Kromě (ustupující) covidové krize provází počátek volebního období nové rektorky Univerzity Karlovy profesorky Mileny Králíčkové válečný konflikt na Ukrajině a aktivizace podpory zasaženého studentstva a ukrajinské akademické obce. Přestože některé oblasti musely na čas ustoupit do pozadí, většina univerzitních témat, jako je vznik nového studentského informačního systému, výstavba Kampusu Albertov, podpora rovných příležitostí nebo příprava postu univerzitního ombudsmana, se nemohla zastavit ani na den.

Univerzitu vidíte pod drobnohledem od roku 2014, kdy jste se stala prorektorkou pro studijní záležitosti. Co je nyní žhavým želízkem, které je z vašeho pohledu nejdůležitější kout?

UK je živý organismus, který se nikdy nemůže zastavit. Od prvního dne mého úřadování je žhavých želízek několik. Velice rychle jsme museli dokončit velké projekty Národního plánu obnovy, které se týkaly vědecké spolupráce napříč celou řadou fakult. Musíme také pokračovat v přípravě výstavby velkých infrastrukturních staveb. Čili témat a procesů, které se nemohou zastavit ani na jediný den, je na univerzitě opravdu velmi mnoho.

Po svých předchůdcích jste zdědila mnohaletý projekt Kampus Albertov a výstavbu budov Biocentrum a Globcentrum. Jaký je stávající vývoj? V kuloárech se hovoří o tom, že se Globcentrum stavět nebude.

V připravované výzvě Národního plánu obnovy je projekt Biocentra již připraven, projekt Globcentra konkrétní zdroj financování v tento okamžik ještě nemá. Nicméně je ve strategickém plánu a my budeme usilovat o to, abychom prostředky na Globcentrum získali co nejdříve. Je mi jasné, že stavět po etapách je daleko náročnější. Univerzitní kampusy v Plzni a Hradci Králové takto vznikaly a musíme počítat s tím, že to pravděpodobně bude i naše cesta. Věřím ale, že to zvládneme.

Jednou z vašich priorit je elektronizace. Naši studenti netrpělivě vyhlíží nový studentský informační systém, kdy ho můžeme očekávat?

Rok 2022 je pro nový SIS fází přípravy. Nyní vytváříme technickou platformu a architekturu jednotlivých modulů, ty budou realizovány od roku 2023. Prioritní jsou pro nás ty, které se budou týkat zápisu předmětů, žádostí studentů o ubytovací a sociální stipendia a dalších. Budeme postupovat modul po modulu.

Bude součástí nového SIS i aplikace?

Víme, že studenti o to velmi usilují. Ano, je připravována i dostupnost z mobilních zařízení.

Nastoupila jste do funkce v době covidové krize a války na Ukrajině. Které věci kvůli tomu musely ustoupit do pozadí?

Válka na Ukrajině nám přinesla velkou nálož práce. Od prvních dnů jsme se soustředili na podporu našich stávajících studentů, kteří se třeba ze dne na den ocitli zcela bez prostředků. Zároveň jsme nastavovali rámec jasných pravidel, například algoritmus, jak pomáhat přicházejícím ukrajinským studentům nebo ukrajinským akademičkám a akademikům. Máte pravdu, že do pozadí musela ustoupit na určitý čas například práce, kterou jsme chtěli věnovat zjednodušení a zkvalitnění péče o přicházející zahraniční akademiky. Což má v současnosti, kromě Staff Welcome Centre, částečně v gesci i zahraniční odbor. Všichni tito zaměstnanci napřeli síly zejména do pomoci ukrajinským studentům. Tuto aktivitu jsme tedy sice museli na pár týdnu pozastavit, nyní už se jí ale opět plně věnujeme.

Jakou pomoc tedy nyní lidem z Ukrajiny univerzita nabízí?

Cílových skupin, kterým teď musíme pomáhat, je opravdu hodně. Jak už jsem zmínila, pomoc směřujeme k našim stávajícím ukrajinským studentům, protože někteří z nich jsou nyní akutně v tíživé sociální situaci. Další oblast podpory směřované na přicházející studenty z Ukrajiny je možnost stážovat jako „free mover“ v probíhajících studijních programech. Zároveň se tito studenti začínají učit česky, protože většina z nich bude nejspíše směřovat do českých studijních programů. Pomáháme také zahraničním akademičkám, které mnohdy přicházejí s dětmi. Na koleji Větrník máme v současné době téměř 400 ukrajinských uprchlíků, většinou matek a dětí. Na místě je tam pro ně připravena humanitární pomoc včetně výuky češtiny, která se momentálně odehrává v Kampusu Hybernská. Zde je k výuce češtiny dospělých připraven i koutek pro děti. A čeština se intenzivně vyučuje i na Ústavu jazykové odborné přípravy, kde také velmi rychle připravili jak výuku češtiny, tak související péči o malé děti. Jsem hrdá, že se celá řada našich studentů zapojila jako dobrovolníci, ať už v těchto zařízeních, nebo například v Kongresovém centru či na Hlavním nádraží v Praze.

Jak jsou na univerzitě zaměstnávány zmíněné akademičky?

Několik akademiček a akademiků z Ukrajiny jsme zaměstnali například na Lékařské fakultě v Plzni, na Matematicko- -fyzikální či Přírodovědecké fakultě. Většina z nich ale uvádí, že se po konci války budou chtít vrátit na Ukrajinu. Rektorát nyní finančně přispívá fakultám, které akademiky zaměstnávají – hradí část nákladů na jejich úvazek. Nabízíme měsíční podporu 15 tisíc korun pro každého akademika či akademičku, které fakulta zaměstná. Tato podpora je plánována na tři až devět měsíců, maximálně do konce roku 2022. Zatímco stážujícím ukrajinským studentům přispívá stejnou částkou MŠMT, prostředky na částečnou úhradu úvazků zaměstnankyň a zaměstnanců z Ukrajiny hradí z vlastních prostředků univerzita.

Ve volebním programu jste zmiňovala nutnost rovných příležitostí. Jste spíše pro kvóty, nebo méně striktní formu podpory? Jak je na tom v tomto ohledu UK, existuje analýza?

Během svého působení ve funkci neplánuji na univerzitě prosazování kvót. Sice celá řada analýz prokázala, že v určitých případech mohou fungovat, nejsem ale zastánkyní posunů v oblasti rovných příležitostí tímto způsobem. Nyní na univerzitě vzniká efektivní, konkrétní a konstruktivní plán rovných příležitostí. Dokument již schválil Akademický senát UK. Vzniká Rada pro rovné příležitosti, složená ze zástupců všech fakult, která bude sledovat jeho zavedení do praxe. Plánu předcházela analýza, která také vzešla z dat fakult a sloužila jako podklad pro plán rovných příležitostí. Týkala se například i mzdové politiky pracovišť a dalších aspektů.

A jak tedy analýza dopadla?

Na některých fakultách neplatí rovnost. Bohužel na celé řadě našich fakult stále existuje „pay gap“ – rozdíl mezi finančním oceňováním žen a mužů. To je rozhodně jedna z věcí, na kterou bychom se měli zaměřit. Analýzy ukázaly, že problémy pro rodiče začínají už v průběhu studia, kdy se například jako doktorandi potýkají s problémy spojenými s rodičovstvím. Musíme se soustředit na to, abychom od začátku jejich vědecké kariéry umožňovali rodičům snazší návrat z rodičovské dovolené, což se opravdu netýká pouze žen, ale rodičů obecně. Měli bychom dosáhnout toho, aby rodičovství nebylo komplikací v žádné fázi vědecké kariéry. Výrazně je to vidět u postdoktorandek. Po získání titulu Ph.D. jim rodičovství často zamezuje realizovat velmi kýžený pobyt v zahraničí. I toto bychom se měli snažit vyrovnávat a nabízet jim vhodné příležitosti.

Vyšla z dat souvislost mezi rovnými příležitostmi a některými obory?

Po oborech paušalizovat nelze. Vždy záleží na konkrétním pracovišti a vedoucím, zda umožní částečné úvazky, jaké vytvoří doktorandce, postdoktorandce nebo mladé docentce podmínky. Každopádně jsou nyní čísla jednoznačná. Máme na univerzitě o trochu více studentek než studentů, u doktorandů a doktorandek je to vyrovnané. Pokud se ale díváme na počty docentů a docentek nebo profesorů a profesorek, tam už se nůžky mezi počtem mužů a žen rozevírají. Určitě proto musíme prosadit podmínky, které vědkyním umožní snáze jít jejich vědeckou cestou.

Mohla byste zmínit konkrétní body zmíněného plánu rovných příležitostí?

Jde o úkony, které by měla jednak realizovat vlastní pracoviště – sem patří například umožňování částečných úvazků, až po kroky realizované vedením fakult či univerzity. K těmto patří například zohledňování rovnosti v zastoupení mužů a žen ve složení jednotlivých odborných komisí, „boardů“ a výborů.

Lékařské fakulty vítají, že jako nová rektorka máte s ohledem na svou odbornost velmi podrobný vhled do medicínského vysokého školství. Kam a v čem by se pod vaším vedením měly lékařské fakulty posunout?

 Naše lékařské fakulty mají skvělá vedení a každá fakulta má své specifické cíle. Pokud bych měla říct jednoho společného jmenovatele požadovaného úsilí, moc bych si přála, abychom posilovali praktickou výuku a zapojovali ji od nejnižších ročníků. Vidím, že se každá fakulta o toto snaží, i když každá trochu jiným způsobem. Ať už jde o výuku na simulátorech či jinak, praktická výuka má ve výuce lékařství své zásadní místo, stejně jako třeba na přírodovědných fakultách.

Vedle výuky je pilířem lékařských fakult jejich vědecká úloha. Podle některých zahraničních odborníků je biomedicínská věda na UK mezi pěti lékařskými fakultami zbytečně roztříštěna, vnímáte to také touto optikou?

Každá spolupráce mezi našimi lékařskými fakultami je určitě přínosná a chci ji podporovat. Za tímto účelem minulé vedení připravilo systém Cooperatio, který se letos rozběhl. Bohužel si vůbec nejsem jistá, byť to tak bylo míněno, že dopad tohoto programu bude zlepšení spolupráce napříč fakultami. I proto Cooperatio na konci roku 2022 vyhodnotíme a uvidíme, zda se tento účel naplňuje, zda mechanismy fungují, případně jak ty méně funkční doladit. Cooperatio, kromě toho, že by mělo sblížit jednotlivé týmy mezi fakultami, by mělo nastavit také prostředí pro oborové hodnocení vědy. Do budoucna ale spolupráce napříč lékařskými fakultami určitě musí být podporována, spojování nese své ovoce od doktorských studijních programů po společné institucionální financování.

Po smršti prvního půlroku ve funkci rektorky byste se chtěla vrátit k výuce mediků. Na základě svých zkušeností, jací lékaři z nich podle vás dnes rostou?

Mám tendenci vidět vždy sklenici spíš poloplnou než poloprázdnou. Proto mě velmi těší, že covidová doba přivedla celou řadu našich studentů k vlastní aktivitě a dobrovolnictví. Mohli by tudíž být na krizové situace lépe připraveni. Kdybych měla tendenci vidět sklenici poloprázdnou, nešlo by si nevšimnout, že někteří studenti nezískali během covidu-19 některé praktické dovednosti. Bude nyní záležet na každém z nich, aby si uvědomili, kde je v jejich profesním růstu tzv. „tlačí bota“. A pro zlepšení znalostí využili příležitosti, které během studia na lékařských fakultách mají. Nebyla ale zasažena pouze výuka. Řada studentů pocítila během karantén dopady na své duševní zdraví a vyhledávali pomoc, kterou jim v tomto ohledu nabízí UK Point.

