Docent Bohumil Seifert, přednosta Ústavu všeobecného lékařství

V roce 1974 mne tehdejší Fakulta všeobecného lékařství (FVL) nepřijala a jako gymnazijní premiant jsem to dlouho nemohl strávit. Po roce sanitářské práce jsem se stal studentem Fakulty dětského lékařství v Motole. Teoretická výuka na obou fakultách probíhala na stejných ústavech a já poznal stejné učitele a zkoušející, jako moji kamarádi z FVL. Ti mne také přivedli do softbalového oddílu TJ Medicína, založeného skupinou studentů okolo současného děkana 3. LF prof. Petra Widimského. Tímto legendárním sportovně-společenským útvarem sedmdesátých a osmdesátých let prošla řada osobností současné české medicíny i veřejného života.

Po promoci jsem byl na práci dětského lékaře dobře připraven a také jsem jako pediatr krátce pracoval. Ale mou touhu, dělat skutečně všeobecnou medicínu nejblíže člověku, mohl pokrýt jedině ten nejširší obor, všeobecné praktické lékařství. Později, v devadesátých letech, jsem se začal podílet na postgraduální výuce a získával zkušenosti v zahraničí. Poprvé jsem se potkal s profesory primární péče a poznal akademické praktické lékařství. Vzhlížel jsem k univerzitním pracovištím praktického lékařství v Anglii, Holandsku a ve Skandinávii. V oboru se mi otevřely nové perspektivy a před sebou jsem viděl osobní výzvy.

Příležitost realizovat to, co jsem se v zahraničí naučil a co jsem obdivoval, se mi naskytla v roce 2003. Bylo to paradoxně v době, kdy jsem se vzpamatovával z následků povodní, které zaplavily a zdevastovaly mou nově zřízenou ordinaci v Karlíně. Místo na Ústavu všeobecného lékařství mi nabídl děkan 1. LF, prof. Štěpán Svačina. Nabídku jsem přijal a nikdy jsem pak vstupu na akademickou půdu nelitoval. Přijetí akademické pozice znamenalo nejen přeorganizovat si život, zajistit praxi, dát dohromady tým spolupracovníků a vytvořit výukový program, ale také vydat se na cestu k naplnění akademických požadavků pro vedení ústavu – k disertaci a habilitaci. Dnes vděčím 1. LF za to, že mi nedala v tomto ohledu nic zadarmo.

Vážím si podpory, jakou fakulta rozvoji našeho ústavu poskytla. Mně a mým kolegům se na oplátku podařilo dokázat, že jsme schopni nejen přibližovat ve výuce studentům náš obor a přispívat k jejich odbornému i osobnostnímu růstu, ale také plnit další atributy akademického pracoviště, jakými jsou vědeckovýzkumná, projektová a publikační činnost.

Vést ústav na naší fakultě je zavazující. 1. LF je jedinečnou akademickou institucí, jejíž bohatství a velikost spočívá v příslušnosti k historické univerzitě, v silné tradici a místu, ve kterém působí, ale především v lidech, kteří jsou nositeli kulturnosti a vzdělanosti. Usiluji o to, aby byl Ústav všeobecného lékařství také jedinečný a ukazoval cestu pracovištím praktického lékařství na ostatních lékařských fakultách v ČR.

Působení na fakultě mne nesmírně obohatilo; jako člověka, lékaře, učitele, výzkumníka i organizátora. Lékaře, učitele a vědce, které jsem znal z knih a přednášek, jsem poznal osobně. Z některých jsou přátelé, někteří se dokonce svěřili do mé péče, jiné naopak mohu využívat jako superkonziliáře pro své nemocné. Jako student medicíny jsem se učil od svých učitelů, po promoci od svých kolegů a v praxi od svých pacientů. Na fakultě se učím od svých studentů, našich i zahraničních. Vracím se s nimi k principům medicíny. Také společné nadšení kolegů učitelů pro lékařskou výuku je inspirující.

