Už ve 4 letech se rozhodl, že bude lékařem. Bavilo ho listovat si v učebnicích chirurgie, které mu půjčoval tatínek – vědec chemik – a které mu učarovaly. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale svému rozhodnutí dostál a dnes je z něj skvělý ortoped se specializací na problematiku umělých kloubních náhrad. Profesor David Pokorný z Ortopedické kliniky 1. LF UK a FN Motol. Nedávno, 20. října, také převzal cenu Technologické agentury ČR za výzkum ultravysokomolekulárního polyetylenu (UHMWPE) pro kloubní náhrady. Tuto poctu vnímá jako ocenění 16leté práce na projektu, který zakládal emeritní přednosta kliniky profesor Antonín Sosna.

Čím vás ortopedie fascinuje?

To je jednoznačné. Jsem totiž od mládí letecký modelář, truhlář a velký kutil! A to do dnešního dne. Práce s dlátem, šroubovákem, kladivem, vibrační pilou, vrtačkou nebo frézou je můj každodenní chleba i poté, co přijdu domů z kliniky a potřebuju se odreagovat. Zalezu do své dílny a ze dřeva vyrábím všechno možné. Volba ortopedie tedy byla ztělesněním mých koníčků. Vyžaduje nejen velkou zručnost, ale při mnoha výkonech i jemnost a také dobrou preparaci tkání – měl jsem štěstí, že jsem se stal posledním postgraduálním žákem profesora Doskočila, skvělého anatoma, hrdiny. Ortopedie je zkrátka neskutečně krásný obor, zejména pro každého chlapa, který rád pracuje s nástroji.

A co pro ženy?

Na naší klinice máme jednu velmi šikovnou kolegyni. Pro ženy jsou samozřejmě problematičtější silové operace, třeba na obézních pacientech, ale ty jsou obtížné i pro mě.

S jakým nejzajímavějším pacientem jste se dosud setkal?

Kdysi za mnou přišel muž s obyčejnou bolestí ramena. Na rentgenovém snímku se mi něco nezdálo, tak jsem nechal udělat vyšetření magnetickou rezonancí. Ukázalo, že je tam patologické ložisko, které radiolog neurčitě popsal jako změny ve struktuře kosti. Nelíbilo se mi to, takže jsem provedl biopsii ramenního kloubu – bohužel se závěrem velmi zhoubného kostního nádoru. Následovala resekce horní třetiny pažní kosti a složitá náhrada ramenního kloubu. Z patologie jsem dostal zprávu, že jsem resekci provedl v nedostatečném rozsahu a bude nutná reoperace. Opět se mi to zdálo podivné, sešli jsme se proto v kolektivu ortopedů a patologů a diskutovali, zda nádor zasahoval do odstraněného místa, či nikoli. Výsledkem bylo, že laborant, který zpracovával vzorek jako první, otočil jeho označení... Happyend zní, že přes různou souhru náhod je pacient už dva roky po operaci a má velmi dobrou funkci ramena.

Potýká se ortopedie s nedostatkem lékařů?

Za doby socialismu – jelikož jsem neměl rodiče na „správných pozicích“ – jsem dokonce zvažoval, že budu muset odejít do pohraničí nebo zahraničí, protože sehnat místo ortopeda neexistovalo. Dnes je situace naprosto opačná, řekl bych, že až neuvěřitelná. Samozřejmě, Praha se s nedostatkem ortopedů nepotýká, ale například na Ortopedické klinice v Olomouci, kterou vede vynikající přednosta, je jejich počet naprosto nedostačující a musejí přijímat lékaře z jiných zemí.

Pojďme k vašemu ocenění – jak jste se dostal k výzkumu nových materiálů pro artikulační povrchy kloubních náhrad?

Myšlenku zabývat se danou problematikou formuloval už v 90. letech profesor Sosna. V té době k nám totiž proniklo několik implantátů ze světa, které byly v mnoha parametrech lepší než starší kloubní náhrady, ale jejich životnost byla bohužel o něco horší. V roce 2000 proto vznikla pracovní skupina lidí z kliniky, AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK, která se začala zabývat opotřebením kloubních náhrad. Naší snahou také bylo zušlechtit polyetylen a již v roce 2007 jsme ve spolupráci s firmou Beznoska patentovali originální UHMWPE české provenience. Grant TA ČR nám pak umožnil jeho další vylepšování – mj. i díky tomu, že dokážeme zrychleně modelovat stárnutí polymeru a sledovat během několika měsíců, jak se bude chovat v těle pacienta třeba za 10 let.

UHMWPE schválený pro medicínu se při výrobě kloubních náhrad používá docela dlouho. V čem je ten váš tedy lepší?

U nás se začaly vyrábět endoprotézy s polyetylenovými komponentami v 70. letech v Poldi Kladno. Sterilizovány byly nejprve parami formaldehydu, později pak ozařováním, aby se zničili všechny bakteriální spory. Ukázalo se však, že ozařování – zjednodušeně řečeno –, rozštípe UHMWPE v podobě špaget na kratší řetězce s volnými radikály, na které se váže kyslík, a vznikne materiál odpovídající nekvalitním taškám z obchodních řetězců, jenž se rozpadá. Pokud se však ozařování provede v bezkyslíkovém prostředí a využije se vyšších dávek radiace, dojde k tomu, že špagety polymeru nevážou kyslík a zároveň se propojí, tudíž vznikne 3D síť s mnohem větší rezistencí vůči otěru. Nedílnou součástí tohoto procesu je zahřátí polyetylenu ne teplotu blízkou jeho tání, aby se odstranily zbytky volných radikálů.

Naše vylepšení UHMWPE tedy spočívá v přesném dávkování ozáření a zahřívání materiálu. Zdá se to jako drobnost, která ale ve výsledku znamená pro pacienta prodloužení životnosti náhrady z 20 na minimálně 50 let – a tudíž i významné snížení rizika reoperace.

Takže jste se vedle ortopeda stal i materiálovým vědcem...

... stal jsem se člověkem, který rozumí materiálovým vědcům a který naopak několika lidem z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR pomohl lehce porozumět ortopedii :)

Čemu dalšímu se věnujete?

