Vděčnost je na geriatrii i za drobné dobré skutky, nicméně čas nekompromisně ubírá síly i elánu. Bohužel díky globální epidemiologické situaci nečekejte nadšené povídání o zážitcích z jiných, krásných a zajímavých krajů světa, ale z našeho domácího prostředí, péče v centru Prahy, a to z Geriatrické kliniky.

Na toto odvětví jsem při studiu příliš často nenarazil, tak mě napadlo absolvovat poslední stáž v mém bakalářském studiu právě na geriatrii a prohloubit si své znalosti. To jsem ještě nevěděl, že mi tato zkušenost kladně změní pohled na problematiku v dané oblasti, celkově na křehkost v seniorském věku a okamžiky na sklonku života.

Geriatrie není pro mnohé příliš atraktivním odvětvím z různých důvodů. Ačkoliv jsme pod tlakem trendu demografického stárnutí populace (který se bude nadále prohlubovat), naše společnost stále trpí nedostatkem odborných center v tomto odvětví, a chybí také zlepšení domácí péče. Již samotný pobyt v nemocnici je pro velkou většinu seniorů obrovskou zátěží – jak po stránce fyzické, tak i psychické. Právě z mého pohledu studenta nutriční terapie mě více a více zajímá vliv výživy na celkový stav pacienta. V tomto případě vztah ještě užší vzhledem k věku, který bych odhadl na průměrných 80 let, avšak na klinice jsem se setkal i s nemocnými 90+, maximem bylo 96 let. Z teorie se mi velmi dobře potvrdilo, že výživa a dobrý nutriční stav se promítají do soběstačnosti a zrychlení doby rekonvalescence. Hlavní roli hraje svalová hmota, která se asi nejvíce podepisuje na stavu podvýživy, soběstačnosti a geriatrické křehkosti.

Moderní vybavení, nové příležitosti

Na klinice jsem si mohl v praxi sám vyzkoušet všelijaké testy, které jsem znal doteď pouze z teorie. Např. Grip Strenght Test pro určení svalové síly, GUSS test při dysfagii (u geriatrických pacientů hojně používaný z důvodu častých CMP), MMSE test kognitivních funkcí a hlavně multifrekvenční bioimpedanční analýzu (BIA), jež slouží k posouzení svalové a tukové hmoty, stavu hydratace a dalších parametrů. Tato poměrně drahá, postupně však stále dostupnější, ale hlavně velice efektivní zobrazovací metoda mě nadchla do takové míry, že její použití nakonec vyústilo v téma mé mou bakalářské práce na klinice. S použitím BIA jsem v dalších týdnech měřil desítky seniorů a zjišťoval jejich tělesné složení. Velké díky patří Mgr. Ing. Tereze Vágnerové a prof. Evě Topinkové za neustálé zlepšování péče, prohlubování znalostí a provádění studií zaměřených na geriatrickou křehkost a sarkopenii, které jsou velice potřebné k prospektivnímu zlepšení péče.

Dlouhý život plný strastí i dobrodružství

Jistě se na klinice najdou nemocní, kteří se zde objeví pouze na krátkou dobu a následně je pro ně hledáno vhodné místo v domově pro seniory, LDN nebo dokonce hospici. Několikrát se mi stalo, že jsem jeden týden někomu odebíral nutriční anamnézu při příjmu a další týden bohužel pod vlivem samotné nemoci nebo komplikace pacient odešel. Takový je ale život, proto si musíme vážit každé chvíle. Často mne také zaskočilo, že tito senioři nikoho nemají, nikdo blízký k nim nepřišel na návštěvu.

