Je 7.00 a já vycházím ze svého mikro Airbnb pokoje. Nacházím se v Tainanu, jednom z největších měst Tchaj-wanu, kde si během Vánoc odbývám svou dvoutýdenní gynekologickou stáž a týdenní stáž na oddělení otorinolaryngologie. Podařilo se mi je získat až překvapivě rychle – stačilo k tomu pár e-mailů se studijním oddělením National Cheng Kung University.

Do školy dorážíme za pár minut na skútru, snad nejrozšířenějším dopravním prostředku mezi studenty. Pospíchám na gynekologické oddělení, kde tento týden stážuji a kde každé ráno začínáme přednáškou s výběrem nejzajímavějších případů, které na pracovišti jsou. Na každém oddělení tu studenti mají svou vlastní místnost, kde si nechávají věci během celé stáže a kde je i několik počítačů, na kterých mají přístup ke kompletní dokumentaci všech zde hospitalizovaných pacientů. Po kazuistické přednášce následuje vždy ještě krátká přednáška na některé ze stěžejních témat gynekologie. Pak už mají studenti volno a je jen na nich, jak den stráví. S mou kamarádkou Wei se rozhodujeme, že ráno začneme na ambulanci a později se přesuneme na sál.

Gynekologická vyšetření jako na běžícím páse

V ordinaci, která praská ve švech, panuje velmi přísný řád – a není se čemu divit, protože jeden doktor za dopoledne často vyšetří i přes 30 pacientek. Žena ještě v čekárně vyplní anamnestický dotazník, který vhodí otvorem ve dveřích do příslušné ordinace. Tam ho sebere sestra a údaje přepíše do počítače. Když se pacientka dostane na řadu, okamžitě se jí chopí dvě sestry, zkušeně ji položí do vyšetřovacího křesla a roztáhnou okolo ní síť závěsů, díky kterým nevidí ani na vyšetřujícího lékaře. Vyšetření trvá zpravidla jen několik vteřin, takže za pár minut žena odchází. Jde to tu jak na běžícím pásu, většinou se jedná o prevence nebo o ženy, které přicházejí na vyšetření kvůli in vitro fertilizaci.

V průběhu dopoledne nám zapípají telefony, že pacientka, jejíž operaci chceme vidět, je připravena na sále. Všichni studenti totiž mají v telefonu jednoduchou aplikaci, kde vidí, kteří nemocní jdou daný den na výkon, takže si mohou nastavit upozornění pro konkrétního operovaného.

Odebranou tkáň musí vidět rodina

Po cestě na sál mi Wei s nadšením říká, že se jí pro mě podařilo sehnat „extra long“ sálové kalhoty. Poslední dva dny jsem totiž, vzhledem k mé naprosto neasijské výšce, musela strávit v kalhotách končících po koleny. Wei opravdu válí a já na sál vstupuji v kalhotách nad kotníky. Pacientka, mimochodem lékařka a praktikantka tradiční čínské medicíny, měla v záznamu napsáno pouze výmluvně „myom“, ale jeho velikost, do které ho nechala narůst, nás opravdu překvapuje: 20 x 20 cm.

Na sále panuje jako vždy obrovský chaos. Hraje čínská hudba, všichni pobíhají, překřikují se. Navzdory tomu je žena na operaci připravena až neuvěřitelně rychle a vše probíhá bez problémů. Po operaci nastupuje další zvláštní akt místního zdravotnictví – pokud lékař při operaci nemocnému odebere nějakou tkáň, je povinen ji donést ukázat jeho rodině. Prý je to zčásti tradice (lékař chce ukázat, že si peníze za zákrok zaslouží) a zčásti obrana proti potenciálním soudním sporům v budoucnu.

Otěhotnění podle čínského kalendáře

Primářka, která ženu operovala, si se mnou přátelsky povídá a po chvilce si povzdechne, že je škoda, že jsem přijela v roce krysy, kdy se rodí málo dětí. Myslím si, že jsem špatně rozuměla, tak se jen nervózně zasměji. Následně zjišťuji, že ženy na Tchaj-wanu opravdu plánují svá těhotenství v souladu s čínským kalendářem, údajně nejúspěšnější děti se rodí v roce draka nebo koně.

