování újem na zdraví pro nás neskončily představením metodiky veřejnosti, ale nadále pokračují a budou pokračovat zejména v oblasti přípravy soudních znalců, kteří tato nová pravidla budou aplikovat v praxi. A pravě tato školení by měla probíhat pod odbornou garancí naší fakulty. Kromě toho bychom rádi spolupracovali s představiteli Nejvyššího soudu i soudů ostatních při vzdělávání studentů medicíny v právních otázkách. I to ukazuje, že sepětí práva s medicínou může pokračovat dál...

* ... Vy sama máte vzdělání medicínské i právní. Pere se to ve Vás někdy?

Musím přiznat, že na začátku profesní dráhy to nebylo jednoduché, ale poměrně záhy zvítězila právnická profese. Specializace na medicínské právo je v mém případě logickým vyústěním kombinace získaného vzdělání – tedy medicíny a práva. A právě díky dvojímu vzdělání mám pro lékaře daleko větší pochopení než kolegové „čistí právníci“, dovedu jim lépe porozumět a právničinu jim přeložit tak, aby se soustředili na to nejpodstatnější.

* Jak tenká je tedy hranice mezi medicínou a právem?

Stanovit přesnou hranici, kde končí medicína a začíná právo, není vzhledem k úzkému sepětí zdánlivě vzdálených oborů možné. Současná situace nutí lékaře, aby se stále více orientovali ve zdravotnických právních předpisech, ale také aby je dokázali aplikovat v praxi při jejich každodenním rozhodování. Doby, kdy postačovala pouze odborná znalost postupů „lege artis“, jsou minulostí. Nicméně pro řadu lékařů jistě není jednoduché přijmout řadu „nových“ právních principů, zejména potom princip nadřazenosti osobní svobody pacienta nad ochranou jeho života a zdraví. Pro lékaře nemusí být snadné akceptovat právo pacienta rozhodnout se i ve svůj neprospěch. Tedy zjednodušeně řečeno, ztotožnit se s tím, že diagnóza není víc než právo.

* A uvědomují si to už studenti, kteří mohou jít na medicínu plni ideálů, že budou zachraňovat životy a Vy je najednou učíte, že medicína má ustoupit právu?

Vysvětlit studentům, že primát ochrany života a zdraví byl nahrazen primátem vůle pacienta a jeho důstojnosti a že právo pacienta nebýt léčen je silnější než povinnost lékaře léčit, není vůbec jednoduché. Také k tomuto tématu bývají v rámci výuky nejbouřlivější diskuze. Ale většina studentů nakonec vnímá, že to není diktát práva, ale že je to vyústění proměny vztahu mezi lékařem a pacientem, která v moderních demokratických státech v posledních desetiletích probíhá, a přináší s sebou i změnu hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče. Respekt k autonomii vůle pacienta je dnes již nezvratnou i právně vynutitelnou tendencí.

* Co vidíte jako největší výzvu, která před medicínským právem stojí?

Výzev pro tuto dynamickou oblast práva je celá řada. Ale za tu jednoznačně největší považuji to, aby medicínské právo bylo vnímáno jako významný regulátor vztahu mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty, ve kterém hlavními hodnotami jsou život, zdraví, právo na sebeurčení. Zároveň ale nesmí být opomenuto, že právo je sice významný regulátor, ale nemůže citlivé vztahy při poskytování zdravotní péče upravit do všech detailů. Důvěru ani respekt člověka k člověku nelze založit právem. Právní předpisy mohou prostor pro ně pouze posilovat nebo redukovat.

* Vyučujete i veřejné zdravotnictví, kterého z ministrů zdravotnictví po roce 1989 byste považovala za jedničku?

Mnoho ministrů jsem zažila na vlastní kůži... Jedničku bych ale z pohledu veřejného zdravotnictví nedala žádnému z nich.

jat

„Ukazuje se, že naše fakulta může pomáhat nastavovat trendy a přicházet s novými pravidly, které budou inspirací i pro justici,“ říká MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, přednostka Ústavu medicínského práva a veřejného zdravotnictví 1. LF UK – jediného akademické pracoviště v ČR, které se komplexně zabývá danou problematikou, a také pracoviště, které se spolupodílelo na vytvoření nové metodiky odškodňování újem na zdraví.

