Jednička – nejlepší z nejlepších. Na Jedničce, tedy Fakultě všeobecného lékařství UK, jsem prožila šest let krásného, veselého, ale i náročného studentského života. Na přednášky řady pedagogů (např. profesora Elišky či Johna) vzpomínáme s kolegy do dneška. Od 3. ročníku jsem chodila jako „pomvěd“ na Fyziologický ústavu k profesoru Pokornému. Vzpomínám si, jak mě tehdy uchvátilo zkoumání mozkových buněk pod mikroskopem.

Při výběru oboru jsem měla velké dilema – fyziologie byla lákavou nabídkou, ale nakonec to vyhrála klinika. Přes neurologii v Nemocnici Na Bulovce jsem dlouhodobě zakotvila na Klinice rehabilitačního lékařství a vrátila se do sousedství fyziologie na 1. LF. Na své působiště jsem velmi hrdá, vždy, když v zahraničí řeknu, odkud jsem, s radostí pozoruji reakce okolí. Univerzitu Karlovu a 1. LF uznává každý.

Výhodou rehabilitace je přesah do různých oborů medicíny, proto se stále pohybuji mezi Albertovem a areálem VFN, v místech, kde kráčela historie nejen medicínská. Rozhled z albertovských schodů mě, zejména při cestě dolů, nabíjí energií. Jsem ráda, že se i přes různé pokusy obchodníků podařilo zachovat výjimečné prostředí tohoto univerzitního kampusu, který se bude dále vyvíjet a získá nové budovy. Moc bych si přála, aby se modernizace dočkala i nemocnice.

Jednička ovšem nejsou jen učitelé a prostory, ale především studenti, kteří vyrůstají ve zcela jiných podmínkách, mají mnohem větší možnosti poznávat svět kolem sebe. Předat nové generaci nejdůležitější informace a zkušenosti, vystihnout, co bude v budoucnu z našeho oboru nejpodstatnější, je celoživotní výzvou.

Jednička – nejlepší z nejlepších. Na Jedničce, tedy Fakultě všeobecného lékařství UK, jsem prožila šest let krásného, veselého, ale i náročného studentského života. Na přednášky řady pedagogů (např. profesora Elišky či Johna) vzpomínáme s kolegy do dneška. Od 3. ročníku jsem chodila jako „pomvěd“ na Fyziologický ústavu k profesoru Pokornému. Vzpomínám si, jak mě tehdy uchvátilo zkoumání mozkových buněk pod mikroskopem.

Při výběru oboru jsem měla velké dilema – fyziologie byla lákavou nabídkou, ale nakonec to vyhrála klinika. Přes neurologii v Nemocnici Na Bulovce jsem dlouhodobě zakotvila na Klinice rehabilitačního lékařství a vrátila se do sousedství fyziologie na 1. LF. Na své působiště jsem velmi hrdá, vždy, když v zahraničí řeknu, odkud jsem, s radostí pozoruji reakce okolí. Univerzitu Karlovu a 1. LF uznává každý.

Výhodou rehabilitace je přesah do různých oborů medicíny, proto se stále pohybuji mezi Albertovem a areálem VFN, v místech, kde kráčela historie nejen medicínská. Rozhled z albertovských schodů mě, zejména při cestě dolů, nabíjí energií. Jsem ráda, že se i přes různé pokusy obchodníků podařilo zachovat výjimečné prostředí tohoto univerzitního kampusu, který se bude dále vyvíjet a získá nové budovy. Moc bych si přála, aby se modernizace dočkala i nemocnice.

Jednička ovšem nejsou jen učitelé a prostory, ale především studenti, kteří vyrůstají ve zcela jiných podmínkách, mají mnohem větší možnosti poznávat svět kolem sebe. Předat nové generaci nejdůležitější informace a zkušenosti, vystihnout, co bude v budoucnu z našeho oboru nejpodstatnější, je celoživotní výzvou.