V dresu naší fakulty lze dobývat svět. Pracoviště s hlavičkou 1. LF je atraktivním a spolehlivým partnerem pro mezinárodní projektová konsorcia. Mezinárodní i interdisciplinární výzkumné projekty umožňují poznávat vynikající lékaře, vědce a projektové manažery, a získávat nové kontakty pro budoucí spolupráci, doma i v zahraničí. Sama fakulta zprostředkovává festival nabídek mezinárodní spolupráce a projektů, které naše malé pracoviště ani nestačí využít. Je také známým faktem, že pro naše studenty fakulta nabízí největší možnosti zahraničních pobytů a stáží.

Se zázemím 1. LF a pod záštitou děkana prof. Aleksiho Šeda jsem mohl pro Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP získat a zorganizovat v Praze dvě mimořádné mezinárodní konference světového (WONCA World 2013), resp. evropského významu (WONCA Europe 2017). V posluchárně naší fakulty se v červnu 2013 setkali poprvé zástupci mladých praktických lékařů z celého světa.

Pokud se vrátím k prvnímu odstavci své výpovědi, mohl bych kariéru na 1. LF brát jako zadostiučinění. Ve skutečnosti na to tak vůbec nenahlížím. Tehdy to byla jiná doba a jiná fakulta. Ta současná mi dává příležitost přispět svým oborem k rozvoji lékařského studia a české medicíny.

Foto: Markéta Sýkorová

Docent Bohumil Seifert, přednosta Ústavu všeobecného lékařství

V roce 1974 mne tehdejší Fakulta všeobecného lékařství (FVL) nepřijala a jako gymnazijní premiant jsem to dlouho nemohl strávit. Po roce sanitářské práce jsem se stal studentem Fakulty dětského lékařství v Motole. Teoretická výuka na obou fakultách probíhala na stejných ústavech a já poznal stejné učitele a zkoušející, jako moji kamarádi z FVL. Ti mne také přivedli do softbalového oddílu TJ Medicína, založeného skupinou studentů okolo současného děkana 3. LF prof. Petra Widimského. Tímto legendárním sportovně-společenským útvarem sedmdesátých a osmdesátých let prošla řada osobností současné české medicíny i veřejného života.

Po promoci jsem byl na práci dětského lékaře dobře připraven a také jsem jako pediatr krátce pracoval. Ale mou touhu, dělat skutečně všeobecnou medicínu nejblíže člověku, mohl pokrýt jedině ten nejširší obor, všeobecné praktické lékařství. Později, v devadesátých letech, jsem se začal podílet na postgraduální výuce a získával zkušenosti v zahraničí. Poprvé jsem se potkal s profesory primární péče a poznal akademické praktické lékařství. Vzhlížel jsem k univerzitním pracovištím praktického lékařství v Anglii, Holandsku a ve Skandinávii. V oboru se mi otevřely nové perspektivy a před sebou jsem viděl osobní výzvy.

Příležitost realizovat to, co jsem se v zahraničí naučil a co jsem obdivoval, se mi naskytla v roce 2003. Bylo to paradoxně v době, kdy jsem se vzpamatovával z následků povodní, které zaplavily a zdevastovaly mou nově zřízenou ordinaci v Karlíně. Místo na Ústavu všeobecného lékařství mi nabídl děkan 1. LF, prof. Štěpán Svačina. Nabídku jsem přijal a nikdy jsem pak vstupu na akademickou půdu nelitoval. Přijetí akademické pozice znamenalo nejen přeorganizovat si život, zajistit praxi, dát dohromady tým spolupracovníků a vytvořit výukový program, ale také vydat se na cestu k naplnění akademických požadavků pro vedení ústavu – k disertaci a habilitaci. Dnes vděčím 1. LF za to, že mi nedala v tomto ohledu nic zadarmo.

Vážím si podpory, jakou fakulta rozvoji našeho ústavu poskytla. Mně a mým kolegům se na oplátku podařilo dokázat, že jsme schopni nejen přibližovat ve výuce studentům náš obor a přispívat k jejich odbornému i osobnostnímu růstu, ale také plnit další atributy akademického pracoviště, jakými jsou vědeckovýzkumná, projektová a publikační činnost.

