Do Čech jsem přiletěla z Vietnamu ve 13 letech za lepším vzděláním a životem. Byl pro mě kulturní šok ocitnout se v zemi, kde vám nikdo nerozumí, a vy nerozumíte nikomu. Abych zde mohla studovat, musela jsem jazykovou bariéru překonat a vše rychle dohnat. Člověk se dobře naučí plavat, když je hozen do vody. Zažít něco podobného v jiné zemi, poznat novou kulturu a rychle se naučit novému jazyku bylo pro mě výzvou a super příležitostí.

Zvolila jsem druhé největší město v Německu, kde se lidé zdraví Moin Moin nebo námořnicky Ahoi! – přístav Hamburk, konkrétně Universitätsklinikum Eppendorf. Abych se stačila naučit jazyk a poznat místní kulturu, zvolila jsem pobyt na dva semestry. Díky individuálnímu studijnímu plánu a vstřícnosti našich přednostů nebudu muset prodlužovat studium. Většina předmětů a některé zkoušky mi byly již uznány.

Klinická výuka jako u Dr. House…

Akademický rok je na zdejší univerzitě rozdělen na 3 trimestry. Studenti v klinických letech si vybírají pro každý trimestr tematické bloky, které jsou zakončeny praktickou a písemnou zkouškou. Celý edukační systém má za cíl jediné, a to zanechat hlubší paměťovou stopu důležitých lékařských znalostí použitelných pro budoucí klinickou praxi. Studium je živé a interaktivní. Člověk si nejvíce zapamatuje a naučí se, když učí někoho jiného, nebo o dané problematice otevřeně diskutuje. Přednášky (trvající max. 45 minut) jsou často ve formě kazuistik s dodatky teoretického základu. Důraz je kladen na pochopení souvislostí s klinikou. Studenti se během přednášky odvažují více než u nás přerušovat a dotazovat se. Na konci každé přednášky a semináře je rozdán studentům dotazník o hodnocení kvality výuky.

Klinické semináře z interny ve mně zanechaly asi nejhlubší dojem. Většina mediků jistě zná Dr. House a říká si, že to tak nikde v realitě nemůže fungovat. Vybavuje se vám scéna, kdy Dr. House přichází za svým týmem do lékařského pokoje s deskami se složitým případem, který s plnou vážností rozebírají? Cítila jsem se jako u Dr. House. Vyučující rozdá desky s kazuistikou reálného pacienta z nemocniční databáze.

Z řad studentů se určí moderátor diskuze, který si stoupne k tabuli před ostatní, vypíše hlavní symptomy, s nimiž pacient přichází, a začíná diskuze. Na co je nutné pomýšlet a co hned vyloučit? Na co zaměřit pozornost při fyzikálním vyšetření? Jaká vyšetření první volby indikovat? Jako v každém díle Dr. House i zde padly diagnózy systémový lupus, amyloidóza, intoxikace a tumor. Nad vším má dohled přísedící odborný asistent, který se zapojuje pouze při teoretických nesrovnalostech. Výslednou diagnózu zná jen učitel.

… pevné teoretické základy z naší fakulty

Seminář je rozdělen na několik částí podle chronologického postupu skládání mozaiky výsledné diagnózy. V každé části jsou studentům postupně odhaleny výsledky správně indikovaných vyšetření. Do diskuze jsou zapojeni všichni studenti, i Erasmáci, ke kterým mají vstřícný a mírnější přístup. Přes jazykovou bariéru jsem často znala odpověď na dotazy asistenta, i když mi správné stylistické vyjádření dělalo trochu problém. Šlo zejména o otázky týkající se detailnějších znalostí z patologie, patofyziologie, farmakologie a hlavně eponymat.

Jsem velmi vděčná za pevný teoretický základ nabytý na naší fakultě. Němečtí studenti se učí stejnou látku v poměrně menší hloubce a šíři než u nás. Všimla jsem si, že i jejich učebnice jsou mnohem tenčí. Kniha interny od Herolda (Innere Medizin), ze které se učí většina studentů a kterou mají i sekundáři na oddělení, je tloušťkou podobná knize Vnitřní lékařství od prof. Klenera, avšak ve formátu A5.