V jaké je nyní fázi vznikající post univerzitního ombudsmana?

Máme návrh kompetencí a činností, kterým by se měl věnovat. Do poloviny dubna byly tyto činnosti k připomínkování na jednotlivých fakultách. Nyní vznikne předpis, opatření rektorky, které dá postu ombudsmana reálný rámec. Poté bude vypsáno výběrové řízení na toto místo.

Je záměr, aby takový post vznikl na jednotlivých fakultách?

Naopak. Chceme, aby univerzitní ombudsman fungoval pro všechny fakulty, které takový post neustavily. Některé jej sice už mají, například Právnická fakulta, ale univerzitní ombudsman by tu měl být pro všechny, měl by působit „nadfakultně“. Bude pro něj důležité mít na fakultách kontaktní bod, například studijní proděkany, ale požadavek na ombudsmana pro každou fakultu nevznikne.

Jako rektorka UK máte nyní více možností přiblížit veřejnosti také téma své odborné práce. Chystáte se na nějakou osvětovou inciativu v oblasti reprodukční medicíny?

Tímto směrem vůbec neuvažuji. Rektorka je tu proto, aby reprezentovala celou univerzitu. Svůj obor by zviditelňovat neměla.

Rozhodujete za 17 fakult, tisíce zaměstnanců a desetitisíce studentů. Jsou případy, kdy máte právo veta? A kdo je ve sporných situacích vaším rádcem?

Právo veta v řadě věcí mám. Mými nejbližšími rádci je šest prorektorů a dvě prorektorky a další členky a členové z mého kolegia. Ale nesmím zapomenout na nejvyšší rozhodující orgán, kterým je Akademický senát UK.

Radíte se i se členy své rodiny?

Ano, lidské příběhy se příliš nemění. V některých ohledech nyní řešíme stejné starosti, jaké dopadaly na naše rodiče, a je také dobré, když naše řešení sdílíme s dětmi. Mám dvě dcery, hodného manžela, ale také maminku; všichni ode mě slyší o tom, co se na univerzitě děje, a já si zase ráda poslechnu jejich názory.

Kde byste studovala, kdybyste si mohla vybrat z dnešní nabídky vysokých škol? Bylo by to v ČR nebo v zahraničí?

Určitě bych studovala tady, neměnila bych. Jsem přesvědčená, že studium na UK je tak kvalitní, že i dnes láká ty nejšikovnější středoškolské studenty. Přestože řada z nich studium v zahraničí volí, ze srdce svým dcerám přeju studium na UK. Je to skvělá volba. Navíc, pokud je láká zahraničí, máme velkou výhodu, že UK patří v Evropě mezi deset nejaktivnějších univerzit v programu Erasmus. Pokud jste v jakémkoli bakalářském nebo magisterském studiu, pravděpodobnost, že se s Erasmem dostanete kdekoli po Evropě nebo i po světě, je opravdu vysoká. UK by z mého pohledu měla být první volbou i pro ty nejlepší středoškolské studenty.

Pokud byste si mohla vybrat zahraniční pracoviště, kam byste vyjela stážovat?

Rok jsem působila v massachusettské všeobecné nemocnici v laboratoři reprodukční endokrinologie. Tam bych se vrátila. Potěšilo by mě stát s mými tamějšími kolegy u jednoho laboratorního stolu. Na druhou stranu je pak stejně velké potěšení vídat tyto kolegy tady na UK, kam řada z nich přijíždí přednášet.

Jaký jiný obor než váš stávající by připadal v úvahu, kdybyste si mohla znovu vybrat?

Zase bych volila medicínu a obor gynekologie a porodnictví. Roky, které jsem trávila na porodních sálech, byly pracovně jedny z nejšťastnějších let v mém životě. Jiný obor bych si nevybrala, protože medicína pro mě v pracovním životě znamená nejvíc.

Kromě (ustupující) covidové krize provází počátek volebního období nové rektorky Univerzity Karlovy profesorky Mileny Králíčkové válečný konflikt na Ukrajině a aktivizace podpory zasaženého studentstva a ukrajinské akademické obce. Přestože některé oblasti musely na čas ustoupit do pozadí, většina univerzitních témat, jako je vznik nového studentského informačního systému, výstavba Kampusu Albertov, podpora rovných příležitostí nebo příprava postu univerzitního ombudsmana, se nemohla zastavit ani na den.

Univerzitu vidíte pod drobnohledem od roku 2014, kdy jste se stala prorektorkou pro studijní záležitosti. Co je nyní žhavým želízkem, které je z vašeho pohledu nejdůležitější kout?

UK je živý organismus, který se nikdy nemůže zastavit. Od prvního dne mého úřadování je žhavých želízek několik. Velice rychle jsme museli dokončit velké projekty Národního plánu obnovy, které se týkaly vědecké spolupráce napříč celou řadou fakult. Musíme také pokračovat v přípravě výstavby velkých infrastrukturních staveb. Čili témat a procesů, které se nemohou zastavit ani na jediný den, je na univerzitě opravdu velmi mnoho.

Po svých předchůdcích jste zdědila mnohaletý projekt Kampus Albertov a výstavbu budov Biocentrum a Globcentrum. Jaký je stávající vývoj? V kuloárech se hovoří o tom, že se Globcentrum stavět nebude.

V připravované výzvě Národního plánu obnovy je projekt Biocentra již připraven, projekt Globcentra konkrétní zdroj financování v tento okamžik ještě nemá. Nicméně je ve strategickém plánu a my budeme usilovat o to, abychom prostředky na Globcentrum získali co nejdříve. Je mi jasné, že stavět po etapách je daleko náročnější. Univerzitní kampusy v Plzni a Hradci Králové takto vznikaly a musíme počítat s tím, že to pravděpodobně bude i naše cesta. Věřím ale, že to zvládneme.

Jednou z vašich priorit je elektronizace. Naši studenti netrpělivě vyhlíží nový studentský informační systém, kdy ho můžeme očekávat?

Rok 2022 je pro nový SIS fází přípravy. Nyní vytváříme technickou platformu a architekturu jednotlivých modulů, ty budou realizovány od roku 2023. Prioritní jsou pro nás ty, které se budou týkat zápisu předmětů, žádostí studentů o ubytovací a sociální stipendia a dalších. Budeme postupovat modul po modulu.

Bude součástí nového SIS i aplikace?

Víme, že studenti o to velmi usilují. Ano, je připravována i dostupnost z mobilních zařízení.

Nastoupila jste do funkce v době covidové krize a války na Ukrajině. Které věci kvůli tomu musely ustoupit do pozadí?

Válka na Ukrajině nám přinesla velkou nálož práce. Od prvních dnů jsme se soustředili na podporu našich stávajících studentů, kteří se třeba ze dne na den ocitli zcela bez prostředků. Zároveň jsme nastavovali rámec jasných pravidel, například algoritmus, jak pomáhat přicházejícím ukrajinským studentům nebo ukrajinským akademičkám a akademikům. Máte pravdu, že do pozadí musela ustoupit na určitý čas například práce, kterou jsme chtěli věnovat zjednodušení a zkvalitnění péče o přicházející zahraniční akademiky. Což má v současnosti, kromě Staff Welcome Centre, částečně v gesci i zahraniční odbor. Všichni tito zaměstnanci napřeli síly zejména do pomoci ukrajinským studentům. Tuto aktivitu jsme tedy sice museli na pár týdnu pozastavit, nyní už se jí ale opět plně věnujeme.

Jakou pomoc tedy nyní lidem z Ukrajiny univerzita nabízí?

Cílových skupin, kterým teď musíme pomáhat, je opravdu hodně. Jak už jsem zmínila, pomoc směřujeme k našim stávajícím ukrajinským studentům, protože někteří z nich jsou nyní akutně v tíživé sociální situaci. Další oblast podpory směřované na přicházející studenty z Ukrajiny je možnost stážovat jako „free mover“ v probíhajících studijních programech. Zároveň se tito studenti začínají učit česky, protože většina z nich bude nejspíše směřovat do českých studijních programů. Pomáháme také zahraničním akademičkám, které mnohdy přicházejí s dětmi. Na koleji Větrník máme v současné době téměř 400 ukrajinských uprchlíků, většinou matek a dětí. Na místě je tam pro ně připravena humanitární pomoc včetně výuky češtiny, která se momentálně odehrává v Kampusu Hybernská. Zde je k výuce češtiny dospělých připraven i koutek pro děti. A čeština se intenzivně vyučuje i na Ústavu jazykové odborné přípravy, kde také velmi rychle připravili jak výuku češtiny, tak související péči o malé děti. Jsem hrdá, že se celá řada našich studentů zapojila jako dobrovolníci, ať už v těchto zařízeních, nebo například v Kongresovém centru či na Hlavním nádraží v Praze.

Jak jsou na univerzitě zaměstnávány zmíněné akademičky?

Několik akademiček a akademiků z Ukrajiny jsme zaměstnali například na Lékařské fakultě v Plzni, na Matematicko- -fyzikální či Přírodovědecké fakultě. Většina z nich ale uvádí, že se po konci války budou chtít vrátit na Ukrajinu. Rektorát nyní finančně přispívá fakultám, které akademiky zaměstnávají – hradí část nákladů na jejich úvazek. Nabízíme měsíční podporu 15 tisíc korun pro každého akademika či akademičku, které fakulta zaměstná. Tato podpora je plánována na tři až devět měsíců, maximálně do konce roku 2022. Zatímco stážujícím ukrajinským studentům přispívá stejnou částkou MŠMT, prostředky na částečnou úhradu úvazků zaměstnankyň a zaměstnanců z Ukrajiny hradí z vlastních prostředků univerzita.

Ve volebním programu jste zmiňovala nutnost rovných příležitostí. Jste spíše pro kvóty, nebo méně striktní formu podpory? Jak je na tom v tomto ohledu UK, existuje analýza?

Během svého působení ve funkci neplánuji na univerzitě prosazování kvót. Sice celá řada analýz prokázala, že v určitých případech mohou fungovat, nejsem ale zastánkyní posunů v oblasti rovných příležitostí tímto způsobem. Nyní na univerzitě vzniká efektivní, konkrétní a konstruktivní plán rovných příležitostí. Dokument již schválil Akademický senát UK. Vzniká Rada pro rovné příležitosti, složená ze zástupců všech fakult, která bude sledovat jeho zavedení do praxe. Plánu předcházela analýza, která také vzešla z dat fakult a sloužila jako podklad pro plán rovných příležitostí. Týkala se například i mzdové politiky pracovišť a dalších aspektů.

A jak tedy analýza dopadla?

Na některých fakultách neplatí rovnost. Bohužel na celé řadě našich fakult stále existuje „pay gap“ – rozdíl mezi finančním oceňováním žen a mužů. To je rozhodně jedna z věcí, na kterou bychom se měli zaměřit. Analýzy ukázaly, že problémy pro rodiče začínají už v průběhu studia, kdy se například jako doktorandi potýkají s problémy spojenými s rodičovstvím. Musíme se soustředit na to, abychom od začátku jejich vědecké kariéry umožňovali rodičům snazší návrat z rodičovské dovolené, což se opravdu netýká pouze žen, ale rodičů obecně. Měli bychom dosáhnout toho, aby rodičovství nebylo komplikací v žádné fázi vědecké kariéry. Výrazně je to vidět u postdoktorandek. Po získání titulu Ph.D. jim rodičovství často zamezuje realizovat velmi kýžený pobyt v zahraničí. I toto bychom se měli snažit vyrovnávat a nabízet jim vhodné příležitosti.

