Události roku 2020 zkomplikovaly plány mnohých z nás. A tak jsem se i já na začátku léta pomalu smiřovala s tím, že letos nikam nevyrazím. Potom jsem ale náhodou na Facebooku objevila příspěvek od IFMSA – hledali náhradníka na stáž v Maďarsku. Rozhodla jsem se zareagovat a o tři týdny později jsem odjela strávit pět týdnů ve městě Segedín. Stáž, kterou jsem zde absolvovala, byla jednou z mála, které nebyly zrušeny.

Jak jsem již zmínila, o mé cestě bylo rozhodnuto tři týdny před odjezdem. Času na zařízení všech požadovaných dokumentů, včetně negativního výsledku PCR testu na koronavirus, tedy nebylo mnoho. Do Maďarska jsem odjela vlakem. Na hranicích probíhala kontrola roušek, podobně jako byly dříve na hranicích kontrolovány doklady. Po příjezdu do Budapešti jsem přestoupila na vlak do Segedínu a po dvou a půl hodinách cesty jsem byla na místě. Město Segedín mě, ačkoliv jsem přijela až večer, přivítalo teplotou přes 30 °C. Při ní zůstalo i po většinu mého pobytu. Segedín, který je pro nás Čechy známý hlavně díky guláši, je třetím největším městem Maďarska a nachází se nedaleko srbských a rumunských hranic. V létě se zde obvykle koná mnoho festivalů a koncertů, z nichž však byla letos většina zrušena. Rušné zůstávaly zahrádky restaurací, obsazované především studenty místní univerzity, jimž se pomalu blížil začátek nového akademického roku a kteří se po téměř půl roce distanční výuky pomalu začínali do Segedínu vracet.

Na interně spolu s maďarskými studenty

Zahraničních studentů na stáž IFMSA nás přijelo pět (z Česka, Běloruska, Litvy a Chorvatska). Nejprve jsme byli všichni znovu testováni na koronavirus a po potvrzení negativních výsledků jsme mohli zamířit do nemocnice. Já a Julia (také studentka naší fakulty) jsme nastoupily na všeobecnou internu. Na oddělení probíhaly také stáže místních studentů třetího a šestého ročníku. Byly jsme vděčné, že se mezi nimi vždy našel někdo, kdo byl schopen překládat, protože většina maďarských pacientů, a bohužel ani část studentů anglicky neuměla. Místní lékaři byli ochotni se nám i přes velkou vytíženost věnovat, výuku vedli v angličtině a vždy jim záleželo na tom, abychom vykládanému tématu porozuměli.

Zažili jsme stěhování nemocnice 

Během třetího týdne našeho stážování nás čekal nevšední zážitek – stěhování nemocnice. Celé oddělení bylo za provozu přesouváno do nové budovy, která byla vzdálena přibližně 40 minut chůze. Stavební práce v této nové budově ještě nebyly zcela dokončeny, a tak se personál nemocnice a pacienti na chodbách mísili s dělníky dokončujícími stavbu. I přes mnohé zmatky mohu říci, že nová nemocnice přinesla výrazně pozitivní změnu. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla možnost vidět i nemocnici starou a uvědomit si, že úroveň zdravotní péče, jíž se nám dostává v ČR, není všude samozřejmostí.

Na kolejích jako doma 

Ubytováni jsme byli v blízkosti nemocnice (té staré) na koleji, která zůstala během karantény jako jediná otevřená (místní studenti museli v březnu během jednoho dne opustit koleje a odjet domů). Čtyřlůžkové pokoje směl obývat pouze jeden člověk a hlučná shromažďování byla rozháněna paní vrátnou. Stravovali jsme se v nemocniční kantýně, kde jsme měli možnost poznat maďarskou kuchyni. Obrovské porce tučných jídel nás často vedly k spekulacím, o kolik těžší se budeme vracet do našich domovů.

Sýrová zmrzlina? V Segedínu ano. 