Vést ústav na naší fakultě je zavazující. 1. LF je jedinečnou akademickou institucí, jejíž bohatství a velikost spočívá v příslušnosti k historické univerzitě, v silné tradici a místu, ve kterém působí, ale především v lidech, kteří jsou nositeli kulturnosti a vzdělanosti. Usiluji o to, aby byl Ústav všeobecného lékařství také jedinečný a ukazoval cestu pracovištím praktického lékařství na ostatních lékařských fakultách v ČR.

Působení na fakultě mne nesmírně obohatilo; jako člověka, lékaře, učitele, výzkumníka i organizátora. Lékaře, učitele a vědce, které jsem znal z knih a přednášek, jsem poznal osobně. Z některých jsou přátelé, někteří se dokonce svěřili do mé péče, jiné naopak mohu využívat jako superkonziliáře pro své nemocné. Jako student medicíny jsem se učil od svých učitelů, po promoci od svých kolegů a v praxi od svých pacientů. Na fakultě se učím od svých studentů, našich i zahraničních. Vracím se s nimi k principům medicíny. Také společné nadšení kolegů učitelů pro lékařskou výuku je inspirující.

V dresu naší fakulty lze dobývat svět. Pracoviště s hlavičkou 1. LF je atraktivním a spolehlivým partnerem pro mezinárodní projektová konsorcia. Mezinárodní i interdisciplinární výzkumné projekty umožňují poznávat vynikající lékaře, vědce a projektové manažery, a získávat nové kontakty pro budoucí spolupráci, doma i v zahraničí. Sama fakulta zprostředkovává festival nabídek mezinárodní spolupráce a projektů, které naše malé pracoviště ani nestačí využít. Je také známým faktem, že pro naše studenty fakulta nabízí největší možnosti zahraničních pobytů a stáží.

Se zázemím 1. LF a pod záštitou děkana prof. Aleksiho Šeda jsem mohl pro Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP získat a zorganizovat v Praze dvě mimořádné mezinárodní konference světového (WONCA World 2013), resp. evropského významu (WONCA Europe 2017). V posluchárně naší fakulty se v červnu 2013 setkali poprvé zástupci mladých praktických lékařů z celého světa.

Pokud se vrátím k prvnímu odstavci své výpovědi, mohl bych kariéru na 1. LF brát jako zadostiučinění. Ve skutečnosti na to tak vůbec nenahlížím. Tehdy to byla jiná doba a jiná fakulta. Ta současná mi dává příležitost přispět svým oborem k rozvoji lékařského studia a české medicíny.

Foto: Markéta Sýkorová

Docent Bohumil Seifert, přednosta Ústavu všeobecného lékařství

V roce 1974 mne tehdejší Fakulta všeobecného lékařství (FVL) nepřijala a jako gymnazijní premiant jsem to dlouho nemohl strávit. Po roce sanitářské práce jsem se stal studentem Fakulty dětského lékařství v Motole. Teoretická výuka na obou fakultách probíhala na stejných ústavech a já poznal stejné učitele a zkoušející, jako moji kamarádi z FVL. Ti mne také přivedli do softbalového oddílu TJ Medicína, založeného skupinou studentů okolo současného děkana 3. LF prof. Petra Widimského. Tímto legendárním sportovně-společenským útvarem sedmdesátých a osmdesátých let prošla řada osobností současné české medicíny i veřejného života.

Po promoci jsem byl na práci dětského lékaře dobře připraven a také jsem jako pediatr krátce pracoval. Ale mou touhu, dělat skutečně všeobecnou medicínu nejblíže člověku, mohl pokrýt jedině ten nejširší obor, všeobecné praktické lékařství. Později, v devadesátých letech, jsem se začal podílet na postgraduální výuce a získával zkušenosti v zahraničí. Poprvé jsem se potkal s profesory primární péče a poznal akademické praktické lékařství. Vzhlížel jsem k univerzitním pracovištím praktického lékařství v Anglii, Holandsku a ve Skandinávii. V oboru se mi otevřely nové perspektivy a před sebou jsem viděl osobní výzvy.

