Díky Madridu se moje láska k fyzioterapii prohloubila

Když se zpětně zamyslím nad tím, co vše mi Erasmus umožnil, cítím neskutečnou vděčnost. Vždycky jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo odletět z Prahy a několik měsíců studovat v zahraničí. A taky jsem si vždycky říkala, že na to vlastně „nemám koule“. Baví mě snít, ale podat přihlášku? Mluvit o tom mi šlo dokonale. Jednoho dne se ve mě něco zlomilo a začala jsem konat. Kdybych věděla jak moc mi tohle rozhodnutí změní život, jak moc mne posune dál, nikdy bych s tím neotálela. Španělsko vám totiž dá všechno, o čem v životě sníte.

Madrid jsem si vybrala z prostého důvodu. Za prvé mě Španělsko neskutečně lákalo – poznat jeho kulturu, naučit se jazyk a ochutnat všechny druhy tapas. A za druhé to bylo jediné španělské město, do kterého šlo v rámci programu vyjet. Jelikož studenti fyzioterapie o Erasmus nejeví příliš vysoký zájem, byla jsem na konkurzu jediná. Takže stačilo předvést, že má angličtina je na takové úrovni, abych v ní zvládla studovat.
A potom už se jen naučit pár španělských frází, zabalit kufry a odletět vstříc půlročnímu dobrodružství. Grafitti na hlavní třídě Madridu – ulice Gran Vía.

Dobrodružství to bylo tedy se vším všudy. Čtrnáct dní před odletem jsem si našla ubytování přímo v centru města. Sdílený byt pro devět studentů. Každý měl sice svůj vlastní malý pokoj, ale byla tam pouze jedna kuchyň, jedna malá obývací místnost a dvě koupelny. Už jen bydlení za těchto podmínek mě posunulo
a naučilo velké skromnosti. A navíc jsem získala ty nejlepší kamarády. Vlastně takovou malou rodinu :).

Výuka náročná, ale v perfektních podmínkách

Měla jsem možnost studovat na soukromé škole, což byl oproti českým státním školám obrovský rozdíl. Všechno bylo modernější, větší, lepší. Třešničkou na dortu byly moderně vybavené laboratoře, kde jsme měli veškeré pomůcky, jaké si jen fyzioterapeut může přát. První den školy byl až moc poklidný, ale druhý už byl o něco horší. Nějak mi nedošlo, jak náročné bude poslouchat a vnímat třeba deset hodin v kuse angličtinu se španělským přízvukem – to byla ze začátku opravdu španělská vesnice. Toledo, historické městečko kousek od Madridu.

Přicházela jsem do školy na jedenáctou a odcházela většinou kolem půl deváté večer úplně zničená. Čtyři hodiny teorie a pět hodin praktik, každý den od pondělí do čtvrtku. První týden školy byl tedy velice náročný. Zvyknout si na úplně jiný systém výuky, začít rozumět španělské angličtině a začlenit se do kolektivu. Další týdny už proběhly hladce. Měla jsem neskutečné štěstí na špičkové profesory, kteří mi toho hodně předali. Především jejich zásluhou se moje láska k oboru fyzioterapie v Madridu ještě více prohloubila. Jediné, co mi ze začátku nešlo přes pusu, bylo, že si ve Španělsku všichni tykají. Takže jsem „ahoj“ říkala profesorovi se třemi tituly, řediteli školy i uklízečce. Časem jsem to ale hodně ocenila, protože jsem si najednou připadala s každým člověkem ve škole bližší. Na den, kdy jsem tam vstoupila naposledy, nikdy nezapomenu. Jako bych tam studovala celé tři roky a opouštěla něco, co bych si ve svém životě chtěla uchovat.

Je libo tapas nebo lekci salsy?

Dost bylo o škole. Erasmus je spojen i s cestováním a společenským životem. V tom je Madrid naprostou jedničkou v Evropě! Mezi „erasmáky“ je totiž nejpopulárnějším místem. Stovky tapas barů, desítky tanečních klubů člověka naprosto uchvátí a pohltí. Neznám jediného erasmáka, kterého jsem měla možnost potkat, co by na tohle město nadával. Pondělní lekce salsy, úterní karaoke, středeční tématické diskotéky, čtvrteční lekce vaření a páteční párty... Španělé prostě umějí žít.
„Madrid“ v Seville.