Organizace IFMSA pro nás na některá odpoledne připravila společný program, v rámci kterého jsme navštívili například městské lázně, plavili se lodí po řece Tise, prohlédli si městskou zoo nebo jsme povečeřeli místní specialitu – rybí polévku (na výběr byla polévka z kapra či ze sumce). Podívali jsme se na věž místní katedrály, dominanty města postavené teprve v minulém století, a do synagogy, která je údajně čtvrtá největší na světě. V horkých dnech jsme se chodili koupat na koupaliště, ti odvážnější z nás i do řeky. Naším oblíbeným místem se stala také cukrárna, ve které prodávali zmrzlinu netradičních příchutí (růže, chléb, camembert a podobně). Zmínit musím i veliký městský park určený ke sportu. Osobně jsem ráda využívala běžecké trasy, které byly skvěle udržované, a protože vedly pod vzrostlými stromy, poskytovaly v horkém počasí dostatek stínu. Jeden z víkendů jsme se rozhodli strávit v maďarském hlavním městě. Možnost procházet slavná místa Budapeště bez davů turistů považuji za jednu z mála světlých stránek pandemie.

Vyjeďte i vy

Příležitostí vyjet na stáž do zahraničí bylo letos opravdu málo. Všem z IFMSA, kteří mi pomohli tuto cestu zrealizovat, proto patří velký dík. Některé věci byly naplánovány a zorganizovány výborně, některé byly výborně naplánovány a na jejich realizaci dojít nemohlo. Tato stáž mi však dala mnoho nových vědomostí, zkušeností, zážitků a přátel. A pro ty se vyplatí vyjet.

Události roku 2020 zkomplikovaly plány mnohých z nás. A tak jsem se i já na začátku léta pomalu smiřovala s tím, že letos nikam nevyrazím. Potom jsem ale náhodou na Facebooku objevila příspěvek od IFMSA – hledali náhradníka na stáž v Maďarsku. Rozhodla jsem se zareagovat a o tři týdny později jsem odjela strávit pět týdnů ve městě Segedín. Stáž, kterou jsem zde absolvovala, byla jednou z mála, které nebyly zrušeny.

Jak jsem již zmínila, o mé cestě bylo rozhodnuto tři týdny před odjezdem. Času na zařízení všech požadovaných dokumentů, včetně negativního výsledku PCR testu na koronavirus, tedy nebylo mnoho. Do Maďarska jsem odjela vlakem. Na hranicích probíhala kontrola roušek, podobně jako byly dříve na hranicích kontrolovány doklady. Po příjezdu do Budapešti jsem přestoupila na vlak do Segedínu a po dvou a půl hodinách cesty jsem byla na místě. Město Segedín mě, ačkoliv jsem přijela až večer, přivítalo teplotou přes 30 °C. Při ní zůstalo i po většinu mého pobytu. Segedín, který je pro nás Čechy známý hlavně díky guláši, je třetím největším městem Maďarska a nachází se nedaleko srbských a rumunských hranic. V létě se zde obvykle koná mnoho festivalů a koncertů, z nichž však byla letos většina zrušena. Rušné zůstávaly zahrádky restaurací, obsazované především studenty místní univerzity, jimž se pomalu blížil začátek nového akademického roku a kteří se po téměř půl roce distanční výuky pomalu začínali do Segedínu vracet.

Na interně spolu s maďarskými studenty

Zahraničních studentů na stáž IFMSA nás přijelo pět (z Česka, Běloruska, Litvy a Chorvatska). Nejprve jsme byli všichni znovu testováni na koronavirus a po potvrzení negativních výsledků jsme mohli zamířit do nemocnice. Já a Julia (také studentka naší fakulty) jsme nastoupily na všeobecnou internu. Na oddělení probíhaly také stáže místních studentů třetího a šestého ročníku. Byly jsme vděčné, že se mezi nimi vždy našel někdo, kdo byl schopen překládat, protože většina maďarských pacientů, a bohužel ani část studentů anglicky neuměla. Místní lékaři byli ochotni se nám i přes velkou vytíženost věnovat, výuku vedli v angličtině a vždy jim záleželo na tom, abychom vykládanému tématu porozuměli.