Na druhé straně, která je i více zastoupena, jsem zažil spoustu vtipných okamžiků – bráno s veškerou úctou –, od lehce dementních nemocných až po osoby s Alzheimerovu chorobou. Vyprávěli občas věci s takovým přesvědčením, jako by byly naprosto reálné, byly to úsměvné chvíle. Nejvíce mě ale fascinovalo, s jak obrovským elánem a nadšením popisovali zážitky a zkušenosti ze svého života. Zaujala mne 94letá paní, která mi barvitě vyprávěla, jak naživo vedle ní za války prošel „Áda“, jak na vlastní kůži pocítila osvobozování Prahy, komunistický režim, okupaci i sametovou revoluci. Také mne chytla za ruku a říkala, ať si vážím dnešní doby a zdravotnictví. Když mi povídala o tom, jak její dva mladší sourozenci neblaze zemřeli na záškrt, uvědomil jsem si, jaké štěstí dnes máme. Myslím si, že bychom ke starším lidem měli častěji vzhlížet, pomáhat jim, snažit se jim porozumět a naslouchat jejich cenným radám.

Petr Boček, 3. ročník nutriční terapie

Foto: archiv P. Bočka

Vděčnost je na geriatrii i za drobné dobré skutky, nicméně čas nekompromisně ubírá síly i elánu. Bohužel díky globální epidemiologické situaci nečekejte nadšené povídání o zážitcích z jiných, krásných a zajímavých krajů světa, ale z našeho domácího prostředí, péče v centru Prahy, a to z Geriatrické kliniky.

Na toto odvětví jsem při studiu příliš často nenarazil, tak mě napadlo absolvovat poslední stáž v mém bakalářském studiu právě na geriatrii a prohloubit si své znalosti. To jsem ještě nevěděl, že mi tato zkušenost kladně změní pohled na problematiku v dané oblasti, celkově na křehkost v seniorském věku a okamžiky na sklonku života.

Geriatrie není pro mnohé příliš atraktivním odvětvím z různých důvodů. Ačkoliv jsme pod tlakem trendu demografického stárnutí populace (který se bude nadále prohlubovat), naše společnost stále trpí nedostatkem odborných center v tomto odvětví, a chybí také zlepšení domácí péče. Již samotný pobyt v nemocnici je pro velkou většinu seniorů obrovskou zátěží – jak po stránce fyzické, tak i psychické. Právě z mého pohledu studenta nutriční terapie mě více a více zajímá vliv výživy na celkový stav pacienta. V tomto případě vztah ještě užší vzhledem k věku, který bych odhadl na průměrných 80 let, avšak na klinice jsem se setkal i s nemocnými 90+, maximem bylo 96 let. Z teorie se mi velmi dobře potvrdilo, že výživa a dobrý nutriční stav se promítají do soběstačnosti a zrychlení doby rekonvalescence. Hlavní roli hraje svalová hmota, která se asi nejvíce podepisuje na stavu podvýživy, soběstačnosti a geriatrické křehkosti.

Moderní vybavení, nové příležitosti

Na klinice jsem si mohl v praxi sám vyzkoušet všelijaké testy, které jsem znal doteď pouze z teorie. Např. Grip Strenght Test pro určení svalové síly, GUSS test při dysfagii (u geriatrických pacientů hojně používaný z důvodu častých CMP), MMSE test kognitivních funkcí a hlavně multifrekvenční bioimpedanční analýzu (BIA), jež slouží k posouzení svalové a tukové hmoty, stavu hydratace a dalších parametrů. Tato poměrně drahá, postupně však stále dostupnější, ale hlavně velice efektivní zobrazovací metoda mě nadchla do takové míry, že její použití nakonec vyústilo v téma mé mou bakalářské práce na klinice. S použitím BIA jsem v dalších týdnech měřil desítky seniorů a zjišťoval jejich tělesné složení. Velké díky patří Mgr. Ing. Tereze Vágnerové a prof. Evě Topinkové za neustálé zlepšování péče, prohlubování znalostí a provádění studií zaměřených na geriatrickou křehkost a sarkopenii, které jsou velice potřebné k prospektivnímu zlepšení péče.

Dlouhý život plný strastí i dobrodružství

Jistě se na klinice najdou nemocní, kteří se zde objeví pouze na krátkou dobu a následně je pro ně hledáno vhodné místo v domově pro seniory, LDN nebo dokonce hospici. Několikrát se mi stalo, že jsem jeden týden někomu odebíral nutriční anamnézu při příjmu a další týden bohužel pod vlivem samotné nemoci nebo komplikace pacient odešel. Takový je ale život, proto si musíme vážit každé chvíle. Často mne také zaskočilo, že tito senioři nikoho nemají, nikdo blízký k nim nepřišel na návštěvu.