* Potýkala jste se sama někdy s nutností odškodnění újmy na zdraví?

Zatím naštěstí ne. Ale díky tomu, že jsme akademické pracoviště, obrací se na nás mnoho pacientů. Dostáváme desítku dopisů měsíčně, ve kterých nemocní hledají pochopení. Mnohdy ani nežádají finanční odškodnění, ale chtějí spíše jen omluvu nebo vysvětlení, protože s nimi nikdo ze strany nemocnice nekomunikuje...

* V čem je metodika odlišná od původních tzv. odškodňovacích tabulek, které nový občanský zákoník od 1. ledna zrušil?

Přišli jsme se zcela novou filozofií odškodňování, která využívá Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví, jež umožňuje moderní pohled na podrobné hodnocení poškozeného zdraví a dopadů na konkrétního nemocného. Na pacienta tedy už nenahlížíme skrze jeho diagnózu, ale skrze ztrátu funkčních schopností – tudíž jeho reálný život.

S žádostí o spolupráci nás oslovil Nejvyšší soud ČR, protože se dlouhodobě věnujeme vzdělávání zdravotnických pracovníků v medicínském právu a už před řadou let jsme navázali spolupráci se zástupci justice. Ukázalo se, že společná setkání právníků a zdravotnických pracovníků jim

pomáhají lépe porozumět komplikovanému zdravotnickému světu a následně i řešit konkrétní kauzy.

* A co může taková spolupráce přinést 1. LF UK?

Práce na nových postupech při odškodňování újem na zdraví pro nás neskončily představením metodiky veřejnosti, ale nadále pokračují a budou pokračovat zejména v oblasti přípravy soudních znalců, kteří tato nová pravidla budou aplikovat v praxi. A pravě tato školení by měla probíhat pod odbornou garancí naší fakulty. Kromě toho bychom rádi spolupracovali s představiteli Nejvyššího soudu i soudů ostatních při vzdělávání studentů medicíny v právních otázkách. I to ukazuje, že sepětí práva s medicínou může pokračovat dál...

* ... Vy sama máte vzdělání medicínské i právní. Pere se to ve Vás někdy?

Musím přiznat, že na začátku profesní dráhy to nebylo jednoduché, ale poměrně záhy zvítězila právnická profese. Specializace na medicínské právo je v mém případě logickým vyústěním kombinace získaného vzdělání – tedy medicíny a práva. A právě díky dvojímu vzdělání mám pro lékaře daleko větší pochopení než kolegové „čistí právníci“, dovedu jim lépe porozumět a právničinu jim přeložit tak, aby se soustředili na to nejpodstatnější.

* Jak tenká je tedy hranice mezi medicínou a právem?

Stanovit přesnou hranici, kde končí medicína a začíná právo, není vzhledem k úzkému sepětí zdánlivě vzdálených oborů možné. Současná situace nutí lékaře, aby se stále více orientovali ve zdravotnických právních předpisech, ale také aby je dokázali aplikovat v praxi při jejich každodenním rozhodování. Doby, kdy postačovala pouze odborná znalost postupů „lege artis“, jsou minulostí. Nicméně pro řadu lékařů jistě není jednoduché přijmout řadu „nových“ právních principů, zejména potom princip nadřazenosti osobní svobody pacienta nad ochranou jeho života a zdraví. Pro lékaře nemusí být snadné akceptovat právo pacienta rozhodnout se i ve svůj neprospěch. Tedy zjednodušeně řečeno, ztotožnit se s tím, že diagnóza není víc než právo.

* A uvědomují si to už studenti, kteří mohou jít na medicínu plni ideálů, že budou zachraňovat životy a Vy je najednou učíte, že medicína má ustoupit právu?

Vysvětlit studentům, že primát ochrany života a zdraví byl nahrazen primátem vůle pacienta a jeho důstojnosti a že právo pacienta nebýt léčen je silnější než povinnost lékaře léčit, není vůbec jednoduché. Také k tomuto tématu bývají v rámci výuky nejbouřlivější diskuze. Ale většina studentů nakonec vnímá, že to není diktát práva, ale že je to vyústění proměny vztahu mezi lékařem a pacientem, která v moderních demokratických státech v posledních desetiletích probíhá, a přináší s sebou i změnu hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče. Respekt k autonomii vůle pacienta je dnes již nezvratnou i právně vynutitelnou tendencí.