Zažili jsme stěhování nemocnice 

Během třetího týdne našeho stážování nás čekal nevšední zážitek – stěhování nemocnice. Celé oddělení bylo za provozu přesouváno do nové budovy, která byla vzdálena přibližně 40 minut chůze. Stavební práce v této nové budově ještě nebyly zcela dokončeny, a tak se personál nemocnice a pacienti na chodbách mísili s dělníky dokončujícími stavbu. I přes mnohé zmatky mohu říci, že nová nemocnice přinesla výrazně pozitivní změnu. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla možnost vidět i nemocnici starou a uvědomit si, že úroveň zdravotní péče, jíž se nám dostává v ČR, není všude samozřejmostí.

Na kolejích jako doma 

Ubytováni jsme byli v blízkosti nemocnice (té staré) na koleji, která zůstala během karantény jako jediná otevřená (místní studenti museli v březnu během jednoho dne opustit koleje a odjet domů). Čtyřlůžkové pokoje směl obývat pouze jeden člověk a hlučná shromažďování byla rozháněna paní vrátnou. Stravovali jsme se v nemocniční kantýně, kde jsme měli možnost poznat maďarskou kuchyni. Obrovské porce tučných jídel nás často vedly k spekulacím, o kolik těžší se budeme vracet do našich domovů.

Sýrová zmrzlina? V Segedínu ano. 

Organizace IFMSA pro nás na některá odpoledne připravila společný program, v rámci kterého jsme navštívili například městské lázně, plavili se lodí po řece Tise, prohlédli si městskou zoo nebo jsme povečeřeli místní specialitu – rybí polévku (na výběr byla polévka z kapra či ze sumce). Podívali jsme se na věž místní katedrály, dominanty města postavené teprve v minulém století, a do synagogy, která je údajně čtvrtá největší na světě. V horkých dnech jsme se chodili koupat na koupaliště, ti odvážnější z nás i do řeky. Naším oblíbeným místem se stala také cukrárna, ve které prodávali zmrzlinu netradičních příchutí (růže, chléb, camembert a podobně). Zmínit musím i veliký městský park určený ke sportu. Osobně jsem ráda využívala běžecké trasy, které byly skvěle udržované, a protože vedly pod vzrostlými stromy, poskytovaly v horkém počasí dostatek stínu. Jeden z víkendů jsme se rozhodli strávit v maďarském hlavním městě. Možnost procházet slavná místa Budapeště bez davů turistů považuji za jednu z mála světlých stránek pandemie.

Vyjeďte i vy

Příležitostí vyjet na stáž do zahraničí bylo letos opravdu málo. Všem z IFMSA, kteří mi pomohli tuto cestu zrealizovat, proto patří velký dík. Některé věci byly naplánovány a zorganizovány výborně, některé byly výborně naplánovány a na jejich realizaci dojít nemohlo. Tato stáž mi však dala mnoho nových vědomostí, zkušeností, zážitků a přátel. A pro ty se vyplatí vyjet.

Události roku 2020 zkomplikovaly plány mnohých z nás. A tak jsem se i já na začátku léta pomalu smiřovala s tím, že letos nikam nevyrazím. Potom jsem ale náhodou na Facebooku objevila příspěvek od IFMSA – hledali náhradníka na stáž v Maďarsku. Rozhodla jsem se zareagovat a o tři týdny později jsem odjela strávit pět týdnů ve městě Segedín. Stáž, kterou jsem zde absolvovala, byla jednou z mála, které nebyly zrušeny.

Jak jsem již zmínila, o mé cestě bylo rozhodnuto tři týdny před odjezdem. Času na zařízení všech požadovaných dokumentů, včetně negativního výsledku PCR testu na koronavirus, tedy nebylo mnoho. Do Maďarska jsem odjela vlakem. Na hranicích probíhala kontrola roušek, podobně jako byly dříve na hranicích kontrolovány doklady. Po příjezdu do Budapešti jsem přestoupila na vlak do Segedínu a po dvou a půl hodinách cesty jsem byla na místě. Město Segedín mě, ačkoliv jsem přijela až večer, přivítalo teplotou přes 30 °C. Při ní zůstalo i po většinu mého pobytu. Segedín, který je pro nás Čechy známý hlavně díky guláši, je třetím největším městem Maďarska a nachází se nedaleko srbských a rumunských hranic. V létě se zde obvykle koná mnoho festivalů a koncertů, z nichž však byla letos většina zrušena. Rušné zůstávaly zahrádky restaurací, obsazované především studenty místní univerzity, jimž se pomalu blížil začátek nového akademického roku a kteří se po téměř půl roce distanční výuky pomalu začínali do Segedínu vracet.