Po operaci odcházíme s Wei rychle na oběd, abychom stihly vidět císařský řez. Ten byl po dohodě s místním duchovním naplánován na 13.00. Během zákroku žasnu, jak skvělou péči nemocnice matce poskytuje. Na sále jsou tři gynekoložky, dva pediatři a nespočet dalších lidí. Celé je to ve zvláštním kontrastu s tím, jak moc všichni pospíchají, aby vše proběhlo podle rozvrhu, který poslal taoistický kněz pacientky. Císařský řez dopadá dobře a my se na zbytek dne vracíme zpátky do ordinace.

Na zkušené s robotem

Většina mých ostatních dnů na Tchaj-wanu se odehrávala v podobném duchu. Po dvou týdnech na gynekologii absolvuji ještě stáž na ORL, kde je mým zdaleka největším zážitkem robotická uvulopalatopharyngoplastika. Dokonce jsem měla možnost robota sama chvíli ovládat.

Uvědomuji si také, že jsem měla velké štěstí, protože všichni lékaři i studenti mi byli velmi nápomocní. Díky nim jsem mohla vidět, obzvlášť na sálech, široké spektrum zákroků. O víkendech nám zbylo dost času na cestování po Tchaj-wanu. Je to určitě jedna z nejhezčích zemí, které jsem měla možnost navštívit. Stáž tady mohu všem jen doporučit!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Je 7.00 a já vycházím ze svého mikro Airbnb pokoje. Nacházím se v Tainanu, jednom z největších měst Tchaj-wanu, kde si během Vánoc odbývám svou dvoutýdenní gynekologickou stáž a týdenní stáž na oddělení otorinolaryngologie. Podařilo se mi je získat až překvapivě rychle – stačilo k tomu pár e-mailů se studijním oddělením National Cheng Kung University.

Do školy dorážíme za pár minut na skútru, snad nejrozšířenějším dopravním prostředku mezi studenty. Pospíchám na gynekologické oddělení, kde tento týden stážuji a kde každé ráno začínáme přednáškou s výběrem nejzajímavějších případů, které na pracovišti jsou. Na každém oddělení tu studenti mají svou vlastní místnost, kde si nechávají věci během celé stáže a kde je i několik počítačů, na kterých mají přístup ke kompletní dokumentaci všech zde hospitalizovaných pacientů. Po kazuistické přednášce následuje vždy ještě krátká přednáška na některé ze stěžejních témat gynekologie. Pak už mají studenti volno a je jen na nich, jak den stráví. S mou kamarádkou Wei se rozhodujeme, že ráno začneme na ambulanci a později se přesuneme na sál.

Gynekologická vyšetření jako na běžícím páse

V ordinaci, která praská ve švech, panuje velmi přísný řád – a není se čemu divit, protože jeden doktor za dopoledne často vyšetří i přes 30 pacientek. Žena ještě v čekárně vyplní anamnestický dotazník, který vhodí otvorem ve dveřích do příslušné ordinace. Tam ho sebere sestra a údaje přepíše do počítače. Když se pacientka dostane na řadu, okamžitě se jí chopí dvě sestry, zkušeně ji položí do vyšetřovacího křesla a roztáhnou okolo ní síť závěsů, díky kterým nevidí ani na vyšetřujícího lékaře. Vyšetření trvá zpravidla jen několik vteřin, takže za pár minut žena odchází. Jde to tu jak na běžícím pásu, většinou se jedná o prevence nebo o ženy, které přicházejí na vyšetření kvůli in vitro fertilizaci.

V průběhu dopoledne nám zapípají telefony, že pacientka, jejíž operaci chceme vidět, je připravena na sále. Všichni studenti totiž mají v telefonu jednoduchou aplikaci, kde vidí, kteří nemocní jdou daný den na výkon, takže si mohou nastavit upozornění pro konkrétního operovaného.

Odebranou tkáň musí vidět rodina

Po cestě na sál mi Wei s nadšením říká, že se jí pro mě podařilo sehnat „extra long“ sálové kalhoty. Poslední dva dny jsem totiž, vzhledem k mé naprosto neasijské výšce, musela strávit v kalhotách končících po koleny. Wei opravdu válí a já na sál vstupuji v kalhotách nad kotníky. Pacientka, mimochodem lékařka a praktikantka tradiční čínské medicíny, měla v záznamu napsáno pouze výmluvně „myom“, ale jeho velikost, do které ho nechala narůst, nás opravdu překvapuje: 20 x 20 cm.