* Co vidíte jako největší výzvu, která před medicínským právem stojí?

Výzev pro tuto dynamickou oblast práva je celá řada. Ale za tu jednoznačně největší považuji to, aby medicínské právo bylo vnímáno jako významný regulátor vztahu mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty, ve kterém hlavními hodnotami jsou život, zdraví, právo na sebeurčení. Zároveň ale nesmí být opomenuto, že právo je sice významný regulátor, ale nemůže citlivé vztahy při poskytování zdravotní péče upravit do všech detailů. Důvěru ani respekt člověka k člověku nelze založit právem. Právní předpisy mohou prostor pro ně pouze posilovat nebo redukovat.

* Vyučujete i veřejné zdravotnictví, kterého z ministrů zdravotnictví po roce 1989 byste považovala za jedničku?

Mnoho ministrů jsem zažila na vlastní kůži... Jedničku bych ale z pohledu veřejného zdravotnictví nedala žádnému z nich.

jat

„Ukazuje se, že naše fakulta může pomáhat nastavovat trendy a přicházet s novými pravidly, které budou inspirací i pro justici,“ říká MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, přednostka Ústavu medicínského práva a veřejného zdravotnictví 1. LF UK – jediného akademické pracoviště v ČR, které se komplexně zabývá danou problematikou, a také pracoviště, které se spolupodílelo na vytvoření nové metodiky odškodňování újem na zdraví.

* Potýkala jste se sama někdy s nutností odškodnění újmy na zdraví?

Zatím naštěstí ne. Ale díky tomu, že jsme akademické pracoviště, obrací se na nás mnoho pacientů. Dostáváme desítku dopisů měsíčně, ve kterých nemocní hledají pochopení. Mnohdy ani nežádají finanční odškodnění, ale chtějí spíše jen omluvu nebo vysvětlení, protože s nimi nikdo ze strany nemocnice nekomunikuje...

* V čem je metodika odlišná od původních tzv. odškodňovacích tabulek, které nový občanský zákoník od 1. ledna zrušil?

Přišli jsme se zcela novou filozofií odškodňování, která využívá Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví, jež umožňuje moderní pohled na podrobné hodnocení poškozeného zdraví a dopadů na konkrétního nemocného. Na pacienta tedy už nenahlížíme skrze jeho diagnózu, ale skrze ztrátu funkčních schopností – tudíž jeho reálný život.

S žádostí o spolupráci nás oslovil Nejvyšší soud ČR, protože se dlouhodobě věnujeme vzdělávání zdravotnických pracovníků v medicínském právu a už před řadou let jsme navázali spolupráci se zástupci justice. Ukázalo se, že společná setkání právníků a zdravotnických pracovníků jim

pomáhají lépe porozumět komplikovanému zdravotnickému světu a následně i řešit konkrétní kauzy.

* A co může taková spolupráce přinést 1. LF UK?

Práce na nových postupech při odškodňování újem na zdraví pro nás neskončily představením metodiky veřejnosti, ale nadále pokračují a budou pokračovat zejména v oblasti přípravy soudních znalců, kteří tato nová pravidla budou aplikovat v praxi. A pravě tato školení by měla probíhat pod odbornou garancí naší fakulty. Kromě toho bychom rádi spolupracovali s představiteli Nejvyššího soudu i soudů ostatních při vzdělávání studentů medicíny v právních otázkách. I to ukazuje, že sepětí práva s medicínou může pokračovat dál...

* ... Vy sama máte vzdělání medicínské i právní. Pere se to ve Vás někdy?

Musím přiznat, že na začátku profesní dráhy to nebylo jednoduché, ale poměrně záhy zvítězila právnická profese. Specializace na medicínské právo je v mém případě logickým vyústěním kombinace získaného vzdělání – tedy medicíny a práva. A právě díky dvojímu vzdělání mám pro lékaře daleko větší pochopení než kolegové „čistí právníci“, dovedu jim lépe porozumět a právničinu jim přeložit tak, aby se soustředili na to nejpodstatnější.