Na interně spolu s maďarskými studenty

Zahraničních studentů na stáž IFMSA nás přijelo pět (z Česka, Běloruska, Litvy a Chorvatska). Nejprve jsme byli všichni znovu testováni na koronavirus a po potvrzení negativních výsledků jsme mohli zamířit do nemocnice. Já a Julia (také studentka naší fakulty) jsme nastoupily na všeobecnou internu. Na oddělení probíhaly také stáže místních studentů třetího a šestého ročníku. Byly jsme vděčné, že se mezi nimi vždy našel někdo, kdo byl schopen překládat, protože většina maďarských pacientů, a bohužel ani část studentů anglicky neuměla. Místní lékaři byli ochotni se nám i přes velkou vytíženost věnovat, výuku vedli v angličtině a vždy jim záleželo na tom, abychom vykládanému tématu porozuměli.

Zažili jsme stěhování nemocnice 

Během třetího týdne našeho stážování nás čekal nevšední zážitek – stěhování nemocnice. Celé oddělení bylo za provozu přesouváno do nové budovy, která byla vzdálena přibližně 40 minut chůze. Stavební práce v této nové budově ještě nebyly zcela dokončeny, a tak se personál nemocnice a pacienti na chodbách mísili s dělníky dokončujícími stavbu. I přes mnohé zmatky mohu říci, že nová nemocnice přinesla výrazně pozitivní změnu. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla možnost vidět i nemocnici starou a uvědomit si, že úroveň zdravotní péče, jíž se nám dostává v ČR, není všude samozřejmostí.

Na kolejích jako doma 

Ubytováni jsme byli v blízkosti nemocnice (té staré) na koleji, která zůstala během karantény jako jediná otevřená (místní studenti museli v březnu během jednoho dne opustit koleje a odjet domů). Čtyřlůžkové pokoje směl obývat pouze jeden člověk a hlučná shromažďování byla rozháněna paní vrátnou. Stravovali jsme se v nemocniční kantýně, kde jsme měli možnost poznat maďarskou kuchyni. Obrovské porce tučných jídel nás často vedly k spekulacím, o kolik těžší se budeme vracet do našich domovů.

Sýrová zmrzlina? V Segedínu ano. 

Organizace IFMSA pro nás na některá odpoledne připravila společný program, v rámci kterého jsme navštívili například městské lázně, plavili se lodí po řece Tise, prohlédli si městskou zoo nebo jsme povečeřeli místní specialitu – rybí polévku (na výběr byla polévka z kapra či ze sumce). Podívali jsme se na věž místní katedrály, dominanty města postavené teprve v minulém století, a do synagogy, která je údajně čtvrtá největší na světě. V horkých dnech jsme se chodili koupat na koupaliště, ti odvážnější z nás i do řeky. Naším oblíbeným místem se stala také cukrárna, ve které prodávali zmrzlinu netradičních příchutí (růže, chléb, camembert a podobně). Zmínit musím i veliký městský park určený ke sportu. Osobně jsem ráda využívala běžecké trasy, které byly skvěle udržované, a protože vedly pod vzrostlými stromy, poskytovaly v horkém počasí dostatek stínu. Jeden z víkendů jsme se rozhodli strávit v maďarském hlavním městě. Možnost procházet slavná místa Budapeště bez davů turistů považuji za jednu z mála světlých stránek pandemie.

Vyjeďte i vy

Příležitostí vyjet na stáž do zahraničí bylo letos opravdu málo. Všem z IFMSA, kteří mi pomohli tuto cestu zrealizovat, proto patří velký dík. Některé věci byly naplánovány a zorganizovány výborně, některé byly výborně naplánovány a na jejich realizaci dojít nemohlo. Tato stáž mi však dala mnoho nových vědomostí, zkušeností, zážitků a přátel. A pro ty se vyplatí vyjet.