Specializuji se na náhrady ramenního kloubu, které vyžadují mnohem větší modularitu než standardní kyčelní nebo kolenní endoprotézy, aby se geometrie a biomechanika kloubu vyladila co nejpřesněji pro konkrétního pacienta. Operační technika je navíc mnohem citlivější na vybalancování měkkých tkání. Je to taková hodinářská práce a můj velký koníček. Jezdím operovat po naší vlasti i do zahraničí učit své kolegy.

Mohou vědci vymyslet něco minimálně stejně dobrého, co stvořila příroda v kloubu?

Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy budeme například schopni pozastavit degradaci chrupavky. Směřuji tím k problematice kmenových buněk. Jejich komerční aplikace v současné podobě je zavrženíhodná, jde o byznys a odpornou praxi. Nicméně například kmenové buňky evidentně mají potenciál a uvidíme, zda do ortopedické klinické praxe vstoupí už za pět let, nebo třeba až za dvacet. Rozhodně to ale bude převrat.

Spousta ortopedů se ve volném čase věnuje historii. Patří také mezi vaše koníčky?

Nepatří, ale vedle zmíněného kutilství mě baví mnoho dalších věcí. Zbožňuju hudbu – jsem vyučený pianista, amatérský kytarista, obdivuju bicí nástroje, doma jsem si udělal takové počítačové nahrávací studio :) Mám rád Pink Floyd, Olympic a Mozarta. Dalším obrovským koníčkem je fotografování a natáčení videí, což využívám i ve své profesi. Stal jsem se „dvorním fotografem“ naší kliniky a mám docela rozsáhlý archiv operačních postupů, kazuistik... Rád také relaxuju v přírodě, která je zdrojem klidu, pohody, míru a porozumění.

Koho považujete za jedničku ve svém oboru?

Profesora Sosnu. Má vynikající vztah k pacientům, neskonalé pedagogické schopnosti, krásně operuje, preparuje a umí být správně přísný. To on mi předal vztah k řemeslu.

jat

Už ve 4 letech se rozhodl, že bude lékařem. Bavilo ho listovat si v učebnicích chirurgie, které mu půjčoval tatínek – vědec chemik – a které mu učarovaly. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale svému rozhodnutí dostál a dnes je z něj skvělý ortoped se specializací na problematiku umělých kloubních náhrad. Profesor David Pokorný z Ortopedické kliniky 1. LF UK a FN Motol. Nedávno, 20. října, také převzal cenu Technologické agentury ČR za výzkum ultravysokomolekulárního polyetylenu (UHMWPE) pro kloubní náhrady. Tuto poctu vnímá jako ocenění 16leté práce na projektu, který zakládal emeritní přednosta kliniky profesor Antonín Sosna.

Čím vás ortopedie fascinuje?

To je jednoznačné. Jsem totiž od mládí letecký modelář, truhlář a velký kutil! A to do dnešního dne. Práce s dlátem, šroubovákem, kladivem, vibrační pilou, vrtačkou nebo frézou je můj každodenní chleba i poté, co přijdu domů z kliniky a potřebuju se odreagovat. Zalezu do své dílny a ze dřeva vyrábím všechno možné. Volba ortopedie tedy byla ztělesněním mých koníčků. Vyžaduje nejen velkou zručnost, ale při mnoha výkonech i jemnost a také dobrou preparaci tkání – měl jsem štěstí, že jsem se stal posledním postgraduálním žákem profesora Doskočila, skvělého anatoma, hrdiny. Ortopedie je zkrátka neskutečně krásný obor, zejména pro každého chlapa, který rád pracuje s nástroji.

A co pro ženy?

Na naší klinice máme jednu velmi šikovnou kolegyni. Pro ženy jsou samozřejmě problematičtější silové operace, třeba na obézních pacientech, ale ty jsou obtížné i pro mě.

S jakým nejzajímavějším pacientem jste se dosud setkal?

Kdysi za mnou přišel muž s obyčejnou bolestí ramena. Na rentgenovém snímku se mi něco nezdálo, tak jsem nechal udělat vyšetření magnetickou rezonancí. Ukázalo, že je tam patologické ložisko, které radiolog neurčitě popsal jako změny ve struktuře kosti. Nelíbilo se mi to, takže jsem provedl biopsii ramenního kloubu – bohužel se závěrem velmi zhoubného kostního nádoru. Následovala resekce horní třetiny pažní kosti a složitá náhrada ramenního kloubu. Z patologie jsem dostal zprávu, že jsem resekci provedl v nedostatečném rozsahu a bude nutná reoperace. Opět se mi to zdálo podivné, sešli jsme se proto v kolektivu ortopedů a patologů a diskutovali, zda nádor zasahoval do odstraněného místa, či nikoli. Výsledkem bylo, že laborant, který zpracovával vzorek jako první, otočil jeho označení... Happyend zní, že přes různou souhru náhod je pacient už dva roky po operaci a má velmi dobrou funkci ramena.

Potýká se ortopedie s nedostatkem lékařů?

Za doby socialismu – jelikož jsem neměl rodiče na „správných pozicích“ – jsem dokonce zvažoval, že budu muset odejít do pohraničí nebo zahraničí, protože sehnat místo ortopeda neexistovalo. Dnes je situace naprosto opačná, řekl bych, že až neuvěřitelná. Samozřejmě, Praha se s nedostatkem ortopedů nepotýká, ale například na Ortopedické klinice v Olomouci, kterou vede vynikající přednosta, je jejich počet naprosto nedostačující a musejí přijímat lékaře z jiných zemí.

Pojďme k vašemu ocenění – jak jste se dostal k výzkumu nových materiálů pro artikulační povrchy kloubních náhrad?