Příležitost realizovat to, co jsem se v zahraničí naučil a co jsem obdivoval, se mi naskytla v roce 2003. Bylo to paradoxně v době, kdy jsem se vzpamatovával z následků povodní, které zaplavily a zdevastovaly mou nově zřízenou ordinaci v Karlíně. Místo na Ústavu všeobecného lékařství mi nabídl děkan 1. LF, prof. Štěpán Svačina. Nabídku jsem přijal a nikdy jsem pak vstupu na akademickou půdu nelitoval. Přijetí akademické pozice znamenalo nejen přeorganizovat si život, zajistit praxi, dát dohromady tým spolupracovníků a vytvořit výukový program, ale také vydat se na cestu k naplnění akademických požadavků pro vedení ústavu – k disertaci a habilitaci. Dnes vděčím 1. LF za to, že mi nedala v tomto ohledu nic zadarmo.

Vážím si podpory, jakou fakulta rozvoji našeho ústavu poskytla. Mně a mým kolegům se na oplátku podařilo dokázat, že jsme schopni nejen přibližovat ve výuce studentům náš obor a přispívat k jejich odbornému i osobnostnímu růstu, ale také plnit další atributy akademického pracoviště, jakými jsou vědeckovýzkumná, projektová a publikační činnost.

Vést ústav na naší fakultě je zavazující. 1. LF je jedinečnou akademickou institucí, jejíž bohatství a velikost spočívá v příslušnosti k historické univerzitě, v silné tradici a místu, ve kterém působí, ale především v lidech, kteří jsou nositeli kulturnosti a vzdělanosti. Usiluji o to, aby byl Ústav všeobecného lékařství také jedinečný a ukazoval cestu pracovištím praktického lékařství na ostatních lékařských fakultách v ČR.

Působení na fakultě mne nesmírně obohatilo; jako člověka, lékaře, učitele, výzkumníka i organizátora. Lékaře, učitele a vědce, které jsem znal z knih a přednášek, jsem poznal osobně. Z některých jsou přátelé, někteří se dokonce svěřili do mé péče, jiné naopak mohu využívat jako superkonziliáře pro své nemocné. Jako student medicíny jsem se učil od svých učitelů, po promoci od svých kolegů a v praxi od svých pacientů. Na fakultě se učím od svých studentů, našich i zahraničních. Vracím se s nimi k principům medicíny. Také společné nadšení kolegů učitelů pro lékařskou výuku je inspirující.

V dresu naší fakulty lze dobývat svět. Pracoviště s hlavičkou 1. LF je atraktivním a spolehlivým partnerem pro mezinárodní projektová konsorcia. Mezinárodní i interdisciplinární výzkumné projekty umožňují poznávat vynikající lékaře, vědce a projektové manažery, a získávat nové kontakty pro budoucí spolupráci, doma i v zahraničí. Sama fakulta zprostředkovává festival nabídek mezinárodní spolupráce a projektů, které naše malé pracoviště ani nestačí využít. Je také známým faktem, že pro naše studenty fakulta nabízí největší možnosti zahraničních pobytů a stáží.

Se zázemím 1. LF a pod záštitou děkana prof. Aleksiho Šeda jsem mohl pro Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP získat a zorganizovat v Praze dvě mimořádné mezinárodní konference světového (WONCA World 2013), resp. evropského významu (WONCA Europe 2017). V posluchárně naší fakulty se v červnu 2013 setkali poprvé zástupci mladých praktických lékařů z celého světa.

Pokud se vrátím k prvnímu odstavci své výpovědi, mohl bych kariéru na 1. LF brát jako zadostiučinění. Ve skutečnosti na to tak vůbec nenahlížím. Tehdy to byla jiná doba a jiná fakulta. Ta současná mi dává příležitost přispět svým oborem k rozvoji lékařského studia a české medicíny.