Vyšla z dat souvislost mezi rovnými příležitostmi a některými obory?

Po oborech paušalizovat nelze. Vždy záleží na konkrétním pracovišti a vedoucím, zda umožní částečné úvazky, jaké vytvoří doktorandce, postdoktorandce nebo mladé docentce podmínky. Každopádně jsou nyní čísla jednoznačná. Máme na univerzitě o trochu více studentek než studentů, u doktorandů a doktorandek je to vyrovnané. Pokud se ale díváme na počty docentů a docentek nebo profesorů a profesorek, tam už se nůžky mezi počtem mužů a žen rozevírají. Určitě proto musíme prosadit podmínky, které vědkyním umožní snáze jít jejich vědeckou cestou.

Mohla byste zmínit konkrétní body zmíněného plánu rovných příležitostí?

Jde o úkony, které by měla jednak realizovat vlastní pracoviště – sem patří například umožňování částečných úvazků, až po kroky realizované vedením fakult či univerzity. K těmto patří například zohledňování rovnosti v zastoupení mužů a žen ve složení jednotlivých odborných komisí, „boardů“ a výborů.

Lékařské fakulty vítají, že jako nová rektorka máte s ohledem na svou odbornost velmi podrobný vhled do medicínského vysokého školství. Kam a v čem by se pod vaším vedením měly lékařské fakulty posunout?

 Naše lékařské fakulty mají skvělá vedení a každá fakulta má své specifické cíle. Pokud bych měla říct jednoho společného jmenovatele požadovaného úsilí, moc bych si přála, abychom posilovali praktickou výuku a zapojovali ji od nejnižších ročníků. Vidím, že se každá fakulta o toto snaží, i když každá trochu jiným způsobem. Ať už jde o výuku na simulátorech či jinak, praktická výuka má ve výuce lékařství své zásadní místo, stejně jako třeba na přírodovědných fakultách.

Vedle výuky je pilířem lékařských fakult jejich vědecká úloha. Podle některých zahraničních odborníků je biomedicínská věda na UK mezi pěti lékařskými fakultami zbytečně roztříštěna, vnímáte to také touto optikou?

Každá spolupráce mezi našimi lékařskými fakultami je určitě přínosná a chci ji podporovat. Za tímto účelem minulé vedení připravilo systém Cooperatio, který se letos rozběhl. Bohužel si vůbec nejsem jistá, byť to tak bylo míněno, že dopad tohoto programu bude zlepšení spolupráce napříč fakultami. I proto Cooperatio na konci roku 2022 vyhodnotíme a uvidíme, zda se tento účel naplňuje, zda mechanismy fungují, případně jak ty méně funkční doladit. Cooperatio, kromě toho, že by mělo sblížit jednotlivé týmy mezi fakultami, by mělo nastavit také prostředí pro oborové hodnocení vědy. Do budoucna ale spolupráce napříč lékařskými fakultami určitě musí být podporována, spojování nese své ovoce od doktorských studijních programů po společné institucionální financování.

Po smršti prvního půlroku ve funkci rektorky byste se chtěla vrátit k výuce mediků. Na základě svých zkušeností, jací lékaři z nich podle vás dnes rostou?

Mám tendenci vidět vždy sklenici spíš poloplnou než poloprázdnou. Proto mě velmi těší, že covidová doba přivedla celou řadu našich studentů k vlastní aktivitě a dobrovolnictví. Mohli by tudíž být na krizové situace lépe připraveni. Kdybych měla tendenci vidět sklenici poloprázdnou, nešlo by si nevšimnout, že někteří studenti nezískali během covidu-19 některé praktické dovednosti. Bude nyní záležet na každém z nich, aby si uvědomili, kde je v jejich profesním růstu tzv. „tlačí bota“. A pro zlepšení znalostí využili příležitosti, které během studia na lékařských fakultách mají. Nebyla ale zasažena pouze výuka. Řada studentů pocítila během karantén dopady na své duševní zdraví a vyhledávali pomoc, kterou jim v tomto ohledu nabízí UK Point.

V jaké je nyní fázi vznikající post univerzitního ombudsmana?

Máme návrh kompetencí a činností, kterým by se měl věnovat. Do poloviny dubna byly tyto činnosti k připomínkování na jednotlivých fakultách. Nyní vznikne předpis, opatření rektorky, které dá postu ombudsmana reálný rámec. Poté bude vypsáno výběrové řízení na toto místo.

Je záměr, aby takový post vznikl na jednotlivých fakultách?

Naopak. Chceme, aby univerzitní ombudsman fungoval pro všechny fakulty, které takový post neustavily. Některé jej sice už mají, například Právnická fakulta, ale univerzitní ombudsman by tu měl být pro všechny, měl by působit „nadfakultně“. Bude pro něj důležité mít na fakultách kontaktní bod, například studijní proděkany, ale požadavek na ombudsmana pro každou fakultu nevznikne.

Jako rektorka UK máte nyní více možností přiblížit veřejnosti také téma své odborné práce. Chystáte se na nějakou osvětovou inciativu v oblasti reprodukční medicíny?

Tímto směrem vůbec neuvažuji. Rektorka je tu proto, aby reprezentovala celou univerzitu. Svůj obor by zviditelňovat neměla.

Rozhodujete za 17 fakult, tisíce zaměstnanců a desetitisíce studentů. Jsou případy, kdy máte právo veta? A kdo je ve sporných situacích vaším rádcem?

Právo veta v řadě věcí mám. Mými nejbližšími rádci je šest prorektorů a dvě prorektorky a další členky a členové z mého kolegia. Ale nesmím zapomenout na nejvyšší rozhodující orgán, kterým je Akademický senát UK.

Radíte se i se členy své rodiny?

Ano, lidské příběhy se příliš nemění. V některých ohledech nyní řešíme stejné starosti, jaké dopadaly na naše rodiče, a je také dobré, když naše řešení sdílíme s dětmi. Mám dvě dcery, hodného manžela, ale také maminku; všichni ode mě slyší o tom, co se na univerzitě děje, a já si zase ráda poslechnu jejich názory.

Kde byste studovala, kdybyste si mohla vybrat z dnešní nabídky vysokých škol? Bylo by to v ČR nebo v zahraničí?

Určitě bych studovala tady, neměnila bych. Jsem přesvědčená, že studium na UK je tak kvalitní, že i dnes láká ty nejšikovnější středoškolské studenty. Přestože řada z nich studium v zahraničí volí, ze srdce svým dcerám přeju studium na UK. Je to skvělá volba. Navíc, pokud je láká zahraničí, máme velkou výhodu, že UK patří v Evropě mezi deset nejaktivnějších univerzit v programu Erasmus. Pokud jste v jakémkoli bakalářském nebo magisterském studiu, pravděpodobnost, že se s Erasmem dostanete kdekoli po Evropě nebo i po světě, je opravdu vysoká. UK by z mého pohledu měla být první volbou i pro ty nejlepší středoškolské studenty.

Pokud byste si mohla vybrat zahraniční pracoviště, kam byste vyjela stážovat?

Rok jsem působila v massachusettské všeobecné nemocnici v laboratoři reprodukční endokrinologie. Tam bych se vrátila. Potěšilo by mě stát s mými tamějšími kolegy u jednoho laboratorního stolu. Na druhou stranu je pak stejně velké potěšení vídat tyto kolegy tady na UK, kam řada z nich přijíždí přednášet.

Jaký jiný obor než váš stávající by připadal v úvahu, kdybyste si mohla znovu vybrat?

Zase bych volila medicínu a obor gynekologie a porodnictví. Roky, které jsem trávila na porodních sálech, byly pracovně jedny z nejšťastnějších let v mém životě. Jiný obor bych si nevybrala, protože medicína pro mě v pracovním životě znamená nejvíc.

Kromě (ustupující) covidové krize provází počátek volebního období nové rektorky Univerzity Karlovy profesorky Mileny Králíčkové válečný konflikt na Ukrajině a aktivizace podpory zasaženého studentstva a ukrajinské akademické obce. Přestože některé oblasti musely na čas ustoupit do pozadí, většina univerzitních témat, jako je vznik nového studentského informačního systému, výstavba Kampusu Albertov, podpora rovných příležitostí nebo příprava postu univerzitního ombudsmana, se nemohla zastavit ani na den.

Univerzitu vidíte pod drobnohledem od roku 2014, kdy jste se stala prorektorkou pro studijní záležitosti. Co je nyní žhavým želízkem, které je z vašeho pohledu nejdůležitější kout?

UK je živý organismus, který se nikdy nemůže zastavit. Od prvního dne mého úřadování je žhavých želízek několik. Velice rychle jsme museli dokončit velké projekty Národního plánu obnovy, které se týkaly vědecké spolupráce napříč celou řadou fakult. Musíme také pokračovat v přípravě výstavby velkých infrastrukturních staveb. Čili témat a procesů, které se nemohou zastavit ani na jediný den, je na univerzitě opravdu velmi mnoho.

Po svých předchůdcích jste zdědila mnohaletý projekt Kampus Albertov a výstavbu budov Biocentrum a Globcentrum. Jaký je stávající vývoj? V kuloárech se hovoří o tom, že se Globcentrum stavět nebude.

V připravované výzvě Národního plánu obnovy je projekt Biocentra již připraven, projekt Globcentra konkrétní zdroj financování v tento okamžik ještě nemá. Nicméně je ve strategickém plánu a my budeme usilovat o to, abychom prostředky na Globcentrum získali co nejdříve. Je mi jasné, že stavět po etapách je daleko náročnější. Univerzitní kampusy v Plzni a Hradci Králové takto vznikaly a musíme počítat s tím, že to pravděpodobně bude i naše cesta. Věřím ale, že to zvládneme.

Jednou z vašich priorit je elektronizace. Naši studenti netrpělivě vyhlíží nový studentský informační systém, kdy ho můžeme očekávat?

Rok 2022 je pro nový SIS fází přípravy. Nyní vytváříme technickou platformu a architekturu jednotlivých modulů, ty budou realizovány od roku 2023. Prioritní jsou pro nás ty, které se budou týkat zápisu předmětů, žádostí studentů o ubytovací a sociální stipendia a dalších. Budeme postupovat modul po modulu.

Bude součástí nového SIS i aplikace?

Víme, že studenti o to velmi usilují. Ano, je připravována i dostupnost z mobilních zařízení.

Nastoupila jste do funkce v době covidové krize a války na Ukrajině. Které věci kvůli tomu musely ustoupit do pozadí?

Válka na Ukrajině nám přinesla velkou nálož práce. Od prvních dnů jsme se soustředili na podporu našich stávajících studentů, kteří se třeba ze dne na den ocitli zcela bez prostředků. Zároveň jsme nastavovali rámec jasných pravidel, například algoritmus, jak pomáhat přicházejícím ukrajinským studentům nebo ukrajinským akademičkám a akademikům. Máte pravdu, že do pozadí musela ustoupit na určitý čas například práce, kterou jsme chtěli věnovat zjednodušení a zkvalitnění péče o přicházející zahraniční akademiky. Což má v současnosti, kromě Staff Welcome Centre, částečně v gesci i zahraniční odbor. Všichni tito zaměstnanci napřeli síly zejména do pomoci ukrajinským studentům. Tuto aktivitu jsme tedy sice museli na pár týdnu pozastavit, nyní už se jí ale opět plně věnujeme.

Jakou pomoc tedy nyní lidem z Ukrajiny univerzita nabízí?