Myšlenku zabývat se danou problematikou formuloval už v 90. letech profesor Sosna. V té době k nám totiž proniklo několik implantátů ze světa, které byly v mnoha parametrech lepší než starší kloubní náhrady, ale jejich životnost byla bohužel o něco horší. V roce 2000 proto vznikla pracovní skupina lidí z kliniky, AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK, která se začala zabývat opotřebením kloubních náhrad. Naší snahou také bylo zušlechtit polyetylen a již v roce 2007 jsme ve spolupráci s firmou Beznoska patentovali originální UHMWPE české provenience. Grant TA ČR nám pak umožnil jeho další vylepšování – mj. i díky tomu, že dokážeme zrychleně modelovat stárnutí polymeru a sledovat během několika měsíců, jak se bude chovat v těle pacienta třeba za 10 let.

UHMWPE schválený pro medicínu se při výrobě kloubních náhrad používá docela dlouho. V čem je ten váš tedy lepší?

U nás se začaly vyrábět endoprotézy s polyetylenovými komponentami v 70. letech v Poldi Kladno. Sterilizovány byly nejprve parami formaldehydu, později pak ozařováním, aby se zničili všechny bakteriální spory. Ukázalo se však, že ozařování – zjednodušeně řečeno –, rozštípe UHMWPE v podobě špaget na kratší řetězce s volnými radikály, na které se váže kyslík, a vznikne materiál odpovídající nekvalitním taškám z obchodních řetězců, jenž se rozpadá. Pokud se však ozařování provede v bezkyslíkovém prostředí a využije se vyšších dávek radiace, dojde k tomu, že špagety polymeru nevážou kyslík a zároveň se propojí, tudíž vznikne 3D síť s mnohem větší rezistencí vůči otěru. Nedílnou součástí tohoto procesu je zahřátí polyetylenu ne teplotu blízkou jeho tání, aby se odstranily zbytky volných radikálů.

Naše vylepšení UHMWPE tedy spočívá v přesném dávkování ozáření a zahřívání materiálu. Zdá se to jako drobnost, která ale ve výsledku znamená pro pacienta prodloužení životnosti náhrady z 20 na minimálně 50 let – a tudíž i významné snížení rizika reoperace.

Takže jste se vedle ortopeda stal i materiálovým vědcem...

... stal jsem se člověkem, který rozumí materiálovým vědcům a který naopak několika lidem z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR pomohl lehce porozumět ortopedii :)

Čemu dalšímu se věnujete?

Specializuji se na náhrady ramenního kloubu, které vyžadují mnohem větší modularitu než standardní kyčelní nebo kolenní endoprotézy, aby se geometrie a biomechanika kloubu vyladila co nejpřesněji pro konkrétního pacienta. Operační technika je navíc mnohem citlivější na vybalancování měkkých tkání. Je to taková hodinářská práce a můj velký koníček. Jezdím operovat po naší vlasti i do zahraničí učit své kolegy.

Mohou vědci vymyslet něco minimálně stejně dobrého, co stvořila příroda v kloubu?

Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy budeme například schopni pozastavit degradaci chrupavky. Směřuji tím k problematice kmenových buněk. Jejich komerční aplikace v současné podobě je zavrženíhodná, jde o byznys a odpornou praxi. Nicméně například kmenové buňky evidentně mají potenciál a uvidíme, zda do ortopedické klinické praxe vstoupí už za pět let, nebo třeba až za dvacet. Rozhodně to ale bude převrat.

Spousta ortopedů se ve volném čase věnuje historii. Patří také mezi vaše koníčky?

Nepatří, ale vedle zmíněného kutilství mě baví mnoho dalších věcí. Zbožňuju hudbu – jsem vyučený pianista, amatérský kytarista, obdivuju bicí nástroje, doma jsem si udělal takové počítačové nahrávací studio :) Mám rád Pink Floyd, Olympic a Mozarta. Dalším obrovským koníčkem je fotografování a natáčení videí, což využívám i ve své profesi. Stal jsem se „dvorním fotografem“ naší kliniky a mám docela rozsáhlý archiv operačních postupů, kazuistik... Rád také relaxuju v přírodě, která je zdrojem klidu, pohody, míru a porozumění.

Koho považujete za jedničku ve svém oboru?

Profesora Sosnu. Má vynikající vztah k pacientům, neskonalé pedagogické schopnosti, krásně operuje, preparuje a umí být správně přísný. To on mi předal vztah k řemeslu.

jat

Už ve 4 letech se rozhodl, že bude lékařem. Bavilo ho listovat si v učebnicích chirurgie, které mu půjčoval tatínek – vědec chemik – a které mu učarovaly. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale svému rozhodnutí dostál a dnes je z něj skvělý ortoped se specializací na problematiku umělých kloubních náhrad. Profesor David Pokorný z Ortopedické kliniky 1. LF UK a FN Motol. Nedávno, 20. října, také převzal cenu Technologické agentury ČR za výzkum ultravysokomolekulárního polyetylenu (UHMWPE) pro kloubní náhrady. Tuto poctu vnímá jako ocenění 16leté práce na projektu, který zakládal emeritní přednosta kliniky profesor Antonín Sosna.

Čím vás ortopedie fascinuje?

To je jednoznačné. Jsem totiž od mládí letecký modelář, truhlář a velký kutil! A to do dnešního dne. Práce s dlátem, šroubovákem, kladivem, vibrační pilou, vrtačkou nebo frézou je můj každodenní chleba i poté, co přijdu domů z kliniky a potřebuju se odreagovat. Zalezu do své dílny a ze dřeva vyrábím všechno možné. Volba ortopedie tedy byla ztělesněním mých koníčků. Vyžaduje nejen velkou zručnost, ale při mnoha výkonech i jemnost a také dobrou preparaci tkání – měl jsem štěstí, že jsem se stal posledním postgraduálním žákem profesora Doskočila, skvělého anatoma, hrdiny. Ortopedie je zkrátka neskutečně krásný obor, zejména pro každého chlapa, který rád pracuje s nástroji.

A co pro ženy?

Na naší klinice máme jednu velmi šikovnou kolegyni. Pro ženy jsou samozřejmě problematičtější silové operace, třeba na obézních pacientech, ale ty jsou obtížné i pro mě.

S jakým nejzajímavějším pacientem jste se dosud setkal?