Také architektura je tam velice rozmanitá, tamní uličky si musí zamilovat snad každý. A jako bonus má Madrid jedny z nejhezčích parků, které jsem kdy v životě měla možnost navštívit. A ještě jedna věc – kdo by nechtěl už od února chodit v tričku s krátkým rukávem a mít na sobě sluneční brýle? To vše a ještě daleko více španělská metropole nabízí. Nejela jsem tam s moc velkým očekáváním, říkala jsem si, co mě na hlavním městě asi tak může zaujmout. Ale opak je pravdou. Madrid si mě získal, aniž by se o to snažil. Vzal mi dech, a já doufám, že se tam brzy vrátím. Považuji ho totiž za svůj druhý domov.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na programu Erasmus podílejí. Dávají nám totiž možnost zažít něco,
o čem studenti dříve pouze snili. Přála bych si, aby každý z nás, studentů, zkusil, jaké to je studovat
v cizině. Zkušenosti, které tím totiž získáme, jsou nenahraditelné. Základem je pouze vybrat si tu správnou zemi a město. Tak hurá za dobrodružstvím!

Veronika Macelová, 3. ročník fyzioterapie

Foto: archiv V. Macelové

Díky Madridu se moje láska k fyzioterapii prohloubila

Když se zpětně zamyslím nad tím, co vše mi Erasmus umožnil, cítím neskutečnou vděčnost. Vždycky jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo odletět z Prahy a několik měsíců studovat v zahraničí. A taky jsem si vždycky říkala, že na to vlastně „nemám koule“. Baví mě snít, ale podat přihlášku? Mluvit o tom mi šlo dokonale. Jednoho dne se ve mě něco zlomilo a začala jsem konat. Kdybych věděla jak moc mi tohle rozhodnutí změní život, jak moc mne posune dál, nikdy bych s tím neotálela. Španělsko vám totiž dá všechno, o čem v životě sníte.

Madrid jsem si vybrala z prostého důvodu. Za prvé mě Španělsko neskutečně lákalo – poznat jeho kulturu, naučit se jazyk a ochutnat všechny druhy tapas. A za druhé to bylo jediné španělské město, do kterého šlo v rámci programu vyjet. Jelikož studenti fyzioterapie o Erasmus nejeví příliš vysoký zájem, byla jsem na konkurzu jediná. Takže stačilo předvést, že má angličtina je na takové úrovni, abych v ní zvládla studovat.
A potom už se jen naučit pár španělských frází, zabalit kufry a odletět vstříc půlročnímu dobrodružství. Grafitti na hlavní třídě Madridu – ulice Gran Vía.

Dobrodružství to bylo tedy se vším všudy. Čtrnáct dní před odletem jsem si našla ubytování přímo v centru města. Sdílený byt pro devět studentů. Každý měl sice svůj vlastní malý pokoj, ale byla tam pouze jedna kuchyň, jedna malá obývací místnost a dvě koupelny. Už jen bydlení za těchto podmínek mě posunulo
a naučilo velké skromnosti. A navíc jsem získala ty nejlepší kamarády. Vlastně takovou malou rodinu :).

Výuka náročná, ale v perfektních podmínkách

Měla jsem možnost studovat na soukromé škole, což byl oproti českým státním školám obrovský rozdíl. Všechno bylo modernější, větší, lepší. Třešničkou na dortu byly moderně vybavené laboratoře, kde jsme měli veškeré pomůcky, jaké si jen fyzioterapeut může přát. První den školy byl až moc poklidný, ale druhý už byl o něco horší. Nějak mi nedošlo, jak náročné bude poslouchat a vnímat třeba deset hodin v kuse angličtinu se španělským přízvukem – to byla ze začátku opravdu španělská vesnice. Toledo, historické městečko kousek od Madridu.