Cílových skupin, kterým teď musíme pomáhat, je opravdu hodně. Jak už jsem zmínila, pomoc směřujeme k našim stávajícím ukrajinským studentům, protože někteří z nich jsou nyní akutně v tíživé sociální situaci. Další oblast podpory směřované na přicházející studenty z Ukrajiny je možnost stážovat jako „free mover“ v probíhajících studijních programech. Zároveň se tito studenti začínají učit česky, protože většina z nich bude nejspíše směřovat do českých studijních programů. Pomáháme také zahraničním akademičkám, které mnohdy přicházejí s dětmi. Na koleji Větrník máme v současné době téměř 400 ukrajinských uprchlíků, většinou matek a dětí. Na místě je tam pro ně připravena humanitární pomoc včetně výuky češtiny, která se momentálně odehrává v Kampusu Hybernská. Zde je k výuce češtiny dospělých připraven i koutek pro děti. A čeština se intenzivně vyučuje i na Ústavu jazykové odborné přípravy, kde také velmi rychle připravili jak výuku češtiny, tak související péči o malé děti. Jsem hrdá, že se celá řada našich studentů zapojila jako dobrovolníci, ať už v těchto zařízeních, nebo například v Kongresovém centru či na Hlavním nádraží v Praze.

Jak jsou na univerzitě zaměstnávány zmíněné akademičky?

Několik akademiček a akademiků z Ukrajiny jsme zaměstnali například na Lékařské fakultě v Plzni, na Matematicko- -fyzikální či Přírodovědecké fakultě. Většina z nich ale uvádí, že se po konci války budou chtít vrátit na Ukrajinu. Rektorát nyní finančně přispívá fakultám, které akademiky zaměstnávají – hradí část nákladů na jejich úvazek. Nabízíme měsíční podporu 15 tisíc korun pro každého akademika či akademičku, které fakulta zaměstná. Tato podpora je plánována na tři až devět měsíců, maximálně do konce roku 2022. Zatímco stážujícím ukrajinským studentům přispívá stejnou částkou MŠMT, prostředky na částečnou úhradu úvazků zaměstnankyň a zaměstnanců z Ukrajiny hradí z vlastních prostředků univerzita.

Ve volebním programu jste zmiňovala nutnost rovných příležitostí. Jste spíše pro kvóty, nebo méně striktní formu podpory? Jak je na tom v tomto ohledu UK, existuje analýza?

Během svého působení ve funkci neplánuji na univerzitě prosazování kvót. Sice celá řada analýz prokázala, že v určitých případech mohou fungovat, nejsem ale zastánkyní posunů v oblasti rovných příležitostí tímto způsobem. Nyní na univerzitě vzniká efektivní, konkrétní a konstruktivní plán rovných příležitostí. Dokument již schválil Akademický senát UK. Vzniká Rada pro rovné příležitosti, složená ze zástupců všech fakult, která bude sledovat jeho zavedení do praxe. Plánu předcházela analýza, která také vzešla z dat fakult a sloužila jako podklad pro plán rovných příležitostí. Týkala se například i mzdové politiky pracovišť a dalších aspektů.

A jak tedy analýza dopadla?

Na některých fakultách neplatí rovnost. Bohužel na celé řadě našich fakult stále existuje „pay gap“ – rozdíl mezi finančním oceňováním žen a mužů. To je rozhodně jedna z věcí, na kterou bychom se měli zaměřit. Analýzy ukázaly, že problémy pro rodiče začínají už v průběhu studia, kdy se například jako doktorandi potýkají s problémy spojenými s rodičovstvím. Musíme se soustředit na to, abychom od začátku jejich vědecké kariéry umožňovali rodičům snazší návrat z rodičovské dovolené, což se opravdu netýká pouze žen, ale rodičů obecně. Měli bychom dosáhnout toho, aby rodičovství nebylo komplikací v žádné fázi vědecké kariéry. Výrazně je to vidět u postdoktorandek. Po získání titulu Ph.D. jim rodičovství často zamezuje realizovat velmi kýžený pobyt v zahraničí. I toto bychom se měli snažit vyrovnávat a nabízet jim vhodné příležitosti.

Vyšla z dat souvislost mezi rovnými příležitostmi a některými obory?

Po oborech paušalizovat nelze. Vždy záleží na konkrétním pracovišti a vedoucím, zda umožní částečné úvazky, jaké vytvoří doktorandce, postdoktorandce nebo mladé docentce podmínky. Každopádně jsou nyní čísla jednoznačná. Máme na univerzitě o trochu více studentek než studentů, u doktorandů a doktorandek je to vyrovnané. Pokud se ale díváme na počty docentů a docentek nebo profesorů a profesorek, tam už se nůžky mezi počtem mužů a žen rozevírají. Určitě proto musíme prosadit podmínky, které vědkyním umožní snáze jít jejich vědeckou cestou.

Mohla byste zmínit konkrétní body zmíněného plánu rovných příležitostí?

Jde o úkony, které by měla jednak realizovat vlastní pracoviště – sem patří například umožňování částečných úvazků, až po kroky realizované vedením fakult či univerzity. K těmto patří například zohledňování rovnosti v zastoupení mužů a žen ve složení jednotlivých odborných komisí, „boardů“ a výborů.

Lékařské fakulty vítají, že jako nová rektorka máte s ohledem na svou odbornost velmi podrobný vhled do medicínského vysokého školství. Kam a v čem by se pod vaším vedením měly lékařské fakulty posunout?

 Naše lékařské fakulty mají skvělá vedení a každá fakulta má své specifické cíle. Pokud bych měla říct jednoho společného jmenovatele požadovaného úsilí, moc bych si přála, abychom posilovali praktickou výuku a zapojovali ji od nejnižších ročníků. Vidím, že se každá fakulta o toto snaží, i když každá trochu jiným způsobem. Ať už jde o výuku na simulátorech či jinak, praktická výuka má ve výuce lékařství své zásadní místo, stejně jako třeba na přírodovědných fakultách.

Vedle výuky je pilířem lékařských fakult jejich vědecká úloha. Podle některých zahraničních odborníků je biomedicínská věda na UK mezi pěti lékařskými fakultami zbytečně roztříštěna, vnímáte to také touto optikou?

Každá spolupráce mezi našimi lékařskými fakultami je určitě přínosná a chci ji podporovat. Za tímto účelem minulé vedení připravilo systém Cooperatio, který se letos rozběhl. Bohužel si vůbec nejsem jistá, byť to tak bylo míněno, že dopad tohoto programu bude zlepšení spolupráce napříč fakultami. I proto Cooperatio na konci roku 2022 vyhodnotíme a uvidíme, zda se tento účel naplňuje, zda mechanismy fungují, případně jak ty méně funkční doladit. Cooperatio, kromě toho, že by mělo sblížit jednotlivé týmy mezi fakultami, by mělo nastavit také prostředí pro oborové hodnocení vědy. Do budoucna ale spolupráce napříč lékařskými fakultami určitě musí být podporována, spojování nese své ovoce od doktorských studijních programů po společné institucionální financování.

Po smršti prvního půlroku ve funkci rektorky byste se chtěla vrátit k výuce mediků. Na základě svých zkušeností, jací lékaři z nich podle vás dnes rostou?

Mám tendenci vidět vždy sklenici spíš poloplnou než poloprázdnou. Proto mě velmi těší, že covidová doba přivedla celou řadu našich studentů k vlastní aktivitě a dobrovolnictví. Mohli by tudíž být na krizové situace lépe připraveni. Kdybych měla tendenci vidět sklenici poloprázdnou, nešlo by si nevšimnout, že někteří studenti nezískali během covidu-19 některé praktické dovednosti. Bude nyní záležet na každém z nich, aby si uvědomili, kde je v jejich profesním růstu tzv. „tlačí bota“. A pro zlepšení znalostí využili příležitosti, které během studia na lékařských fakultách mají. Nebyla ale zasažena pouze výuka. Řada studentů pocítila během karantén dopady na své duševní zdraví a vyhledávali pomoc, kterou jim v tomto ohledu nabízí UK Point.

V jaké je nyní fázi vznikající post univerzitního ombudsmana?

Máme návrh kompetencí a činností, kterým by se měl věnovat. Do poloviny dubna byly tyto činnosti k připomínkování na jednotlivých fakultách. Nyní vznikne předpis, opatření rektorky, které dá postu ombudsmana reálný rámec. Poté bude vypsáno výběrové řízení na toto místo.

Je záměr, aby takový post vznikl na jednotlivých fakultách?

Naopak. Chceme, aby univerzitní ombudsman fungoval pro všechny fakulty, které takový post neustavily. Některé jej sice už mají, například Právnická fakulta, ale univerzitní ombudsman by tu měl být pro všechny, měl by působit „nadfakultně“. Bude pro něj důležité mít na fakultách kontaktní bod, například studijní proděkany, ale požadavek na ombudsmana pro každou fakultu nevznikne.

Jako rektorka UK máte nyní více možností přiblížit veřejnosti také téma své odborné práce. Chystáte se na nějakou osvětovou inciativu v oblasti reprodukční medicíny?

Tímto směrem vůbec neuvažuji. Rektorka je tu proto, aby reprezentovala celou univerzitu. Svůj obor by zviditelňovat neměla.

Rozhodujete za 17 fakult, tisíce zaměstnanců a desetitisíce studentů. Jsou případy, kdy máte právo veta? A kdo je ve sporných situacích vaším rádcem?

Právo veta v řadě věcí mám. Mými nejbližšími rádci je šest prorektorů a dvě prorektorky a další členky a členové z mého kolegia. Ale nesmím zapomenout na nejvyšší rozhodující orgán, kterým je Akademický senát UK.

Radíte se i se členy své rodiny?

Ano, lidské příběhy se příliš nemění. V některých ohledech nyní řešíme stejné starosti, jaké dopadaly na naše rodiče, a je také dobré, když naše řešení sdílíme s dětmi. Mám dvě dcery, hodného manžela, ale také maminku; všichni ode mě slyší o tom, co se na univerzitě děje, a já si zase ráda poslechnu jejich názory.

Kde byste studovala, kdybyste si mohla vybrat z dnešní nabídky vysokých škol? Bylo by to v ČR nebo v zahraničí?

Určitě bych studovala tady, neměnila bych. Jsem přesvědčená, že studium na UK je tak kvalitní, že i dnes láká ty nejšikovnější středoškolské studenty. Přestože řada z nich studium v zahraničí volí, ze srdce svým dcerám přeju studium na UK. Je to skvělá volba. Navíc, pokud je láká zahraničí, máme velkou výhodu, že UK patří v Evropě mezi deset nejaktivnějších univerzit v programu Erasmus. Pokud jste v jakémkoli bakalářském nebo magisterském studiu, pravděpodobnost, že se s Erasmem dostanete kdekoli po Evropě nebo i po světě, je opravdu vysoká. UK by z mého pohledu měla být první volbou i pro ty nejlepší středoškolské studenty.

Pokud byste si mohla vybrat zahraniční pracoviště, kam byste vyjela stážovat?

Rok jsem působila v massachusettské všeobecné nemocnici v laboratoři reprodukční endokrinologie. Tam bych se vrátila. Potěšilo by mě stát s mými tamějšími kolegy u jednoho laboratorního stolu. Na druhou stranu je pak stejně velké potěšení vídat tyto kolegy tady na UK, kam řada z nich přijíždí přednášet.

Jaký jiný obor než váš stávající by připadal v úvahu, kdybyste si mohla znovu vybrat?

Zase bych volila medicínu a obor gynekologie a porodnictví. Roky, které jsem trávila na porodních sálech, byly pracovně jedny z nejšťastnějších let v mém životě. Jiný obor bych si nevybrala, protože medicína pro mě v pracovním životě znamená nejvíc.

