Setkání s fakultou, a to zejména s anatomií, pro mě bylo naprosto osudové. Jako gymnazista jsem miloval přírodu a představoval si sám sebe jako biologa výzkumníka v tropické džungli, nejlépe na Borneu. Později, stále ještě na gymnáziu, mě fascinovalo, jak obratlovci vznikají. Připadalo mi jako zázrak, že z oplozeného vejce vznikne tak složitý tvor, jakým je člověk. A tento zájem mě ještě jako středoškolského studenta přivedl na Anatomický ústav naší fakulty. Anatomové mě kupodivu nevyhodili, nechali mě chodit do laboratoře a nasávat to fantastické fluidum. Měl jsem jasno, budu embryologem! To, že je k tomu nutné vystudovat i klinické předměty, jsem chápal jako nutné zlo. Když se mi podařilo udělat přijímačky a na fakultu jsem přišel naostro, splnil se mi životní sen. Záhy jsem pochopil, že medicína není jenom anatomie a embryologie, byl jsem pohlcen. A přestože jsem studoval v období vrcholné normalizace, nějak moc jsem to nevnímal a byl jsem plný obdivu k velikánům, kteří nás vyučovali. Nejvíce mě u řady z nich fascinoval jejich pokorný přístup k medicíně i pacientům. Celá studia jsem chodil na anatomii a po promoci jsem na vysněné místo nastoupil. Bylo nevyslovitelně povznášející, že z mých učitelů se stali kolegové. I když se embryologii v klasickém pojetí nevěnuji, jsem velmi hrdý na to, že mohu na 1. LF pracovat. Na fakultě jsem zaměstnán přes 30 let, což je vlastně z dnešního pohledu špatně, ale její atmosféra mi stále připadá intelektuálně velmi vzrušující – jsem hrdý, že mohu být u toho. Několikrát mi bylo nabídnutou změnit tým, ale nikdy jsem neměl sílu svoji alma mater opustit.

Setkání s fakultou, a to zejména s anatomií, pro mě bylo naprosto osudové. Jako gymnazista jsem miloval přírodu a představoval si sám sebe jako biologa výzkumníka v tropické džungli, nejlépe na Borneu. Později, stále ještě na gymnáziu, mě fascinovalo, jak obratlovci vznikají. Připadalo mi jako zázrak, že z oplozeného vejce vznikne tak složitý tvor, jakým je člověk. A tento zájem mě ještě jako středoškolského studenta přivedl na Anatomický ústav naší fakulty. Anatomové mě kupodivu nevyhodili, nechali mě chodit do laboratoře a nasávat to fantastické fluidum. Měl jsem jasno, budu embryologem! To, že je k tomu nutné vystudovat i klinické předměty, jsem chápal jako nutné zlo. Když se mi podařilo udělat přijímačky a na fakultu jsem přišel naostro, splnil se mi životní sen. Záhy jsem pochopil, že medicína není jenom anatomie a embryologie, byl jsem pohlcen. A přestože jsem studoval v období vrcholné normalizace, nějak moc jsem to nevnímal a byl jsem plný obdivu k velikánům, kteří nás vyučovali. Nejvíce mě u řady z nich fascinoval jejich pokorný přístup k medicíně i pacientům. Celá studia jsem chodil na anatomii a po promoci jsem na vysněné místo nastoupil. Bylo nevyslovitelně povznášející, že z mých učitelů se stali kolegové. I když se embryologii v klasickém pojetí nevěnuji, jsem velmi hrdý na to, že mohu na 1. LF pracovat. Na fakultě jsem zaměstnán přes 30 let, což je vlastně z dnešního pohledu špatně, ale její atmosféra mi stále připadá intelektuálně velmi vzrušující – jsem hrdý, že mohu být u toho. Několikrát mi bylo nabídnutou změnit tým, ale nikdy jsem neměl sílu svoji alma mater opustit.