Na druhé straně, která je i více zastoupena, jsem zažil spoustu vtipných okamžiků – bráno s veškerou úctou –, od lehce dementních nemocných až po osoby s Alzheimerovu chorobou. Vyprávěli občas věci s takovým přesvědčením, jako by byly naprosto reálné, byly to úsměvné chvíle. Nejvíce mě ale fascinovalo, s jak obrovským elánem a nadšením popisovali zážitky a zkušenosti ze svého života. Zaujala mne 94letá paní, která mi barvitě vyprávěla, jak naživo vedle ní za války prošel „Áda“, jak na vlastní kůži pocítila osvobozování Prahy, komunistický režim, okupaci i sametovou revoluci. Také mne chytla za ruku a říkala, ať si vážím dnešní doby a zdravotnictví. Když mi povídala o tom, jak její dva mladší sourozenci neblaze zemřeli na záškrt, uvědomil jsem si, jaké štěstí dnes máme. Myslím si, že bychom ke starším lidem měli častěji vzhlížet, pomáhat jim, snažit se jim porozumět a naslouchat jejich cenným radám.

Petr Boček, 3. ročník nutriční terapie

Foto: archiv P. Bočka

Vděčnost je na geriatrii i za drobné dobré skutky, nicméně čas nekompromisně ubírá síly i elánu. Bohužel díky globální epidemiologické situaci nečekejte nadšené povídání o zážitcích z jiných, krásných a zajímavých krajů světa, ale z našeho domácího prostředí, péče v centru Prahy, a to z Geriatrické kliniky.

Na toto odvětví jsem při studiu příliš často nenarazil, tak mě napadlo absolvovat poslední stáž v mém bakalářském studiu právě na geriatrii a prohloubit si své znalosti. To jsem ještě nevěděl, že mi tato zkušenost kladně změní pohled na problematiku v dané oblasti, celkově na křehkost v seniorském věku a okamžiky na sklonku života.

Geriatrie není pro mnohé příliš atraktivním odvětvím z různých důvodů. Ačkoliv jsme pod tlakem trendu demografického stárnutí populace (který se bude nadále prohlubovat), naše společnost stále trpí nedostatkem odborných center v tomto odvětví, a chybí také zlepšení domácí péče. Již samotný pobyt v nemocnici je pro velkou většinu seniorů obrovskou zátěží – jak po stránce fyzické, tak i psychické. Právě z mého pohledu studenta nutriční terapie mě více a více zajímá vliv výživy na celkový stav pacienta. V tomto případě vztah ještě užší vzhledem k věku, který bych odhadl na průměrných 80 let, avšak na klinice jsem se setkal i s nemocnými 90+, maximem bylo 96 let. Z teorie se mi velmi dobře potvrdilo, že výživa a dobrý nutriční stav se promítají do soběstačnosti a zrychlení doby rekonvalescence. Hlavní roli hraje svalová hmota, která se asi nejvíce podepisuje na stavu podvýživy, soběstačnosti a geriatrické křehkosti.

Moderní vybavení, nové příležitosti

Na klinice jsem si mohl v praxi sám vyzkoušet všelijaké testy, které jsem znal doteď pouze z teorie. Např. Grip Strenght Test pro určení svalové síly, GUSS test při dysfagii (u geriatrických pacientů hojně používaný z důvodu častých CMP), MMSE test kognitivních funkcí a hlavně multifrekvenční bioimpedanční analýzu (BIA), jež slouží k posouzení svalové a tukové hmoty, stavu hydratace a dalších parametrů. Tato poměrně drahá, postupně však stále dostupnější, ale hlavně velice efektivní zobrazovací metoda mě nadchla do takové míry, že její použití nakonec vyústilo v téma mé mou bakalářské práce na klinice. S použitím BIA jsem v dalších týdnech měřil desítky seniorů a zjišťoval jejich tělesné složení. Velké díky patří Mgr. Ing. Tereze Vágnerové a prof. Evě Topinkové za neustálé zlepšování péče, prohlubování znalostí a provádění studií zaměřených na geriatrickou křehkost a sarkopenii, které jsou velice potřebné k prospektivnímu zlepšení péče.