Přicházela jsem do školy na jedenáctou a odcházela většinou kolem půl deváté večer úplně zničená. Čtyři hodiny teorie a pět hodin praktik, každý den od pondělí do čtvrtku. První týden školy byl tedy velice náročný. Zvyknout si na úplně jiný systém výuky, začít rozumět španělské angličtině a začlenit se do kolektivu. Další týdny už proběhly hladce. Měla jsem neskutečné štěstí na špičkové profesory, kteří mi toho hodně předali. Především jejich zásluhou se moje láska k oboru fyzioterapie v Madridu ještě více prohloubila. Jediné, co mi ze začátku nešlo přes pusu, bylo, že si ve Španělsku všichni tykají. Takže jsem „ahoj“ říkala profesorovi se třemi tituly, řediteli školy i uklízečce. Časem jsem to ale hodně ocenila, protože jsem si najednou připadala s každým člověkem ve škole bližší. Na den, kdy jsem tam vstoupila naposledy, nikdy nezapomenu. Jako bych tam studovala celé tři roky a opouštěla něco, co bych si ve svém životě chtěla uchovat.

Je libo tapas nebo lekci salsy?

Dost bylo o škole. Erasmus je spojen i s cestováním a společenským životem. V tom je Madrid naprostou jedničkou v Evropě! Mezi „erasmáky“ je totiž nejpopulárnějším místem. Stovky tapas barů, desítky tanečních klubů člověka naprosto uchvátí a pohltí. Neznám jediného erasmáka, kterého jsem měla možnost potkat, co by na tohle město nadával. Pondělní lekce salsy, úterní karaoke, středeční tématické diskotéky, čtvrteční lekce vaření a páteční párty... Španělé prostě umějí žít.
„Madrid“ v Seville.

Také architektura je tam velice rozmanitá, tamní uličky si musí zamilovat snad každý. A jako bonus má Madrid jedny z nejhezčích parků, které jsem kdy v životě měla možnost navštívit. A ještě jedna věc – kdo by nechtěl už od února chodit v tričku s krátkým rukávem a mít na sobě sluneční brýle? To vše a ještě daleko více španělská metropole nabízí. Nejela jsem tam s moc velkým očekáváním, říkala jsem si, co mě na hlavním městě asi tak může zaujmout. Ale opak je pravdou. Madrid si mě získal, aniž by se o to snažil. Vzal mi dech, a já doufám, že se tam brzy vrátím. Považuji ho totiž za svůj druhý domov.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na programu Erasmus podílejí. Dávají nám totiž možnost zažít něco,
o čem studenti dříve pouze snili. Přála bych si, aby každý z nás, studentů, zkusil, jaké to je studovat
v cizině. Zkušenosti, které tím totiž získáme, jsou nenahraditelné. Základem je pouze vybrat si tu správnou zemi a město. Tak hurá za dobrodružstvím!

Veronika Macelová, 3. ročník fyzioterapie

Foto: archiv V. Macelové

Díky Madridu se moje láska k fyzioterapii prohloubila

Když se zpětně zamyslím nad tím, co vše mi Erasmus umožnil, cítím neskutečnou vděčnost. Vždycky jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo odletět z Prahy a několik měsíců studovat v zahraničí. A taky jsem si vždycky říkala, že na to vlastně „nemám koule“. Baví mě snít, ale podat přihlášku? Mluvit o tom mi šlo dokonale. Jednoho dne se ve mě něco zlomilo a začala jsem konat. Kdybych věděla jak moc mi tohle rozhodnutí změní život, jak moc mne posune dál, nikdy bych s tím neotálela. Španělsko vám totiž dá všechno, o čem v životě sníte.

Madrid jsem si vybrala z prostého důvodu. Za prvé mě Španělsko neskutečně lákalo – poznat jeho kulturu, naučit se jazyk a ochutnat všechny druhy tapas. A za druhé to bylo jediné španělské město, do kterého šlo v rámci programu vyjet. Jelikož studenti fyzioterapie o Erasmus nejeví příliš vysoký zájem, byla jsem na konkurzu jediná. Takže stačilo předvést, že má angličtina je na takové úrovni, abych v ní zvládla studovat.
A potom už se jen naučit pár španělských frází, zabalit kufry a odletět vstříc půlročnímu dobrodružství. Grafitti na hlavní třídě Madridu – ulice Gran Vía.