Necelý půlrok pobytu v Hamburku mi kromě zlepšení jazykových dovedností dal mnoho. Naučila jsem se německému pořádku a systematičnosti práce, které jsou možná příčinou jejich skvělé organizovanosti v nemocnici, na univerzitě i mimo ni.

Zjistila jsem, že jsem samostatnější – musela jsem se naučit umět hospodařit se stipendiem, které na poměry Hamburku není zas tak štědré, seznamovat se s novými lidmi a dobře s nimi vycházet, protože dobrá komunikace je základem přežití ve velkoměstě. V Hamburku totiž narazíte na lidi z různých koutů světa. Pro vzájemnou komunikaci však není důležité, odkud kdo pochází, ale jakou máme společnou cestu.

Thao Sandy Nguyen, studentka 5. ročníku VL

Do Čech jsem přiletěla z Vietnamu ve 13 letech za lepším vzděláním a životem. Byl pro mě kulturní šok ocitnout se v zemi, kde vám nikdo nerozumí, a vy nerozumíte nikomu. Abych zde mohla studovat, musela jsem jazykovou bariéru překonat a vše rychle dohnat. Člověk se dobře naučí plavat, když je hozen do vody. Zažít něco podobného v jiné zemi, poznat novou kulturu a rychle se naučit novému jazyku bylo pro mě výzvou a super příležitostí.

Zvolila jsem druhé největší město v Německu, kde se lidé zdraví Moin Moin nebo námořnicky Ahoi! – přístav Hamburk, konkrétně Universitätsklinikum Eppendorf. Abych se stačila naučit jazyk a poznat místní kulturu, zvolila jsem pobyt na dva semestry. Díky individuálnímu studijnímu plánu a vstřícnosti našich přednostů nebudu muset prodlužovat studium. Většina předmětů a některé zkoušky mi byly již uznány.

Klinická výuka jako u Dr. House…

Akademický rok je na zdejší univerzitě rozdělen na 3 trimestry. Studenti v klinických letech si vybírají pro každý trimestr tematické bloky, které jsou zakončeny praktickou a písemnou zkouškou. Celý edukační systém má za cíl jediné, a to zanechat hlubší paměťovou stopu důležitých lékařských znalostí použitelných pro budoucí klinickou praxi. Studium je živé a interaktivní. Člověk si nejvíce zapamatuje a naučí se, když učí někoho jiného, nebo o dané problematice otevřeně diskutuje. Přednášky (trvající max. 45 minut) jsou často ve formě kazuistik s dodatky teoretického základu. Důraz je kladen na pochopení souvislostí s klinikou. Studenti se během přednášky odvažují více než u nás přerušovat a dotazovat se. Na konci každé přednášky a semináře je rozdán studentům dotazník o hodnocení kvality výuky.

Klinické semináře z interny ve mně zanechaly asi nejhlubší dojem. Většina mediků jistě zná Dr. House a říká si, že to tak nikde v realitě nemůže fungovat. Vybavuje se vám scéna, kdy Dr. House přichází za svým týmem do lékařského pokoje s deskami se složitým případem, který s plnou vážností rozebírají? Cítila jsem se jako u Dr. House. Vyučující rozdá desky s kazuistikou reálného pacienta z nemocniční databáze.

Z řad studentů se určí moderátor diskuze, který si stoupne k tabuli před ostatní, vypíše hlavní symptomy, s nimiž pacient přichází, a začíná diskuze. Na co je nutné pomýšlet a co hned vyloučit? Na co zaměřit pozornost při fyzikálním vyšetření? Jaká vyšetření první volby indikovat? Jako v každém díle Dr. House i zde padly diagnózy systémový lupus, amyloidóza, intoxikace a tumor. Nad vším má dohled přísedící odborný asistent, který se zapojuje pouze při teoretických nesrovnalostech. Výslednou diagnózu zná jen učitel.

… pevné teoretické základy z naší fakulty

Seminář je rozdělen na několik částí podle chronologického postupu skládání mozaiky výsledné diagnózy. V každé části jsou studentům postupně odhaleny výsledky správně indikovaných vyšetření. Do diskuze jsou zapojeni všichni studenti, i Erasmáci, ke kterým mají vstřícný a mírnější přístup. Přes jazykovou bariéru jsem často znala odpověď na dotazy asistenta, i když mi správné stylistické vyjádření dělalo trochu problém. Šlo zejména o otázky týkající se detailnějších znalostí z patologie, patofyziologie, farmakologie a hlavně eponymat.