Na sále panuje jako vždy obrovský chaos. Hraje čínská hudba, všichni pobíhají, překřikují se. Navzdory tomu je žena na operaci připravena až neuvěřitelně rychle a vše probíhá bez problémů. Po operaci nastupuje další zvláštní akt místního zdravotnictví – pokud lékař při operaci nemocnému odebere nějakou tkáň, je povinen ji donést ukázat jeho rodině. Prý je to zčásti tradice (lékař chce ukázat, že si peníze za zákrok zaslouží) a zčásti obrana proti potenciálním soudním sporům v budoucnu.

Otěhotnění podle čínského kalendáře

Primářka, která ženu operovala, si se mnou přátelsky povídá a po chvilce si povzdechne, že je škoda, že jsem přijela v roce krysy, kdy se rodí málo dětí. Myslím si, že jsem špatně rozuměla, tak se jen nervózně zasměji. Následně zjišťuji, že ženy na Tchaj-wanu opravdu plánují svá těhotenství v souladu s čínským kalendářem, údajně nejúspěšnější děti se rodí v roce draka nebo koně.

Po operaci odcházíme s Wei rychle na oběd, abychom stihly vidět císařský řez. Ten byl po dohodě s místním duchovním naplánován na 13.00. Během zákroku žasnu, jak skvělou péči nemocnice matce poskytuje. Na sále jsou tři gynekoložky, dva pediatři a nespočet dalších lidí. Celé je to ve zvláštním kontrastu s tím, jak moc všichni pospíchají, aby vše proběhlo podle rozvrhu, který poslal taoistický kněz pacientky. Císařský řez dopadá dobře a my se na zbytek dne vracíme zpátky do ordinace.

Na zkušené s robotem

Většina mých ostatních dnů na Tchaj-wanu se odehrávala v podobném duchu. Po dvou týdnech na gynekologii absolvuji ještě stáž na ORL, kde je mým zdaleka největším zážitkem robotická uvulopalatopharyngoplastika. Dokonce jsem měla možnost robota sama chvíli ovládat.

Uvědomuji si také, že jsem měla velké štěstí, protože všichni lékaři i studenti mi byli velmi nápomocní. Díky nim jsem mohla vidět, obzvlášť na sálech, široké spektrum zákroků. O víkendech nám zbylo dost času na cestování po Tchaj-wanu. Je to určitě jedna z nejhezčích zemí, které jsem měla možnost navštívit. Stáž tady mohu všem jen doporučit!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Je 7.00 a já vycházím ze svého mikro Airbnb pokoje. Nacházím se v Tainanu, jednom z největších měst Tchaj-wanu, kde si během Vánoc odbývám svou dvoutýdenní gynekologickou stáž a týdenní stáž na oddělení otorinolaryngologie. Podařilo se mi je získat až překvapivě rychle – stačilo k tomu pár e-mailů se studijním oddělením National Cheng Kung University.

Do školy dorážíme za pár minut na skútru, snad nejrozšířenějším dopravním prostředku mezi studenty. Pospíchám na gynekologické oddělení, kde tento týden stážuji a kde každé ráno začínáme přednáškou s výběrem nejzajímavějších případů, které na pracovišti jsou. Na každém oddělení tu studenti mají svou vlastní místnost, kde si nechávají věci během celé stáže a kde je i několik počítačů, na kterých mají přístup ke kompletní dokumentaci všech zde hospitalizovaných pacientů. Po kazuistické přednášce následuje vždy ještě krátká přednáška na některé ze stěžejních témat gynekologie. Pak už mají studenti volno a je jen na nich, jak den stráví. S mou kamarádkou Wei se rozhodujeme, že ráno začneme na ambulanci a později se přesuneme na sál.