Dobrodružství to bylo tedy se vším všudy. Čtrnáct dní před odletem jsem si našla ubytování přímo v centru města. Sdílený byt pro devět studentů. Každý měl sice svůj vlastní malý pokoj, ale byla tam pouze jedna kuchyň, jedna malá obývací místnost a dvě koupelny. Už jen bydlení za těchto podmínek mě posunulo
a naučilo velké skromnosti. A navíc jsem získala ty nejlepší kamarády. Vlastně takovou malou rodinu :).

Výuka náročná, ale v perfektních podmínkách

Měla jsem možnost studovat na soukromé škole, což byl oproti českým státním školám obrovský rozdíl. Všechno bylo modernější, větší, lepší. Třešničkou na dortu byly moderně vybavené laboratoře, kde jsme měli veškeré pomůcky, jaké si jen fyzioterapeut může přát. První den školy byl až moc poklidný, ale druhý už byl o něco horší. Nějak mi nedošlo, jak náročné bude poslouchat a vnímat třeba deset hodin v kuse angličtinu se španělským přízvukem – to byla ze začátku opravdu španělská vesnice. Toledo, historické městečko kousek od Madridu.

Přicházela jsem do školy na jedenáctou a odcházela většinou kolem půl deváté večer úplně zničená. Čtyři hodiny teorie a pět hodin praktik, každý den od pondělí do čtvrtku. První týden školy byl tedy velice náročný. Zvyknout si na úplně jiný systém výuky, začít rozumět španělské angličtině a začlenit se do kolektivu. Další týdny už proběhly hladce. Měla jsem neskutečné štěstí na špičkové profesory, kteří mi toho hodně předali. Především jejich zásluhou se moje láska k oboru fyzioterapie v Madridu ještě více prohloubila. Jediné, co mi ze začátku nešlo přes pusu, bylo, že si ve Španělsku všichni tykají. Takže jsem „ahoj“ říkala profesorovi se třemi tituly, řediteli školy i uklízečce. Časem jsem to ale hodně ocenila, protože jsem si najednou připadala s každým člověkem ve škole bližší. Na den, kdy jsem tam vstoupila naposledy, nikdy nezapomenu. Jako bych tam studovala celé tři roky a opouštěla něco, co bych si ve svém životě chtěla uchovat.

Je libo tapas nebo lekci salsy?

Dost bylo o škole. Erasmus je spojen i s cestováním a společenským životem. V tom je Madrid naprostou jedničkou v Evropě! Mezi „erasmáky“ je totiž nejpopulárnějším místem. Stovky tapas barů, desítky tanečních klubů člověka naprosto uchvátí a pohltí. Neznám jediného erasmáka, kterého jsem měla možnost potkat, co by na tohle město nadával. Pondělní lekce salsy, úterní karaoke, středeční tématické diskotéky, čtvrteční lekce vaření a páteční párty... Španělé prostě umějí žít.
„Madrid“ v Seville.

Také architektura je tam velice rozmanitá, tamní uličky si musí zamilovat snad každý. A jako bonus má Madrid jedny z nejhezčích parků, které jsem kdy v životě měla možnost navštívit. A ještě jedna věc – kdo by nechtěl už od února chodit v tričku s krátkým rukávem a mít na sobě sluneční brýle? To vše a ještě daleko více španělská metropole nabízí. Nejela jsem tam s moc velkým očekáváním, říkala jsem si, co mě na hlavním městě asi tak může zaujmout. Ale opak je pravdou. Madrid si mě získal, aniž by se o to snažil. Vzal mi dech, a já doufám, že se tam brzy vrátím. Považuji ho totiž za svůj druhý domov.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na programu Erasmus podílejí. Dávají nám totiž možnost zažít něco,
o čem studenti dříve pouze snili. Přála bych si, aby každý z nás, studentů, zkusil, jaké to je studovat
v cizině. Zkušenosti, které tím totiž získáme, jsou nenahraditelné. Základem je pouze vybrat si tu správnou zemi a město. Tak hurá za dobrodružstvím!