Dlouhý život plný strastí i dobrodružství

Jistě se na klinice najdou nemocní, kteří se zde objeví pouze na krátkou dobu a následně je pro ně hledáno vhodné místo v domově pro seniory, LDN nebo dokonce hospici. Několikrát se mi stalo, že jsem jeden týden někomu odebíral nutriční anamnézu při příjmu a další týden bohužel pod vlivem samotné nemoci nebo komplikace pacient odešel. Takový je ale život, proto si musíme vážit každé chvíle. Často mne také zaskočilo, že tito senioři nikoho nemají, nikdo blízký k nim nepřišel na návštěvu.

Na druhé straně, která je i více zastoupena, jsem zažil spoustu vtipných okamžiků – bráno s veškerou úctou –, od lehce dementních nemocných až po osoby s Alzheimerovu chorobou. Vyprávěli občas věci s takovým přesvědčením, jako by byly naprosto reálné, byly to úsměvné chvíle. Nejvíce mě ale fascinovalo, s jak obrovským elánem a nadšením popisovali zážitky a zkušenosti ze svého života. Zaujala mne 94letá paní, která mi barvitě vyprávěla, jak naživo vedle ní za války prošel „Áda“, jak na vlastní kůži pocítila osvobozování Prahy, komunistický režim, okupaci i sametovou revoluci. Také mne chytla za ruku a říkala, ať si vážím dnešní doby a zdravotnictví. Když mi povídala o tom, jak její dva mladší sourozenci neblaze zemřeli na záškrt, uvědomil jsem si, jaké štěstí dnes máme. Myslím si, že bychom ke starším lidem měli častěji vzhlížet, pomáhat jim, snažit se jim porozumět a naslouchat jejich cenným radám.

Petr Boček, 3. ročník nutriční terapie

Foto: archiv P. Bočka

Vděčnost je na geriatrii i za drobné dobré skutky, nicméně čas nekompromisně ubírá síly i elánu. Bohužel díky globální epidemiologické situaci nečekejte nadšené povídání o zážitcích z jiných, krásných a zajímavých krajů světa, ale z našeho domácího prostředí, péče v centru Prahy, a to z Geriatrické kliniky.

Na toto odvětví jsem při studiu příliš často nenarazil, tak mě napadlo absolvovat poslední stáž v mém bakalářském studiu právě na geriatrii a prohloubit si své znalosti. To jsem ještě nevěděl, že mi tato zkušenost kladně změní pohled na problematiku v dané oblasti, celkově na křehkost v seniorském věku a okamžiky na sklonku života.

Geriatrie není pro mnohé příliš atraktivním odvětvím z různých důvodů. Ačkoliv jsme pod tlakem trendu demografického stárnutí populace (který se bude nadále prohlubovat), naše společnost stále trpí nedostatkem odborných center v tomto odvětví, a chybí také zlepšení domácí péče. Již samotný pobyt v nemocnici je pro velkou většinu seniorů obrovskou zátěží – jak po stránce fyzické, tak i psychické. Právě z mého pohledu studenta nutriční terapie mě více a více zajímá vliv výživy na celkový stav pacienta. V tomto případě vztah ještě užší vzhledem k věku, který bych odhadl na průměrných 80 let, avšak na klinice jsem se setkal i s nemocnými 90+, maximem bylo 96 let. Z teorie se mi velmi dobře potvrdilo, že výživa a dobrý nutriční stav se promítají do soběstačnosti a zrychlení doby rekonvalescence. Hlavní roli hraje svalová hmota, která se asi nejvíce podepisuje na stavu podvýživy, soběstačnosti a geriatrické křehkosti.