Události roku 2020 zkomplikovaly plány mnohých z nás. A tak jsem se i já na začátku léta pomalu smiřovala s tím, že letos nikam nevyrazím. Potom jsem ale náhodou na Facebooku objevila příspěvek od IFMSA – hledali náhradníka na stáž v Maďarsku. Rozhodla jsem se zareagovat a o tři týdny později jsem odjela strávit pět týdnů ve městě Segedín. Stáž, kterou jsem zde absolvovala, byla jednou z mála, které nebyly zrušeny.

Jak jsem již zmínila, o mé cestě bylo rozhodnuto tři týdny před odjezdem. Času na zařízení všech požadovaných dokumentů, včetně negativního výsledku PCR testu na koronavirus, tedy nebylo mnoho. Do Maďarska jsem odjela vlakem. Na hranicích probíhala kontrola roušek, podobně jako byly dříve na hranicích kontrolovány doklady. Po příjezdu do Budapešti jsem přestoupila na vlak do Segedínu a po dvou a půl hodinách cesty jsem byla na místě. Město Segedín mě, ačkoliv jsem přijela až večer, přivítalo teplotou přes 30 °C. Při ní zůstalo i po většinu mého pobytu. Segedín, který je pro nás Čechy známý hlavně díky guláši, je třetím největším městem Maďarska a nachází se nedaleko srbských a rumunských hranic. V létě se zde obvykle koná mnoho festivalů a koncertů, z nichž však byla letos většina zrušena. Rušné zůstávaly zahrádky restaurací, obsazované především studenty místní univerzity, jimž se pomalu blížil začátek nového akademického roku a kteří se po téměř půl roce distanční výuky pomalu začínali do Segedínu vracet.

Na interně spolu s maďarskými studenty

Zahraničních studentů na stáž IFMSA nás přijelo pět (z Česka, Běloruska, Litvy a Chorvatska). Nejprve jsme byli všichni znovu testováni na koronavirus a po potvrzení negativních výsledků jsme mohli zamířit do nemocnice. Já a Julia (také studentka naší fakulty) jsme nastoupily na všeobecnou internu. Na oddělení probíhaly také stáže místních studentů třetího a šestého ročníku. Byly jsme vděčné, že se mezi nimi vždy našel někdo, kdo byl schopen překládat, protože většina maďarských pacientů, a bohužel ani část studentů anglicky neuměla. Místní lékaři byli ochotni se nám i přes velkou vytíženost věnovat, výuku vedli v angličtině a vždy jim záleželo na tom, abychom vykládanému tématu porozuměli.

Zažili jsme stěhování nemocnice 

Během třetího týdne našeho stážování nás čekal nevšední zážitek – stěhování nemocnice. Celé oddělení bylo za provozu přesouváno do nové budovy, která byla vzdálena přibližně 40 minut chůze. Stavební práce v této nové budově ještě nebyly zcela dokončeny, a tak se personál nemocnice a pacienti na chodbách mísili s dělníky dokončujícími stavbu. I přes mnohé zmatky mohu říci, že nová nemocnice přinesla výrazně pozitivní změnu. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla možnost vidět i nemocnici starou a uvědomit si, že úroveň zdravotní péče, jíž se nám dostává v ČR, není všude samozřejmostí.

Na kolejích jako doma 

Ubytováni jsme byli v blízkosti nemocnice (té staré) na koleji, která zůstala během karantény jako jediná otevřená (místní studenti museli v březnu během jednoho dne opustit koleje a odjet domů). Čtyřlůžkové pokoje směl obývat pouze jeden člověk a hlučná shromažďování byla rozháněna paní vrátnou. Stravovali jsme se v nemocniční kantýně, kde jsme měli možnost poznat maďarskou kuchyni. Obrovské porce tučných jídel nás často vedly k spekulacím, o kolik těžší se budeme vracet do našich domovů.

Sýrová zmrzlina? V Segedínu ano. 