Gynekologická vyšetření jako na běžícím páse

V ordinaci, která praská ve švech, panuje velmi přísný řád – a není se čemu divit, protože jeden doktor za dopoledne často vyšetří i přes 30 pacientek. Žena ještě v čekárně vyplní anamnestický dotazník, který vhodí otvorem ve dveřích do příslušné ordinace. Tam ho sebere sestra a údaje přepíše do počítače. Když se pacientka dostane na řadu, okamžitě se jí chopí dvě sestry, zkušeně ji položí do vyšetřovacího křesla a roztáhnou okolo ní síť závěsů, díky kterým nevidí ani na vyšetřujícího lékaře. Vyšetření trvá zpravidla jen několik vteřin, takže za pár minut žena odchází. Jde to tu jak na běžícím pásu, většinou se jedná o prevence nebo o ženy, které přicházejí na vyšetření kvůli in vitro fertilizaci.

V průběhu dopoledne nám zapípají telefony, že pacientka, jejíž operaci chceme vidět, je připravena na sále. Všichni studenti totiž mají v telefonu jednoduchou aplikaci, kde vidí, kteří nemocní jdou daný den na výkon, takže si mohou nastavit upozornění pro konkrétního operovaného.

Odebranou tkáň musí vidět rodina

Po cestě na sál mi Wei s nadšením říká, že se jí pro mě podařilo sehnat „extra long“ sálové kalhoty. Poslední dva dny jsem totiž, vzhledem k mé naprosto neasijské výšce, musela strávit v kalhotách končících po koleny. Wei opravdu válí a já na sál vstupuji v kalhotách nad kotníky. Pacientka, mimochodem lékařka a praktikantka tradiční čínské medicíny, měla v záznamu napsáno pouze výmluvně „myom“, ale jeho velikost, do které ho nechala narůst, nás opravdu překvapuje: 20 x 20 cm.

Na sále panuje jako vždy obrovský chaos. Hraje čínská hudba, všichni pobíhají, překřikují se. Navzdory tomu je žena na operaci připravena až neuvěřitelně rychle a vše probíhá bez problémů. Po operaci nastupuje další zvláštní akt místního zdravotnictví – pokud lékař při operaci nemocnému odebere nějakou tkáň, je povinen ji donést ukázat jeho rodině. Prý je to zčásti tradice (lékař chce ukázat, že si peníze za zákrok zaslouží) a zčásti obrana proti potenciálním soudním sporům v budoucnu.

Otěhotnění podle čínského kalendáře

Primářka, která ženu operovala, si se mnou přátelsky povídá a po chvilce si povzdechne, že je škoda, že jsem přijela v roce krysy, kdy se rodí málo dětí. Myslím si, že jsem špatně rozuměla, tak se jen nervózně zasměji. Následně zjišťuji, že ženy na Tchaj-wanu opravdu plánují svá těhotenství v souladu s čínským kalendářem, údajně nejúspěšnější děti se rodí v roce draka nebo koně.

Po operaci odcházíme s Wei rychle na oběd, abychom stihly vidět císařský řez. Ten byl po dohodě s místním duchovním naplánován na 13.00. Během zákroku žasnu, jak skvělou péči nemocnice matce poskytuje. Na sále jsou tři gynekoložky, dva pediatři a nespočet dalších lidí. Celé je to ve zvláštním kontrastu s tím, jak moc všichni pospíchají, aby vše proběhlo podle rozvrhu, který poslal taoistický kněz pacientky. Císařský řez dopadá dobře a my se na zbytek dne vracíme zpátky do ordinace.

Na zkušené s robotem

Většina mých ostatních dnů na Tchaj-wanu se odehrávala v podobném duchu. Po dvou týdnech na gynekologii absolvuji ještě stáž na ORL, kde je mým zdaleka největším zážitkem robotická uvulopalatopharyngoplastika. Dokonce jsem měla možnost robota sama chvíli ovládat.

Uvědomuji si také, že jsem měla velké štěstí, protože všichni lékaři i studenti mi byli velmi nápomocní. Díky nim jsem mohla vidět, obzvlášť na sálech, široké spektrum zákroků. O víkendech nám zbylo dost času na cestování po Tchaj-wanu. Je to určitě jedna z nejhezčích zemí, které jsem měla možnost navštívit. Stáž tady mohu všem jen doporučit!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Je 7.00 a já vycházím ze svého mikro Airbnb pokoje. Nacházím se v Tainanu, jednom z největších měst Tchaj-wanu, kde si během Vánoc odbývám svou dvoutýdenní gynekologickou stáž a týdenní stáž na oddělení otorinolaryngologie. Podařilo se mi je získat až překvapivě rychle – stačilo k tomu pár e-mailů se studijním oddělením National Cheng Kung University.