Veronika Macelová, 3. ročník fyzioterapie

Foto: archiv V. Macelové

Díky Madridu se moje láska k fyzioterapii prohloubila

Když se zpětně zamyslím nad tím, co vše mi Erasmus umožnil, cítím neskutečnou vděčnost. Vždycky jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo odletět z Prahy a několik měsíců studovat v zahraničí. A taky jsem si vždycky říkala, že na to vlastně „nemám koule“. Baví mě snít, ale podat přihlášku? Mluvit o tom mi šlo dokonale. Jednoho dne se ve mě něco zlomilo a začala jsem konat. Kdybych věděla jak moc mi tohle rozhodnutí změní život, jak moc mne posune dál, nikdy bych s tím neotálela. Španělsko vám totiž dá všechno, o čem v životě sníte.

Madrid jsem si vybrala z prostého důvodu. Za prvé mě Španělsko neskutečně lákalo – poznat jeho kulturu, naučit se jazyk a ochutnat všechny druhy tapas. A za druhé to bylo jediné španělské město, do kterého šlo v rámci programu vyjet. Jelikož studenti fyzioterapie o Erasmus nejeví příliš vysoký zájem, byla jsem na konkurzu jediná. Takže stačilo předvést, že má angličtina je na takové úrovni, abych v ní zvládla studovat.
A potom už se jen naučit pár španělských frází, zabalit kufry a odletět vstříc půlročnímu dobrodružství. Grafitti na hlavní třídě Madridu – ulice Gran Vía.

Dobrodružství to bylo tedy se vším všudy. Čtrnáct dní před odletem jsem si našla ubytování přímo v centru města. Sdílený byt pro devět studentů. Každý měl sice svůj vlastní malý pokoj, ale byla tam pouze jedna kuchyň, jedna malá obývací místnost a dvě koupelny. Už jen bydlení za těchto podmínek mě posunulo
a naučilo velké skromnosti. A navíc jsem získala ty nejlepší kamarády. Vlastně takovou malou rodinu :).

Výuka náročná, ale v perfektních podmínkách

Měla jsem možnost studovat na soukromé škole, což byl oproti českým státním školám obrovský rozdíl. Všechno bylo modernější, větší, lepší. Třešničkou na dortu byly moderně vybavené laboratoře, kde jsme měli veškeré pomůcky, jaké si jen fyzioterapeut může přát. První den školy byl až moc poklidný, ale druhý už byl o něco horší. Nějak mi nedošlo, jak náročné bude poslouchat a vnímat třeba deset hodin v kuse angličtinu se španělským přízvukem – to byla ze začátku opravdu španělská vesnice. Toledo, historické městečko kousek od Madridu.

Přicházela jsem do školy na jedenáctou a odcházela většinou kolem půl deváté večer úplně zničená. Čtyři hodiny teorie a pět hodin praktik, každý den od pondělí do čtvrtku. První týden školy byl tedy velice náročný. Zvyknout si na úplně jiný systém výuky, začít rozumět španělské angličtině a začlenit se do kolektivu. Další týdny už proběhly hladce. Měla jsem neskutečné štěstí na špičkové profesory, kteří mi toho hodně předali. Především jejich zásluhou se moje láska k oboru fyzioterapie v Madridu ještě více prohloubila. Jediné, co mi ze začátku nešlo přes pusu, bylo, že si ve Španělsku všichni tykají. Takže jsem „ahoj“ říkala profesorovi se třemi tituly, řediteli školy i uklízečce. Časem jsem to ale hodně ocenila, protože jsem si najednou připadala s každým člověkem ve škole bližší. Na den, kdy jsem tam vstoupila naposledy, nikdy nezapomenu. Jako bych tam studovala celé tři roky a opouštěla něco, co bych si ve svém životě chtěla uchovat.

Je libo tapas nebo lekci salsy?

Dost bylo o škole. Erasmus je spojen i s cestováním a společenským životem. V tom je Madrid naprostou jedničkou v Evropě! Mezi „erasmáky“ je totiž nejpopulárnějším místem. Stovky tapas barů, desítky tanečních klubů člověka naprosto uchvátí a pohltí. Neznám jediného erasmáka, kterého jsem měla možnost potkat, co by na tohle město nadával. Pondělní lekce salsy, úterní karaoke, středeční tématické diskotéky, čtvrteční lekce vaření a páteční párty... Španělé prostě umějí žít.
„Madrid“ v Seville.