Moderní vybavení, nové příležitosti

Na klinice jsem si mohl v praxi sám vyzkoušet všelijaké testy, které jsem znal doteď pouze z teorie. Např. Grip Strenght Test pro určení svalové síly, GUSS test při dysfagii (u geriatrických pacientů hojně používaný z důvodu častých CMP), MMSE test kognitivních funkcí a hlavně multifrekvenční bioimpedanční analýzu (BIA), jež slouží k posouzení svalové a tukové hmoty, stavu hydratace a dalších parametrů. Tato poměrně drahá, postupně však stále dostupnější, ale hlavně velice efektivní zobrazovací metoda mě nadchla do takové míry, že její použití nakonec vyústilo v téma mé mou bakalářské práce na klinice. S použitím BIA jsem v dalších týdnech měřil desítky seniorů a zjišťoval jejich tělesné složení. Velké díky patří Mgr. Ing. Tereze Vágnerové a prof. Evě Topinkové za neustálé zlepšování péče, prohlubování znalostí a provádění studií zaměřených na geriatrickou křehkost a sarkopenii, které jsou velice potřebné k prospektivnímu zlepšení péče.

Dlouhý život plný strastí i dobrodružství

Jistě se na klinice najdou nemocní, kteří se zde objeví pouze na krátkou dobu a následně je pro ně hledáno vhodné místo v domově pro seniory, LDN nebo dokonce hospici. Několikrát se mi stalo, že jsem jeden týden někomu odebíral nutriční anamnézu při příjmu a další týden bohužel pod vlivem samotné nemoci nebo komplikace pacient odešel. Takový je ale život, proto si musíme vážit každé chvíle. Často mne také zaskočilo, že tito senioři nikoho nemají, nikdo blízký k nim nepřišel na návštěvu.

Na druhé straně, která je i více zastoupena, jsem zažil spoustu vtipných okamžiků – bráno s veškerou úctou –, od lehce dementních nemocných až po osoby s Alzheimerovu chorobou. Vyprávěli občas věci s takovým přesvědčením, jako by byly naprosto reálné, byly to úsměvné chvíle. Nejvíce mě ale fascinovalo, s jak obrovským elánem a nadšením popisovali zážitky a zkušenosti ze svého života. Zaujala mne 94letá paní, která mi barvitě vyprávěla, jak naživo vedle ní za války prošel „Áda“, jak na vlastní kůži pocítila osvobozování Prahy, komunistický režim, okupaci i sametovou revoluci. Také mne chytla za ruku a říkala, ať si vážím dnešní doby a zdravotnictví. Když mi povídala o tom, jak její dva mladší sourozenci neblaze zemřeli na záškrt, uvědomil jsem si, jaké štěstí dnes máme. Myslím si, že bychom ke starším lidem měli častěji vzhlížet, pomáhat jim, snažit se jim porozumět a naslouchat jejich cenným radám.

Petr Boček, 3. ročník nutriční terapie

Foto: archiv P. Bočka

Vděčnost je na geriatrii i za drobné dobré skutky, nicméně čas nekompromisně ubírá síly i elánu. Bohužel díky globální epidemiologické situaci nečekejte nadšené povídání o zážitcích z jiných, krásných a zajímavých krajů světa, ale z našeho domácího prostředí, péče v centru Prahy, a to z Geriatrické kliniky.

Na toto odvětví jsem při studiu příliš často nenarazil, tak mě napadlo absolvovat poslední stáž v mém bakalářském studiu právě na geriatrii a prohloubit si své znalosti. To jsem ještě nevěděl, že mi tato zkušenost kladně změní pohled na problematiku v dané oblasti, celkově na křehkost v seniorském věku a okamžiky na sklonku života.

Geriatrie není pro mnohé příliš atraktivním odvětvím z různých důvodů. Ačkoliv jsme pod tlakem trendu demografického stárnutí populace (který se bude nadále prohlubovat), naše společnost stále trpí nedostatkem odborných center v tomto odvětví, a chybí také zlepšení domácí péče. Již samotný pobyt v nemocnici je pro velkou většinu seniorů obrovskou zátěží – jak po stránce fyzické, tak i psychické. Právě z mého pohledu studenta nutriční terapie mě více a více zajímá vliv výživy na celkový stav pacienta. V tomto případě vztah ještě užší vzhledem k věku, který bych odhadl na průměrných 80 let, avšak na klinice jsem se setkal i s nemocnými 90+, maximem bylo 96 let. Z teorie se mi velmi dobře potvrdilo, že výživa a dobrý nutriční stav se promítají do soběstačnosti a zrychlení doby rekonvalescence. Hlavní roli hraje svalová hmota, která se asi nejvíce podepisuje na stavu podvýživy, soběstačnosti a geriatrické křehkosti.

