Pro svou zahraniční stáž jsem si zvolila komunistickou Kubu, ačkoli vyřízení bylo poměrně komplikované a zdlouhavé. Byla jsem v Havaně na kurzu španělštiny a má učitelka mi zprostředkovala kontakt na profesorku pracující na lékařské fakultě v kubánské metropoli. Ta mi dala elektronickou adresu profesora, který mě nakonec navedl na to, kam mám jít a které dokumenty budu potřebovat na to, aby mě přijali…

Po odeslání všech dokumentů jsem nastoupila. Místní nemohli uvěřit, že jsem to dokázala, protože samotný vstup turisty do státního zdravotnického zařízení je v podstatě zakázán. Zpočátku jsem byla sledována jedním člověkem, který předstíral, že je můj kamarád. Docela mi naháněl strach. Nicméně jsem neměla žádné špatné úmysly. Nesebrala jsem ani odvahu vyfotit si nemocnici zevnitř, aby z toho nebyl nějaký problém. Byla jsem zařazena na gynekologicko-porodnické oddělení v nemocnici Maternidad Obrera v Havaně.

Kubánské zdravotnictví patří k nejlepším v Latinské Americe

Toto pracoviště mi přes všechna úskalí poskytlo výbornou příležitost, jak se dostat k věcem, ke kterým bych se jinak jako studentka 5. ročníku nedostala. Říká se, že kubánské zdravotnictví je jedno z nejlepších v Latinské Americe. Já bych to trochu poopravila, jelikož si myslím, že tento zdravotnický systém zachraňují kubánští lékaři, kteří prakticky s minimálním vybavením vykonávají zdravotní péči na velmi slušné úrovni. Moji kolegové se mi svěřili, že hlavní rozdíl spatřují v humánnosti kubánských lékařů. V ostatních latinskoamerických zemích se s ní prý nesetkáme.

Špatná hygiena, bolestivé porody bez anestezie

Největším úskalím gynekologicko-porodnického oddělení byla hygiena, se kterou jsem měla zpočátku své stáže problémy. K dispozici nebyly rukavice, teplá voda, ani mýdlo. Dalším problémem byla bolest a křik rodiček, které zde rodí bez jakéhokoliv typu anestezie. Do porodu se zasahuje co možná nejméně. Císařský řez bez indikace je vyloučen. Přání pacientky nehraje roli. Epidurální anestezii dělají zřídka, a to zejména VIP klientkám.

Zděsila jsem se, když nám jednoho dne přivezli pacientku, které bylo sotva 13 let. Čekala jsem, kdy dorazí policie, aby prošetřila danou věc, ale poté mi kolegové sdělili, že je to normální, protože na Kubě není dána věková hranice způsobilosti k pohlavnímu styku. Kubánské ženy rodí hodně a pořád. Je to normální jev.

Přání pacientky nehraje roli

Nejsilnějším zážitkem bylo, když jednoho dne přišla na příjem rodička, která měla už od začátku špatnou compliance. Nechtěla rodit přirozeně z psychických důvodů. Měla ji v péči primářka oddělení – mimochodem velmi pohledná kubánská blondýna. Rodička mě prosila o pomoc. Říkala, že už nemá sílu. Nikdo ji nevěnoval moc pozornosti. Primářce byl osud dítěte lhostejný. Dítě se narodilo přidušené, ale nakonec ho pediatři vzkřísili.

Jsem ráda, že jsem měla příležitost poznat jiný typ medicínského myšlení v oboru, který je mi velmi sympatický. Stáž na Kubě doporučuji všem mladým lékařům s nadšením pro poznání zcela jiného pracovního prostředí uprostřed „tvrdého komunismu“.

Pro svou zahraniční stáž jsem si zvolila komunistickou Kubu, ačkoli vyřízení bylo poměrně komplikované a zdlouhavé. Byla jsem v Havaně na kurzu španělštiny a má učitelka mi zprostředkovala kontakt na profesorku pracující na lékařské fakultě v kubánské metropoli. Ta mi dala elektronickou adresu profesora, který mě nakonec navedl na to, kam mám jít a které dokumenty budu potřebovat na to, aby mě přijali…

Po odeslání všech dokumentů jsem nastoupila. Místní nemohli uvěřit, že jsem to dokázala, protože samotný vstup turisty do státního zdravotnického zařízení je v podstatě zakázán. Zpočátku jsem byla sledována jedním člověkem, který předstíral, že je můj kamarád. Docela mi naháněl strach. Nicméně jsem neměla žádné špatné úmysly. Nesebrala jsem ani odvahu vyfotit si nemocnici zevnitř, aby z toho nebyl nějaký problém. Byla jsem zařazena na gynekologicko-porodnické oddělení v nemocnici Maternidad Obrera v Havaně.