* Jak tenká je tedy hranice mezi medicínou a právem?

Stanovit přesnou hranici, kde končí medicína a začíná právo, není vzhledem k úzkému sepětí zdánlivě vzdálených oborů možné. Současná situace nutí lékaře, aby se stále více orientovali ve zdravotnických právních předpisech, ale také aby je dokázali aplikovat v praxi při jejich každodenním rozhodování. Doby, kdy postačovala pouze odborná znalost postupů „lege artis“, jsou minulostí. Nicméně pro řadu lékařů jistě není jednoduché přijmout řadu „nových“ právních principů, zejména potom princip nadřazenosti osobní svobody pacienta nad ochranou jeho života a zdraví. Pro lékaře nemusí být snadné akceptovat právo pacienta rozhodnout se i ve svůj neprospěch. Tedy zjednodušeně řečeno, ztotožnit se s tím, že diagnóza není víc než právo.

* A uvědomují si to už studenti, kteří mohou jít na medicínu plni ideálů, že budou zachraňovat životy a Vy je najednou učíte, že medicína má ustoupit právu?

Vysvětlit studentům, že primát ochrany života a zdraví byl nahrazen primátem vůle pacienta a jeho důstojnosti a že právo pacienta nebýt léčen je silnější než povinnost lékaře léčit, není vůbec jednoduché. Také k tomuto tématu bývají v rámci výuky nejbouřlivější diskuze. Ale většina studentů nakonec vnímá, že to není diktát práva, ale že je to vyústění proměny vztahu mezi lékařem a pacientem, která v moderních demokratických státech v posledních desetiletích probíhá, a přináší s sebou i změnu hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče. Respekt k autonomii vůle pacienta je dnes již nezvratnou i právně vynutitelnou tendencí.

* Co vidíte jako největší výzvu, která před medicínským právem stojí?

Výzev pro tuto dynamickou oblast práva je celá řada. Ale za tu jednoznačně největší považuji to, aby medicínské právo bylo vnímáno jako významný regulátor vztahu mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty, ve kterém hlavními hodnotami jsou život, zdraví, právo na sebeurčení. Zároveň ale nesmí být opomenuto, že právo je sice významný regulátor, ale nemůže citlivé vztahy při poskytování zdravotní péče upravit do všech detailů. Důvěru ani respekt člověka k člověku nelze založit právem. Právní předpisy mohou prostor pro ně pouze posilovat nebo redukovat.

* Vyučujete i veřejné zdravotnictví, kterého z ministrů zdravotnictví po roce 1989 byste považovala za jedničku?

Mnoho ministrů jsem zažila na vlastní kůži... Jedničku bych ale z pohledu veřejného zdravotnictví nedala žádnému z nich.

jat

„Ukazuje se, že naše fakulta může pomáhat nastavovat trendy a přicházet s novými pravidly, které budou inspirací i pro justici,“ říká MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, přednostka Ústavu medicínského práva a veřejného zdravotnictví 1. LF UK – jediného akademické pracoviště v ČR, které se komplexně zabývá danou problematikou, a také pracoviště, které se spolupodílelo na vytvoření nové metodiky odškodňování újem na zdraví.

* Potýkala jste se sama někdy s nutností odškodnění újmy na zdraví?

Zatím naštěstí ne. Ale díky tomu, že jsme akademické pracoviště, obrací se na nás mnoho pacientů. Dostáváme desítku dopisů měsíčně, ve kterých nemocní hledají pochopení. Mnohdy ani nežádají finanční odškodnění, ale chtějí spíše jen omluvu nebo vysvětlení, protože s nimi nikdo ze strany nemocnice nekomunikuje...

* V čem je metodika odlišná od původních tzv. odškodňovacích tabulek, které nový občanský zákoník od 1. ledna zrušil?

Přišli jsme se zcela novou filozofií odškodňování, která využívá Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví, jež umožňuje moderní pohled na podrobné hodnocení poškozeného zdraví a dopadů na konkrétního nemocného. Na pacienta tedy už nenahlížíme skrze jeho diagnózu, ale skrze ztrátu funkčních schopností – tudíž jeho reálný život.