Jednička – nejlepší z nejlepších. Na Jedničce, tedy Fakultě všeobecného lékařství UK, jsem prožila šest let krásného, veselého, ale i náročného studentského života. Na přednášky řady pedagogů (např. profesora Elišky či Johna) vzpomínáme s kolegy do dneška. Od 3. ročníku jsem chodila jako „pomvěd“ na Fyziologický ústavu k profesoru Pokornému. Vzpomínám si, jak mě tehdy uchvátilo zkoumání mozkových buněk pod mikroskopem.

Při výběru oboru jsem měla velké dilema – fyziologie byla lákavou nabídkou, ale nakonec to vyhrála klinika. Přes neurologii v Nemocnici Na Bulovce jsem dlouhodobě zakotvila na Klinice rehabilitačního lékařství a vrátila se do sousedství fyziologie na 1. LF. Na své působiště jsem velmi hrdá, vždy, když v zahraničí řeknu, odkud jsem, s radostí pozoruji reakce okolí. Univerzitu Karlovu a 1. LF uznává každý.

Výhodou rehabilitace je přesah do různých oborů medicíny, proto se stále pohybuji mezi Albertovem a areálem VFN, v místech, kde kráčela historie nejen medicínská. Rozhled z albertovských schodů mě, zejména při cestě dolů, nabíjí energií. Jsem ráda, že se i přes různé pokusy obchodníků podařilo zachovat výjimečné prostředí tohoto univerzitního kampusu, který se bude dále vyvíjet a získá nové budovy. Moc bych si přála, aby se modernizace dočkala i nemocnice.

Jednička ovšem nejsou jen učitelé a prostory, ale především studenti, kteří vyrůstají ve zcela jiných podmínkách, mají mnohem větší možnosti poznávat svět kolem sebe. Předat nové generaci nejdůležitější informace a zkušenosti, vystihnout, co bude v budoucnu z našeho oboru nejpodstatnější, je celoživotní výzvou.

Jednička – nejlepší z nejlepších. Na Jedničce, tedy Fakultě všeobecného lékařství UK, jsem prožila šest let krásného, veselého, ale i náročného studentského života. Na přednášky řady pedagogů (např. profesora Elišky či Johna) vzpomínáme s kolegy do dneška. Od 3. ročníku jsem chodila jako „pomvěd“ na Fyziologický ústavu k profesoru Pokornému. Vzpomínám si, jak mě tehdy uchvátilo zkoumání mozkových buněk pod mikroskopem.

Při výběru oboru jsem měla velké dilema – fyziologie byla lákavou nabídkou, ale nakonec to vyhrála klinika. Přes neurologii v Nemocnici Na Bulovce jsem dlouhodobě zakotvila na Klinice rehabilitačního lékařství a vrátila se do sousedství fyziologie na 1. LF. Na své působiště jsem velmi hrdá, vždy, když v zahraničí řeknu, odkud jsem, s radostí pozoruji reakce okolí. Univerzitu Karlovu a 1. LF uznává každý.

Výhodou rehabilitace je přesah do různých oborů medicíny, proto se stále pohybuji mezi Albertovem a areálem VFN, v místech, kde kráčela historie nejen medicínská. Rozhled z albertovských schodů mě, zejména při cestě dolů, nabíjí energií. Jsem ráda, že se i přes různé pokusy obchodníků podařilo zachovat výjimečné prostředí tohoto univerzitního kampusu, který se bude dále vyvíjet a získá nové budovy. Moc bych si přála, aby se modernizace dočkala i nemocnice.

Jednička ovšem nejsou jen učitelé a prostory, ale především studenti, kteří vyrůstají ve zcela jiných podmínkách, mají mnohem větší možnosti poznávat svět kolem sebe. Předat nové generaci nejdůležitější informace a zkušenosti, vystihnout, co bude v budoucnu z našeho oboru nejpodstatnější, je celoživotní výzvou.