Kubánské zdravotnictví patří k nejlepším v Latinské Americe

Toto pracoviště mi přes všechna úskalí poskytlo výbornou příležitost, jak se dostat k věcem, ke kterým bych se jinak jako studentka 5. ročníku nedostala. Říká se, že kubánské zdravotnictví je jedno z nejlepších v Latinské Americe. Já bych to trochu poopravila, jelikož si myslím, že tento zdravotnický systém zachraňují kubánští lékaři, kteří prakticky s minimálním vybavením vykonávají zdravotní péči na velmi slušné úrovni. Moji kolegové se mi svěřili, že hlavní rozdíl spatřují v humánnosti kubánských lékařů. V ostatních latinskoamerických zemích se s ní prý nesetkáme.

Špatná hygiena, bolestivé porody bez anestezie

Největším úskalím gynekologicko-porodnického oddělení byla hygiena, se kterou jsem měla zpočátku své stáže problémy. K dispozici nebyly rukavice, teplá voda, ani mýdlo. Dalším problémem byla bolest a křik rodiček, které zde rodí bez jakéhokoliv typu anestezie. Do porodu se zasahuje co možná nejméně. Císařský řez bez indikace je vyloučen. Přání pacientky nehraje roli. Epidurální anestezii dělají zřídka, a to zejména VIP klientkám.

Zděsila jsem se, když nám jednoho dne přivezli pacientku, které bylo sotva 13 let. Čekala jsem, kdy dorazí policie, aby prošetřila danou věc, ale poté mi kolegové sdělili, že je to normální, protože na Kubě není dána věková hranice způsobilosti k pohlavnímu styku. Kubánské ženy rodí hodně a pořád. Je to normální jev.

Přání pacientky nehraje roli

Nejsilnějším zážitkem bylo, když jednoho dne přišla na příjem rodička, která měla už od začátku špatnou compliance. Nechtěla rodit přirozeně z psychických důvodů. Měla ji v péči primářka oddělení – mimochodem velmi pohledná kubánská blondýna. Rodička mě prosila o pomoc. Říkala, že už nemá sílu. Nikdo ji nevěnoval moc pozornosti. Primářce byl osud dítěte lhostejný. Dítě se narodilo přidušené, ale nakonec ho pediatři vzkřísili.

Jsem ráda, že jsem měla příležitost poznat jiný typ medicínského myšlení v oboru, který je mi velmi sympatický. Stáž na Kubě doporučuji všem mladým lékařům s nadšením pro poznání zcela jiného pracovního prostředí uprostřed „tvrdého komunismu“.

Pro svou zahraniční stáž jsem si zvolila komunistickou Kubu, ačkoli vyřízení bylo poměrně komplikované a zdlouhavé. Byla jsem v Havaně na kurzu španělštiny a má učitelka mi zprostředkovala kontakt na profesorku pracující na lékařské fakultě v kubánské metropoli. Ta mi dala elektronickou adresu profesora, který mě nakonec navedl na to, kam mám jít a které dokumenty budu potřebovat na to, aby mě přijali…

Po odeslání všech dokumentů jsem nastoupila. Místní nemohli uvěřit, že jsem to dokázala, protože samotný vstup turisty do státního zdravotnického zařízení je v podstatě zakázán. Zpočátku jsem byla sledována jedním člověkem, který předstíral, že je můj kamarád. Docela mi naháněl strach. Nicméně jsem neměla žádné špatné úmysly. Nesebrala jsem ani odvahu vyfotit si nemocnici zevnitř, aby z toho nebyl nějaký problém. Byla jsem zařazena na gynekologicko-porodnické oddělení v nemocnici Maternidad Obrera v Havaně.