Moderní vybavení, nové příležitosti

Na klinice jsem si mohl v praxi sám vyzkoušet všelijaké testy, které jsem znal doteď pouze z teorie. Např. Grip Strenght Test pro určení svalové síly, GUSS test při dysfagii (u geriatrických pacientů hojně používaný z důvodu častých CMP), MMSE test kognitivních funkcí a hlavně multifrekvenční bioimpedanční analýzu (BIA), jež slouží k posouzení svalové a tukové hmoty, stavu hydratace a dalších parametrů. Tato poměrně drahá, postupně však stále dostupnější, ale hlavně velice efektivní zobrazovací metoda mě nadchla do takové míry, že její použití nakonec vyústilo v téma mé mou bakalářské práce na klinice. S použitím BIA jsem v dalších týdnech měřil desítky seniorů a zjišťoval jejich tělesné složení. Velké díky patří Mgr. Ing. Tereze Vágnerové a prof. Evě Topinkové za neustálé zlepšování péče, prohlubování znalostí a provádění studií zaměřených na geriatrickou křehkost a sarkopenii, které jsou velice potřebné k prospektivnímu zlepšení péče.

Dlouhý život plný strastí i dobrodružství

Jistě se na klinice najdou nemocní, kteří se zde objeví pouze na krátkou dobu a následně je pro ně hledáno vhodné místo v domově pro seniory, LDN nebo dokonce hospici. Několikrát se mi stalo, že jsem jeden týden někomu odebíral nutriční anamnézu při příjmu a další týden bohužel pod vlivem samotné nemoci nebo komplikace pacient odešel. Takový je ale život, proto si musíme vážit každé chvíle. Často mne také zaskočilo, že tito senioři nikoho nemají, nikdo blízký k nim nepřišel na návštěvu.

Na druhé straně, která je i více zastoupena, jsem zažil spoustu vtipných okamžiků – bráno s veškerou úctou –, od lehce dementních nemocných až po osoby s Alzheimerovu chorobou. Vyprávěli občas věci s takovým přesvědčením, jako by byly naprosto reálné, byly to úsměvné chvíle. Nejvíce mě ale fascinovalo, s jak obrovským elánem a nadšením popisovali zážitky a zkušenosti ze svého života. Zaujala mne 94letá paní, která mi barvitě vyprávěla, jak naživo vedle ní za války prošel „Áda“, jak na vlastní kůži pocítila osvobozování Prahy, komunistický režim, okupaci i sametovou revoluci. Také mne chytla za ruku a říkala, ať si vážím dnešní doby a zdravotnictví. Když mi povídala o tom, jak její dva mladší sourozenci neblaze zemřeli na záškrt, uvědomil jsem si, jaké štěstí dnes máme. Myslím si, že bychom ke starším lidem měli častěji vzhlížet, pomáhat jim, snažit se jim porozumět a naslouchat jejich cenným radám.

Petr Boček, 3. ročník nutriční terapie

Foto: archiv P. Bočka

Vděčnost je na geriatrii i za drobné dobré skutky, nicméně čas nekompromisně ubírá síly i elánu. Bohužel díky globální epidemiologické situaci nečekejte nadšené povídání o zážitcích z jiných, krásných a zajímavých krajů světa, ale z našeho domácího prostředí, péče v centru Prahy, a to z Geriatrické kliniky.

Na toto odvětví jsem při studiu příliš často nenarazil, tak mě napadlo absolvovat poslední stáž v mém bakalářském studiu právě na geriatrii a prohloubit si své znalosti. To jsem ještě nevěděl, že mi tato zkušenost kladně změní pohled na problematiku v dané oblasti, celkově na křehkost v seniorském věku a okamžiky na sklonku života.

