Jsem absolventem 1. lékařské fakulty, a to včetně jejího nultého ročníku. Genius loci své alma mater jsem vnímal vždy, ale mám pocit, že s postupujícím věkem stále intenzivněji. Vzpomínky na studium, své učitele, spolužáky, ale i sportovní areál na Karlově, hospůdky v okolí, kde medici slaví své zkoušky, i místa, kde jsme potkávali své studentské lásky – to vše patří k tomu nejhezčímu, co mě v životě potkalo. V areálu fakultní nemocnice jsem zahájil i svou medicínskou kariéru a bylo mým štěstím mít za učitele skvělé
a laskavé lékaře, jako byli profesoři Marek a Broulík.

Po složení atestace z interny a dokončení CSc. jsem Jedničku formálně opustil na 20 let, abych pracoval
v resortním ústavu na dohled od své fakulty. Bylo to blízko, ale někdy i daleko. Nicméně kontakty jsem měl velmi četné jak v rovině akademické spolupráce, tak i osobního přátelství. Stále jsem si však přál se ještě více přiblížit a institucionalizovat vztahy Revmatologického ústavu a 1. LF UK. To vyústilo v myšlenku založit Revmatologickou kliniku jako společné pracoviště obou zmíněných institucí, což se v roce 2000 podařilo. Praxe dalších téměř 20 let prokázala, že šlo o šťastné rozhodnutí, nejen ve prospěch pre- či postgraduálních studentů, ale i vědeckých pracovníků, kteří působí simultánně v obou institucích. Vzniklé uspořádání přispělo k optimálnímu pracovnímu programu lékařů, již mohou vykonávat svou klinickou práci a zároveň učit i bádat.

Revmatologie je nesmírně dynamicky se vyvíjející obor a bylo důležité udržet jeho úroveň, která by odpovídala evropským standardům a skvělé reputaci UK. Přínos to mělo i pro mě osobně. Stal jsem se členem Vědecké rady 1. LF UK a byl jsem častěji zapojen do dalších akademických aktivit a grantových projektů. Vrátil jsem se i formálně do rodiny Jedničky. Jsem z toho šťasten a doufám, že tam budu patřit
i v budoucnu.

Foto: archiv prof. Pavelky 

Jsem absolventem 1. lékařské fakulty, a to včetně jejího nultého ročníku. Genius loci své alma mater jsem vnímal vždy, ale mám pocit, že s postupujícím věkem stále intenzivněji. Vzpomínky na studium, své učitele, spolužáky, ale i sportovní areál na Karlově, hospůdky v okolí, kde medici slaví své zkoušky, i místa, kde jsme potkávali své studentské lásky – to vše patří k tomu nejhezčímu, co mě v životě potkalo. V areálu fakultní nemocnice jsem zahájil i svou medicínskou kariéru a bylo mým štěstím mít za učitele skvělé
a laskavé lékaře, jako byli profesoři Marek a Broulík.

Po složení atestace z interny a dokončení CSc. jsem Jedničku formálně opustil na 20 let, abych pracoval
v resortním ústavu na dohled od své fakulty. Bylo to blízko, ale někdy i daleko. Nicméně kontakty jsem měl velmi četné jak v rovině akademické spolupráce, tak i osobního přátelství. Stále jsem si však přál se ještě více přiblížit a institucionalizovat vztahy Revmatologického ústavu a 1. LF UK. To vyústilo v myšlenku založit Revmatologickou kliniku jako společné pracoviště obou zmíněných institucí, což se v roce 2000 podařilo. Praxe dalších téměř 20 let prokázala, že šlo o šťastné rozhodnutí, nejen ve prospěch pre- či postgraduálních studentů, ale i vědeckých pracovníků, kteří působí simultánně v obou institucích. Vzniklé uspořádání přispělo k optimálnímu pracovnímu programu lékařů, již mohou vykonávat svou klinickou práci a zároveň učit i bádat.

Revmatologie je nesmírně dynamicky se vyvíjející obor a bylo důležité udržet jeho úroveň, která by odpovídala evropským standardům a skvělé reputaci UK. Přínos to mělo i pro mě osobně. Stal jsem se členem Vědecké rady 1. LF UK a byl jsem častěji zapojen do dalších akademických aktivit a grantových projektů. Vrátil jsem se i formálně do rodiny Jedničky. Jsem z toho šťasten a doufám, že tam budu patřit
i v budoucnu.

