Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.

Je asi banální konstatovat, že většinu mého života jsem strávil na naší fakultě. Ke studiu jsem byl přijat v roce 1969. Pracoval jsem jako pomocná vědecká síla v Sexuologickém ústavu a docházel jsem do zájmového psychiatrického kroužku. Po promoci v roce 1975 jsem nastoupil na Psychiatrickou kliniku, které jsem zůstal profesionálně celoživotně věrný. Zde jsem se setkal s mnoha významnými osobnostmi našeho oboru. Bylo to pracoviště prof. Vondráčka, vedené tehdy prof. Dobiášem a prim. Plzákem. Myslím, že význam osobností naší fakulty je zásadní. Jako mladý asistent jsem jednou spěchal chodbami našeho slovutného děkanátu. Tehdy mě zastavil starší docent a zeptal se mě: „Vy jste z té psychiatrie, vy byste to mohl vědět – mají instituce duši?“ Nevím již, co jsem tehdy odpověděl, rozhodně jsem to v pracovním shonu toho dne nepovažoval za důležité. Dnes ale vím, že instituce duši mají a že to důležité je. Nedávno jsem slyšel příměr, který má charakterizovat současné lidstvo. To prý sedí ve vlaku, který jede stále rychleji do nepřehledné zatáčky. Málokdo z cestujících přitom ví, odkud jede, a již nikdo netuší, kam. Bill Gates dokonce tvrdí, že budoucnost je nejlépe si vymyslet. Spíše bych se ale přikláněl k citátu sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale kořeny nesou Tebe.“ A proto neškodí se občas zamyslet nad našimi kořeny a tradicemi, které vědomě, ale častěji nevědomě ovlivňují směr a způsob našeho jednání i dalšího života. Naše fakulta jako součást Karlovy univerzity patří mezi nejtradičnější instituce na našem území se všemi výhodami i nevýhodami. Je na nás, abychom dále kultivovali její „duši“ a posouvali se do podoby moderní, mezinárodně konkurenceschopné školy, která si zároveň váží své minulosti, z níž vychází.