Organizace IFMSA pro nás na některá odpoledne připravila společný program, v rámci kterého jsme navštívili například městské lázně, plavili se lodí po řece Tise, prohlédli si městskou zoo nebo jsme povečeřeli místní specialitu – rybí polévku (na výběr byla polévka z kapra či ze sumce). Podívali jsme se na věž místní katedrály, dominanty města postavené teprve v minulém století, a do synagogy, která je údajně čtvrtá největší na světě. V horkých dnech jsme se chodili koupat na koupaliště, ti odvážnější z nás i do řeky. Naším oblíbeným místem se stala také cukrárna, ve které prodávali zmrzlinu netradičních příchutí (růže, chléb, camembert a podobně). Zmínit musím i veliký městský park určený ke sportu. Osobně jsem ráda využívala běžecké trasy, které byly skvěle udržované, a protože vedly pod vzrostlými stromy, poskytovaly v horkém počasí dostatek stínu. Jeden z víkendů jsme se rozhodli strávit v maďarském hlavním městě. Možnost procházet slavná místa Budapeště bez davů turistů považuji za jednu z mála světlých stránek pandemie.

Vyjeďte i vy

Příležitostí vyjet na stáž do zahraničí bylo letos opravdu málo. Všem z IFMSA, kteří mi pomohli tuto cestu zrealizovat, proto patří velký dík. Některé věci byly naplánovány a zorganizovány výborně, některé byly výborně naplánovány a na jejich realizaci dojít nemohlo. Tato stáž mi však dala mnoho nových vědomostí, zkušeností, zážitků a přátel. A pro ty se vyplatí vyjet.

Události roku 2020 zkomplikovaly plány mnohých z nás. A tak jsem se i já na začátku léta pomalu smiřovala s tím, že letos nikam nevyrazím. Potom jsem ale náhodou na Facebooku objevila příspěvek od IFMSA – hledali náhradníka na stáž v Maďarsku. Rozhodla jsem se zareagovat a o tři týdny později jsem odjela strávit pět týdnů ve městě Segedín. Stáž, kterou jsem zde absolvovala, byla jednou z mála, které nebyly zrušeny.

Jak jsem již zmínila, o mé cestě bylo rozhodnuto tři týdny před odjezdem. Času na zařízení všech požadovaných dokumentů, včetně negativního výsledku PCR testu na koronavirus, tedy nebylo mnoho. Do Maďarska jsem odjela vlakem. Na hranicích probíhala kontrola roušek, podobně jako byly dříve na hranicích kontrolovány doklady. Po příjezdu do Budapešti jsem přestoupila na vlak do Segedínu a po dvou a půl hodinách cesty jsem byla na místě. Město Segedín mě, ačkoliv jsem přijela až večer, přivítalo teplotou přes 30 °C. Při ní zůstalo i po většinu mého pobytu. Segedín, který je pro nás Čechy známý hlavně díky guláši, je třetím největším městem Maďarska a nachází se nedaleko srbských a rumunských hranic. V létě se zde obvykle koná mnoho festivalů a koncertů, z nichž však byla letos většina zrušena. Rušné zůstávaly zahrádky restaurací, obsazované především studenty místní univerzity, jimž se pomalu blížil začátek nového akademického roku a kteří se po téměř půl roce distanční výuky pomalu začínali do Segedínu vracet.

Na interně spolu s maďarskými studenty

Zahraničních studentů na stáž IFMSA nás přijelo pět (z Česka, Běloruska, Litvy a Chorvatska). Nejprve jsme byli všichni znovu testováni na koronavirus a po potvrzení negativních výsledků jsme mohli zamířit do nemocnice. Já a Julia (také studentka naší fakulty) jsme nastoupily na všeobecnou internu. Na oddělení probíhaly také stáže místních studentů třetího a šestého ročníku. Byly jsme vděčné, že se mezi nimi vždy našel někdo, kdo byl schopen překládat, protože většina maďarských pacientů, a bohužel ani část studentů anglicky neuměla. Místní lékaři byli ochotni se nám i přes velkou vytíženost věnovat, výuku vedli v angličtině a vždy jim záleželo na tom, abychom vykládanému tématu porozuměli.