Kromě (ustupující) covidové krize provází počátek volebního období nové rektorky Univerzity Karlovy profesorky Mileny Králíčkové válečný konflikt na Ukrajině a aktivizace podpory zasaženého studentstva a ukrajinské akademické obce. Přestože některé oblasti musely na čas ustoupit do pozadí, většina univerzitních témat, jako je vznik nového studentského informačního systému, výstavba Kampusu Albertov, podpora rovných příležitostí nebo příprava postu univerzitního ombudsmana, se nemohla zastavit ani na den.

Univerzitu vidíte pod drobnohledem od roku 2014, kdy jste se stala prorektorkou pro studijní záležitosti. Co je nyní žhavým želízkem, které je z vašeho pohledu nejdůležitější kout?

UK je živý organismus, který se nikdy nemůže zastavit. Od prvního dne mého úřadování je žhavých želízek několik. Velice rychle jsme museli dokončit velké projekty Národního plánu obnovy, které se týkaly vědecké spolupráce napříč celou řadou fakult. Musíme také pokračovat v přípravě výstavby velkých infrastrukturních staveb. Čili témat a procesů, které se nemohou zastavit ani na jediný den, je na univerzitě opravdu velmi mnoho.

Po svých předchůdcích jste zdědila mnohaletý projekt Kampus Albertov a výstavbu budov Biocentrum a Globcentrum. Jaký je stávající vývoj? V kuloárech se hovoří o tom, že se Globcentrum stavět nebude.

V připravované výzvě Národního plánu obnovy je projekt Biocentra již připraven, projekt Globcentra konkrétní zdroj financování v tento okamžik ještě nemá. Nicméně je ve strategickém plánu a my budeme usilovat o to, abychom prostředky na Globcentrum získali co nejdříve. Je mi jasné, že stavět po etapách je daleko náročnější. Univerzitní kampusy v Plzni a Hradci Králové takto vznikaly a musíme počítat s tím, že to pravděpodobně bude i naše cesta. Věřím ale, že to zvládneme.

Jednou z vašich priorit je elektronizace. Naši studenti netrpělivě vyhlíží nový studentský informační systém, kdy ho můžeme očekávat?

Rok 2022 je pro nový SIS fází přípravy. Nyní vytváříme technickou platformu a architekturu jednotlivých modulů, ty budou realizovány od roku 2023. Prioritní jsou pro nás ty, které se budou týkat zápisu předmětů, žádostí studentů o ubytovací a sociální stipendia a dalších. Budeme postupovat modul po modulu.

Bude součástí nového SIS i aplikace?

Víme, že studenti o to velmi usilují. Ano, je připravována i dostupnost z mobilních zařízení.

Nastoupila jste do funkce v době covidové krize a války na Ukrajině. Které věci kvůli tomu musely ustoupit do pozadí?

Válka na Ukrajině nám přinesla velkou nálož práce. Od prvních dnů jsme se soustředili na podporu našich stávajících studentů, kteří se třeba ze dne na den ocitli zcela bez prostředků. Zároveň jsme nastavovali rámec jasných pravidel, například algoritmus, jak pomáhat přicházejícím ukrajinským studentům nebo ukrajinským akademičkám a akademikům. Máte pravdu, že do pozadí musela ustoupit na určitý čas například práce, kterou jsme chtěli věnovat zjednodušení a zkvalitnění péče o přicházející zahraniční akademiky. Což má v současnosti, kromě Staff Welcome Centre, částečně v gesci i zahraniční odbor. Všichni tito zaměstnanci napřeli síly zejména do pomoci ukrajinským studentům. Tuto aktivitu jsme tedy sice museli na pár týdnu pozastavit, nyní už se jí ale opět plně věnujeme.

Jakou pomoc tedy nyní lidem z Ukrajiny univerzita nabízí?

Cílových skupin, kterým teď musíme pomáhat, je opravdu hodně. Jak už jsem zmínila, pomoc směřujeme k našim stávajícím ukrajinským studentům, protože někteří z nich jsou nyní akutně v tíživé sociální situaci. Další oblast podpory směřované na přicházející studenty z Ukrajiny je možnost stážovat jako „free mover“ v probíhajících studijních programech. Zároveň se tito studenti začínají učit česky, protože většina z nich bude nejspíše směřovat do českých studijních programů. Pomáháme také zahraničním akademičkám, které mnohdy přicházejí s dětmi. Na koleji Větrník máme v současné době téměř 400 ukrajinských uprchlíků, většinou matek a dětí. Na místě je tam pro ně připravena humanitární pomoc včetně výuky češtiny, která se momentálně odehrává v Kampusu Hybernská. Zde je k výuce češtiny dospělých připraven i koutek pro děti. A čeština se intenzivně vyučuje i na Ústavu jazykové odborné přípravy, kde také velmi rychle připravili jak výuku češtiny, tak související péči o malé děti. Jsem hrdá, že se celá řada našich studentů zapojila jako dobrovolníci, ať už v těchto zařízeních, nebo například v Kongresovém centru či na Hlavním nádraží v Praze.

Jak jsou na univerzitě zaměstnávány zmíněné akademičky?

Několik akademiček a akademiků z Ukrajiny jsme zaměstnali například na Lékařské fakultě v Plzni, na Matematicko- -fyzikální či Přírodovědecké fakultě. Většina z nich ale uvádí, že se po konci války budou chtít vrátit na Ukrajinu. Rektorát nyní finančně přispívá fakultám, které akademiky zaměstnávají – hradí část nákladů na jejich úvazek. Nabízíme měsíční podporu 15 tisíc korun pro každého akademika či akademičku, které fakulta zaměstná. Tato podpora je plánována na tři až devět měsíců, maximálně do konce roku 2022. Zatímco stážujícím ukrajinským studentům přispívá stejnou částkou MŠMT, prostředky na částečnou úhradu úvazků zaměstnankyň a zaměstnanců z Ukrajiny hradí z vlastních prostředků univerzita.

Ve volebním programu jste zmiňovala nutnost rovných příležitostí. Jste spíše pro kvóty, nebo méně striktní formu podpory? Jak je na tom v tomto ohledu UK, existuje analýza?

Během svého působení ve funkci neplánuji na univerzitě prosazování kvót. Sice celá řada analýz prokázala, že v určitých případech mohou fungovat, nejsem ale zastánkyní posunů v oblasti rovných příležitostí tímto způsobem. Nyní na univerzitě vzniká efektivní, konkrétní a konstruktivní plán rovných příležitostí. Dokument již schválil Akademický senát UK. Vzniká Rada pro rovné příležitosti, složená ze zástupců všech fakult, která bude sledovat jeho zavedení do praxe. Plánu předcházela analýza, která také vzešla z dat fakult a sloužila jako podklad pro plán rovných příležitostí. Týkala se například i mzdové politiky pracovišť a dalších aspektů.

A jak tedy analýza dopadla?

Na některých fakultách neplatí rovnost. Bohužel na celé řadě našich fakult stále existuje „pay gap“ – rozdíl mezi finančním oceňováním žen a mužů. To je rozhodně jedna z věcí, na kterou bychom se měli zaměřit. Analýzy ukázaly, že problémy pro rodiče začínají už v průběhu studia, kdy se například jako doktorandi potýkají s problémy spojenými s rodičovstvím. Musíme se soustředit na to, abychom od začátku jejich vědecké kariéry umožňovali rodičům snazší návrat z rodičovské dovolené, což se opravdu netýká pouze žen, ale rodičů obecně. Měli bychom dosáhnout toho, aby rodičovství nebylo komplikací v žádné fázi vědecké kariéry. Výrazně je to vidět u postdoktorandek. Po získání titulu Ph.D. jim rodičovství často zamezuje realizovat velmi kýžený pobyt v zahraničí. I toto bychom se měli snažit vyrovnávat a nabízet jim vhodné příležitosti.

Vyšla z dat souvislost mezi rovnými příležitostmi a některými obory?

Po oborech paušalizovat nelze. Vždy záleží na konkrétním pracovišti a vedoucím, zda umožní částečné úvazky, jaké vytvoří doktorandce, postdoktorandce nebo mladé docentce podmínky. Každopádně jsou nyní čísla jednoznačná. Máme na univerzitě o trochu více studentek než studentů, u doktorandů a doktorandek je to vyrovnané. Pokud se ale díváme na počty docentů a docentek nebo profesorů a profesorek, tam už se nůžky mezi počtem mužů a žen rozevírají. Určitě proto musíme prosadit podmínky, které vědkyním umožní snáze jít jejich vědeckou cestou.

Mohla byste zmínit konkrétní body zmíněného plánu rovných příležitostí?

Jde o úkony, které by měla jednak realizovat vlastní pracoviště – sem patří například umožňování částečných úvazků, až po kroky realizované vedením fakult či univerzity. K těmto patří například zohledňování rovnosti v zastoupení mužů a žen ve složení jednotlivých odborných komisí, „boardů“ a výborů.

Lékařské fakulty vítají, že jako nová rektorka máte s ohledem na svou odbornost velmi podrobný vhled do medicínského vysokého školství. Kam a v čem by se pod vaším vedením měly lékařské fakulty posunout?

 Naše lékařské fakulty mají skvělá vedení a každá fakulta má své specifické cíle. Pokud bych měla říct jednoho společného jmenovatele požadovaného úsilí, moc bych si přála, abychom posilovali praktickou výuku a zapojovali ji od nejnižších ročníků. Vidím, že se každá fakulta o toto snaží, i když každá trochu jiným způsobem. Ať už jde o výuku na simulátorech či jinak, praktická výuka má ve výuce lékařství své zásadní místo, stejně jako třeba na přírodovědných fakultách.

Vedle výuky je pilířem lékařských fakult jejich vědecká úloha. Podle některých zahraničních odborníků je biomedicínská věda na UK mezi pěti lékařskými fakultami zbytečně roztříštěna, vnímáte to také touto optikou?

Každá spolupráce mezi našimi lékařskými fakultami je určitě přínosná a chci ji podporovat. Za tímto účelem minulé vedení připravilo systém Cooperatio, který se letos rozběhl. Bohužel si vůbec nejsem jistá, byť to tak bylo míněno, že dopad tohoto programu bude zlepšení spolupráce napříč fakultami. I proto Cooperatio na konci roku 2022 vyhodnotíme a uvidíme, zda se tento účel naplňuje, zda mechanismy fungují, případně jak ty méně funkční doladit. Cooperatio, kromě toho, že by mělo sblížit jednotlivé týmy mezi fakultami, by mělo nastavit také prostředí pro oborové hodnocení vědy. Do budoucna ale spolupráce napříč lékařskými fakultami určitě musí být podporována, spojování nese své ovoce od doktorských studijních programů po společné institucionální financování.

Po smršti prvního půlroku ve funkci rektorky byste se chtěla vrátit k výuce mediků. Na základě svých zkušeností, jací lékaři z nich podle vás dnes rostou?

Mám tendenci vidět vždy sklenici spíš poloplnou než poloprázdnou. Proto mě velmi těší, že covidová doba přivedla celou řadu našich studentů k vlastní aktivitě a dobrovolnictví. Mohli by tudíž být na krizové situace lépe připraveni. Kdybych měla tendenci vidět sklenici poloprázdnou, nešlo by si nevšimnout, že někteří studenti nezískali během covidu-19 některé praktické dovednosti. Bude nyní záležet na každém z nich, aby si uvědomili, kde je v jejich profesním růstu tzv. „tlačí bota“. A pro zlepšení znalostí využili příležitosti, které během studia na lékařských fakultách mají. Nebyla ale zasažena pouze výuka. Řada studentů pocítila během karantén dopady na své duševní zdraví a vyhledávali pomoc, kterou jim v tomto ohledu nabízí UK Point.