Také architektura je tam velice rozmanitá, tamní uličky si musí zamilovat snad každý. A jako bonus má Madrid jedny z nejhezčích parků, které jsem kdy v životě měla možnost navštívit. A ještě jedna věc – kdo by nechtěl už od února chodit v tričku s krátkým rukávem a mít na sobě sluneční brýle? To vše a ještě daleko více španělská metropole nabízí. Nejela jsem tam s moc velkým očekáváním, říkala jsem si, co mě na hlavním městě asi tak může zaujmout. Ale opak je pravdou. Madrid si mě získal, aniž by se o to snažil. Vzal mi dech, a já doufám, že se tam brzy vrátím. Považuji ho totiž za svůj druhý domov.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na programu Erasmus podílejí. Dávají nám totiž možnost zažít něco,
o čem studenti dříve pouze snili. Přála bych si, aby každý z nás, studentů, zkusil, jaké to je studovat
v cizině. Zkušenosti, které tím totiž získáme, jsou nenahraditelné. Základem je pouze vybrat si tu správnou zemi a město. Tak hurá za dobrodružstvím!

Veronika Macelová, 3. ročník fyzioterapie

Foto: archiv V. Macelové

Díky Madridu se moje láska k fyzioterapii prohloubila

Když se zpětně zamyslím nad tím, co vše mi Erasmus umožnil, cítím neskutečnou vděčnost. Vždycky jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo odletět z Prahy a několik měsíců studovat v zahraničí. A taky jsem si vždycky říkala, že na to vlastně „nemám koule“. Baví mě snít, ale podat přihlášku? Mluvit o tom mi šlo dokonale. Jednoho dne se ve mě něco zlomilo a začala jsem konat. Kdybych věděla jak moc mi tohle rozhodnutí změní život, jak moc mne posune dál, nikdy bych s tím neotálela. Španělsko vám totiž dá všechno, o čem v životě sníte.

Madrid jsem si vybrala z prostého důvodu. Za prvé mě Španělsko neskutečně lákalo – poznat jeho kulturu, naučit se jazyk a ochutnat všechny druhy tapas. A za druhé to bylo jediné španělské město, do kterého šlo v rámci programu vyjet. Jelikož studenti fyzioterapie o Erasmus nejeví příliš vysoký zájem, byla jsem na konkurzu jediná. Takže stačilo předvést, že má angličtina je na takové úrovni, abych v ní zvládla studovat.
A potom už se jen naučit pár španělských frází, zabalit kufry a odletět vstříc půlročnímu dobrodružství. Grafitti na hlavní třídě Madridu – ulice Gran Vía.

Dobrodružství to bylo tedy se vším všudy. Čtrnáct dní před odletem jsem si našla ubytování přímo v centru města. Sdílený byt pro devět studentů. Každý měl sice svůj vlastní malý pokoj, ale byla tam pouze jedna kuchyň, jedna malá obývací místnost a dvě koupelny. Už jen bydlení za těchto podmínek mě posunulo
a naučilo velké skromnosti. A navíc jsem získala ty nejlepší kamarády. Vlastně takovou malou rodinu :).

Výuka náročná, ale v perfektních podmínkách

Měla jsem možnost studovat na soukromé škole, což byl oproti českým státním školám obrovský rozdíl. Všechno bylo modernější, větší, lepší. Třešničkou na dortu byly moderně vybavené laboratoře, kde jsme měli veškeré pomůcky, jaké si jen fyzioterapeut může přát. První den školy byl až moc poklidný, ale druhý už byl o něco horší. Nějak mi nedošlo, jak náročné bude poslouchat a vnímat třeba deset hodin v kuse angličtinu se španělským přízvukem – to byla ze začátku opravdu španělská vesnice. Toledo, historické městečko kousek od Madridu.