Jsem velmi vděčná za pevný teoretický základ nabytý na naší fakultě. Němečtí studenti se učí stejnou látku v poměrně menší hloubce a šíři než u nás. Všimla jsem si, že i jejich učebnice jsou mnohem tenčí. Kniha interny od Herolda (Innere Medizin), ze které se učí většina studentů a kterou mají i sekundáři na oddělení, je tloušťkou podobná knize Vnitřní lékařství od prof. Klenera, avšak ve formátu A5.

Necelý půlrok pobytu v Hamburku mi kromě zlepšení jazykových dovedností dal mnoho. Naučila jsem se německému pořádku a systematičnosti práce, které jsou možná příčinou jejich skvělé organizovanosti v nemocnici, na univerzitě i mimo ni.

Zjistila jsem, že jsem samostatnější – musela jsem se naučit umět hospodařit se stipendiem, které na poměry Hamburku není zas tak štědré, seznamovat se s novými lidmi a dobře s nimi vycházet, protože dobrá komunikace je základem přežití ve velkoměstě. V Hamburku totiž narazíte na lidi z různých koutů světa. Pro vzájemnou komunikaci však není důležité, odkud kdo pochází, ale jakou máme společnou cestu.

Thao Sandy Nguyen, studentka 5. ročníku VL

Do Čech jsem přiletěla z Vietnamu ve 13 letech za lepším vzděláním a životem. Byl pro mě kulturní šok ocitnout se v zemi, kde vám nikdo nerozumí, a vy nerozumíte nikomu. Abych zde mohla studovat, musela jsem jazykovou bariéru překonat a vše rychle dohnat. Člověk se dobře naučí plavat, když je hozen do vody. Zažít něco podobného v jiné zemi, poznat novou kulturu a rychle se naučit novému jazyku bylo pro mě výzvou a super příležitostí.

Zvolila jsem druhé největší město v Německu, kde se lidé zdraví Moin Moin nebo námořnicky Ahoi! – přístav Hamburk, konkrétně Universitätsklinikum Eppendorf. Abych se stačila naučit jazyk a poznat místní kulturu, zvolila jsem pobyt na dva semestry. Díky individuálnímu studijnímu plánu a vstřícnosti našich přednostů nebudu muset prodlužovat studium. Většina předmětů a některé zkoušky mi byly již uznány.

Klinická výuka jako u Dr. House…

Akademický rok je na zdejší univerzitě rozdělen na 3 trimestry. Studenti v klinických letech si vybírají pro každý trimestr tematické bloky, které jsou zakončeny praktickou a písemnou zkouškou. Celý edukační systém má za cíl jediné, a to zanechat hlubší paměťovou stopu důležitých lékařských znalostí použitelných pro budoucí klinickou praxi. Studium je živé a interaktivní. Člověk si nejvíce zapamatuje a naučí se, když učí někoho jiného, nebo o dané problematice otevřeně diskutuje. Přednášky (trvající max. 45 minut) jsou často ve formě kazuistik s dodatky teoretického základu. Důraz je kladen na pochopení souvislostí s klinikou. Studenti se během přednášky odvažují více než u nás přerušovat a dotazovat se. Na konci každé přednášky a semináře je rozdán studentům dotazník o hodnocení kvality výuky.

Klinické semináře z interny ve mně zanechaly asi nejhlubší dojem. Většina mediků jistě zná Dr. House a říká si, že to tak nikde v realitě nemůže fungovat. Vybavuje se vám scéna, kdy Dr. House přichází za svým týmem do lékařského pokoje s deskami se složitým případem, který s plnou vážností rozebírají? Cítila jsem se jako u Dr. House. Vyučující rozdá desky s kazuistikou reálného pacienta z nemocniční databáze.

Z řad studentů se určí moderátor diskuze, který si stoupne k tabuli před ostatní, vypíše hlavní symptomy, s nimiž pacient přichází, a začíná diskuze. Na co je nutné pomýšlet a co hned vyloučit? Na co zaměřit pozornost při fyzikálním vyšetření? Jaká vyšetření první volby indikovat? Jako v každém díle Dr. House i zde padly diagnózy systémový lupus, amyloidóza, intoxikace a tumor. Nad vším má dohled přísedící odborný asistent, který se zapojuje pouze při teoretických nesrovnalostech. Výslednou diagnózu zná jen učitel.