Kdysi za mnou přišel muž s obyčejnou bolestí ramena. Na rentgenovém snímku se mi něco nezdálo, tak jsem nechal udělat vyšetření magnetickou rezonancí. Ukázalo, že je tam patologické ložisko, které radiolog neurčitě popsal jako změny ve struktuře kosti. Nelíbilo se mi to, takže jsem provedl biopsii ramenního kloubu – bohužel se závěrem velmi zhoubného kostního nádoru. Následovala resekce horní třetiny pažní kosti a složitá náhrada ramenního kloubu. Z patologie jsem dostal zprávu, že jsem resekci provedl v nedostatečném rozsahu a bude nutná reoperace. Opět se mi to zdálo podivné, sešli jsme se proto v kolektivu ortopedů a patologů a diskutovali, zda nádor zasahoval do odstraněného místa, či nikoli. Výsledkem bylo, že laborant, který zpracovával vzorek jako první, otočil jeho označení... Happyend zní, že přes různou souhru náhod je pacient už dva roky po operaci a má velmi dobrou funkci ramena.

Potýká se ortopedie s nedostatkem lékařů?

Za doby socialismu – jelikož jsem neměl rodiče na „správných pozicích“ – jsem dokonce zvažoval, že budu muset odejít do pohraničí nebo zahraničí, protože sehnat místo ortopeda neexistovalo. Dnes je situace naprosto opačná, řekl bych, že až neuvěřitelná. Samozřejmě, Praha se s nedostatkem ortopedů nepotýká, ale například na Ortopedické klinice v Olomouci, kterou vede vynikající přednosta, je jejich počet naprosto nedostačující a musejí přijímat lékaře z jiných zemí.

Pojďme k vašemu ocenění – jak jste se dostal k výzkumu nových materiálů pro artikulační povrchy kloubních náhrad?

Myšlenku zabývat se danou problematikou formuloval už v 90. letech profesor Sosna. V té době k nám totiž proniklo několik implantátů ze světa, které byly v mnoha parametrech lepší než starší kloubní náhrady, ale jejich životnost byla bohužel o něco horší. V roce 2000 proto vznikla pracovní skupina lidí z kliniky, AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK, která se začala zabývat opotřebením kloubních náhrad. Naší snahou také bylo zušlechtit polyetylen a již v roce 2007 jsme ve spolupráci s firmou Beznoska patentovali originální UHMWPE české provenience. Grant TA ČR nám pak umožnil jeho další vylepšování – mj. i díky tomu, že dokážeme zrychleně modelovat stárnutí polymeru a sledovat během několika měsíců, jak se bude chovat v těle pacienta třeba za 10 let.

UHMWPE schválený pro medicínu se při výrobě kloubních náhrad používá docela dlouho. V čem je ten váš tedy lepší?

U nás se začaly vyrábět endoprotézy s polyetylenovými komponentami v 70. letech v Poldi Kladno. Sterilizovány byly nejprve parami formaldehydu, později pak ozařováním, aby se zničili všechny bakteriální spory. Ukázalo se však, že ozařování – zjednodušeně řečeno –, rozštípe UHMWPE v podobě špaget na kratší řetězce s volnými radikály, na které se váže kyslík, a vznikne materiál odpovídající nekvalitním taškám z obchodních řetězců, jenž se rozpadá. Pokud se však ozařování provede v bezkyslíkovém prostředí a využije se vyšších dávek radiace, dojde k tomu, že špagety polymeru nevážou kyslík a zároveň se propojí, tudíž vznikne 3D síť s mnohem větší rezistencí vůči otěru. Nedílnou součástí tohoto procesu je zahřátí polyetylenu ne teplotu blízkou jeho tání, aby se odstranily zbytky volných radikálů.

Naše vylepšení UHMWPE tedy spočívá v přesném dávkování ozáření a zahřívání materiálu. Zdá se to jako drobnost, která ale ve výsledku znamená pro pacienta prodloužení životnosti náhrady z 20 na minimálně 50 let – a tudíž i významné snížení rizika reoperace.

Takže jste se vedle ortopeda stal i materiálovým vědcem...

... stal jsem se člověkem, který rozumí materiálovým vědcům a který naopak několika lidem z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR pomohl lehce porozumět ortopedii :)

Čemu dalšímu se věnujete?

Specializuji se na náhrady ramenního kloubu, které vyžadují mnohem větší modularitu než standardní kyčelní nebo kolenní endoprotézy, aby se geometrie a biomechanika kloubu vyladila co nejpřesněji pro konkrétního pacienta. Operační technika je navíc mnohem citlivější na vybalancování měkkých tkání. Je to taková hodinářská práce a můj velký koníček. Jezdím operovat po naší vlasti i do zahraničí učit své kolegy.

Mohou vědci vymyslet něco minimálně stejně dobrého, co stvořila příroda v kloubu?

Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy budeme například schopni pozastavit degradaci chrupavky. Směřuji tím k problematice kmenových buněk. Jejich komerční aplikace v současné podobě je zavrženíhodná, jde o byznys a odpornou praxi. Nicméně například kmenové buňky evidentně mají potenciál a uvidíme, zda do ortopedické klinické praxe vstoupí už za pět let, nebo třeba až za dvacet. Rozhodně to ale bude převrat.

Spousta ortopedů se ve volném čase věnuje historii. Patří také mezi vaše koníčky?

Nepatří, ale vedle zmíněného kutilství mě baví mnoho dalších věcí. Zbožňuju hudbu – jsem vyučený pianista, amatérský kytarista, obdivuju bicí nástroje, doma jsem si udělal takové počítačové nahrávací studio :) Mám rád Pink Floyd, Olympic a Mozarta. Dalším obrovským koníčkem je fotografování a natáčení videí, což využívám i ve své profesi. Stal jsem se „dvorním fotografem“ naší kliniky a mám docela rozsáhlý archiv operačních postupů, kazuistik... Rád také relaxuju v přírodě, která je zdrojem klidu, pohody, míru a porozumění.

Koho považujete za jedničku ve svém oboru?