S žádostí o spolupráci nás oslovil Nejvyšší soud ČR, protože se dlouhodobě věnujeme vzdělávání zdravotnických pracovníků v medicínském právu a už před řadou let jsme navázali spolupráci se zástupci justice. Ukázalo se, že společná setkání právníků a zdravotnických pracovníků jim

pomáhají lépe porozumět komplikovanému zdravotnickému světu a následně i řešit konkrétní kauzy.

* A co může taková spolupráce přinést 1. LF UK?

Práce na nových postupech při odškodňování újem na zdraví pro nás neskončily představením metodiky veřejnosti, ale nadále pokračují a budou pokračovat zejména v oblasti přípravy soudních znalců, kteří tato nová pravidla budou aplikovat v praxi. A pravě tato školení by měla probíhat pod odbornou garancí naší fakulty. Kromě toho bychom rádi spolupracovali s představiteli Nejvyššího soudu i soudů ostatních při vzdělávání studentů medicíny v právních otázkách. I to ukazuje, že sepětí práva s medicínou může pokračovat dál...

* ... Vy sama máte vzdělání medicínské i právní. Pere se to ve Vás někdy?

Musím přiznat, že na začátku profesní dráhy to nebylo jednoduché, ale poměrně záhy zvítězila právnická profese. Specializace na medicínské právo je v mém případě logickým vyústěním kombinace získaného vzdělání – tedy medicíny a práva. A právě díky dvojímu vzdělání mám pro lékaře daleko větší pochopení než kolegové „čistí právníci“, dovedu jim lépe porozumět a právničinu jim přeložit tak, aby se soustředili na to nejpodstatnější.

* Jak tenká je tedy hranice mezi medicínou a právem?

Stanovit přesnou hranici, kde končí medicína a začíná právo, není vzhledem k úzkému sepětí zdánlivě vzdálených oborů možné. Současná situace nutí lékaře, aby se stále více orientovali ve zdravotnických právních předpisech, ale také aby je dokázali aplikovat v praxi při jejich každodenním rozhodování. Doby, kdy postačovala pouze odborná znalost postupů „lege artis“, jsou minulostí. Nicméně pro řadu lékařů jistě není jednoduché přijmout řadu „nových“ právních principů, zejména potom princip nadřazenosti osobní svobody pacienta nad ochranou jeho života a zdraví. Pro lékaře nemusí být snadné akceptovat právo pacienta rozhodnout se i ve svůj neprospěch. Tedy zjednodušeně řečeno, ztotožnit se s tím, že diagnóza není víc než právo.

* A uvědomují si to už studenti, kteří mohou jít na medicínu plni ideálů, že budou zachraňovat životy a Vy je najednou učíte, že medicína má ustoupit právu?

Vysvětlit studentům, že primát ochrany života a zdraví byl nahrazen primátem vůle pacienta a jeho důstojnosti a že právo pacienta nebýt léčen je silnější než povinnost lékaře léčit, není vůbec jednoduché. Také k tomuto tématu bývají v rámci výuky nejbouřlivější diskuze. Ale většina studentů nakonec vnímá, že to není diktát práva, ale že je to vyústění proměny vztahu mezi lékařem a pacientem, která v moderních demokratických státech v posledních desetiletích probíhá, a přináší s sebou i změnu hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče. Respekt k autonomii vůle pacienta je dnes již nezvratnou i právně vynutitelnou tendencí.

* Co vidíte jako největší výzvu, která před medicínským právem stojí?

Výzev pro tuto dynamickou oblast práva je celá řada. Ale za tu jednoznačně největší považuji to, aby medicínské právo bylo vnímáno jako významný regulátor vztahu mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty, ve kterém hlavními hodnotami jsou život, zdraví, právo na sebeurčení. Zároveň ale nesmí být opomenuto, že právo je sice významný regulátor, ale nemůže citlivé vztahy při poskytování zdravotní péče upravit do všech detailů. Důvěru ani respekt člověka k člověku nelze založit právem. Právní předpisy mohou prostor pro ně pouze posilovat nebo redukovat.

* Vyučujete i veřejné zdravotnictví, kterého z ministrů zdravotnictví po roce 1989 byste považovala za jedničku?

Mnoho ministrů jsem zažila na vlastní kůži... Jedničku bych ale z pohledu veřejného zdravotnictví nedala žádnému z nich.

jat