V jaké je nyní fázi vznikající post univerzitního ombudsmana?

Máme návrh kompetencí a činností, kterým by se měl věnovat. Do poloviny dubna byly tyto činnosti k připomínkování na jednotlivých fakultách. Nyní vznikne předpis, opatření rektorky, které dá postu ombudsmana reálný rámec. Poté bude vypsáno výběrové řízení na toto místo.

Je záměr, aby takový post vznikl na jednotlivých fakultách?

Naopak. Chceme, aby univerzitní ombudsman fungoval pro všechny fakulty, které takový post neustavily. Některé jej sice už mají, například Právnická fakulta, ale univerzitní ombudsman by tu měl být pro všechny, měl by působit „nadfakultně“. Bude pro něj důležité mít na fakultách kontaktní bod, například studijní proděkany, ale požadavek na ombudsmana pro každou fakultu nevznikne.

Jako rektorka UK máte nyní více možností přiblížit veřejnosti také téma své odborné práce. Chystáte se na nějakou osvětovou inciativu v oblasti reprodukční medicíny?

Tímto směrem vůbec neuvažuji. Rektorka je tu proto, aby reprezentovala celou univerzitu. Svůj obor by zviditelňovat neměla.

Rozhodujete za 17 fakult, tisíce zaměstnanců a desetitisíce studentů. Jsou případy, kdy máte právo veta? A kdo je ve sporných situacích vaším rádcem?

Právo veta v řadě věcí mám. Mými nejbližšími rádci je šest prorektorů a dvě prorektorky a další členky a členové z mého kolegia. Ale nesmím zapomenout na nejvyšší rozhodující orgán, kterým je Akademický senát UK.

Radíte se i se členy své rodiny?

Ano, lidské příběhy se příliš nemění. V některých ohledech nyní řešíme stejné starosti, jaké dopadaly na naše rodiče, a je také dobré, když naše řešení sdílíme s dětmi. Mám dvě dcery, hodného manžela, ale také maminku; všichni ode mě slyší o tom, co se na univerzitě děje, a já si zase ráda poslechnu jejich názory.

Kde byste studovala, kdybyste si mohla vybrat z dnešní nabídky vysokých škol? Bylo by to v ČR nebo v zahraničí?

Určitě bych studovala tady, neměnila bych. Jsem přesvědčená, že studium na UK je tak kvalitní, že i dnes láká ty nejšikovnější středoškolské studenty. Přestože řada z nich studium v zahraničí volí, ze srdce svým dcerám přeju studium na UK. Je to skvělá volba. Navíc, pokud je láká zahraničí, máme velkou výhodu, že UK patří v Evropě mezi deset nejaktivnějších univerzit v programu Erasmus. Pokud jste v jakémkoli bakalářském nebo magisterském studiu, pravděpodobnost, že se s Erasmem dostanete kdekoli po Evropě nebo i po světě, je opravdu vysoká. UK by z mého pohledu měla být první volbou i pro ty nejlepší středoškolské studenty.

Pokud byste si mohla vybrat zahraniční pracoviště, kam byste vyjela stážovat?

Rok jsem působila v massachusettské všeobecné nemocnici v laboratoři reprodukční endokrinologie. Tam bych se vrátila. Potěšilo by mě stát s mými tamějšími kolegy u jednoho laboratorního stolu. Na druhou stranu je pak stejně velké potěšení vídat tyto kolegy tady na UK, kam řada z nich přijíždí přednášet.

Jaký jiný obor než váš stávající by připadal v úvahu, kdybyste si mohla znovu vybrat?

Zase bych volila medicínu a obor gynekologie a porodnictví. Roky, které jsem trávila na porodních sálech, byly pracovně jedny z nejšťastnějších let v mém životě. Jiný obor bych si nevybrala, protože medicína pro mě v pracovním životě znamená nejvíc.

Kromě (ustupující) covidové krize provází počátek volebního období nové rektorky Univerzity Karlovy profesorky Mileny Králíčkové válečný konflikt na Ukrajině a aktivizace podpory zasaženého studentstva a ukrajinské akademické obce. Přestože některé oblasti musely na čas ustoupit do pozadí, většina univerzitních témat, jako je vznik nového studentského informačního systému, výstavba Kampusu Albertov, podpora rovných příležitostí nebo příprava postu univerzitního ombudsmana, se nemohla zastavit ani na den.

Univerzitu vidíte pod drobnohledem od roku 2014, kdy jste se stala prorektorkou pro studijní záležitosti. Co je nyní žhavým želízkem, které je z vašeho pohledu nejdůležitější kout?

UK je živý organismus, který se nikdy nemůže zastavit. Od prvního dne mého úřadování je žhavých želízek několik. Velice rychle jsme museli dokončit velké projekty Národního plánu obnovy, které se týkaly vědecké spolupráce napříč celou řadou fakult. Musíme také pokračovat v přípravě výstavby velkých infrastrukturních staveb. Čili témat a procesů, které se nemohou zastavit ani na jediný den, je na univerzitě opravdu velmi mnoho.

Po svých předchůdcích jste zdědila mnohaletý projekt Kampus Albertov a výstavbu budov Biocentrum a Globcentrum. Jaký je stávající vývoj? V kuloárech se hovoří o tom, že se Globcentrum stavět nebude.

V připravované výzvě Národního plánu obnovy je projekt Biocentra již připraven, projekt Globcentra konkrétní zdroj financování v tento okamžik ještě nemá. Nicméně je ve strategickém plánu a my budeme usilovat o to, abychom prostředky na Globcentrum získali co nejdříve. Je mi jasné, že stavět po etapách je daleko náročnější. Univerzitní kampusy v Plzni a Hradci Králové takto vznikaly a musíme počítat s tím, že to pravděpodobně bude i naše cesta. Věřím ale, že to zvládneme.

Jednou z vašich priorit je elektronizace. Naši studenti netrpělivě vyhlíží nový studentský informační systém, kdy ho můžeme očekávat?

Rok 2022 je pro nový SIS fází přípravy. Nyní vytváříme technickou platformu a architekturu jednotlivých modulů, ty budou realizovány od roku 2023. Prioritní jsou pro nás ty, které se budou týkat zápisu předmětů, žádostí studentů o ubytovací a sociální stipendia a dalších. Budeme postupovat modul po modulu.

Bude součástí nového SIS i aplikace?

Víme, že studenti o to velmi usilují. Ano, je připravována i dostupnost z mobilních zařízení.

Nastoupila jste do funkce v době covidové krize a války na Ukrajině. Které věci kvůli tomu musely ustoupit do pozadí?

Válka na Ukrajině nám přinesla velkou nálož práce. Od prvních dnů jsme se soustředili na podporu našich stávajících studentů, kteří se třeba ze dne na den ocitli zcela bez prostředků. Zároveň jsme nastavovali rámec jasných pravidel, například algoritmus, jak pomáhat přicházejícím ukrajinským studentům nebo ukrajinským akademičkám a akademikům. Máte pravdu, že do pozadí musela ustoupit na určitý čas například práce, kterou jsme chtěli věnovat zjednodušení a zkvalitnění péče o přicházející zahraniční akademiky. Což má v současnosti, kromě Staff Welcome Centre, částečně v gesci i zahraniční odbor. Všichni tito zaměstnanci napřeli síly zejména do pomoci ukrajinským studentům. Tuto aktivitu jsme tedy sice museli na pár týdnu pozastavit, nyní už se jí ale opět plně věnujeme.

Jakou pomoc tedy nyní lidem z Ukrajiny univerzita nabízí?

Cílových skupin, kterým teď musíme pomáhat, je opravdu hodně. Jak už jsem zmínila, pomoc směřujeme k našim stávajícím ukrajinským studentům, protože někteří z nich jsou nyní akutně v tíživé sociální situaci. Další oblast podpory směřované na přicházející studenty z Ukrajiny je možnost stážovat jako „free mover“ v probíhajících studijních programech. Zároveň se tito studenti začínají učit česky, protože většina z nich bude nejspíše směřovat do českých studijních programů. Pomáháme také zahraničním akademičkám, které mnohdy přicházejí s dětmi. Na koleji Větrník máme v současné době téměř 400 ukrajinských uprchlíků, většinou matek a dětí. Na místě je tam pro ně připravena humanitární pomoc včetně výuky češtiny, která se momentálně odehrává v Kampusu Hybernská. Zde je k výuce češtiny dospělých připraven i koutek pro děti. A čeština se intenzivně vyučuje i na Ústavu jazykové odborné přípravy, kde také velmi rychle připravili jak výuku češtiny, tak související péči o malé děti. Jsem hrdá, že se celá řada našich studentů zapojila jako dobrovolníci, ať už v těchto zařízeních, nebo například v Kongresovém centru či na Hlavním nádraží v Praze.

Jak jsou na univerzitě zaměstnávány zmíněné akademičky?

Několik akademiček a akademiků z Ukrajiny jsme zaměstnali například na Lékařské fakultě v Plzni, na Matematicko- -fyzikální či Přírodovědecké fakultě. Většina z nich ale uvádí, že se po konci války budou chtít vrátit na Ukrajinu. Rektorát nyní finančně přispívá fakultám, které akademiky zaměstnávají – hradí část nákladů na jejich úvazek. Nabízíme měsíční podporu 15 tisíc korun pro každého akademika či akademičku, které fakulta zaměstná. Tato podpora je plánována na tři až devět měsíců, maximálně do konce roku 2022. Zatímco stážujícím ukrajinským studentům přispívá stejnou částkou MŠMT, prostředky na částečnou úhradu úvazků zaměstnankyň a zaměstnanců z Ukrajiny hradí z vlastních prostředků univerzita.

Ve volebním programu jste zmiňovala nutnost rovných příležitostí. Jste spíše pro kvóty, nebo méně striktní formu podpory? Jak je na tom v tomto ohledu UK, existuje analýza?

Během svého působení ve funkci neplánuji na univerzitě prosazování kvót. Sice celá řada analýz prokázala, že v určitých případech mohou fungovat, nejsem ale zastánkyní posunů v oblasti rovných příležitostí tímto způsobem. Nyní na univerzitě vzniká efektivní, konkrétní a konstruktivní plán rovných příležitostí. Dokument již schválil Akademický senát UK. Vzniká Rada pro rovné příležitosti, složená ze zástupců všech fakult, která bude sledovat jeho zavedení do praxe. Plánu předcházela analýza, která také vzešla z dat fakult a sloužila jako podklad pro plán rovných příležitostí. Týkala se například i mzdové politiky pracovišť a dalších aspektů.

A jak tedy analýza dopadla?

Na některých fakultách neplatí rovnost. Bohužel na celé řadě našich fakult stále existuje „pay gap“ – rozdíl mezi finančním oceňováním žen a mužů. To je rozhodně jedna z věcí, na kterou bychom se měli zaměřit. Analýzy ukázaly, že problémy pro rodiče začínají už v průběhu studia, kdy se například jako doktorandi potýkají s problémy spojenými s rodičovstvím. Musíme se soustředit na to, abychom od začátku jejich vědecké kariéry umožňovali rodičům snazší návrat z rodičovské dovolené, což se opravdu netýká pouze žen, ale rodičů obecně. Měli bychom dosáhnout toho, aby rodičovství nebylo komplikací v žádné fázi vědecké kariéry. Výrazně je to vidět u postdoktorandek. Po získání titulu Ph.D. jim rodičovství často zamezuje realizovat velmi kýžený pobyt v zahraničí. I toto bychom se měli snažit vyrovnávat a nabízet jim vhodné příležitosti.