Profesora Sosnu. Má vynikající vztah k pacientům, neskonalé pedagogické schopnosti, krásně operuje, preparuje a umí být správně přísný. To on mi předal vztah k řemeslu.

jat

Už ve 4 letech se rozhodl, že bude lékařem. Bavilo ho listovat si v učebnicích chirurgie, které mu půjčoval tatínek – vědec chemik – a které mu učarovaly. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale svému rozhodnutí dostál a dnes je z něj skvělý ortoped se specializací na problematiku umělých kloubních náhrad. Profesor David Pokorný z Ortopedické kliniky 1. LF UK a FN Motol. Nedávno, 20. října, také převzal cenu Technologické agentury ČR za výzkum ultravysokomolekulárního polyetylenu (UHMWPE) pro kloubní náhrady. Tuto poctu vnímá jako ocenění 16leté práce na projektu, který zakládal emeritní přednosta kliniky profesor Antonín Sosna.

Čím vás ortopedie fascinuje?

To je jednoznačné. Jsem totiž od mládí letecký modelář, truhlář a velký kutil! A to do dnešního dne. Práce s dlátem, šroubovákem, kladivem, vibrační pilou, vrtačkou nebo frézou je můj každodenní chleba i poté, co přijdu domů z kliniky a potřebuju se odreagovat. Zalezu do své dílny a ze dřeva vyrábím všechno možné. Volba ortopedie tedy byla ztělesněním mých koníčků. Vyžaduje nejen velkou zručnost, ale při mnoha výkonech i jemnost a také dobrou preparaci tkání – měl jsem štěstí, že jsem se stal posledním postgraduálním žákem profesora Doskočila, skvělého anatoma, hrdiny. Ortopedie je zkrátka neskutečně krásný obor, zejména pro každého chlapa, který rád pracuje s nástroji.

A co pro ženy?

Na naší klinice máme jednu velmi šikovnou kolegyni. Pro ženy jsou samozřejmě problematičtější silové operace, třeba na obézních pacientech, ale ty jsou obtížné i pro mě.

S jakým nejzajímavějším pacientem jste se dosud setkal?

Kdysi za mnou přišel muž s obyčejnou bolestí ramena. Na rentgenovém snímku se mi něco nezdálo, tak jsem nechal udělat vyšetření magnetickou rezonancí. Ukázalo, že je tam patologické ložisko, které radiolog neurčitě popsal jako změny ve struktuře kosti. Nelíbilo se mi to, takže jsem provedl biopsii ramenního kloubu – bohužel se závěrem velmi zhoubného kostního nádoru. Následovala resekce horní třetiny pažní kosti a složitá náhrada ramenního kloubu. Z patologie jsem dostal zprávu, že jsem resekci provedl v nedostatečném rozsahu a bude nutná reoperace. Opět se mi to zdálo podivné, sešli jsme se proto v kolektivu ortopedů a patologů a diskutovali, zda nádor zasahoval do odstraněného místa, či nikoli. Výsledkem bylo, že laborant, který zpracovával vzorek jako první, otočil jeho označení... Happyend zní, že přes různou souhru náhod je pacient už dva roky po operaci a má velmi dobrou funkci ramena.

Potýká se ortopedie s nedostatkem lékařů?

Za doby socialismu – jelikož jsem neměl rodiče na „správných pozicích“ – jsem dokonce zvažoval, že budu muset odejít do pohraničí nebo zahraničí, protože sehnat místo ortopeda neexistovalo. Dnes je situace naprosto opačná, řekl bych, že až neuvěřitelná. Samozřejmě, Praha se s nedostatkem ortopedů nepotýká, ale například na Ortopedické klinice v Olomouci, kterou vede vynikající přednosta, je jejich počet naprosto nedostačující a musejí přijímat lékaře z jiných zemí.

Pojďme k vašemu ocenění – jak jste se dostal k výzkumu nových materiálů pro artikulační povrchy kloubních náhrad?

Myšlenku zabývat se danou problematikou formuloval už v 90. letech profesor Sosna. V té době k nám totiž proniklo několik implantátů ze světa, které byly v mnoha parametrech lepší než starší kloubní náhrady, ale jejich životnost byla bohužel o něco horší. V roce 2000 proto vznikla pracovní skupina lidí z kliniky, AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK, která se začala zabývat opotřebením kloubních náhrad. Naší snahou také bylo zušlechtit polyetylen a již v roce 2007 jsme ve spolupráci s firmou Beznoska patentovali originální UHMWPE české provenience. Grant TA ČR nám pak umožnil jeho další vylepšování – mj. i díky tomu, že dokážeme zrychleně modelovat stárnutí polymeru a sledovat během několika měsíců, jak se bude chovat v těle pacienta třeba za 10 let.

UHMWPE schválený pro medicínu se při výrobě kloubních náhrad používá docela dlouho. V čem je ten váš tedy lepší?

U nás se začaly vyrábět endoprotézy s polyetylenovými komponentami v 70. letech v Poldi Kladno. Sterilizovány byly nejprve parami formaldehydu, později pak ozařováním, aby se zničili všechny bakteriální spory. Ukázalo se však, že ozařování – zjednodušeně řečeno –, rozštípe UHMWPE v podobě špaget na kratší řetězce s volnými radikály, na které se váže kyslík, a vznikne materiál odpovídající nekvalitním taškám z obchodních řetězců, jenž se rozpadá. Pokud se však ozařování provede v bezkyslíkovém prostředí a využije se vyšších dávek radiace, dojde k tomu, že špagety polymeru nevážou kyslík a zároveň se propojí, tudíž vznikne 3D síť s mnohem větší rezistencí vůči otěru. Nedílnou součástí tohoto procesu je zahřátí polyetylenu ne teplotu blízkou jeho tání, aby se odstranily zbytky volných radikálů.

Naše vylepšení UHMWPE tedy spočívá v přesném dávkování ozáření a zahřívání materiálu. Zdá se to jako drobnost, která ale ve výsledku znamená pro pacienta prodloužení životnosti náhrady z 20 na minimálně 50 let – a tudíž i významné snížení rizika reoperace.

Takže jste se vedle ortopeda stal i materiálovým vědcem...

... stal jsem se člověkem, který rozumí materiálovým vědcům a který naopak několika lidem z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR pomohl lehce porozumět ortopedii :)

Čemu dalšímu se věnujete?