Foto: Markéta Sýkorová

Docent Bohumil Seifert, přednosta Ústavu všeobecného lékařství

V roce 1974 mne tehdejší Fakulta všeobecného lékařství (FVL) nepřijala a jako gymnazijní premiant jsem to dlouho nemohl strávit. Po roce sanitářské práce jsem se stal studentem Fakulty dětského lékařství v Motole. Teoretická výuka na obou fakultách probíhala na stejných ústavech a já poznal stejné učitele a zkoušející, jako moji kamarádi z FVL. Ti mne také přivedli do softbalového oddílu TJ Medicína, založeného skupinou studentů okolo současného děkana 3. LF prof. Petra Widimského. Tímto legendárním sportovně-společenským útvarem sedmdesátých a osmdesátých let prošla řada osobností současné české medicíny i veřejného života.

Po promoci jsem byl na práci dětského lékaře dobře připraven a také jsem jako pediatr krátce pracoval. Ale mou touhu, dělat skutečně všeobecnou medicínu nejblíže člověku, mohl pokrýt jedině ten nejširší obor, všeobecné praktické lékařství. Později, v devadesátých letech, jsem se začal podílet na postgraduální výuce a získával zkušenosti v zahraničí. Poprvé jsem se potkal s profesory primární péče a poznal akademické praktické lékařství. Vzhlížel jsem k univerzitním pracovištím praktického lékařství v Anglii, Holandsku a ve Skandinávii. V oboru se mi otevřely nové perspektivy a před sebou jsem viděl osobní výzvy.

Příležitost realizovat to, co jsem se v zahraničí naučil a co jsem obdivoval, se mi naskytla v roce 2003. Bylo to paradoxně v době, kdy jsem se vzpamatovával z následků povodní, které zaplavily a zdevastovaly mou nově zřízenou ordinaci v Karlíně. Místo na Ústavu všeobecného lékařství mi nabídl děkan 1. LF, prof. Štěpán Svačina. Nabídku jsem přijal a nikdy jsem pak vstupu na akademickou půdu nelitoval. Přijetí akademické pozice znamenalo nejen přeorganizovat si život, zajistit praxi, dát dohromady tým spolupracovníků a vytvořit výukový program, ale také vydat se na cestu k naplnění akademických požadavků pro vedení ústavu – k disertaci a habilitaci. Dnes vděčím 1. LF za to, že mi nedala v tomto ohledu nic zadarmo.

Vážím si podpory, jakou fakulta rozvoji našeho ústavu poskytla. Mně a mým kolegům se na oplátku podařilo dokázat, že jsme schopni nejen přibližovat ve výuce studentům náš obor a přispívat k jejich odbornému i osobnostnímu růstu, ale také plnit další atributy akademického pracoviště, jakými jsou vědeckovýzkumná, projektová a publikační činnost.

Vést ústav na naší fakultě je zavazující. 1. LF je jedinečnou akademickou institucí, jejíž bohatství a velikost spočívá v příslušnosti k historické univerzitě, v silné tradici a místu, ve kterém působí, ale především v lidech, kteří jsou nositeli kulturnosti a vzdělanosti. Usiluji o to, aby byl Ústav všeobecného lékařství také jedinečný a ukazoval cestu pracovištím praktického lékařství na ostatních lékařských fakultách v ČR.

Působení na fakultě mne nesmírně obohatilo; jako člověka, lékaře, učitele, výzkumníka i organizátora. Lékaře, učitele a vědce, které jsem znal z knih a přednášek, jsem poznal osobně. Z některých jsou přátelé, někteří se dokonce svěřili do mé péče, jiné naopak mohu využívat jako superkonziliáře pro své nemocné. Jako student medicíny jsem se učil od svých učitelů, po promoci od svých kolegů a v praxi od svých pacientů. Na fakultě se učím od svých studentů, našich i zahraničních. Vracím se s nimi k principům medicíny. Také společné nadšení kolegů učitelů pro lékařskou výuku je inspirující.