Vyšla z dat souvislost mezi rovnými příležitostmi a některými obory?

Po oborech paušalizovat nelze. Vždy záleží na konkrétním pracovišti a vedoucím, zda umožní částečné úvazky, jaké vytvoří doktorandce, postdoktorandce nebo mladé docentce podmínky. Každopádně jsou nyní čísla jednoznačná. Máme na univerzitě o trochu více studentek než studentů, u doktorandů a doktorandek je to vyrovnané. Pokud se ale díváme na počty docentů a docentek nebo profesorů a profesorek, tam už se nůžky mezi počtem mužů a žen rozevírají. Určitě proto musíme prosadit podmínky, které vědkyním umožní snáze jít jejich vědeckou cestou.

Mohla byste zmínit konkrétní body zmíněného plánu rovných příležitostí?

Jde o úkony, které by měla jednak realizovat vlastní pracoviště – sem patří například umožňování částečných úvazků, až po kroky realizované vedením fakult či univerzity. K těmto patří například zohledňování rovnosti v zastoupení mužů a žen ve složení jednotlivých odborných komisí, „boardů“ a výborů.

Lékařské fakulty vítají, že jako nová rektorka máte s ohledem na svou odbornost velmi podrobný vhled do medicínského vysokého školství. Kam a v čem by se pod vaším vedením měly lékařské fakulty posunout?

 Naše lékařské fakulty mají skvělá vedení a každá fakulta má své specifické cíle. Pokud bych měla říct jednoho společného jmenovatele požadovaného úsilí, moc bych si přála, abychom posilovali praktickou výuku a zapojovali ji od nejnižších ročníků. Vidím, že se každá fakulta o toto snaží, i když každá trochu jiným způsobem. Ať už jde o výuku na simulátorech či jinak, praktická výuka má ve výuce lékařství své zásadní místo, stejně jako třeba na přírodovědných fakultách.

Vedle výuky je pilířem lékařských fakult jejich vědecká úloha. Podle některých zahraničních odborníků je biomedicínská věda na UK mezi pěti lékařskými fakultami zbytečně roztříštěna, vnímáte to také touto optikou?

Každá spolupráce mezi našimi lékařskými fakultami je určitě přínosná a chci ji podporovat. Za tímto účelem minulé vedení připravilo systém Cooperatio, který se letos rozběhl. Bohužel si vůbec nejsem jistá, byť to tak bylo míněno, že dopad tohoto programu bude zlepšení spolupráce napříč fakultami. I proto Cooperatio na konci roku 2022 vyhodnotíme a uvidíme, zda se tento účel naplňuje, zda mechanismy fungují, případně jak ty méně funkční doladit. Cooperatio, kromě toho, že by mělo sblížit jednotlivé týmy mezi fakultami, by mělo nastavit také prostředí pro oborové hodnocení vědy. Do budoucna ale spolupráce napříč lékařskými fakultami určitě musí být podporována, spojování nese své ovoce od doktorských studijních programů po společné institucionální financování.

Po smršti prvního půlroku ve funkci rektorky byste se chtěla vrátit k výuce mediků. Na základě svých zkušeností, jací lékaři z nich podle vás dnes rostou?

Mám tendenci vidět vždy sklenici spíš poloplnou než poloprázdnou. Proto mě velmi těší, že covidová doba přivedla celou řadu našich studentů k vlastní aktivitě a dobrovolnictví. Mohli by tudíž být na krizové situace lépe připraveni. Kdybych měla tendenci vidět sklenici poloprázdnou, nešlo by si nevšimnout, že někteří studenti nezískali během covidu-19 některé praktické dovednosti. Bude nyní záležet na každém z nich, aby si uvědomili, kde je v jejich profesním růstu tzv. „tlačí bota“. A pro zlepšení znalostí využili příležitosti, které během studia na lékařských fakultách mají. Nebyla ale zasažena pouze výuka. Řada studentů pocítila během karantén dopady na své duševní zdraví a vyhledávali pomoc, kterou jim v tomto ohledu nabízí UK Point.

V jaké je nyní fázi vznikající post univerzitního ombudsmana?

Máme návrh kompetencí a činností, kterým by se měl věnovat. Do poloviny dubna byly tyto činnosti k připomínkování na jednotlivých fakultách. Nyní vznikne předpis, opatření rektorky, které dá postu ombudsmana reálný rámec. Poté bude vypsáno výběrové řízení na toto místo.

Je záměr, aby takový post vznikl na jednotlivých fakultách?

Naopak. Chceme, aby univerzitní ombudsman fungoval pro všechny fakulty, které takový post neustavily. Některé jej sice už mají, například Právnická fakulta, ale univerzitní ombudsman by tu měl být pro všechny, měl by působit „nadfakultně“. Bude pro něj důležité mít na fakultách kontaktní bod, například studijní proděkany, ale požadavek na ombudsmana pro každou fakultu nevznikne.

Jako rektorka UK máte nyní více možností přiblížit veřejnosti také téma své odborné práce. Chystáte se na nějakou osvětovou inciativu v oblasti reprodukční medicíny?

Tímto směrem vůbec neuvažuji. Rektorka je tu proto, aby reprezentovala celou univerzitu. Svůj obor by zviditelňovat neměla.

Rozhodujete za 17 fakult, tisíce zaměstnanců a desetitisíce studentů. Jsou případy, kdy máte právo veta? A kdo je ve sporných situacích vaším rádcem?

Právo veta v řadě věcí mám. Mými nejbližšími rádci je šest prorektorů a dvě prorektorky a další členky a členové z mého kolegia. Ale nesmím zapomenout na nejvyšší rozhodující orgán, kterým je Akademický senát UK.

Radíte se i se členy své rodiny?

Ano, lidské příběhy se příliš nemění. V některých ohledech nyní řešíme stejné starosti, jaké dopadaly na naše rodiče, a je také dobré, když naše řešení sdílíme s dětmi. Mám dvě dcery, hodného manžela, ale také maminku; všichni ode mě slyší o tom, co se na univerzitě děje, a já si zase ráda poslechnu jejich názory.

Kde byste studovala, kdybyste si mohla vybrat z dnešní nabídky vysokých škol? Bylo by to v ČR nebo v zahraničí?

Určitě bych studovala tady, neměnila bych. Jsem přesvědčená, že studium na UK je tak kvalitní, že i dnes láká ty nejšikovnější středoškolské studenty. Přestože řada z nich studium v zahraničí volí, ze srdce svým dcerám přeju studium na UK. Je to skvělá volba. Navíc, pokud je láká zahraničí, máme velkou výhodu, že UK patří v Evropě mezi deset nejaktivnějších univerzit v programu Erasmus. Pokud jste v jakémkoli bakalářském nebo magisterském studiu, pravděpodobnost, že se s Erasmem dostanete kdekoli po Evropě nebo i po světě, je opravdu vysoká. UK by z mého pohledu měla být první volbou i pro ty nejlepší středoškolské studenty.

Pokud byste si mohla vybrat zahraniční pracoviště, kam byste vyjela stážovat?

Rok jsem působila v massachusettské všeobecné nemocnici v laboratoři reprodukční endokrinologie. Tam bych se vrátila. Potěšilo by mě stát s mými tamějšími kolegy u jednoho laboratorního stolu. Na druhou stranu je pak stejně velké potěšení vídat tyto kolegy tady na UK, kam řada z nich přijíždí přednášet.

Jaký jiný obor než váš stávající by připadal v úvahu, kdybyste si mohla znovu vybrat?

Zase bych volila medicínu a obor gynekologie a porodnictví. Roky, které jsem trávila na porodních sálech, byly pracovně jedny z nejšťastnějších let v mém životě. Jiný obor bych si nevybrala, protože medicína pro mě v pracovním životě znamená nejvíc.

Kromě (ustupující) covidové krize provází počátek volebního období nové rektorky Univerzity Karlovy profesorky Mileny Králíčkové válečný konflikt na Ukrajině a aktivizace podpory zasaženého studentstva a ukrajinské akademické obce. Přestože některé oblasti musely na čas ustoupit do pozadí, většina univerzitních témat, jako je vznik nového studentského informačního systému, výstavba Kampusu Albertov, podpora rovných příležitostí nebo příprava postu univerzitního ombudsmana, se nemohla zastavit ani na den.

Univerzitu vidíte pod drobnohledem od roku 2014, kdy jste se stala prorektorkou pro studijní záležitosti. Co je nyní žhavým želízkem, které je z vašeho pohledu nejdůležitější kout?

UK je živý organismus, který se nikdy nemůže zastavit. Od prvního dne mého úřadování je žhavých želízek několik. Velice rychle jsme museli dokončit velké projekty Národního plánu obnovy, které se týkaly vědecké spolupráce napříč celou řadou fakult. Musíme také pokračovat v přípravě výstavby velkých infrastrukturních staveb. Čili témat a procesů, které se nemohou zastavit ani na jediný den, je na univerzitě opravdu velmi mnoho.

Po svých předchůdcích jste zdědila mnohaletý projekt Kampus Albertov a výstavbu budov Biocentrum a Globcentrum. Jaký je stávající vývoj? V kuloárech se hovoří o tom, že se Globcentrum stavět nebude.

V připravované výzvě Národního plánu obnovy je projekt Biocentra již připraven, projekt Globcentra konkrétní zdroj financování v tento okamžik ještě nemá. Nicméně je ve strategickém plánu a my budeme usilovat o to, abychom prostředky na Globcentrum získali co nejdříve. Je mi jasné, že stavět po etapách je daleko náročnější. Univerzitní kampusy v Plzni a Hradci Králové takto vznikaly a musíme počítat s tím, že to pravděpodobně bude i naše cesta. Věřím ale, že to zvládneme.

Jednou z vašich priorit je elektronizace. Naši studenti netrpělivě vyhlíží nový studentský informační systém, kdy ho můžeme očekávat?

Rok 2022 je pro nový SIS fází přípravy. Nyní vytváříme technickou platformu a architekturu jednotlivých modulů, ty budou realizovány od roku 2023. Prioritní jsou pro nás ty, které se budou týkat zápisu předmětů, žádostí studentů o ubytovací a sociální stipendia a dalších. Budeme postupovat modul po modulu.

Bude součástí nového SIS i aplikace?

Víme, že studenti o to velmi usilují. Ano, je připravována i dostupnost z mobilních zařízení.

Nastoupila jste do funkce v době covidové krize a války na Ukrajině. Které věci kvůli tomu musely ustoupit do pozadí?

Válka na Ukrajině nám přinesla velkou nálož práce. Od prvních dnů jsme se soustředili na podporu našich stávajících studentů, kteří se třeba ze dne na den ocitli zcela bez prostředků. Zároveň jsme nastavovali rámec jasných pravidel, například algoritmus, jak pomáhat přicházejícím ukrajinským studentům nebo ukrajinským akademičkám a akademikům. Máte pravdu, že do pozadí musela ustoupit na určitý čas například práce, kterou jsme chtěli věnovat zjednodušení a zkvalitnění péče o přicházející zahraniční akademiky. Což má v současnosti, kromě Staff Welcome Centre, částečně v gesci i zahraniční odbor. Všichni tito zaměstnanci napřeli síly zejména do pomoci ukrajinským studentům. Tuto aktivitu jsme tedy sice museli na pár týdnu pozastavit, nyní už se jí ale opět plně věnujeme.

Jakou pomoc tedy nyní lidem z Ukrajiny univerzita nabízí?