Kubánské zdravotnictví patří k nejlepším v Latinské Americe

Toto pracoviště mi přes všechna úskalí poskytlo výbornou příležitost, jak se dostat k věcem, ke kterým bych se jinak jako studentka 5. ročníku nedostala. Říká se, že kubánské zdravotnictví je jedno z nejlepších v Latinské Americe. Já bych to trochu poopravila, jelikož si myslím, že tento zdravotnický systém zachraňují kubánští lékaři, kteří prakticky s minimálním vybavením vykonávají zdravotní péči na velmi slušné úrovni. Moji kolegové se mi svěřili, že hlavní rozdíl spatřují v humánnosti kubánských lékařů. V ostatních latinskoamerických zemích se s ní prý nesetkáme.

Špatná hygiena, bolestivé porody bez anestezie

Největším úskalím gynekologicko-porodnického oddělení byla hygiena, se kterou jsem měla zpočátku své stáže problémy. K dispozici nebyly rukavice, teplá voda, ani mýdlo. Dalším problémem byla bolest a křik rodiček, které zde rodí bez jakéhokoliv typu anestezie. Do porodu se zasahuje co možná nejméně. Císařský řez bez indikace je vyloučen. Přání pacientky nehraje roli. Epidurální anestezii dělají zřídka, a to zejména VIP klientkám.

Zděsila jsem se, když nám jednoho dne přivezli pacientku, které bylo sotva 13 let. Čekala jsem, kdy dorazí policie, aby prošetřila danou věc, ale poté mi kolegové sdělili, že je to normální, protože na Kubě není dána věková hranice způsobilosti k pohlavnímu styku. Kubánské ženy rodí hodně a pořád. Je to normální jev.

Přání pacientky nehraje roli

Nejsilnějším zážitkem bylo, když jednoho dne přišla na příjem rodička, která měla už od začátku špatnou compliance. Nechtěla rodit přirozeně z psychických důvodů. Měla ji v péči primářka oddělení – mimochodem velmi pohledná kubánská blondýna. Rodička mě prosila o pomoc. Říkala, že už nemá sílu. Nikdo ji nevěnoval moc pozornosti. Primářce byl osud dítěte lhostejný. Dítě se narodilo přidušené, ale nakonec ho pediatři vzkřísili.

Jsem ráda, že jsem měla příležitost poznat jiný typ medicínského myšlení v oboru, který je mi velmi sympatický. Stáž na Kubě doporučuji všem mladým lékařům s nadšením pro poznání zcela jiného pracovního prostředí uprostřed „tvrdého komunismu“.

Pro svou zahraniční stáž jsem si zvolila komunistickou Kubu, ačkoli vyřízení bylo poměrně komplikované a zdlouhavé. Byla jsem v Havaně na kurzu španělštiny a má učitelka mi zprostředkovala kontakt na profesorku pracující na lékařské fakultě v kubánské metropoli. Ta mi dala elektronickou adresu profesora, který mě nakonec navedl na to, kam mám jít a které dokumenty budu potřebovat na to, aby mě přijali…

Po odeslání všech dokumentů jsem nastoupila. Místní nemohli uvěřit, že jsem to dokázala, protože samotný vstup turisty do státního zdravotnického zařízení je v podstatě zakázán. Zpočátku jsem byla sledována jedním člověkem, který předstíral, že je můj kamarád. Docela mi naháněl strach. Nicméně jsem neměla žádné špatné úmysly. Nesebrala jsem ani odvahu vyfotit si nemocnici zevnitř, aby z toho nebyl nějaký problém. Byla jsem zařazena na gynekologicko-porodnické oddělení v nemocnici Maternidad Obrera v Havaně.

Kubánské zdravotnictví patří k nejlepším v Latinské Americe

Toto pracoviště mi přes všechna úskalí poskytlo výbornou příležitost, jak se dostat k věcem, ke kterým bych se jinak jako studentka 5. ročníku nedostala. Říká se, že kubánské zdravotnictví je jedno z nejlepších v Latinské Americe. Já bych to trochu poopravila, jelikož si myslím, že tento zdravotnický systém zachraňují kubánští lékaři, kteří prakticky s minimálním vybavením vykonávají zdravotní péči na velmi slušné úrovni. Moji kolegové se mi svěřili, že hlavní rozdíl spatřují v humánnosti kubánských lékařů. V ostatních latinskoamerických zemích se s ní prý nesetkáme.

Špatná hygiena, bolestivé porody bez anestezie

Největším úskalím gynekologicko-porodnického oddělení byla hygiena, se kterou jsem měla zpočátku své stáže problémy. K dispozici nebyly rukavice, teplá voda, ani mýdlo. Dalším problémem byla bolest a křik rodiček, které zde rodí bez jakéhokoliv typu anestezie. Do porodu se zasahuje co možná nejméně. Císařský řez bez indikace je vyloučen. Přání pacientky nehraje roli. Epidurální anestezii dělají zřídka, a to zejména VIP klientkám.

