Když jsem si vybíral zemi, do které bych jel stážovat, zvolil jsem Slovinsko pro jeho přírodní krásy a snadnou dostupnost autobusem. To jsem ještě netušil, že mě čeká nejlepší měsíc mého dosavadního života. Celý srpen roku 2021 jsem měl možnost strávit ve Slovinsku na stáži, kterou mi zprostředkovala IFMSA. Po dobu čtyř týdnů jsem chodil na kliniku infekčních chorob v univerzitním klinickém centru v Lublani. Jel jsem zcela naslepo, jen jsem se přes Facebook seznámil se svou kontaktní osobou, která mě první den vyzvedávala na nádraží.

Stal jsem se součástí skvělé dvacetičlenné skupiny mladých mediků a mediček, která spolu trávila každý volný moment. Měli jsme pro sebe celé jedno patro studentského domu. Jeden večer jsme hráli teambuildingové hry ve městě, jindy jsme šli na procházku nebo vymetali bary. Náročný měsíc, ale samozřejmě to stálo za to. Bylo až neuvěřitelné, jak jsme si všichni vzájemně sedli. Ještě teď, měsíce po stáži, mezi sebou udržujeme kontakt a plánujeme společné výlety a návštěvy po Evropě. Velký dík patří také našim kontaktním osobám, které pro nás téměř denně organizovaly program a zařídily nám všechno od jízdného po nádobí.

Cenné klinické zkušenosti

Nebylo to samozřejmě jen o seznamování a volné zábavě, ale i o medicíně. Každé ráno jsem musel být kolem půl deváté na klinice. Lublaň je velmi přizpůsobená pro ježdění na kole, všude v centru jsou stezky, stojany a „bikesharing“, který byl v podstatě zdarma, takže z koleje do nemocnice se dalo pohodlně dostat za dvacet minut. První den se mnou do nemocnice šla i má kontaktní osoba, abych nemusel hledat, za kým mám jít a kde se hlásit. Dostal jsem skříňku, nemocniční oblečení, visačku se jmenovkou a pak už jsem pádil na oddělení. V nemocnici jsem trávil každé dopoledne po boku mladé lékařky, která byla ochotna mě vším provést. Ráno jsem s ní chodil na vizity, probírali jsme spolu plán léčby jejích pacientů a psali zprávy. Po čase jsem se naučil rozluštit i něco málo ze slovinštiny, takže jsem si mohl pročítat dekurzy a podobně. Měl jsem možnost se účastnit konzilií, asistoval jsem u menších výkonů typu lumbální punkce a nabyl jsem cenné zkušenosti v oblasti fyzikálního vyšetření, kterých není nikdy dost.

Za ten měsíc člověk získá trochu představu o tom, jak to na oddělení funguje a jestli by dokázal v daném oboru pracovat. Je to rozhodně něco jiného, než chodit během semestru na kliniku jen na přednášku a krátký seminář u lůžka. Zvlášť vzhledem k tomu, že mě během čtvrtého ročníku ochudila o kontakt s pacienty pandemie, byl jsem rád, že jsem ty hodiny na infekční klinice mohl tímhle způsobem „dohnat“. Párkrát nás čekal v nemocnici program i odpoledne, kdy jsme se například zúčastnili ultrazvukového workshopu spolu se slovinskými studenty.

Lesy, hory, jezera, jeskyně, moře

A víkendy? To byla kapitola sama o sobě. Hostující studenti nám připravili výlety s bohatým programem a zařídili dopravu i nocování. Slovinsko je krásná země, kde si každý najde to svoje. Lesy, hory, jezera, jeskyně, pastevecké vesnice i rušná přímořská města. Všude jsme byli a nebylo dne, kdy bychom se nudili. Myslím, že jsem si ze stáže odnesl spoustu cenného. Nové zkušenosti z kliniky, zopakoval jsem si teorii a procvičil praxi, viděl jsem zajímavé případy a osahal si trochu roli lékaře. Vyzkoušel jsem si, jaké to je fungovat samostatně ve zcela cizím prostředí. Ale hlavně mám spoustu nových zážitků a parádních přátel po světě, které můžu navštěvovat, nebo kteří přijedou za mnou. Bylo mi tedy jasné, že i příští rok chci někam jet a laťka tentokrát bude vysoko. Takže neváhejte a jeďte na stáž, dokud máte tu možnost. Nebudete toho litovat. A nezoufejte, pokud se nedostanete do vysněné dovolenkové destinace, protože stáž dělají nezapomenutelnou lidé, které během ní potkáte.

Honza Mikulenka, 5. ročník VL