Do školy dorážíme za pár minut na skútru, snad nejrozšířenějším dopravním prostředku mezi studenty. Pospíchám na gynekologické oddělení, kde tento týden stážuji a kde každé ráno začínáme přednáškou s výběrem nejzajímavějších případů, které na pracovišti jsou. Na každém oddělení tu studenti mají svou vlastní místnost, kde si nechávají věci během celé stáže a kde je i několik počítačů, na kterých mají přístup ke kompletní dokumentaci všech zde hospitalizovaných pacientů. Po kazuistické přednášce následuje vždy ještě krátká přednáška na některé ze stěžejních témat gynekologie. Pak už mají studenti volno a je jen na nich, jak den stráví. S mou kamarádkou Wei se rozhodujeme, že ráno začneme na ambulanci a později se přesuneme na sál.

Gynekologická vyšetření jako na běžícím páse

V ordinaci, která praská ve švech, panuje velmi přísný řád – a není se čemu divit, protože jeden doktor za dopoledne často vyšetří i přes 30 pacientek. Žena ještě v čekárně vyplní anamnestický dotazník, který vhodí otvorem ve dveřích do příslušné ordinace. Tam ho sebere sestra a údaje přepíše do počítače. Když se pacientka dostane na řadu, okamžitě se jí chopí dvě sestry, zkušeně ji položí do vyšetřovacího křesla a roztáhnou okolo ní síť závěsů, díky kterým nevidí ani na vyšetřujícího lékaře. Vyšetření trvá zpravidla jen několik vteřin, takže za pár minut žena odchází. Jde to tu jak na běžícím pásu, většinou se jedná o prevence nebo o ženy, které přicházejí na vyšetření kvůli in vitro fertilizaci.

V průběhu dopoledne nám zapípají telefony, že pacientka, jejíž operaci chceme vidět, je připravena na sále. Všichni studenti totiž mají v telefonu jednoduchou aplikaci, kde vidí, kteří nemocní jdou daný den na výkon, takže si mohou nastavit upozornění pro konkrétního operovaného.

Odebranou tkáň musí vidět rodina

Po cestě na sál mi Wei s nadšením říká, že se jí pro mě podařilo sehnat „extra long“ sálové kalhoty. Poslední dva dny jsem totiž, vzhledem k mé naprosto neasijské výšce, musela strávit v kalhotách končících po koleny. Wei opravdu válí a já na sál vstupuji v kalhotách nad kotníky. Pacientka, mimochodem lékařka a praktikantka tradiční čínské medicíny, měla v záznamu napsáno pouze výmluvně „myom“, ale jeho velikost, do které ho nechala narůst, nás opravdu překvapuje: 20 x 20 cm.

Na sále panuje jako vždy obrovský chaos. Hraje čínská hudba, všichni pobíhají, překřikují se. Navzdory tomu je žena na operaci připravena až neuvěřitelně rychle a vše probíhá bez problémů. Po operaci nastupuje další zvláštní akt místního zdravotnictví – pokud lékař při operaci nemocnému odebere nějakou tkáň, je povinen ji donést ukázat jeho rodině. Prý je to zčásti tradice (lékař chce ukázat, že si peníze za zákrok zaslouží) a zčásti obrana proti potenciálním soudním sporům v budoucnu.

Otěhotnění podle čínského kalendáře

Primářka, která ženu operovala, si se mnou přátelsky povídá a po chvilce si povzdechne, že je škoda, že jsem přijela v roce krysy, kdy se rodí málo dětí. Myslím si, že jsem špatně rozuměla, tak se jen nervózně zasměji. Následně zjišťuji, že ženy na Tchaj-wanu opravdu plánují svá těhotenství v souladu s čínským kalendářem, údajně nejúspěšnější děti se rodí v roce draka nebo koně.