Setkání s fakultou, a to zejména s anatomií, pro mě bylo naprosto osudové. Jako gymnazista jsem miloval přírodu a představoval si sám sebe jako biologa výzkumníka v tropické džungli, nejlépe na Borneu. Později, stále ještě na gymnáziu, mě fascinovalo, jak obratlovci vznikají. Připadalo mi jako zázrak, že z oplozeného vejce vznikne tak složitý tvor, jakým je člověk. A tento zájem mě ještě jako středoškolského studenta přivedl na Anatomický ústav naší fakulty. Anatomové mě kupodivu nevyhodili, nechali mě chodit do laboratoře a nasávat to fantastické fluidum. Měl jsem jasno, budu embryologem! To, že je k tomu nutné vystudovat i klinické předměty, jsem chápal jako nutné zlo. Když se mi podařilo udělat přijímačky a na fakultu jsem přišel naostro, splnil se mi životní sen. Záhy jsem pochopil, že medicína není jenom anatomie a embryologie, byl jsem pohlcen. A přestože jsem studoval v období vrcholné normalizace, nějak moc jsem to nevnímal a byl jsem plný obdivu k velikánům, kteří nás vyučovali. Nejvíce mě u řady z nich fascinoval jejich pokorný přístup k medicíně i pacientům. Celá studia jsem chodil na anatomii a po promoci jsem na vysněné místo nastoupil. Bylo nevyslovitelně povznášející, že z mých učitelů se stali kolegové. I když se embryologii v klasickém pojetí nevěnuji, jsem velmi hrdý na to, že mohu na 1. LF pracovat. Na fakultě jsem zaměstnán přes 30 let, což je vlastně z dnešního pohledu špatně, ale její atmosféra mi stále připadá intelektuálně velmi vzrušující – jsem hrdý, že mohu být u toho. Několikrát mi bylo nabídnutou změnit tým, ale nikdy jsem neměl sílu svoji alma mater opustit.

Setkání s fakultou, a to zejména s anatomií, pro mě bylo naprosto osudové. Jako gymnazista jsem miloval přírodu a představoval si sám sebe jako biologa výzkumníka v tropické džungli, nejlépe na Borneu. Později, stále ještě na gymnáziu, mě fascinovalo, jak obratlovci vznikají. Připadalo mi jako zázrak, že z oplozeného vejce vznikne tak složitý tvor, jakým je člověk. A tento zájem mě ještě jako středoškolského studenta přivedl na Anatomický ústav naší fakulty. Anatomové mě kupodivu nevyhodili, nechali mě chodit do laboratoře a nasávat to fantastické fluidum. Měl jsem jasno, budu embryologem! To, že je k tomu nutné vystudovat i klinické předměty, jsem chápal jako nutné zlo. Když se mi podařilo udělat přijímačky a na fakultu jsem přišel naostro, splnil se mi životní sen. Záhy jsem pochopil, že medicína není jenom anatomie a embryologie, byl jsem pohlcen. A přestože jsem studoval v období vrcholné normalizace, nějak moc jsem to nevnímal a byl jsem plný obdivu k velikánům, kteří nás vyučovali. Nejvíce mě u řady z nich fascinoval jejich pokorný přístup k medicíně i pacientům. Celá studia jsem chodil na anatomii a po promoci jsem na vysněné místo nastoupil. Bylo nevyslovitelně povznášející, že z mých učitelů se stali kolegové. I když se embryologii v klasickém pojetí nevěnuji, jsem velmi hrdý na to, že mohu na 1. LF pracovat. Na fakultě jsem zaměstnán přes 30 let, což je vlastně z dnešního pohledu špatně, ale její atmosféra mi stále připadá intelektuálně velmi vzrušující – jsem hrdý, že mohu být u toho. Několikrát mi bylo nabídnutou změnit tým, ale nikdy jsem neměl sílu svoji alma mater opustit.