Cílových skupin, kterým teď musíme pomáhat, je opravdu hodně. Jak už jsem zmínila, pomoc směřujeme k našim stávajícím ukrajinským studentům, protože někteří z nich jsou nyní akutně v tíživé sociální situaci. Další oblast podpory směřované na přicházející studenty z Ukrajiny je možnost stážovat jako „free mover“ v probíhajících studijních programech. Zároveň se tito studenti začínají učit česky, protože většina z nich bude nejspíše směřovat do českých studijních programů. Pomáháme také zahraničním akademičkám, které mnohdy přicházejí s dětmi. Na koleji Větrník máme v současné době téměř 400 ukrajinských uprchlíků, většinou matek a dětí. Na místě je tam pro ně připravena humanitární pomoc včetně výuky češtiny, která se momentálně odehrává v Kampusu Hybernská. Zde je k výuce češtiny dospělých připraven i koutek pro děti. A čeština se intenzivně vyučuje i na Ústavu jazykové odborné přípravy, kde také velmi rychle připravili jak výuku češtiny, tak související péči o malé děti. Jsem hrdá, že se celá řada našich studentů zapojila jako dobrovolníci, ať už v těchto zařízeních, nebo například v Kongresovém centru či na Hlavním nádraží v Praze.

Jak jsou na univerzitě zaměstnávány zmíněné akademičky?

Několik akademiček a akademiků z Ukrajiny jsme zaměstnali například na Lékařské fakultě v Plzni, na Matematicko- -fyzikální či Přírodovědecké fakultě. Většina z nich ale uvádí, že se po konci války budou chtít vrátit na Ukrajinu. Rektorát nyní finančně přispívá fakultám, které akademiky zaměstnávají – hradí část nákladů na jejich úvazek. Nabízíme měsíční podporu 15 tisíc korun pro každého akademika či akademičku, které fakulta zaměstná. Tato podpora je plánována na tři až devět měsíců, maximálně do konce roku 2022. Zatímco stážujícím ukrajinským studentům přispívá stejnou částkou MŠMT, prostředky na částečnou úhradu úvazků zaměstnankyň a zaměstnanců z Ukrajiny hradí z vlastních prostředků univerzita.

Ve volebním programu jste zmiňovala nutnost rovných příležitostí. Jste spíše pro kvóty, nebo méně striktní formu podpory? Jak je na tom v tomto ohledu UK, existuje analýza?

Během svého působení ve funkci neplánuji na univerzitě prosazování kvót. Sice celá řada analýz prokázala, že v určitých případech mohou fungovat, nejsem ale zastánkyní posunů v oblasti rovných příležitostí tímto způsobem. Nyní na univerzitě vzniká efektivní, konkrétní a konstruktivní plán rovných příležitostí. Dokument již schválil Akademický senát UK. Vzniká Rada pro rovné příležitosti, složená ze zástupců všech fakult, která bude sledovat jeho zavedení do praxe. Plánu předcházela analýza, která také vzešla z dat fakult a sloužila jako podklad pro plán rovných příležitostí. Týkala se například i mzdové politiky pracovišť a dalších aspektů.

A jak tedy analýza dopadla?

Na některých fakultách neplatí rovnost. Bohužel na celé řadě našich fakult stále existuje „pay gap“ – rozdíl mezi finančním oceňováním žen a mužů. To je rozhodně jedna z věcí, na kterou bychom se měli zaměřit. Analýzy ukázaly, že problémy pro rodiče začínají už v průběhu studia, kdy se například jako doktorandi potýkají s problémy spojenými s rodičovstvím. Musíme se soustředit na to, abychom od začátku jejich vědecké kariéry umožňovali rodičům snazší návrat z rodičovské dovolené, což se opravdu netýká pouze žen, ale rodičů obecně. Měli bychom dosáhnout toho, aby rodičovství nebylo komplikací v žádné fázi vědecké kariéry. Výrazně je to vidět u postdoktorandek. Po získání titulu Ph.D. jim rodičovství často zamezuje realizovat velmi kýžený pobyt v zahraničí. I toto bychom se měli snažit vyrovnávat a nabízet jim vhodné příležitosti.

Vyšla z dat souvislost mezi rovnými příležitostmi a některými obory?

Po oborech paušalizovat nelze. Vždy záleží na konkrétním pracovišti a vedoucím, zda umožní částečné úvazky, jaké vytvoří doktorandce, postdoktorandce nebo mladé docentce podmínky. Každopádně jsou nyní čísla jednoznačná. Máme na univerzitě o trochu více studentek než studentů, u doktorandů a doktorandek je to vyrovnané. Pokud se ale díváme na počty docentů a docentek nebo profesorů a profesorek, tam už se nůžky mezi počtem mužů a žen rozevírají. Určitě proto musíme prosadit podmínky, které vědkyním umožní snáze jít jejich vědeckou cestou.

Mohla byste zmínit konkrétní body zmíněného plánu rovných příležitostí?

Jde o úkony, které by měla jednak realizovat vlastní pracoviště – sem patří například umožňování částečných úvazků, až po kroky realizované vedením fakult či univerzity. K těmto patří například zohledňování rovnosti v zastoupení mužů a žen ve složení jednotlivých odborných komisí, „boardů“ a výborů.

Lékařské fakulty vítají, že jako nová rektorka máte s ohledem na svou odbornost velmi podrobný vhled do medicínského vysokého školství. Kam a v čem by se pod vaším vedením měly lékařské fakulty posunout?

 Naše lékařské fakulty mají skvělá vedení a každá fakulta má své specifické cíle. Pokud bych měla říct jednoho společného jmenovatele požadovaného úsilí, moc bych si přála, abychom posilovali praktickou výuku a zapojovali ji od nejnižších ročníků. Vidím, že se každá fakulta o toto snaží, i když každá trochu jiným způsobem. Ať už jde o výuku na simulátorech či jinak, praktická výuka má ve výuce lékařství své zásadní místo, stejně jako třeba na přírodovědných fakultách.

Vedle výuky je pilířem lékařských fakult jejich vědecká úloha. Podle některých zahraničních odborníků je biomedicínská věda na UK mezi pěti lékařskými fakultami zbytečně roztříštěna, vnímáte to také touto optikou?

Každá spolupráce mezi našimi lékařskými fakultami je určitě přínosná a chci ji podporovat. Za tímto účelem minulé vedení připravilo systém Cooperatio, který se letos rozběhl. Bohužel si vůbec nejsem jistá, byť to tak bylo míněno, že dopad tohoto programu bude zlepšení spolupráce napříč fakultami. I proto Cooperatio na konci roku 2022 vyhodnotíme a uvidíme, zda se tento účel naplňuje, zda mechanismy fungují, případně jak ty méně funkční doladit. Cooperatio, kromě toho, že by mělo sblížit jednotlivé týmy mezi fakultami, by mělo nastavit také prostředí pro oborové hodnocení vědy. Do budoucna ale spolupráce napříč lékařskými fakultami určitě musí být podporována, spojování nese své ovoce od doktorských studijních programů po společné institucionální financování.

Po smršti prvního půlroku ve funkci rektorky byste se chtěla vrátit k výuce mediků. Na základě svých zkušeností, jací lékaři z nich podle vás dnes rostou?

Mám tendenci vidět vždy sklenici spíš poloplnou než poloprázdnou. Proto mě velmi těší, že covidová doba přivedla celou řadu našich studentů k vlastní aktivitě a dobrovolnictví. Mohli by tudíž být na krizové situace lépe připraveni. Kdybych měla tendenci vidět sklenici poloprázdnou, nešlo by si nevšimnout, že někteří studenti nezískali během covidu-19 některé praktické dovednosti. Bude nyní záležet na každém z nich, aby si uvědomili, kde je v jejich profesním růstu tzv. „tlačí bota“. A pro zlepšení znalostí využili příležitosti, které během studia na lékařských fakultách mají. Nebyla ale zasažena pouze výuka. Řada studentů pocítila během karantén dopady na své duševní zdraví a vyhledávali pomoc, kterou jim v tomto ohledu nabízí UK Point.

V jaké je nyní fázi vznikající post univerzitního ombudsmana?

Máme návrh kompetencí a činností, kterým by se měl věnovat. Do poloviny dubna byly tyto činnosti k připomínkování na jednotlivých fakultách. Nyní vznikne předpis, opatření rektorky, které dá postu ombudsmana reálný rámec. Poté bude vypsáno výběrové řízení na toto místo.

Je záměr, aby takový post vznikl na jednotlivých fakultách?

Naopak. Chceme, aby univerzitní ombudsman fungoval pro všechny fakulty, které takový post neustavily. Některé jej sice už mají, například Právnická fakulta, ale univerzitní ombudsman by tu měl být pro všechny, měl by působit „nadfakultně“. Bude pro něj důležité mít na fakultách kontaktní bod, například studijní proděkany, ale požadavek na ombudsmana pro každou fakultu nevznikne.

Jako rektorka UK máte nyní více možností přiblížit veřejnosti také téma své odborné práce. Chystáte se na nějakou osvětovou inciativu v oblasti reprodukční medicíny?

Tímto směrem vůbec neuvažuji. Rektorka je tu proto, aby reprezentovala celou univerzitu. Svůj obor by zviditelňovat neměla.

Rozhodujete za 17 fakult, tisíce zaměstnanců a desetitisíce studentů. Jsou případy, kdy máte právo veta? A kdo je ve sporných situacích vaším rádcem?

Právo veta v řadě věcí mám. Mými nejbližšími rádci je šest prorektorů a dvě prorektorky a další členky a členové z mého kolegia. Ale nesmím zapomenout na nejvyšší rozhodující orgán, kterým je Akademický senát UK.

Radíte se i se členy své rodiny?

Ano, lidské příběhy se příliš nemění. V některých ohledech nyní řešíme stejné starosti, jaké dopadaly na naše rodiče, a je také dobré, když naše řešení sdílíme s dětmi. Mám dvě dcery, hodného manžela, ale také maminku; všichni ode mě slyší o tom, co se na univerzitě děje, a já si zase ráda poslechnu jejich názory.

Kde byste studovala, kdybyste si mohla vybrat z dnešní nabídky vysokých škol? Bylo by to v ČR nebo v zahraničí?

Určitě bych studovala tady, neměnila bych. Jsem přesvědčená, že studium na UK je tak kvalitní, že i dnes láká ty nejšikovnější středoškolské studenty. Přestože řada z nich studium v zahraničí volí, ze srdce svým dcerám přeju studium na UK. Je to skvělá volba. Navíc, pokud je láká zahraničí, máme velkou výhodu, že UK patří v Evropě mezi deset nejaktivnějších univerzit v programu Erasmus. Pokud jste v jakémkoli bakalářském nebo magisterském studiu, pravděpodobnost, že se s Erasmem dostanete kdekoli po Evropě nebo i po světě, je opravdu vysoká. UK by z mého pohledu měla být první volbou i pro ty nejlepší středoškolské studenty.

Pokud byste si mohla vybrat zahraniční pracoviště, kam byste vyjela stážovat?

Rok jsem působila v massachusettské všeobecné nemocnici v laboratoři reprodukční endokrinologie. Tam bych se vrátila. Potěšilo by mě stát s mými tamějšími kolegy u jednoho laboratorního stolu. Na druhou stranu je pak stejně velké potěšení vídat tyto kolegy tady na UK, kam řada z nich přijíždí přednášet.

Jaký jiný obor než váš stávající by připadal v úvahu, kdybyste si mohla znovu vybrat?

Zase bych volila medicínu a obor gynekologie a porodnictví. Roky, které jsem trávila na porodních sálech, byly pracovně jedny z nejšťastnějších let v mém životě. Jiný obor bych si nevybrala, protože medicína pro mě v pracovním životě znamená nejvíc.