Geriatrie není pro mnohé příliš atraktivním odvětvím z různých důvodů. Ačkoliv jsme pod tlakem trendu demografického stárnutí populace (který se bude nadále prohlubovat), naše společnost stále trpí nedostatkem odborných center v tomto odvětví, a chybí také zlepšení domácí péče. Již samotný pobyt v nemocnici je pro velkou většinu seniorů obrovskou zátěží – jak po stránce fyzické, tak i psychické. Právě z mého pohledu studenta nutriční terapie mě více a více zajímá vliv výživy na celkový stav pacienta. V tomto případě vztah ještě užší vzhledem k věku, který bych odhadl na průměrných 80 let, avšak na klinice jsem se setkal i s nemocnými 90+, maximem bylo 96 let. Z teorie se mi velmi dobře potvrdilo, že výživa a dobrý nutriční stav se promítají do soběstačnosti a zrychlení doby rekonvalescence. Hlavní roli hraje svalová hmota, která se asi nejvíce podepisuje na stavu podvýživy, soběstačnosti a geriatrické křehkosti.

Moderní vybavení, nové příležitosti

Na klinice jsem si mohl v praxi sám vyzkoušet všelijaké testy, které jsem znal doteď pouze z teorie. Např. Grip Strenght Test pro určení svalové síly, GUSS test při dysfagii (u geriatrických pacientů hojně používaný z důvodu častých CMP), MMSE test kognitivních funkcí a hlavně multifrekvenční bioimpedanční analýzu (BIA), jež slouží k posouzení svalové a tukové hmoty, stavu hydratace a dalších parametrů. Tato poměrně drahá, postupně však stále dostupnější, ale hlavně velice efektivní zobrazovací metoda mě nadchla do takové míry, že její použití nakonec vyústilo v téma mé mou bakalářské práce na klinice. S použitím BIA jsem v dalších týdnech měřil desítky seniorů a zjišťoval jejich tělesné složení. Velké díky patří Mgr. Ing. Tereze Vágnerové a prof. Evě Topinkové za neustálé zlepšování péče, prohlubování znalostí a provádění studií zaměřených na geriatrickou křehkost a sarkopenii, které jsou velice potřebné k prospektivnímu zlepšení péče.

Dlouhý život plný strastí i dobrodružství

Jistě se na klinice najdou nemocní, kteří se zde objeví pouze na krátkou dobu a následně je pro ně hledáno vhodné místo v domově pro seniory, LDN nebo dokonce hospici. Několikrát se mi stalo, že jsem jeden týden někomu odebíral nutriční anamnézu při příjmu a další týden bohužel pod vlivem samotné nemoci nebo komplikace pacient odešel. Takový je ale život, proto si musíme vážit každé chvíle. Často mne také zaskočilo, že tito senioři nikoho nemají, nikdo blízký k nim nepřišel na návštěvu.

Na druhé straně, která je i více zastoupena, jsem zažil spoustu vtipných okamžiků – bráno s veškerou úctou –, od lehce dementních nemocných až po osoby s Alzheimerovu chorobou. Vyprávěli občas věci s takovým přesvědčením, jako by byly naprosto reálné, byly to úsměvné chvíle. Nejvíce mě ale fascinovalo, s jak obrovským elánem a nadšením popisovali zážitky a zkušenosti ze svého života. Zaujala mne 94letá paní, která mi barvitě vyprávěla, jak naživo vedle ní za války prošel „Áda“, jak na vlastní kůži pocítila osvobozování Prahy, komunistický režim, okupaci i sametovou revoluci. Také mne chytla za ruku a říkala, ať si vážím dnešní doby a zdravotnictví. Když mi povídala o tom, jak její dva mladší sourozenci neblaze zemřeli na záškrt, uvědomil jsem si, jaké štěstí dnes máme. Myslím si, že bychom ke starším lidem měli častěji vzhlížet, pomáhat jim, snažit se jim porozumět a naslouchat jejich cenným radám.

Petr Boček, 3. ročník nutriční terapie

Foto: archiv P. Bočka