Zděsila jsem se, když nám jednoho dne přivezli pacientku, které bylo sotva 13 let. Čekala jsem, kdy dorazí policie, aby prošetřila danou věc, ale poté mi kolegové sdělili, že je to normální, protože na Kubě není dána věková hranice způsobilosti k pohlavnímu styku. Kubánské ženy rodí hodně a pořád. Je to normální jev.

Přání pacientky nehraje roli

Nejsilnějším zážitkem bylo, když jednoho dne přišla na příjem rodička, která měla už od začátku špatnou compliance. Nechtěla rodit přirozeně z psychických důvodů. Měla ji v péči primářka oddělení – mimochodem velmi pohledná kubánská blondýna. Rodička mě prosila o pomoc. Říkala, že už nemá sílu. Nikdo ji nevěnoval moc pozornosti. Primářce byl osud dítěte lhostejný. Dítě se narodilo přidušené, ale nakonec ho pediatři vzkřísili.

Jsem ráda, že jsem měla příležitost poznat jiný typ medicínského myšlení v oboru, který je mi velmi sympatický. Stáž na Kubě doporučuji všem mladým lékařům s nadšením pro poznání zcela jiného pracovního prostředí uprostřed „tvrdého komunismu“.

Pro svou zahraniční stáž jsem si zvolila komunistickou Kubu, ačkoli vyřízení bylo poměrně komplikované a zdlouhavé. Byla jsem v Havaně na kurzu španělštiny a má učitelka mi zprostředkovala kontakt na profesorku pracující na lékařské fakultě v kubánské metropoli. Ta mi dala elektronickou adresu profesora, který mě nakonec navedl na to, kam mám jít a které dokumenty budu potřebovat na to, aby mě přijali…

Po odeslání všech dokumentů jsem nastoupila. Místní nemohli uvěřit, že jsem to dokázala, protože samotný vstup turisty do státního zdravotnického zařízení je v podstatě zakázán. Zpočátku jsem byla sledována jedním člověkem, který předstíral, že je můj kamarád. Docela mi naháněl strach. Nicméně jsem neměla žádné špatné úmysly. Nesebrala jsem ani odvahu vyfotit si nemocnici zevnitř, aby z toho nebyl nějaký problém. Byla jsem zařazena na gynekologicko-porodnické oddělení v nemocnici Maternidad Obrera v Havaně.

Kubánské zdravotnictví patří k nejlepším v Latinské Americe

Toto pracoviště mi přes všechna úskalí poskytlo výbornou příležitost, jak se dostat k věcem, ke kterým bych se jinak jako studentka 5. ročníku nedostala. Říká se, že kubánské zdravotnictví je jedno z nejlepších v Latinské Americe. Já bych to trochu poopravila, jelikož si myslím, že tento zdravotnický systém zachraňují kubánští lékaři, kteří prakticky s minimálním vybavením vykonávají zdravotní péči na velmi slušné úrovni. Moji kolegové se mi svěřili, že hlavní rozdíl spatřují v humánnosti kubánských lékařů. V ostatních latinskoamerických zemích se s ní prý nesetkáme.

Špatná hygiena, bolestivé porody bez anestezie

Největším úskalím gynekologicko-porodnického oddělení byla hygiena, se kterou jsem měla zpočátku své stáže problémy. K dispozici nebyly rukavice, teplá voda, ani mýdlo. Dalším problémem byla bolest a křik rodiček, které zde rodí bez jakéhokoliv typu anestezie. Do porodu se zasahuje co možná nejméně. Císařský řez bez indikace je vyloučen. Přání pacientky nehraje roli. Epidurální anestezii dělají zřídka, a to zejména VIP klientkám.

Zděsila jsem se, když nám jednoho dne přivezli pacientku, které bylo sotva 13 let. Čekala jsem, kdy dorazí policie, aby prošetřila danou věc, ale poté mi kolegové sdělili, že je to normální, protože na Kubě není dána věková hranice způsobilosti k pohlavnímu styku. Kubánské ženy rodí hodně a pořád. Je to normální jev.