Přicházela jsem do školy na jedenáctou a odcházela většinou kolem půl deváté večer úplně zničená. Čtyři hodiny teorie a pět hodin praktik, každý den od pondělí do čtvrtku. První týden školy byl tedy velice náročný. Zvyknout si na úplně jiný systém výuky, začít rozumět španělské angličtině a začlenit se do kolektivu. Další týdny už proběhly hladce. Měla jsem neskutečné štěstí na špičkové profesory, kteří mi toho hodně předali. Především jejich zásluhou se moje láska k oboru fyzioterapie v Madridu ještě více prohloubila. Jediné, co mi ze začátku nešlo přes pusu, bylo, že si ve Španělsku všichni tykají. Takže jsem „ahoj“ říkala profesorovi se třemi tituly, řediteli školy i uklízečce. Časem jsem to ale hodně ocenila, protože jsem si najednou připadala s každým člověkem ve škole bližší. Na den, kdy jsem tam vstoupila naposledy, nikdy nezapomenu. Jako bych tam studovala celé tři roky a opouštěla něco, co bych si ve svém životě chtěla uchovat.

Je libo tapas nebo lekci salsy?

Dost bylo o škole. Erasmus je spojen i s cestováním a společenským životem. V tom je Madrid naprostou jedničkou v Evropě! Mezi „erasmáky“ je totiž nejpopulárnějším místem. Stovky tapas barů, desítky tanečních klubů člověka naprosto uchvátí a pohltí. Neznám jediného erasmáka, kterého jsem měla možnost potkat, co by na tohle město nadával. Pondělní lekce salsy, úterní karaoke, středeční tématické diskotéky, čtvrteční lekce vaření a páteční párty... Španělé prostě umějí žít.
„Madrid“ v Seville.

Také architektura je tam velice rozmanitá, tamní uličky si musí zamilovat snad každý. A jako bonus má Madrid jedny z nejhezčích parků, které jsem kdy v životě měla možnost navštívit. A ještě jedna věc – kdo by nechtěl už od února chodit v tričku s krátkým rukávem a mít na sobě sluneční brýle? To vše a ještě daleko více španělská metropole nabízí. Nejela jsem tam s moc velkým očekáváním, říkala jsem si, co mě na hlavním městě asi tak může zaujmout. Ale opak je pravdou. Madrid si mě získal, aniž by se o to snažil. Vzal mi dech, a já doufám, že se tam brzy vrátím. Považuji ho totiž za svůj druhý domov.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na programu Erasmus podílejí. Dávají nám totiž možnost zažít něco,
o čem studenti dříve pouze snili. Přála bych si, aby každý z nás, studentů, zkusil, jaké to je studovat
v cizině. Zkušenosti, které tím totiž získáme, jsou nenahraditelné. Základem je pouze vybrat si tu správnou zemi a město. Tak hurá za dobrodružstvím!

Veronika Macelová, 3. ročník fyzioterapie

Foto: archiv V. Macelové

Díky Madridu se moje láska k fyzioterapii prohloubila

Když se zpětně zamyslím nad tím, co vše mi Erasmus umožnil, cítím neskutečnou vděčnost. Vždycky jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo odletět z Prahy a několik měsíců studovat v zahraničí. A taky jsem si vždycky říkala, že na to vlastně „nemám koule“. Baví mě snít, ale podat přihlášku? Mluvit o tom mi šlo dokonale. Jednoho dne se ve mě něco zlomilo a začala jsem konat. Kdybych věděla jak moc mi tohle rozhodnutí změní život, jak moc mne posune dál, nikdy bych s tím neotálela. Španělsko vám totiž dá všechno, o čem v životě sníte.

Madrid jsem si vybrala z prostého důvodu. Za prvé mě Španělsko neskutečně lákalo – poznat jeho kulturu, naučit se jazyk a ochutnat všechny druhy tapas. A za druhé to bylo jediné španělské město, do kterého šlo v rámci programu vyjet. Jelikož studenti fyzioterapie o Erasmus nejeví příliš vysoký zájem, byla jsem na konkurzu jediná. Takže stačilo předvést, že má angličtina je na takové úrovni, abych v ní zvládla studovat.
A potom už se jen naučit pár španělských frází, zabalit kufry a odletět vstříc půlročnímu dobrodružství. Grafitti na hlavní třídě Madridu – ulice Gran Vía.