… pevné teoretické základy z naší fakulty

Seminář je rozdělen na několik částí podle chronologického postupu skládání mozaiky výsledné diagnózy. V každé části jsou studentům postupně odhaleny výsledky správně indikovaných vyšetření. Do diskuze jsou zapojeni všichni studenti, i Erasmáci, ke kterým mají vstřícný a mírnější přístup. Přes jazykovou bariéru jsem často znala odpověď na dotazy asistenta, i když mi správné stylistické vyjádření dělalo trochu problém. Šlo zejména o otázky týkající se detailnějších znalostí z patologie, patofyziologie, farmakologie a hlavně eponymat.

Jsem velmi vděčná za pevný teoretický základ nabytý na naší fakultě. Němečtí studenti se učí stejnou látku v poměrně menší hloubce a šíři než u nás. Všimla jsem si, že i jejich učebnice jsou mnohem tenčí. Kniha interny od Herolda (Innere Medizin), ze které se učí většina studentů a kterou mají i sekundáři na oddělení, je tloušťkou podobná knize Vnitřní lékařství od prof. Klenera, avšak ve formátu A5.

Necelý půlrok pobytu v Hamburku mi kromě zlepšení jazykových dovedností dal mnoho. Naučila jsem se německému pořádku a systematičnosti práce, které jsou možná příčinou jejich skvělé organizovanosti v nemocnici, na univerzitě i mimo ni.

Zjistila jsem, že jsem samostatnější – musela jsem se naučit umět hospodařit se stipendiem, které na poměry Hamburku není zas tak štědré, seznamovat se s novými lidmi a dobře s nimi vycházet, protože dobrá komunikace je základem přežití ve velkoměstě. V Hamburku totiž narazíte na lidi z různých koutů světa. Pro vzájemnou komunikaci však není důležité, odkud kdo pochází, ale jakou máme společnou cestu.

Thao Sandy Nguyen, studentka 5. ročníku VL

Do Čech jsem přiletěla z Vietnamu ve 13 letech za lepším vzděláním a životem. Byl pro mě kulturní šok ocitnout se v zemi, kde vám nikdo nerozumí, a vy nerozumíte nikomu. Abych zde mohla studovat, musela jsem jazykovou bariéru překonat a vše rychle dohnat. Člověk se dobře naučí plavat, když je hozen do vody. Zažít něco podobného v jiné zemi, poznat novou kulturu a rychle se naučit novému jazyku bylo pro mě výzvou a super příležitostí.

Zvolila jsem druhé největší město v Německu, kde se lidé zdraví Moin Moin nebo námořnicky Ahoi! – přístav Hamburk, konkrétně Universitätsklinikum Eppendorf. Abych se stačila naučit jazyk a poznat místní kulturu, zvolila jsem pobyt na dva semestry. Díky individuálnímu studijnímu plánu a vstřícnosti našich přednostů nebudu muset prodlužovat studium. Většina předmětů a některé zkoušky mi byly již uznány.

Klinická výuka jako u Dr. House…

Akademický rok je na zdejší univerzitě rozdělen na 3 trimestry. Studenti v klinických letech si vybírají pro každý trimestr tematické bloky, které jsou zakončeny praktickou a písemnou zkouškou. Celý edukační systém má za cíl jediné, a to zanechat hlubší paměťovou stopu důležitých lékařských znalostí použitelných pro budoucí klinickou praxi. Studium je živé a interaktivní. Člověk si nejvíce zapamatuje a naučí se, když učí někoho jiného, nebo o dané problematice otevřeně diskutuje. Přednášky (trvající max. 45 minut) jsou často ve formě kazuistik s dodatky teoretického základu. Důraz je kladen na pochopení souvislostí s klinikou. Studenti se během přednášky odvažují více než u nás přerušovat a dotazovat se. Na konci každé přednášky a semináře je rozdán studentům dotazník o hodnocení kvality výuky.