V dresu naší fakulty lze dobývat svět. Pracoviště s hlavičkou 1. LF je atraktivním a spolehlivým partnerem pro mezinárodní projektová konsorcia. Mezinárodní i interdisciplinární výzkumné projekty umožňují poznávat vynikající lékaře, vědce a projektové manažery, a získávat nové kontakty pro budoucí spolupráci, doma i v zahraničí. Sama fakulta zprostředkovává festival nabídek mezinárodní spolupráce a projektů, které naše malé pracoviště ani nestačí využít. Je také známým faktem, že pro naše studenty fakulta nabízí největší možnosti zahraničních pobytů a stáží.

Se zázemím 1. LF a pod záštitou děkana prof. Aleksiho Šeda jsem mohl pro Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP získat a zorganizovat v Praze dvě mimořádné mezinárodní konference světového (WONCA World 2013), resp. evropského významu (WONCA Europe 2017). V posluchárně naší fakulty se v červnu 2013 setkali poprvé zástupci mladých praktických lékařů z celého světa.

Pokud se vrátím k prvnímu odstavci své výpovědi, mohl bych kariéru na 1. LF brát jako zadostiučinění. Ve skutečnosti na to tak vůbec nenahlížím. Tehdy to byla jiná doba a jiná fakulta. Ta současná mi dává příležitost přispět svým oborem k rozvoji lékařského studia a české medicíny.

Foto: Markéta Sýkorová

Docent Bohumil Seifert, přednosta Ústavu všeobecného lékařství

V roce 1974 mne tehdejší Fakulta všeobecného lékařství (FVL) nepřijala a jako gymnazijní premiant jsem to dlouho nemohl strávit. Po roce sanitářské práce jsem se stal studentem Fakulty dětského lékařství v Motole. Teoretická výuka na obou fakultách probíhala na stejných ústavech a já poznal stejné učitele a zkoušející, jako moji kamarádi z FVL. Ti mne také přivedli do softbalového oddílu TJ Medicína, založeného skupinou studentů okolo současného děkana 3. LF prof. Petra Widimského. Tímto legendárním sportovně-společenským útvarem sedmdesátých a osmdesátých let prošla řada osobností současné české medicíny i veřejného života.

Po promoci jsem byl na práci dětského lékaře dobře připraven a také jsem jako pediatr krátce pracoval. Ale mou touhu, dělat skutečně všeobecnou medicínu nejblíže člověku, mohl pokrýt jedině ten nejširší obor, všeobecné praktické lékařství. Později, v devadesátých letech, jsem se začal podílet na postgraduální výuce a získával zkušenosti v zahraničí. Poprvé jsem se potkal s profesory primární péče a poznal akademické praktické lékařství. Vzhlížel jsem k univerzitním pracovištím praktického lékařství v Anglii, Holandsku a ve Skandinávii. V oboru se mi otevřely nové perspektivy a před sebou jsem viděl osobní výzvy.

Příležitost realizovat to, co jsem se v zahraničí naučil a co jsem obdivoval, se mi naskytla v roce 2003. Bylo to paradoxně v době, kdy jsem se vzpamatovával z následků povodní, které zaplavily a zdevastovaly mou nově zřízenou ordinaci v Karlíně. Místo na Ústavu všeobecného lékařství mi nabídl děkan 1. LF, prof. Štěpán Svačina. Nabídku jsem přijal a nikdy jsem pak vstupu na akademickou půdu nelitoval. Přijetí akademické pozice znamenalo nejen přeorganizovat si život, zajistit praxi, dát dohromady tým spolupracovníků a vytvořit výukový program, ale také vydat se na cestu k naplnění akademických požadavků pro vedení ústavu – k disertaci a habilitaci. Dnes vděčím 1. LF za to, že mi nedala v tomto ohledu nic zadarmo.

Vážím si podpory, jakou fakulta rozvoji našeho ústavu poskytla. Mně a mým kolegům se na oplátku podařilo dokázat, že jsme schopni nejen přibližovat ve výuce studentům náš obor a přispívat k jejich odbornému i osobnostnímu růstu, ale také plnit další atributy akademického pracoviště, jakými jsou vědeckovýzkumná, projektová a publikační činnost.