Zažili jsme stěhování nemocnice 

Během třetího týdne našeho stážování nás čekal nevšední zážitek – stěhování nemocnice. Celé oddělení bylo za provozu přesouváno do nové budovy, která byla vzdálena přibližně 40 minut chůze. Stavební práce v této nové budově ještě nebyly zcela dokončeny, a tak se personál nemocnice a pacienti na chodbách mísili s dělníky dokončujícími stavbu. I přes mnohé zmatky mohu říci, že nová nemocnice přinesla výrazně pozitivní změnu. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla možnost vidět i nemocnici starou a uvědomit si, že úroveň zdravotní péče, jíž se nám dostává v ČR, není všude samozřejmostí.

Na kolejích jako doma 

Ubytováni jsme byli v blízkosti nemocnice (té staré) na koleji, která zůstala během karantény jako jediná otevřená (místní studenti museli v březnu během jednoho dne opustit koleje a odjet domů). Čtyřlůžkové pokoje směl obývat pouze jeden člověk a hlučná shromažďování byla rozháněna paní vrátnou. Stravovali jsme se v nemocniční kantýně, kde jsme měli možnost poznat maďarskou kuchyni. Obrovské porce tučných jídel nás často vedly k spekulacím, o kolik těžší se budeme vracet do našich domovů.

Sýrová zmrzlina? V Segedínu ano. 

Organizace IFMSA pro nás na některá odpoledne připravila společný program, v rámci kterého jsme navštívili například městské lázně, plavili se lodí po řece Tise, prohlédli si městskou zoo nebo jsme povečeřeli místní specialitu – rybí polévku (na výběr byla polévka z kapra či ze sumce). Podívali jsme se na věž místní katedrály, dominanty města postavené teprve v minulém století, a do synagogy, která je údajně čtvrtá největší na světě. V horkých dnech jsme se chodili koupat na koupaliště, ti odvážnější z nás i do řeky. Naším oblíbeným místem se stala také cukrárna, ve které prodávali zmrzlinu netradičních příchutí (růže, chléb, camembert a podobně). Zmínit musím i veliký městský park určený ke sportu. Osobně jsem ráda využívala běžecké trasy, které byly skvěle udržované, a protože vedly pod vzrostlými stromy, poskytovaly v horkém počasí dostatek stínu. Jeden z víkendů jsme se rozhodli strávit v maďarském hlavním městě. Možnost procházet slavná místa Budapeště bez davů turistů považuji za jednu z mála světlých stránek pandemie.

Vyjeďte i vy

Příležitostí vyjet na stáž do zahraničí bylo letos opravdu málo. Všem z IFMSA, kteří mi pomohli tuto cestu zrealizovat, proto patří velký dík. Některé věci byly naplánovány a zorganizovány výborně, některé byly výborně naplánovány a na jejich realizaci dojít nemohlo. Tato stáž mi však dala mnoho nových vědomostí, zkušeností, zážitků a přátel. A pro ty se vyplatí vyjet.

Události roku 2020 zkomplikovaly plány mnohých z nás. A tak jsem se i já na začátku léta pomalu smiřovala s tím, že letos nikam nevyrazím. Potom jsem ale náhodou na Facebooku objevila příspěvek od IFMSA – hledali náhradníka na stáž v Maďarsku. Rozhodla jsem se zareagovat a o tři týdny později jsem odjela strávit pět týdnů ve městě Segedín. Stáž, kterou jsem zde absolvovala, byla jednou z mála, které nebyly zrušeny.

Jak jsem již zmínila, o mé cestě bylo rozhodnuto tři týdny před odjezdem. Času na zařízení všech požadovaných dokumentů, včetně negativního výsledku PCR testu na koronavirus, tedy nebylo mnoho. Do Maďarska jsem odjela vlakem. Na hranicích probíhala kontrola roušek, podobně jako byly dříve na hranicích kontrolovány doklady. Po příjezdu do Budapešti jsem přestoupila na vlak do Segedínu a po dvou a půl hodinách cesty jsem byla na místě. Město Segedín mě, ačkoliv jsem přijela až večer, přivítalo teplotou přes 30 °C. Při ní zůstalo i po většinu mého pobytu. Segedín, který je pro nás Čechy známý hlavně díky guláši, je třetím největším městem Maďarska a nachází se nedaleko srbských a rumunských hranic. V létě se zde obvykle koná mnoho festivalů a koncertů, z nichž však byla letos většina zrušena. Rušné zůstávaly zahrádky restaurací, obsazované především studenty místní univerzity, jimž se pomalu blížil začátek nového akademického roku a kteří se po téměř půl roce distanční výuky pomalu začínali do Segedínu vracet.