Foto: archiv prof. Pavelky 

Jsem absolventem 1. lékařské fakulty, a to včetně jejího nultého ročníku. Genius loci své alma mater jsem vnímal vždy, ale mám pocit, že s postupujícím věkem stále intenzivněji. Vzpomínky na studium, své učitele, spolužáky, ale i sportovní areál na Karlově, hospůdky v okolí, kde medici slaví své zkoušky, i místa, kde jsme potkávali své studentské lásky – to vše patří k tomu nejhezčímu, co mě v životě potkalo. V areálu fakultní nemocnice jsem zahájil i svou medicínskou kariéru a bylo mým štěstím mít za učitele skvělé
a laskavé lékaře, jako byli profesoři Marek a Broulík.

Po složení atestace z interny a dokončení CSc. jsem Jedničku formálně opustil na 20 let, abych pracoval
v resortním ústavu na dohled od své fakulty. Bylo to blízko, ale někdy i daleko. Nicméně kontakty jsem měl velmi četné jak v rovině akademické spolupráce, tak i osobního přátelství. Stále jsem si však přál se ještě více přiblížit a institucionalizovat vztahy Revmatologického ústavu a 1. LF UK. To vyústilo v myšlenku založit Revmatologickou kliniku jako společné pracoviště obou zmíněných institucí, což se v roce 2000 podařilo. Praxe dalších téměř 20 let prokázala, že šlo o šťastné rozhodnutí, nejen ve prospěch pre- či postgraduálních studentů, ale i vědeckých pracovníků, kteří působí simultánně v obou institucích. Vzniklé uspořádání přispělo k optimálnímu pracovnímu programu lékařů, již mohou vykonávat svou klinickou práci a zároveň učit i bádat.

Revmatologie je nesmírně dynamicky se vyvíjející obor a bylo důležité udržet jeho úroveň, která by odpovídala evropským standardům a skvělé reputaci UK. Přínos to mělo i pro mě osobně. Stal jsem se členem Vědecké rady 1. LF UK a byl jsem častěji zapojen do dalších akademických aktivit a grantových projektů. Vrátil jsem se i formálně do rodiny Jedničky. Jsem z toho šťasten a doufám, že tam budu patřit
i v budoucnu.

Foto: archiv prof. Pavelky 

Jsem absolventem 1. lékařské fakulty, a to včetně jejího nultého ročníku. Genius loci své alma mater jsem vnímal vždy, ale mám pocit, že s postupujícím věkem stále intenzivněji. Vzpomínky na studium, své učitele, spolužáky, ale i sportovní areál na Karlově, hospůdky v okolí, kde medici slaví své zkoušky, i místa, kde jsme potkávali své studentské lásky – to vše patří k tomu nejhezčímu, co mě v životě potkalo. V areálu fakultní nemocnice jsem zahájil i svou medicínskou kariéru a bylo mým štěstím mít za učitele skvělé
a laskavé lékaře, jako byli profesoři Marek a Broulík.

Po složení atestace z interny a dokončení CSc. jsem Jedničku formálně opustil na 20 let, abych pracoval
v resortním ústavu na dohled od své fakulty. Bylo to blízko, ale někdy i daleko. Nicméně kontakty jsem měl velmi četné jak v rovině akademické spolupráce, tak i osobního přátelství. Stále jsem si však přál se ještě více přiblížit a institucionalizovat vztahy Revmatologického ústavu a 1. LF UK. To vyústilo v myšlenku založit Revmatologickou kliniku jako společné pracoviště obou zmíněných institucí, což se v roce 2000 podařilo. Praxe dalších téměř 20 let prokázala, že šlo o šťastné rozhodnutí, nejen ve prospěch pre- či postgraduálních studentů, ale i vědeckých pracovníků, kteří působí simultánně v obou institucích. Vzniklé uspořádání přispělo k optimálnímu pracovnímu programu lékařů, již mohou vykonávat svou klinickou práci a zároveň učit i bádat.

Revmatologie je nesmírně dynamicky se vyvíjející obor a bylo důležité udržet jeho úroveň, která by odpovídala evropským standardům a skvělé reputaci UK. Přínos to mělo i pro mě osobně. Stal jsem se členem Vědecké rady 1. LF UK a byl jsem častěji zapojen do dalších akademických aktivit a grantových projektů. Vrátil jsem se i formálně do rodiny Jedničky. Jsem z toho šťasten a doufám, že tam budu patřit
i v budoucnu.