Vést ústav na naší fakultě je zavazující. 1. LF je jedinečnou akademickou institucí, jejíž bohatství a velikost spočívá v příslušnosti k historické univerzitě, v silné tradici a místu, ve kterém působí, ale především v lidech, kteří jsou nositeli kulturnosti a vzdělanosti. Usiluji o to, aby byl Ústav všeobecného lékařství také jedinečný a ukazoval cestu pracovištím praktického lékařství na ostatních lékařských fakultách v ČR.

Působení na fakultě mne nesmírně obohatilo; jako člověka, lékaře, učitele, výzkumníka i organizátora. Lékaře, učitele a vědce, které jsem znal z knih a přednášek, jsem poznal osobně. Z některých jsou přátelé, někteří se dokonce svěřili do mé péče, jiné naopak mohu využívat jako superkonziliáře pro své nemocné. Jako student medicíny jsem se učil od svých učitelů, po promoci od svých kolegů a v praxi od svých pacientů. Na fakultě se učím od svých studentů, našich i zahraničních. Vracím se s nimi k principům medicíny. Také společné nadšení kolegů učitelů pro lékařskou výuku je inspirující.

V dresu naší fakulty lze dobývat svět. Pracoviště s hlavičkou 1. LF je atraktivním a spolehlivým partnerem pro mezinárodní projektová konsorcia. Mezinárodní i interdisciplinární výzkumné projekty umožňují poznávat vynikající lékaře, vědce a projektové manažery, a získávat nové kontakty pro budoucí spolupráci, doma i v zahraničí. Sama fakulta zprostředkovává festival nabídek mezinárodní spolupráce a projektů, které naše malé pracoviště ani nestačí využít. Je také známým faktem, že pro naše studenty fakulta nabízí největší možnosti zahraničních pobytů a stáží.

Se zázemím 1. LF a pod záštitou děkana prof. Aleksiho Šeda jsem mohl pro Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP získat a zorganizovat v Praze dvě mimořádné mezinárodní konference světového (WONCA World 2013), resp. evropského významu (WONCA Europe 2017). V posluchárně naší fakulty se v červnu 2013 setkali poprvé zástupci mladých praktických lékařů z celého světa.

Pokud se vrátím k prvnímu odstavci své výpovědi, mohl bych kariéru na 1. LF brát jako zadostiučinění. Ve skutečnosti na to tak vůbec nenahlížím. Tehdy to byla jiná doba a jiná fakulta. Ta současná mi dává příležitost přispět svým oborem k rozvoji lékařského studia a české medicíny.

Foto: Markéta Sýkorová

Docent Bohumil Seifert, přednosta Ústavu všeobecného lékařství

V roce 1974 mne tehdejší Fakulta všeobecného lékařství (FVL) nepřijala a jako gymnazijní premiant jsem to dlouho nemohl strávit. Po roce sanitářské práce jsem se stal studentem Fakulty dětského lékařství v Motole. Teoretická výuka na obou fakultách probíhala na stejných ústavech a já poznal stejné učitele a zkoušející, jako moji kamarádi z FVL. Ti mne také přivedli do softbalového oddílu TJ Medicína, založeného skupinou studentů okolo současného děkana 3. LF prof. Petra Widimského. Tímto legendárním sportovně-společenským útvarem sedmdesátých a osmdesátých let prošla řada osobností současné české medicíny i veřejného života.

Po promoci jsem byl na práci dětského lékaře dobře připraven a také jsem jako pediatr krátce pracoval. Ale mou touhu, dělat skutečně všeobecnou medicínu nejblíže člověku, mohl pokrýt jedině ten nejširší obor, všeobecné praktické lékařství. Později, v devadesátých letech, jsem se začal podílet na postgraduální výuce a získával zkušenosti v zahraničí. Poprvé jsem se potkal s profesory primární péče a poznal akademické praktické lékařství. Vzhlížel jsem k univerzitním pracovištím praktického lékařství v Anglii, Holandsku a ve Skandinávii. V oboru se mi otevřely nové perspektivy a před sebou jsem viděl osobní výzvy.