Klinické semináře z interny ve mně zanechaly asi nejhlubší dojem. Většina mediků jistě zná Dr. House a říká si, že to tak nikde v realitě nemůže fungovat. Vybavuje se vám scéna, kdy Dr. House přichází za svým týmem do lékařského pokoje s deskami se složitým případem, který s plnou vážností rozebírají? Cítila jsem se jako u Dr. House. Vyučující rozdá desky s kazuistikou reálného pacienta z nemocniční databáze.

Z řad studentů se určí moderátor diskuze, který si stoupne k tabuli před ostatní, vypíše hlavní symptomy, s nimiž pacient přichází, a začíná diskuze. Na co je nutné pomýšlet a co hned vyloučit? Na co zaměřit pozornost při fyzikálním vyšetření? Jaká vyšetření první volby indikovat? Jako v každém díle Dr. House i zde padly diagnózy systémový lupus, amyloidóza, intoxikace a tumor. Nad vším má dohled přísedící odborný asistent, který se zapojuje pouze při teoretických nesrovnalostech. Výslednou diagnózu zná jen učitel.

… pevné teoretické základy z naší fakulty

Seminář je rozdělen na několik částí podle chronologického postupu skládání mozaiky výsledné diagnózy. V každé části jsou studentům postupně odhaleny výsledky správně indikovaných vyšetření. Do diskuze jsou zapojeni všichni studenti, i Erasmáci, ke kterým mají vstřícný a mírnější přístup. Přes jazykovou bariéru jsem často znala odpověď na dotazy asistenta, i když mi správné stylistické vyjádření dělalo trochu problém. Šlo zejména o otázky týkající se detailnějších znalostí z patologie, patofyziologie, farmakologie a hlavně eponymat.

Jsem velmi vděčná za pevný teoretický základ nabytý na naší fakultě. Němečtí studenti se učí stejnou látku v poměrně menší hloubce a šíři než u nás. Všimla jsem si, že i jejich učebnice jsou mnohem tenčí. Kniha interny od Herolda (Innere Medizin), ze které se učí většina studentů a kterou mají i sekundáři na oddělení, je tloušťkou podobná knize Vnitřní lékařství od prof. Klenera, avšak ve formátu A5.

Necelý půlrok pobytu v Hamburku mi kromě zlepšení jazykových dovedností dal mnoho. Naučila jsem se německému pořádku a systematičnosti práce, které jsou možná příčinou jejich skvělé organizovanosti v nemocnici, na univerzitě i mimo ni.

Zjistila jsem, že jsem samostatnější – musela jsem se naučit umět hospodařit se stipendiem, které na poměry Hamburku není zas tak štědré, seznamovat se s novými lidmi a dobře s nimi vycházet, protože dobrá komunikace je základem přežití ve velkoměstě. V Hamburku totiž narazíte na lidi z různých koutů světa. Pro vzájemnou komunikaci však není důležité, odkud kdo pochází, ale jakou máme společnou cestu.

Thao Sandy Nguyen, studentka 5. ročníku VL

Do Čech jsem přiletěla z Vietnamu ve 13 letech za lepším vzděláním a životem. Byl pro mě kulturní šok ocitnout se v zemi, kde vám nikdo nerozumí, a vy nerozumíte nikomu. Abych zde mohla studovat, musela jsem jazykovou bariéru překonat a vše rychle dohnat. Člověk se dobře naučí plavat, když je hozen do vody. Zažít něco podobného v jiné zemi, poznat novou kulturu a rychle se naučit novému jazyku bylo pro mě výzvou a super příležitostí.

Zvolila jsem druhé největší město v Německu, kde se lidé zdraví Moin Moin nebo námořnicky Ahoi! – přístav Hamburk, konkrétně Universitätsklinikum Eppendorf. Abych se stačila naučit jazyk a poznat místní kulturu, zvolila jsem pobyt na dva semestry. Díky individuálnímu studijnímu plánu a vstřícnosti našich přednostů nebudu muset prodlužovat studium. Většina předmětů a některé zkoušky mi byly již uznány.