Jednička – nejlepší z nejlepších. Na Jedničce, tedy Fakultě všeobecného lékařství UK, jsem prožila šest let krásného, veselého, ale i náročného studentského života. Na přednášky řady pedagogů (např. profesora Elišky či Johna) vzpomínáme s kolegy do dneška. Od 3. ročníku jsem chodila jako „pomvěd“ na Fyziologický ústavu k profesoru Pokornému. Vzpomínám si, jak mě tehdy uchvátilo zkoumání mozkových buněk pod mikroskopem.

Při výběru oboru jsem měla velké dilema – fyziologie byla lákavou nabídkou, ale nakonec to vyhrála klinika. Přes neurologii v Nemocnici Na Bulovce jsem dlouhodobě zakotvila na Klinice rehabilitačního lékařství a vrátila se do sousedství fyziologie na 1. LF. Na své působiště jsem velmi hrdá, vždy, když v zahraničí řeknu, odkud jsem, s radostí pozoruji reakce okolí. Univerzitu Karlovu a 1. LF uznává každý.

Výhodou rehabilitace je přesah do různých oborů medicíny, proto se stále pohybuji mezi Albertovem a areálem VFN, v místech, kde kráčela historie nejen medicínská. Rozhled z albertovských schodů mě, zejména při cestě dolů, nabíjí energií. Jsem ráda, že se i přes různé pokusy obchodníků podařilo zachovat výjimečné prostředí tohoto univerzitního kampusu, který se bude dále vyvíjet a získá nové budovy. Moc bych si přála, aby se modernizace dočkala i nemocnice.

Jednička ovšem nejsou jen učitelé a prostory, ale především studenti, kteří vyrůstají ve zcela jiných podmínkách, mají mnohem větší možnosti poznávat svět kolem sebe. Předat nové generaci nejdůležitější informace a zkušenosti, vystihnout, co bude v budoucnu z našeho oboru nejpodstatnější, je celoživotní výzvou.

Jednička – nejlepší z nejlepších. Na Jedničce, tedy Fakultě všeobecného lékařství UK, jsem prožila šest let krásného, veselého, ale i náročného studentského života. Na přednášky řady pedagogů (např. profesora Elišky či Johna) vzpomínáme s kolegy do dneška. Od 3. ročníku jsem chodila jako „pomvěd“ na Fyziologický ústavu k profesoru Pokornému. Vzpomínám si, jak mě tehdy uchvátilo zkoumání mozkových buněk pod mikroskopem.

Při výběru oboru jsem měla velké dilema – fyziologie byla lákavou nabídkou, ale nakonec to vyhrála klinika. Přes neurologii v Nemocnici Na Bulovce jsem dlouhodobě zakotvila na Klinice rehabilitačního lékařství a vrátila se do sousedství fyziologie na 1. LF. Na své působiště jsem velmi hrdá, vždy, když v zahraničí řeknu, odkud jsem, s radostí pozoruji reakce okolí. Univerzitu Karlovu a 1. LF uznává každý.

Výhodou rehabilitace je přesah do různých oborů medicíny, proto se stále pohybuji mezi Albertovem a areálem VFN, v místech, kde kráčela historie nejen medicínská. Rozhled z albertovských schodů mě, zejména při cestě dolů, nabíjí energií. Jsem ráda, že se i přes různé pokusy obchodníků podařilo zachovat výjimečné prostředí tohoto univerzitního kampusu, který se bude dále vyvíjet a získá nové budovy. Moc bych si přála, aby se modernizace dočkala i nemocnice.

Jednička ovšem nejsou jen učitelé a prostory, ale především studenti, kteří vyrůstají ve zcela jiných podmínkách, mají mnohem větší možnosti poznávat svět kolem sebe. Předat nové generaci nejdůležitější informace a zkušenosti, vystihnout, co bude v budoucnu z našeho oboru nejpodstatnější, je celoživotní výzvou.