Setkání s fakultou, a to zejména s anatomií, pro mě bylo naprosto osudové. Jako gymnazista jsem miloval přírodu a představoval si sám sebe jako biologa výzkumníka v tropické džungli, nejlépe na Borneu. Později, stále ještě na gymnáziu, mě fascinovalo, jak obratlovci vznikají. Připadalo mi jako zázrak, že z oplozeného vejce vznikne tak složitý tvor, jakým je člověk. A tento zájem mě ještě jako středoškolského studenta přivedl na Anatomický ústav naší fakulty. Anatomové mě kupodivu nevyhodili, nechali mě chodit do laboratoře a nasávat to fantastické fluidum. Měl jsem jasno, budu embryologem! To, že je k tomu nutné vystudovat i klinické předměty, jsem chápal jako nutné zlo. Když se mi podařilo udělat přijímačky a na fakultu jsem přišel naostro, splnil se mi životní sen. Záhy jsem pochopil, že medicína není jenom anatomie a embryologie, byl jsem pohlcen. A přestože jsem studoval v období vrcholné normalizace, nějak moc jsem to nevnímal a byl jsem plný obdivu k velikánům, kteří nás vyučovali. Nejvíce mě u řady z nich fascinoval jejich pokorný přístup k medicíně i pacientům. Celá studia jsem chodil na anatomii a po promoci jsem na vysněné místo nastoupil. Bylo nevyslovitelně povznášející, že z mých učitelů se stali kolegové. I když se embryologii v klasickém pojetí nevěnuji, jsem velmi hrdý na to, že mohu na 1. LF pracovat. Na fakultě jsem zaměstnán přes 30 let, což je vlastně z dnešního pohledu špatně, ale její atmosféra mi stále připadá intelektuálně velmi vzrušující – jsem hrdý, že mohu být u toho. Několikrát mi bylo nabídnutou změnit tým, ale nikdy jsem neměl sílu svoji alma mater opustit.

Setkání s fakultou, a to zejména s anatomií, pro mě bylo naprosto osudové. Jako gymnazista jsem miloval přírodu a představoval si sám sebe jako biologa výzkumníka v tropické džungli, nejlépe na Borneu. Později, stále ještě na gymnáziu, mě fascinovalo, jak obratlovci vznikají. Připadalo mi jako zázrak, že z oplozeného vejce vznikne tak složitý tvor, jakým je člověk. A tento zájem mě ještě jako středoškolského studenta přivedl na Anatomický ústav naší fakulty. Anatomové mě kupodivu nevyhodili, nechali mě chodit do laboratoře a nasávat to fantastické fluidum. Měl jsem jasno, budu embryologem! To, že je k tomu nutné vystudovat i klinické předměty, jsem chápal jako nutné zlo. Když se mi podařilo udělat přijímačky a na fakultu jsem přišel naostro, splnil se mi životní sen. Záhy jsem pochopil, že medicína není jenom anatomie a embryologie, byl jsem pohlcen. A přestože jsem studoval v období vrcholné normalizace, nějak moc jsem to nevnímal a byl jsem plný obdivu k velikánům, kteří nás vyučovali. Nejvíce mě u řady z nich fascinoval jejich pokorný přístup k medicíně i pacientům. Celá studia jsem chodil na anatomii a po promoci jsem na vysněné místo nastoupil. Bylo nevyslovitelně povznášející, že z mých učitelů se stali kolegové. I když se embryologii v klasickém pojetí nevěnuji, jsem velmi hrdý na to, že mohu na 1. LF pracovat. Na fakultě jsem zaměstnán přes 30 let, což je vlastně z dnešního pohledu špatně, ale její atmosféra mi stále připadá intelektuálně velmi vzrušující – jsem hrdý, že mohu být u toho. Několikrát mi bylo nabídnutou změnit tým, ale nikdy jsem neměl sílu svoji alma mater opustit.