Foto: archiv prof. Pavelky 

Jsem absolventem 1. lékařské fakulty, a to včetně jejího nultého ročníku. Genius loci své alma mater jsem vnímal vždy, ale mám pocit, že s postupujícím věkem stále intenzivněji. Vzpomínky na studium, své učitele, spolužáky, ale i sportovní areál na Karlově, hospůdky v okolí, kde medici slaví své zkoušky, i místa, kde jsme potkávali své studentské lásky – to vše patří k tomu nejhezčímu, co mě v životě potkalo. V areálu fakultní nemocnice jsem zahájil i svou medicínskou kariéru a bylo mým štěstím mít za učitele skvělé
a laskavé lékaře, jako byli profesoři Marek a Broulík.

Po složení atestace z interny a dokončení CSc. jsem Jedničku formálně opustil na 20 let, abych pracoval
v resortním ústavu na dohled od své fakulty. Bylo to blízko, ale někdy i daleko. Nicméně kontakty jsem měl velmi četné jak v rovině akademické spolupráce, tak i osobního přátelství. Stále jsem si však přál se ještě více přiblížit a institucionalizovat vztahy Revmatologického ústavu a 1. LF UK. To vyústilo v myšlenku založit Revmatologickou kliniku jako společné pracoviště obou zmíněných institucí, což se v roce 2000 podařilo. Praxe dalších téměř 20 let prokázala, že šlo o šťastné rozhodnutí, nejen ve prospěch pre- či postgraduálních studentů, ale i vědeckých pracovníků, kteří působí simultánně v obou institucích. Vzniklé uspořádání přispělo k optimálnímu pracovnímu programu lékařů, již mohou vykonávat svou klinickou práci a zároveň učit i bádat.

Revmatologie je nesmírně dynamicky se vyvíjející obor a bylo důležité udržet jeho úroveň, která by odpovídala evropským standardům a skvělé reputaci UK. Přínos to mělo i pro mě osobně. Stal jsem se členem Vědecké rady 1. LF UK a byl jsem častěji zapojen do dalších akademických aktivit a grantových projektů. Vrátil jsem se i formálně do rodiny Jedničky. Jsem z toho šťasten a doufám, že tam budu patřit
i v budoucnu.

Foto: archiv prof. Pavelky 

Jsem absolventem 1. lékařské fakulty, a to včetně jejího nultého ročníku. Genius loci své alma mater jsem vnímal vždy, ale mám pocit, že s postupujícím věkem stále intenzivněji. Vzpomínky na studium, své učitele, spolužáky, ale i sportovní areál na Karlově, hospůdky v okolí, kde medici slaví své zkoušky, i místa, kde jsme potkávali své studentské lásky – to vše patří k tomu nejhezčímu, co mě v životě potkalo. V areálu fakultní nemocnice jsem zahájil i svou medicínskou kariéru a bylo mým štěstím mít za učitele skvělé
a laskavé lékaře, jako byli profesoři Marek a Broulík.

Po složení atestace z interny a dokončení CSc. jsem Jedničku formálně opustil na 20 let, abych pracoval
v resortním ústavu na dohled od své fakulty. Bylo to blízko, ale někdy i daleko. Nicméně kontakty jsem měl velmi četné jak v rovině akademické spolupráce, tak i osobního přátelství. Stále jsem si však přál se ještě více přiblížit a institucionalizovat vztahy Revmatologického ústavu a 1. LF UK. To vyústilo v myšlenku založit Revmatologickou kliniku jako společné pracoviště obou zmíněných institucí, což se v roce 2000 podařilo. Praxe dalších téměř 20 let prokázala, že šlo o šťastné rozhodnutí, nejen ve prospěch pre- či postgraduálních studentů, ale i vědeckých pracovníků, kteří působí simultánně v obou institucích. Vzniklé uspořádání přispělo k optimálnímu pracovnímu programu lékařů, již mohou vykonávat svou klinickou práci a zároveň učit i bádat.

Revmatologie je nesmírně dynamicky se vyvíjející obor a bylo důležité udržet jeho úroveň, která by odpovídala evropským standardům a skvělé reputaci UK. Přínos to mělo i pro mě osobně. Stal jsem se členem Vědecké rady 1. LF UK a byl jsem častěji zapojen do dalších akademických aktivit a grantových projektů. Vrátil jsem se i formálně do rodiny Jedničky. Jsem z toho šťasten a doufám, že tam budu patřit
i v budoucnu.

Foto: archiv prof. Pavelky