Po operaci odcházíme s Wei rychle na oběd, abychom stihly vidět císařský řez. Ten byl po dohodě s místním duchovním naplánován na 13.00. Během zákroku žasnu, jak skvělou péči nemocnice matce poskytuje. Na sále jsou tři gynekoložky, dva pediatři a nespočet dalších lidí. Celé je to ve zvláštním kontrastu s tím, jak moc všichni pospíchají, aby vše proběhlo podle rozvrhu, který poslal taoistický kněz pacientky. Císařský řez dopadá dobře a my se na zbytek dne vracíme zpátky do ordinace.

Na zkušené s robotem

Většina mých ostatních dnů na Tchaj-wanu se odehrávala v podobném duchu. Po dvou týdnech na gynekologii absolvuji ještě stáž na ORL, kde je mým zdaleka největším zážitkem robotická uvulopalatopharyngoplastika. Dokonce jsem měla možnost robota sama chvíli ovládat.

Uvědomuji si také, že jsem měla velké štěstí, protože všichni lékaři i studenti mi byli velmi nápomocní. Díky nim jsem mohla vidět, obzvlášť na sálech, široké spektrum zákroků. O víkendech nám zbylo dost času na cestování po Tchaj-wanu. Je to určitě jedna z nejhezčích zemí, které jsem měla možnost navštívit. Stáž tady mohu všem jen doporučit!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Je 7.00 a já vycházím ze svého mikro Airbnb pokoje. Nacházím se v Tainanu, jednom z největších měst Tchaj-wanu, kde si během Vánoc odbývám svou dvoutýdenní gynekologickou stáž a týdenní stáž na oddělení otorinolaryngologie. Podařilo se mi je získat až překvapivě rychle – stačilo k tomu pár e-mailů se studijním oddělením National Cheng Kung University.

Do školy dorážíme za pár minut na skútru, snad nejrozšířenějším dopravním prostředku mezi studenty. Pospíchám na gynekologické oddělení, kde tento týden stážuji a kde každé ráno začínáme přednáškou s výběrem nejzajímavějších případů, které na pracovišti jsou. Na každém oddělení tu studenti mají svou vlastní místnost, kde si nechávají věci během celé stáže a kde je i několik počítačů, na kterých mají přístup ke kompletní dokumentaci všech zde hospitalizovaných pacientů. Po kazuistické přednášce následuje vždy ještě krátká přednáška na některé ze stěžejních témat gynekologie. Pak už mají studenti volno a je jen na nich, jak den stráví. S mou kamarádkou Wei se rozhodujeme, že ráno začneme na ambulanci a později se přesuneme na sál.

Gynekologická vyšetření jako na běžícím páse

V ordinaci, která praská ve švech, panuje velmi přísný řád – a není se čemu divit, protože jeden doktor za dopoledne často vyšetří i přes 30 pacientek. Žena ještě v čekárně vyplní anamnestický dotazník, který vhodí otvorem ve dveřích do příslušné ordinace. Tam ho sebere sestra a údaje přepíše do počítače. Když se pacientka dostane na řadu, okamžitě se jí chopí dvě sestry, zkušeně ji položí do vyšetřovacího křesla a roztáhnou okolo ní síť závěsů, díky kterým nevidí ani na vyšetřujícího lékaře. Vyšetření trvá zpravidla jen několik vteřin, takže za pár minut žena odchází. Jde to tu jak na běžícím pásu, většinou se jedná o prevence nebo o ženy, které přicházejí na vyšetření kvůli in vitro fertilizaci.

V průběhu dopoledne nám zapípají telefony, že pacientka, jejíž operaci chceme vidět, je připravena na sále. Všichni studenti totiž mají v telefonu jednoduchou aplikaci, kde vidí, kteří nemocní jdou daný den na výkon, takže si mohou nastavit upozornění pro konkrétního operovaného.

Odebranou tkáň musí vidět rodina

Po cestě na sál mi Wei s nadšením říká, že se jí pro mě podařilo sehnat „extra long“ sálové kalhoty. Poslední dva dny jsem totiž, vzhledem k mé naprosto neasijské výšce, musela strávit v kalhotách končících po koleny. Wei opravdu válí a já na sál vstupuji v kalhotách nad kotníky. Pacientka, mimochodem lékařka a praktikantka tradiční čínské medicíny, měla v záznamu napsáno pouze výmluvně „myom“, ale jeho velikost, do které ho nechala narůst, nás opravdu překvapuje: 20 x 20 cm.