Příležitost realizovat to, co jsem se v zahraničí naučil a co jsem obdivoval, se mi naskytla v roce 2003. Bylo to paradoxně v době, kdy jsem se vzpamatovával z následků povodní, které zaplavily a zdevastovaly mou nově zřízenou ordinaci v Karlíně. Místo na Ústavu všeobecného lékařství mi nabídl děkan 1. LF, prof. Štěpán Svačina. Nabídku jsem přijal a nikdy jsem pak vstupu na akademickou půdu nelitoval. Přijetí akademické pozice znamenalo nejen přeorganizovat si život, zajistit praxi, dát dohromady tým spolupracovníků a vytvořit výukový program, ale také vydat se na cestu k naplnění akademických požadavků pro vedení ústavu – k disertaci a habilitaci. Dnes vděčím 1. LF za to, že mi nedala v tomto ohledu nic zadarmo.

Vážím si podpory, jakou fakulta rozvoji našeho ústavu poskytla. Mně a mým kolegům se na oplátku podařilo dokázat, že jsme schopni nejen přibližovat ve výuce studentům náš obor a přispívat k jejich odbornému i osobnostnímu růstu, ale také plnit další atributy akademického pracoviště, jakými jsou vědeckovýzkumná, projektová a publikační činnost.

Vést ústav na naší fakultě je zavazující. 1. LF je jedinečnou akademickou institucí, jejíž bohatství a velikost spočívá v příslušnosti k historické univerzitě, v silné tradici a místu, ve kterém působí, ale především v lidech, kteří jsou nositeli kulturnosti a vzdělanosti. Usiluji o to, aby byl Ústav všeobecného lékařství také jedinečný a ukazoval cestu pracovištím praktického lékařství na ostatních lékařských fakultách v ČR.

Působení na fakultě mne nesmírně obohatilo; jako člověka, lékaře, učitele, výzkumníka i organizátora. Lékaře, učitele a vědce, které jsem znal z knih a přednášek, jsem poznal osobně. Z některých jsou přátelé, někteří se dokonce svěřili do mé péče, jiné naopak mohu využívat jako superkonziliáře pro své nemocné. Jako student medicíny jsem se učil od svých učitelů, po promoci od svých kolegů a v praxi od svých pacientů. Na fakultě se učím od svých studentů, našich i zahraničních. Vracím se s nimi k principům medicíny. Také společné nadšení kolegů učitelů pro lékařskou výuku je inspirující.

V dresu naší fakulty lze dobývat svět. Pracoviště s hlavičkou 1. LF je atraktivním a spolehlivým partnerem pro mezinárodní projektová konsorcia. Mezinárodní i interdisciplinární výzkumné projekty umožňují poznávat vynikající lékaře, vědce a projektové manažery, a získávat nové kontakty pro budoucí spolupráci, doma i v zahraničí. Sama fakulta zprostředkovává festival nabídek mezinárodní spolupráce a projektů, které naše malé pracoviště ani nestačí využít. Je také známým faktem, že pro naše studenty fakulta nabízí největší možnosti zahraničních pobytů a stáží.

Se zázemím 1. LF a pod záštitou děkana prof. Aleksiho Šeda jsem mohl pro Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP získat a zorganizovat v Praze dvě mimořádné mezinárodní konference světového (WONCA World 2013), resp. evropského významu (WONCA Europe 2017). V posluchárně naší fakulty se v červnu 2013 setkali poprvé zástupci mladých praktických lékařů z celého světa.

Pokud se vrátím k prvnímu odstavci své výpovědi, mohl bych kariéru na 1. LF brát jako zadostiučinění. Ve skutečnosti na to tak vůbec nenahlížím. Tehdy to byla jiná doba a jiná fakulta. Ta současná mi dává příležitost přispět svým oborem k rozvoji lékařského studia a české medicíny.

Foto: Markéta Sýkorová