Klinická výuka jako u Dr. House…

Akademický rok je na zdejší univerzitě rozdělen na 3 trimestry. Studenti v klinických letech si vybírají pro každý trimestr tematické bloky, které jsou zakončeny praktickou a písemnou zkouškou. Celý edukační systém má za cíl jediné, a to zanechat hlubší paměťovou stopu důležitých lékařských znalostí použitelných pro budoucí klinickou praxi. Studium je živé a interaktivní. Člověk si nejvíce zapamatuje a naučí se, když učí někoho jiného, nebo o dané problematice otevřeně diskutuje. Přednášky (trvající max. 45 minut) jsou často ve formě kazuistik s dodatky teoretického základu. Důraz je kladen na pochopení souvislostí s klinikou. Studenti se během přednášky odvažují více než u nás přerušovat a dotazovat se. Na konci každé přednášky a semináře je rozdán studentům dotazník o hodnocení kvality výuky.

Klinické semináře z interny ve mně zanechaly asi nejhlubší dojem. Většina mediků jistě zná Dr. House a říká si, že to tak nikde v realitě nemůže fungovat. Vybavuje se vám scéna, kdy Dr. House přichází za svým týmem do lékařského pokoje s deskami se složitým případem, který s plnou vážností rozebírají? Cítila jsem se jako u Dr. House. Vyučující rozdá desky s kazuistikou reálného pacienta z nemocniční databáze.

Z řad studentů se určí moderátor diskuze, který si stoupne k tabuli před ostatní, vypíše hlavní symptomy, s nimiž pacient přichází, a začíná diskuze. Na co je nutné pomýšlet a co hned vyloučit? Na co zaměřit pozornost při fyzikálním vyšetření? Jaká vyšetření první volby indikovat? Jako v každém díle Dr. House i zde padly diagnózy systémový lupus, amyloidóza, intoxikace a tumor. Nad vším má dohled přísedící odborný asistent, který se zapojuje pouze při teoretických nesrovnalostech. Výslednou diagnózu zná jen učitel.

… pevné teoretické základy z naší fakulty

Seminář je rozdělen na několik částí podle chronologického postupu skládání mozaiky výsledné diagnózy. V každé části jsou studentům postupně odhaleny výsledky správně indikovaných vyšetření. Do diskuze jsou zapojeni všichni studenti, i Erasmáci, ke kterým mají vstřícný a mírnější přístup. Přes jazykovou bariéru jsem často znala odpověď na dotazy asistenta, i když mi správné stylistické vyjádření dělalo trochu problém. Šlo zejména o otázky týkající se detailnějších znalostí z patologie, patofyziologie, farmakologie a hlavně eponymat.

Jsem velmi vděčná za pevný teoretický základ nabytý na naší fakultě. Němečtí studenti se učí stejnou látku v poměrně menší hloubce a šíři než u nás. Všimla jsem si, že i jejich učebnice jsou mnohem tenčí. Kniha interny od Herolda (Innere Medizin), ze které se učí většina studentů a kterou mají i sekundáři na oddělení, je tloušťkou podobná knize Vnitřní lékařství od prof. Klenera, avšak ve formátu A5.

Necelý půlrok pobytu v Hamburku mi kromě zlepšení jazykových dovedností dal mnoho. Naučila jsem se německému pořádku a systematičnosti práce, které jsou možná příčinou jejich skvělé organizovanosti v nemocnici, na univerzitě i mimo ni.

Zjistila jsem, že jsem samostatnější – musela jsem se naučit umět hospodařit se stipendiem, které na poměry Hamburku není zas tak štědré, seznamovat se s novými lidmi a dobře s nimi vycházet, protože dobrá komunikace je základem přežití ve velkoměstě. V Hamburku totiž narazíte na lidi z různých koutů světa. Pro vzájemnou komunikaci však není důležité, odkud kdo pochází, ale jakou máme společnou cestu.

Thao Sandy Nguyen, studentka 5. ročníku VL

Do Čech jsem přiletěla z Vietnamu ve 13 letech za lepším vzděláním a životem. Byl pro mě kulturní šok ocitnout se v zemi, kde vám nikdo nerozumí, a vy nerozumíte nikomu. Abych zde mohla studovat, musela jsem jazykovou bariéru překonat a vše rychle dohnat. Člověk se dobře naučí plavat, když je hozen do vody. Zažít něco podobného v jiné zemi, poznat novou kulturu a rychle se naučit novému jazyku bylo pro mě výzvou a super příležitostí.