Na sále panuje jako vždy obrovský chaos. Hraje čínská hudba, všichni pobíhají, překřikují se. Navzdory tomu je žena na operaci připravena až neuvěřitelně rychle a vše probíhá bez problémů. Po operaci nastupuje další zvláštní akt místního zdravotnictví – pokud lékař při operaci nemocnému odebere nějakou tkáň, je povinen ji donést ukázat jeho rodině. Prý je to zčásti tradice (lékař chce ukázat, že si peníze za zákrok zaslouží) a zčásti obrana proti potenciálním soudním sporům v budoucnu.

Otěhotnění podle čínského kalendáře

Primářka, která ženu operovala, si se mnou přátelsky povídá a po chvilce si povzdechne, že je škoda, že jsem přijela v roce krysy, kdy se rodí málo dětí. Myslím si, že jsem špatně rozuměla, tak se jen nervózně zasměji. Následně zjišťuji, že ženy na Tchaj-wanu opravdu plánují svá těhotenství v souladu s čínským kalendářem, údajně nejúspěšnější děti se rodí v roce draka nebo koně.

Po operaci odcházíme s Wei rychle na oběd, abychom stihly vidět císařský řez. Ten byl po dohodě s místním duchovním naplánován na 13.00. Během zákroku žasnu, jak skvělou péči nemocnice matce poskytuje. Na sále jsou tři gynekoložky, dva pediatři a nespočet dalších lidí. Celé je to ve zvláštním kontrastu s tím, jak moc všichni pospíchají, aby vše proběhlo podle rozvrhu, který poslal taoistický kněz pacientky. Císařský řez dopadá dobře a my se na zbytek dne vracíme zpátky do ordinace.

Na zkušené s robotem

Většina mých ostatních dnů na Tchaj-wanu se odehrávala v podobném duchu. Po dvou týdnech na gynekologii absolvuji ještě stáž na ORL, kde je mým zdaleka největším zážitkem robotická uvulopalatopharyngoplastika. Dokonce jsem měla možnost robota sama chvíli ovládat.

Uvědomuji si také, že jsem měla velké štěstí, protože všichni lékaři i studenti mi byli velmi nápomocní. Díky nim jsem mohla vidět, obzvlášť na sálech, široké spektrum zákroků. O víkendech nám zbylo dost času na cestování po Tchaj-wanu. Je to určitě jedna z nejhezčích zemí, které jsem měla možnost navštívit. Stáž tady mohu všem jen doporučit!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Je 7.00 a já vycházím ze svého mikro Airbnb pokoje. Nacházím se v Tainanu, jednom z největších měst Tchaj-wanu, kde si během Vánoc odbývám svou dvoutýdenní gynekologickou stáž a týdenní stáž na oddělení otorinolaryngologie. Podařilo se mi je získat až překvapivě rychle – stačilo k tomu pár e-mailů se studijním oddělením National Cheng Kung University.

Do školy dorážíme za pár minut na skútru, snad nejrozšířenějším dopravním prostředku mezi studenty. Pospíchám na gynekologické oddělení, kde tento týden stážuji a kde každé ráno začínáme přednáškou s výběrem nejzajímavějších případů, které na pracovišti jsou. Na každém oddělení tu studenti mají svou vlastní místnost, kde si nechávají věci během celé stáže a kde je i několik počítačů, na kterých mají přístup ke kompletní dokumentaci všech zde hospitalizovaných pacientů. Po kazuistické přednášce následuje vždy ještě krátká přednáška na některé ze stěžejních témat gynekologie. Pak už mají studenti volno a je jen na nich, jak den stráví. S mou kamarádkou Wei se rozhodujeme, že ráno začneme na ambulanci a později se přesuneme na sál.