Přání pacientky nehraje roli

Nejsilnějším zážitkem bylo, když jednoho dne přišla na příjem rodička, která měla už od začátku špatnou compliance. Nechtěla rodit přirozeně z psychických důvodů. Měla ji v péči primářka oddělení – mimochodem velmi pohledná kubánská blondýna. Rodička mě prosila o pomoc. Říkala, že už nemá sílu. Nikdo ji nevěnoval moc pozornosti. Primářce byl osud dítěte lhostejný. Dítě se narodilo přidušené, ale nakonec ho pediatři vzkřísili.

Jsem ráda, že jsem měla příležitost poznat jiný typ medicínského myšlení v oboru, který je mi velmi sympatický. Stáž na Kubě doporučuji všem mladým lékařům s nadšením pro poznání zcela jiného pracovního prostředí uprostřed „tvrdého komunismu“.

Pro svou zahraniční stáž jsem si zvolila komunistickou Kubu, ačkoli vyřízení bylo poměrně komplikované a zdlouhavé. Byla jsem v Havaně na kurzu španělštiny a má učitelka mi zprostředkovala kontakt na profesorku pracující na lékařské fakultě v kubánské metropoli. Ta mi dala elektronickou adresu profesora, který mě nakonec navedl na to, kam mám jít a které dokumenty budu potřebovat na to, aby mě přijali…

Po odeslání všech dokumentů jsem nastoupila. Místní nemohli uvěřit, že jsem to dokázala, protože samotný vstup turisty do státního zdravotnického zařízení je v podstatě zakázán. Zpočátku jsem byla sledována jedním člověkem, který předstíral, že je můj kamarád. Docela mi naháněl strach. Nicméně jsem neměla žádné špatné úmysly. Nesebrala jsem ani odvahu vyfotit si nemocnici zevnitř, aby z toho nebyl nějaký problém. Byla jsem zařazena na gynekologicko-porodnické oddělení v nemocnici Maternidad Obrera v Havaně.

Kubánské zdravotnictví patří k nejlepším v Latinské Americe

Toto pracoviště mi přes všechna úskalí poskytlo výbornou příležitost, jak se dostat k věcem, ke kterým bych se jinak jako studentka 5. ročníku nedostala. Říká se, že kubánské zdravotnictví je jedno z nejlepších v Latinské Americe. Já bych to trochu poopravila, jelikož si myslím, že tento zdravotnický systém zachraňují kubánští lékaři, kteří prakticky s minimálním vybavením vykonávají zdravotní péči na velmi slušné úrovni. Moji kolegové se mi svěřili, že hlavní rozdíl spatřují v humánnosti kubánských lékařů. V ostatních latinskoamerických zemích se s ní prý nesetkáme.

Špatná hygiena, bolestivé porody bez anestezie

Největším úskalím gynekologicko-porodnického oddělení byla hygiena, se kterou jsem měla zpočátku své stáže problémy. K dispozici nebyly rukavice, teplá voda, ani mýdlo. Dalším problémem byla bolest a křik rodiček, které zde rodí bez jakéhokoliv typu anestezie. Do porodu se zasahuje co možná nejméně. Císařský řez bez indikace je vyloučen. Přání pacientky nehraje roli. Epidurální anestezii dělají zřídka, a to zejména VIP klientkám.

Zděsila jsem se, když nám jednoho dne přivezli pacientku, které bylo sotva 13 let. Čekala jsem, kdy dorazí policie, aby prošetřila danou věc, ale poté mi kolegové sdělili, že je to normální, protože na Kubě není dána věková hranice způsobilosti k pohlavnímu styku. Kubánské ženy rodí hodně a pořád. Je to normální jev.

Přání pacientky nehraje roli

Nejsilnějším zážitkem bylo, když jednoho dne přišla na příjem rodička, která měla už od začátku špatnou compliance. Nechtěla rodit přirozeně z psychických důvodů. Měla ji v péči primářka oddělení – mimochodem velmi pohledná kubánská blondýna. Rodička mě prosila o pomoc. Říkala, že už nemá sílu. Nikdo ji nevěnoval moc pozornosti. Primářce byl osud dítěte lhostejný. Dítě se narodilo přidušené, ale nakonec ho pediatři vzkřísili.

Jsem ráda, že jsem měla příležitost poznat jiný typ medicínského myšlení v oboru, který je mi velmi sympatický. Stáž na Kubě doporučuji všem mladým lékařům s nadšením pro poznání zcela jiného pracovního prostředí uprostřed „tvrdého komunismu“.