Dobrodružství to bylo tedy se vším všudy. Čtrnáct dní před odletem jsem si našla ubytování přímo v centru města. Sdílený byt pro devět studentů. Každý měl sice svůj vlastní malý pokoj, ale byla tam pouze jedna kuchyň, jedna malá obývací místnost a dvě koupelny. Už jen bydlení za těchto podmínek mě posunulo
a naučilo velké skromnosti. A navíc jsem získala ty nejlepší kamarády. Vlastně takovou malou rodinu :).

Výuka náročná, ale v perfektních podmínkách

Měla jsem možnost studovat na soukromé škole, což byl oproti českým státním školám obrovský rozdíl. Všechno bylo modernější, větší, lepší. Třešničkou na dortu byly moderně vybavené laboratoře, kde jsme měli veškeré pomůcky, jaké si jen fyzioterapeut může přát. První den školy byl až moc poklidný, ale druhý už byl o něco horší. Nějak mi nedošlo, jak náročné bude poslouchat a vnímat třeba deset hodin v kuse angličtinu se španělským přízvukem – to byla ze začátku opravdu španělská vesnice. Toledo, historické městečko kousek od Madridu.

Přicházela jsem do školy na jedenáctou a odcházela většinou kolem půl deváté večer úplně zničená. Čtyři hodiny teorie a pět hodin praktik, každý den od pondělí do čtvrtku. První týden školy byl tedy velice náročný. Zvyknout si na úplně jiný systém výuky, začít rozumět španělské angličtině a začlenit se do kolektivu. Další týdny už proběhly hladce. Měla jsem neskutečné štěstí na špičkové profesory, kteří mi toho hodně předali. Především jejich zásluhou se moje láska k oboru fyzioterapie v Madridu ještě více prohloubila. Jediné, co mi ze začátku nešlo přes pusu, bylo, že si ve Španělsku všichni tykají. Takže jsem „ahoj“ říkala profesorovi se třemi tituly, řediteli školy i uklízečce. Časem jsem to ale hodně ocenila, protože jsem si najednou připadala s každým člověkem ve škole bližší. Na den, kdy jsem tam vstoupila naposledy, nikdy nezapomenu. Jako bych tam studovala celé tři roky a opouštěla něco, co bych si ve svém životě chtěla uchovat.

Je libo tapas nebo lekci salsy?

Dost bylo o škole. Erasmus je spojen i s cestováním a společenským životem. V tom je Madrid naprostou jedničkou v Evropě! Mezi „erasmáky“ je totiž nejpopulárnějším místem. Stovky tapas barů, desítky tanečních klubů člověka naprosto uchvátí a pohltí. Neznám jediného erasmáka, kterého jsem měla možnost potkat, co by na tohle město nadával. Pondělní lekce salsy, úterní karaoke, středeční tématické diskotéky, čtvrteční lekce vaření a páteční párty... Španělé prostě umějí žít.
„Madrid“ v Seville.

Také architektura je tam velice rozmanitá, tamní uličky si musí zamilovat snad každý. A jako bonus má Madrid jedny z nejhezčích parků, které jsem kdy v životě měla možnost navštívit. A ještě jedna věc – kdo by nechtěl už od února chodit v tričku s krátkým rukávem a mít na sobě sluneční brýle? To vše a ještě daleko více španělská metropole nabízí. Nejela jsem tam s moc velkým očekáváním, říkala jsem si, co mě na hlavním městě asi tak může zaujmout. Ale opak je pravdou. Madrid si mě získal, aniž by se o to snažil. Vzal mi dech, a já doufám, že se tam brzy vrátím. Považuji ho totiž za svůj druhý domov.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na programu Erasmus podílejí. Dávají nám totiž možnost zažít něco,
o čem studenti dříve pouze snili. Přála bych si, aby každý z nás, studentů, zkusil, jaké to je studovat
v cizině. Zkušenosti, které tím totiž získáme, jsou nenahraditelné. Základem je pouze vybrat si tu správnou zemi a město. Tak hurá za dobrodružstvím!

Veronika Macelová, 3. ročník fyzioterapie

Foto: archiv V. Macelové