Specializuji se na náhrady ramenního kloubu, které vyžadují mnohem větší modularitu než standardní kyčelní nebo kolenní endoprotézy, aby se geometrie a biomechanika kloubu vyladila co nejpřesněji pro konkrétního pacienta. Operační technika je navíc mnohem citlivější na vybalancování měkkých tkání. Je to taková hodinářská práce a můj velký koníček. Jezdím operovat po naší vlasti i do zahraničí učit své kolegy.

Mohou vědci vymyslet něco minimálně stejně dobrého, co stvořila příroda v kloubu?

Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy budeme například schopni pozastavit degradaci chrupavky. Směřuji tím k problematice kmenových buněk. Jejich komerční aplikace v současné podobě je zavrženíhodná, jde o byznys a odpornou praxi. Nicméně například kmenové buňky evidentně mají potenciál a uvidíme, zda do ortopedické klinické praxe vstoupí už za pět let, nebo třeba až za dvacet. Rozhodně to ale bude převrat.

Spousta ortopedů se ve volném čase věnuje historii. Patří také mezi vaše koníčky?

Nepatří, ale vedle zmíněného kutilství mě baví mnoho dalších věcí. Zbožňuju hudbu – jsem vyučený pianista, amatérský kytarista, obdivuju bicí nástroje, doma jsem si udělal takové počítačové nahrávací studio :) Mám rád Pink Floyd, Olympic a Mozarta. Dalším obrovským koníčkem je fotografování a natáčení videí, což využívám i ve své profesi. Stal jsem se „dvorním fotografem“ naší kliniky a mám docela rozsáhlý archiv operačních postupů, kazuistik... Rád také relaxuju v přírodě, která je zdrojem klidu, pohody, míru a porozumění.

Koho považujete za jedničku ve svém oboru?

Profesora Sosnu. Má vynikající vztah k pacientům, neskonalé pedagogické schopnosti, krásně operuje, preparuje a umí být správně přísný. To on mi předal vztah k řemeslu.

jat

Už ve 4 letech se rozhodl, že bude lékařem. Bavilo ho listovat si v učebnicích chirurgie, které mu půjčoval tatínek – vědec chemik – a které mu učarovaly. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale svému rozhodnutí dostál a dnes je z něj skvělý ortoped se specializací na problematiku umělých kloubních náhrad. Profesor David Pokorný z Ortopedické kliniky 1. LF UK a FN Motol. Nedávno, 20. října, také převzal cenu Technologické agentury ČR za výzkum ultravysokomolekulárního polyetylenu (UHMWPE) pro kloubní náhrady. Tuto poctu vnímá jako ocenění 16leté práce na projektu, který zakládal emeritní přednosta kliniky profesor Antonín Sosna.

Čím vás ortopedie fascinuje?

To je jednoznačné. Jsem totiž od mládí letecký modelář, truhlář a velký kutil! A to do dnešního dne. Práce s dlátem, šroubovákem, kladivem, vibrační pilou, vrtačkou nebo frézou je můj každodenní chleba i poté, co přijdu domů z kliniky a potřebuju se odreagovat. Zalezu do své dílny a ze dřeva vyrábím všechno možné. Volba ortopedie tedy byla ztělesněním mých koníčků. Vyžaduje nejen velkou zručnost, ale při mnoha výkonech i jemnost a také dobrou preparaci tkání – měl jsem štěstí, že jsem se stal posledním postgraduálním žákem profesora Doskočila, skvělého anatoma, hrdiny. Ortopedie je zkrátka neskutečně krásný obor, zejména pro každého chlapa, který rád pracuje s nástroji.

A co pro ženy?

Na naší klinice máme jednu velmi šikovnou kolegyni. Pro ženy jsou samozřejmě problematičtější silové operace, třeba na obézních pacientech, ale ty jsou obtížné i pro mě.

S jakým nejzajímavějším pacientem jste se dosud setkal?

Kdysi za mnou přišel muž s obyčejnou bolestí ramena. Na rentgenovém snímku se mi něco nezdálo, tak jsem nechal udělat vyšetření magnetickou rezonancí. Ukázalo, že je tam patologické ložisko, které radiolog neurčitě popsal jako změny ve struktuře kosti. Nelíbilo se mi to, takže jsem provedl biopsii ramenního kloubu – bohužel se závěrem velmi zhoubného kostního nádoru. Následovala resekce horní třetiny pažní kosti a složitá náhrada ramenního kloubu. Z patologie jsem dostal zprávu, že jsem resekci provedl v nedostatečném rozsahu a bude nutná reoperace. Opět se mi to zdálo podivné, sešli jsme se proto v kolektivu ortopedů a patologů a diskutovali, zda nádor zasahoval do odstraněného místa, či nikoli. Výsledkem bylo, že laborant, který zpracovával vzorek jako první, otočil jeho označení... Happyend zní, že přes různou souhru náhod je pacient už dva roky po operaci a má velmi dobrou funkci ramena.

Potýká se ortopedie s nedostatkem lékařů?

Za doby socialismu – jelikož jsem neměl rodiče na „správných pozicích“ – jsem dokonce zvažoval, že budu muset odejít do pohraničí nebo zahraničí, protože sehnat místo ortopeda neexistovalo. Dnes je situace naprosto opačná, řekl bych, že až neuvěřitelná. Samozřejmě, Praha se s nedostatkem ortopedů nepotýká, ale například na Ortopedické klinice v Olomouci, kterou vede vynikající přednosta, je jejich počet naprosto nedostačující a musejí přijímat lékaře z jiných zemí.

Pojďme k vašemu ocenění – jak jste se dostal k výzkumu nových materiálů pro artikulační povrchy kloubních náhrad?