Gynekologická vyšetření jako na běžícím páse

V ordinaci, která praská ve švech, panuje velmi přísný řád – a není se čemu divit, protože jeden doktor za dopoledne často vyšetří i přes 30 pacientek. Žena ještě v čekárně vyplní anamnestický dotazník, který vhodí otvorem ve dveřích do příslušné ordinace. Tam ho sebere sestra a údaje přepíše do počítače. Když se pacientka dostane na řadu, okamžitě se jí chopí dvě sestry, zkušeně ji položí do vyšetřovacího křesla a roztáhnou okolo ní síť závěsů, díky kterým nevidí ani na vyšetřujícího lékaře. Vyšetření trvá zpravidla jen několik vteřin, takže za pár minut žena odchází. Jde to tu jak na běžícím pásu, většinou se jedná o prevence nebo o ženy, které přicházejí na vyšetření kvůli in vitro fertilizaci.

V průběhu dopoledne nám zapípají telefony, že pacientka, jejíž operaci chceme vidět, je připravena na sále. Všichni studenti totiž mají v telefonu jednoduchou aplikaci, kde vidí, kteří nemocní jdou daný den na výkon, takže si mohou nastavit upozornění pro konkrétního operovaného.

Odebranou tkáň musí vidět rodina

Po cestě na sál mi Wei s nadšením říká, že se jí pro mě podařilo sehnat „extra long“ sálové kalhoty. Poslední dva dny jsem totiž, vzhledem k mé naprosto neasijské výšce, musela strávit v kalhotách končících po koleny. Wei opravdu válí a já na sál vstupuji v kalhotách nad kotníky. Pacientka, mimochodem lékařka a praktikantka tradiční čínské medicíny, měla v záznamu napsáno pouze výmluvně „myom“, ale jeho velikost, do které ho nechala narůst, nás opravdu překvapuje: 20 x 20 cm.

Na sále panuje jako vždy obrovský chaos. Hraje čínská hudba, všichni pobíhají, překřikují se. Navzdory tomu je žena na operaci připravena až neuvěřitelně rychle a vše probíhá bez problémů. Po operaci nastupuje další zvláštní akt místního zdravotnictví – pokud lékař při operaci nemocnému odebere nějakou tkáň, je povinen ji donést ukázat jeho rodině. Prý je to zčásti tradice (lékař chce ukázat, že si peníze za zákrok zaslouží) a zčásti obrana proti potenciálním soudním sporům v budoucnu.

Otěhotnění podle čínského kalendáře

Primářka, která ženu operovala, si se mnou přátelsky povídá a po chvilce si povzdechne, že je škoda, že jsem přijela v roce krysy, kdy se rodí málo dětí. Myslím si, že jsem špatně rozuměla, tak se jen nervózně zasměji. Následně zjišťuji, že ženy na Tchaj-wanu opravdu plánují svá těhotenství v souladu s čínským kalendářem, údajně nejúspěšnější děti se rodí v roce draka nebo koně.

Po operaci odcházíme s Wei rychle na oběd, abychom stihly vidět císařský řez. Ten byl po dohodě s místním duchovním naplánován na 13.00. Během zákroku žasnu, jak skvělou péči nemocnice matce poskytuje. Na sále jsou tři gynekoložky, dva pediatři a nespočet dalších lidí. Celé je to ve zvláštním kontrastu s tím, jak moc všichni pospíchají, aby vše proběhlo podle rozvrhu, který poslal taoistický kněz pacientky. Císařský řez dopadá dobře a my se na zbytek dne vracíme zpátky do ordinace.

Na zkušené s robotem

Většina mých ostatních dnů na Tchaj-wanu se odehrávala v podobném duchu. Po dvou týdnech na gynekologii absolvuji ještě stáž na ORL, kde je mým zdaleka největším zážitkem robotická uvulopalatopharyngoplastika. Dokonce jsem měla možnost robota sama chvíli ovládat.

Uvědomuji si také, že jsem měla velké štěstí, protože všichni lékaři i studenti mi byli velmi nápomocní. Díky nim jsem mohla vidět, obzvlášť na sálech, široké spektrum zákroků. O víkendech nám zbylo dost času na cestování po Tchaj-wanu. Je to určitě jedna z nejhezčích zemí, které jsem měla možnost navštívit. Stáž tady mohu všem jen doporučit!

Helena Veselková, 5. ročník VL