Zvolila jsem druhé největší město v Německu, kde se lidé zdraví Moin Moin nebo námořnicky Ahoi! – přístav Hamburk, konkrétně Universitätsklinikum Eppendorf. Abych se stačila naučit jazyk a poznat místní kulturu, zvolila jsem pobyt na dva semestry. Díky individuálnímu studijnímu plánu a vstřícnosti našich přednostů nebudu muset prodlužovat studium. Většina předmětů a některé zkoušky mi byly již uznány.

Klinická výuka jako u Dr. House…

Akademický rok je na zdejší univerzitě rozdělen na 3 trimestry. Studenti v klinických letech si vybírají pro každý trimestr tematické bloky, které jsou zakončeny praktickou a písemnou zkouškou. Celý edukační systém má za cíl jediné, a to zanechat hlubší paměťovou stopu důležitých lékařských znalostí použitelných pro budoucí klinickou praxi. Studium je živé a interaktivní. Člověk si nejvíce zapamatuje a naučí se, když učí někoho jiného, nebo o dané problematice otevřeně diskutuje. Přednášky (trvající max. 45 minut) jsou často ve formě kazuistik s dodatky teoretického základu. Důraz je kladen na pochopení souvislostí s klinikou. Studenti se během přednášky odvažují více než u nás přerušovat a dotazovat se. Na konci každé přednášky a semináře je rozdán studentům dotazník o hodnocení kvality výuky.

Klinické semináře z interny ve mně zanechaly asi nejhlubší dojem. Většina mediků jistě zná Dr. House a říká si, že to tak nikde v realitě nemůže fungovat. Vybavuje se vám scéna, kdy Dr. House přichází za svým týmem do lékařského pokoje s deskami se složitým případem, který s plnou vážností rozebírají? Cítila jsem se jako u Dr. House. Vyučující rozdá desky s kazuistikou reálného pacienta z nemocniční databáze.

Z řad studentů se určí moderátor diskuze, který si stoupne k tabuli před ostatní, vypíše hlavní symptomy, s nimiž pacient přichází, a začíná diskuze. Na co je nutné pomýšlet a co hned vyloučit? Na co zaměřit pozornost při fyzikálním vyšetření? Jaká vyšetření první volby indikovat? Jako v každém díle Dr. House i zde padly diagnózy systémový lupus, amyloidóza, intoxikace a tumor. Nad vším má dohled přísedící odborný asistent, který se zapojuje pouze při teoretických nesrovnalostech. Výslednou diagnózu zná jen učitel.

… pevné teoretické základy z naší fakulty

Seminář je rozdělen na několik částí podle chronologického postupu skládání mozaiky výsledné diagnózy. V každé části jsou studentům postupně odhaleny výsledky správně indikovaných vyšetření. Do diskuze jsou zapojeni všichni studenti, i Erasmáci, ke kterým mají vstřícný a mírnější přístup. Přes jazykovou bariéru jsem často znala odpověď na dotazy asistenta, i když mi správné stylistické vyjádření dělalo trochu problém. Šlo zejména o otázky týkající se detailnějších znalostí z patologie, patofyziologie, farmakologie a hlavně eponymat.

Jsem velmi vděčná za pevný teoretický základ nabytý na naší fakultě. Němečtí studenti se učí stejnou látku v poměrně menší hloubce a šíři než u nás. Všimla jsem si, že i jejich učebnice jsou mnohem tenčí. Kniha interny od Herolda (Innere Medizin), ze které se učí většina studentů a kterou mají i sekundáři na oddělení, je tloušťkou podobná knize Vnitřní lékařství od prof. Klenera, avšak ve formátu A5.

Necelý půlrok pobytu v Hamburku mi kromě zlepšení jazykových dovedností dal mnoho. Naučila jsem se německému pořádku a systematičnosti práce, které jsou možná příčinou jejich skvělé organizovanosti v nemocnici, na univerzitě i mimo ni.

Zjistila jsem, že jsem samostatnější – musela jsem se naučit umět hospodařit se stipendiem, které na poměry Hamburku není zas tak štědré, seznamovat se s novými lidmi a dobře s nimi vycházet, protože dobrá komunikace je základem přežití ve velkoměstě. V Hamburku totiž narazíte na lidi z různých koutů světa. Pro vzájemnou komunikaci však není důležité, odkud kdo pochází, ale jakou máme společnou cestu.

Thao Sandy Nguyen, studentka 5. ročníku VL