Myšlenku zabývat se danou problematikou formuloval už v 90. letech profesor Sosna. V té době k nám totiž proniklo několik implantátů ze světa, které byly v mnoha parametrech lepší než starší kloubní náhrady, ale jejich životnost byla bohužel o něco horší. V roce 2000 proto vznikla pracovní skupina lidí z kliniky, AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK, která se začala zabývat opotřebením kloubních náhrad. Naší snahou také bylo zušlechtit polyetylen a již v roce 2007 jsme ve spolupráci s firmou Beznoska patentovali originální UHMWPE české provenience. Grant TA ČR nám pak umožnil jeho další vylepšování – mj. i díky tomu, že dokážeme zrychleně modelovat stárnutí polymeru a sledovat během několika měsíců, jak se bude chovat v těle pacienta třeba za 10 let.

UHMWPE schválený pro medicínu se při výrobě kloubních náhrad používá docela dlouho. V čem je ten váš tedy lepší?

U nás se začaly vyrábět endoprotézy s polyetylenovými komponentami v 70. letech v Poldi Kladno. Sterilizovány byly nejprve parami formaldehydu, později pak ozařováním, aby se zničili všechny bakteriální spory. Ukázalo se však, že ozařování – zjednodušeně řečeno –, rozštípe UHMWPE v podobě špaget na kratší řetězce s volnými radikály, na které se váže kyslík, a vznikne materiál odpovídající nekvalitním taškám z obchodních řetězců, jenž se rozpadá. Pokud se však ozařování provede v bezkyslíkovém prostředí a využije se vyšších dávek radiace, dojde k tomu, že špagety polymeru nevážou kyslík a zároveň se propojí, tudíž vznikne 3D síť s mnohem větší rezistencí vůči otěru. Nedílnou součástí tohoto procesu je zahřátí polyetylenu ne teplotu blízkou jeho tání, aby se odstranily zbytky volných radikálů.

Naše vylepšení UHMWPE tedy spočívá v přesném dávkování ozáření a zahřívání materiálu. Zdá se to jako drobnost, která ale ve výsledku znamená pro pacienta prodloužení životnosti náhrady z 20 na minimálně 50 let – a tudíž i významné snížení rizika reoperace.

Takže jste se vedle ortopeda stal i materiálovým vědcem...

... stal jsem se člověkem, který rozumí materiálovým vědcům a který naopak několika lidem z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR pomohl lehce porozumět ortopedii :)

Čemu dalšímu se věnujete?

Specializuji se na náhrady ramenního kloubu, které vyžadují mnohem větší modularitu než standardní kyčelní nebo kolenní endoprotézy, aby se geometrie a biomechanika kloubu vyladila co nejpřesněji pro konkrétního pacienta. Operační technika je navíc mnohem citlivější na vybalancování měkkých tkání. Je to taková hodinářská práce a můj velký koníček. Jezdím operovat po naší vlasti i do zahraničí učit své kolegy.

Mohou vědci vymyslet něco minimálně stejně dobrého, co stvořila příroda v kloubu?

Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy budeme například schopni pozastavit degradaci chrupavky. Směřuji tím k problematice kmenových buněk. Jejich komerční aplikace v současné podobě je zavrženíhodná, jde o byznys a odpornou praxi. Nicméně například kmenové buňky evidentně mají potenciál a uvidíme, zda do ortopedické klinické praxe vstoupí už za pět let, nebo třeba až za dvacet. Rozhodně to ale bude převrat.

Spousta ortopedů se ve volném čase věnuje historii. Patří také mezi vaše koníčky?

Nepatří, ale vedle zmíněného kutilství mě baví mnoho dalších věcí. Zbožňuju hudbu – jsem vyučený pianista, amatérský kytarista, obdivuju bicí nástroje, doma jsem si udělal takové počítačové nahrávací studio :) Mám rád Pink Floyd, Olympic a Mozarta. Dalším obrovským koníčkem je fotografování a natáčení videí, což využívám i ve své profesi. Stal jsem se „dvorním fotografem“ naší kliniky a mám docela rozsáhlý archiv operačních postupů, kazuistik... Rád také relaxuju v přírodě, která je zdrojem klidu, pohody, míru a porozumění.

Koho považujete za jedničku ve svém oboru?

Profesora Sosnu. Má vynikající vztah k pacientům, neskonalé pedagogické schopnosti, krásně operuje, preparuje a umí být správně přísný. To on mi předal vztah k řemeslu.

jat

Už ve 4 letech se rozhodl, že bude lékařem. Bavilo ho listovat si v učebnicích chirurgie, které mu půjčoval tatínek – vědec chemik – a které mu učarovaly. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale svému rozhodnutí dostál a dnes je z něj skvělý ortoped se specializací na problematiku umělých kloubních náhrad. Profesor David Pokorný z Ortopedické kliniky 1. LF UK a FN Motol. Nedávno, 20. října, také převzal cenu Technologické agentury ČR za výzkum ultravysokomolekulárního polyetylenu (UHMWPE) pro kloubní náhrady. Tuto poctu vnímá jako ocenění 16leté práce na projektu, který zakládal emeritní přednosta kliniky profesor Antonín Sosna.

Čím vás ortopedie fascinuje?

To je jednoznačné. Jsem totiž od mládí letecký modelář, truhlář a velký kutil! A to do dnešního dne. Práce s dlátem, šroubovákem, kladivem, vibrační pilou, vrtačkou nebo frézou je můj každodenní chleba i poté, co přijdu domů z kliniky a potřebuju se odreagovat. Zalezu do své dílny a ze dřeva vyrábím všechno možné. Volba ortopedie tedy byla ztělesněním mých koníčků. Vyžaduje nejen velkou zručnost, ale při mnoha výkonech i jemnost a také dobrou preparaci tkání – měl jsem štěstí, že jsem se stal posledním postgraduálním žákem profesora Doskočila, skvělého anatoma, hrdiny. Ortopedie je zkrátka neskutečně krásný obor, zejména pro každého chlapa, který rád pracuje s nástroji.

A co pro ženy?

Na naší klinice máme jednu velmi šikovnou kolegyni. Pro ženy jsou samozřejmě problematičtější silové operace, třeba na obézních pacientech, ale ty jsou obtížné i pro mě.

S jakým nejzajímavějším pacientem jste se dosud setkal?