Na interně spolu s maďarskými studenty

Zahraničních studentů na stáž IFMSA nás přijelo pět (z Česka, Běloruska, Litvy a Chorvatska). Nejprve jsme byli všichni znovu testováni na koronavirus a po potvrzení negativních výsledků jsme mohli zamířit do nemocnice. Já a Julia (také studentka naší fakulty) jsme nastoupily na všeobecnou internu. Na oddělení probíhaly také stáže místních studentů třetího a šestého ročníku. Byly jsme vděčné, že se mezi nimi vždy našel někdo, kdo byl schopen překládat, protože většina maďarských pacientů, a bohužel ani část studentů anglicky neuměla. Místní lékaři byli ochotni se nám i přes velkou vytíženost věnovat, výuku vedli v angličtině a vždy jim záleželo na tom, abychom vykládanému tématu porozuměli.

Zažili jsme stěhování nemocnice 

Během třetího týdne našeho stážování nás čekal nevšední zážitek – stěhování nemocnice. Celé oddělení bylo za provozu přesouváno do nové budovy, která byla vzdálena přibližně 40 minut chůze. Stavební práce v této nové budově ještě nebyly zcela dokončeny, a tak se personál nemocnice a pacienti na chodbách mísili s dělníky dokončujícími stavbu. I přes mnohé zmatky mohu říci, že nová nemocnice přinesla výrazně pozitivní změnu. Zároveň jsem vděčná, že jsem měla možnost vidět i nemocnici starou a uvědomit si, že úroveň zdravotní péče, jíž se nám dostává v ČR, není všude samozřejmostí.

Na kolejích jako doma 

Ubytováni jsme byli v blízkosti nemocnice (té staré) na koleji, která zůstala během karantény jako jediná otevřená (místní studenti museli v březnu během jednoho dne opustit koleje a odjet domů). Čtyřlůžkové pokoje směl obývat pouze jeden člověk a hlučná shromažďování byla rozháněna paní vrátnou. Stravovali jsme se v nemocniční kantýně, kde jsme měli možnost poznat maďarskou kuchyni. Obrovské porce tučných jídel nás často vedly k spekulacím, o kolik těžší se budeme vracet do našich domovů.

Sýrová zmrzlina? V Segedínu ano. 

Organizace IFMSA pro nás na některá odpoledne připravila společný program, v rámci kterého jsme navštívili například městské lázně, plavili se lodí po řece Tise, prohlédli si městskou zoo nebo jsme povečeřeli místní specialitu – rybí polévku (na výběr byla polévka z kapra či ze sumce). Podívali jsme se na věž místní katedrály, dominanty města postavené teprve v minulém století, a do synagogy, která je údajně čtvrtá největší na světě. V horkých dnech jsme se chodili koupat na koupaliště, ti odvážnější z nás i do řeky. Naším oblíbeným místem se stala také cukrárna, ve které prodávali zmrzlinu netradičních příchutí (růže, chléb, camembert a podobně). Zmínit musím i veliký městský park určený ke sportu. Osobně jsem ráda využívala běžecké trasy, které byly skvěle udržované, a protože vedly pod vzrostlými stromy, poskytovaly v horkém počasí dostatek stínu. Jeden z víkendů jsme se rozhodli strávit v maďarském hlavním městě. Možnost procházet slavná místa Budapeště bez davů turistů považuji za jednu z mála světlých stránek pandemie.

Vyjeďte i vy

Příležitostí vyjet na stáž do zahraničí bylo letos opravdu málo. Všem z IFMSA, kteří mi pomohli tuto cestu zrealizovat, proto patří velký dík. Některé věci byly naplánovány a zorganizovány výborně, některé byly výborně naplánovány a na jejich realizaci dojít nemohlo. Tato stáž mi však dala mnoho nových vědomostí, zkušeností, zážitků a přátel. A pro ty se vyplatí vyjet.