Kdysi za mnou přišel muž s obyčejnou bolestí ramena. Na rentgenovém snímku se mi něco nezdálo, tak jsem nechal udělat vyšetření magnetickou rezonancí. Ukázalo, že je tam patologické ložisko, které radiolog neurčitě popsal jako změny ve struktuře kosti. Nelíbilo se mi to, takže jsem provedl biopsii ramenního kloubu – bohužel se závěrem velmi zhoubného kostního nádoru. Následovala resekce horní třetiny pažní kosti a složitá náhrada ramenního kloubu. Z patologie jsem dostal zprávu, že jsem resekci provedl v nedostatečném rozsahu a bude nutná reoperace. Opět se mi to zdálo podivné, sešli jsme se proto v kolektivu ortopedů a patologů a diskutovali, zda nádor zasahoval do odstraněného místa, či nikoli. Výsledkem bylo, že laborant, který zpracovával vzorek jako první, otočil jeho označení... Happyend zní, že přes různou souhru náhod je pacient už dva roky po operaci a má velmi dobrou funkci ramena.

Potýká se ortopedie s nedostatkem lékařů?

Za doby socialismu – jelikož jsem neměl rodiče na „správných pozicích“ – jsem dokonce zvažoval, že budu muset odejít do pohraničí nebo zahraničí, protože sehnat místo ortopeda neexistovalo. Dnes je situace naprosto opačná, řekl bych, že až neuvěřitelná. Samozřejmě, Praha se s nedostatkem ortopedů nepotýká, ale například na Ortopedické klinice v Olomouci, kterou vede vynikající přednosta, je jejich počet naprosto nedostačující a musejí přijímat lékaře z jiných zemí.

Pojďme k vašemu ocenění – jak jste se dostal k výzkumu nových materiálů pro artikulační povrchy kloubních náhrad?

Myšlenku zabývat se danou problematikou formuloval už v 90. letech profesor Sosna. V té době k nám totiž proniklo několik implantátů ze světa, které byly v mnoha parametrech lepší než starší kloubní náhrady, ale jejich životnost byla bohužel o něco horší. V roce 2000 proto vznikla pracovní skupina lidí z kliniky, AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK, která se začala zabývat opotřebením kloubních náhrad. Naší snahou také bylo zušlechtit polyetylen a již v roce 2007 jsme ve spolupráci s firmou Beznoska patentovali originální UHMWPE české provenience. Grant TA ČR nám pak umožnil jeho další vylepšování – mj. i díky tomu, že dokážeme zrychleně modelovat stárnutí polymeru a sledovat během několika měsíců, jak se bude chovat v těle pacienta třeba za 10 let.

UHMWPE schválený pro medicínu se při výrobě kloubních náhrad používá docela dlouho. V čem je ten váš tedy lepší?

U nás se začaly vyrábět endoprotézy s polyetylenovými komponentami v 70. letech v Poldi Kladno. Sterilizovány byly nejprve parami formaldehydu, později pak ozařováním, aby se zničili všechny bakteriální spory. Ukázalo se však, že ozařování – zjednodušeně řečeno –, rozštípe UHMWPE v podobě špaget na kratší řetězce s volnými radikály, na které se váže kyslík, a vznikne materiál odpovídající nekvalitním taškám z obchodních řetězců, jenž se rozpadá. Pokud se však ozařování provede v bezkyslíkovém prostředí a využije se vyšších dávek radiace, dojde k tomu, že špagety polymeru nevážou kyslík a zároveň se propojí, tudíž vznikne 3D síť s mnohem větší rezistencí vůči otěru. Nedílnou součástí tohoto procesu je zahřátí polyetylenu ne teplotu blízkou jeho tání, aby se odstranily zbytky volných radikálů.

Naše vylepšení UHMWPE tedy spočívá v přesném dávkování ozáření a zahřívání materiálu. Zdá se to jako drobnost, která ale ve výsledku znamená pro pacienta prodloužení životnosti náhrady z 20 na minimálně 50 let – a tudíž i významné snížení rizika reoperace.

Takže jste se vedle ortopeda stal i materiálovým vědcem...

... stal jsem se člověkem, který rozumí materiálovým vědcům a který naopak několika lidem z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR pomohl lehce porozumět ortopedii :)

Čemu dalšímu se věnujete?

Specializuji se na náhrady ramenního kloubu, které vyžadují mnohem větší modularitu než standardní kyčelní nebo kolenní endoprotézy, aby se geometrie a biomechanika kloubu vyladila co nejpřesněji pro konkrétního pacienta. Operační technika je navíc mnohem citlivější na vybalancování měkkých tkání. Je to taková hodinářská práce a můj velký koníček. Jezdím operovat po naší vlasti i do zahraničí učit své kolegy.

Mohou vědci vymyslet něco minimálně stejně dobrého, co stvořila příroda v kloubu?

Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy budeme například schopni pozastavit degradaci chrupavky. Směřuji tím k problematice kmenových buněk. Jejich komerční aplikace v současné podobě je zavrženíhodná, jde o byznys a odpornou praxi. Nicméně například kmenové buňky evidentně mají potenciál a uvidíme, zda do ortopedické klinické praxe vstoupí už za pět let, nebo třeba až za dvacet. Rozhodně to ale bude převrat.

Spousta ortopedů se ve volném čase věnuje historii. Patří také mezi vaše koníčky?

Nepatří, ale vedle zmíněného kutilství mě baví mnoho dalších věcí. Zbožňuju hudbu – jsem vyučený pianista, amatérský kytarista, obdivuju bicí nástroje, doma jsem si udělal takové počítačové nahrávací studio :) Mám rád Pink Floyd, Olympic a Mozarta. Dalším obrovským koníčkem je fotografování a natáčení videí, což využívám i ve své profesi. Stal jsem se „dvorním fotografem“ naší kliniky a mám docela rozsáhlý archiv operačních postupů, kazuistik... Rád také relaxuju v přírodě, která je zdrojem klidu, pohody, míru a porozumění.

Koho považujete za jedničku ve svém oboru?

Profesora Sosnu. Má vynikající vztah k pacientům, neskonalé pedagogické schopnosti, krásně operuje, preparuje a umí být správně přísný. To on mi předal vztah k řemeslu.

jat