V roce 1973 jsem nastoupil jako sanitář II. patologického ústavu v rámci nultého ročníku Fakulty všeobecného lékařství UK a pod vedením docenta Záhoře jsem zahájil přípravu na lékařské povolání. Zde jsem i odpromoval. 1. LF je proto mou alma mater v pravém smyslu slova. Vytvářela ve mně díky vynikajícím pedagogům vztah a respekt k lékařské profesi. Silně mě též ovlivnilo působení na 1. LF v letech 1990–1997, kdy jsem se pod vedením profesora Friče profiloval v oboru Gastroenterologie.

I zkušenosti z fakulty mě v pozici primáře II. interního oddělení ÚVN Praha motivovaly k iniciování transformace oddělení na klinické pracoviště společné s 1. LF – Kliniku hepatogastroenterologie. Následně jsme společným úsilím dospěli ke sloučení všech interních pracovišť vojenské nemocnice v kliniku jedinou – Interní kliniku 1. LF UK a ÚVN. Vážím si skutečnosti, že jsem byl jmenován jejím prvním a dosud jediným přednostou.

S 1. LF jsem spjat i v pozici ředitele ÚVN. Díky vstřícnosti vedení 1. LF se v naší nemocnici podařilo postupně zřídit i další společná pracoviště – aktuálně jich je dalších sedm. Je zřejmé, že spojení ÚVN i mé osobní s 1. LF je silné, přičemž toto pouto považuji za všestranně přínosné. Jsem také vždy potěšen, kdykoli slyším o fakultě slova uznání i respektu. Snažím se též přispívat k jejímu dobrému jménu i prezentovat, že se cítím být její součástí.

V roce 1973 jsem nastoupil jako sanitář II. patologického ústavu v rámci nultého ročníku Fakulty všeobecného lékařství UK a pod vedením docenta Záhoře jsem zahájil přípravu na lékařské povolání. Zde jsem i odpromoval. 1. LF je proto mou alma mater v pravém smyslu slova. Vytvářela ve mně díky vynikajícím pedagogům vztah a respekt k lékařské profesi. Silně mě též ovlivnilo působení na 1. LF v letech 1990–1997, kdy jsem se pod vedením profesora Friče profiloval v oboru Gastroenterologie.

I zkušenosti z fakulty mě v pozici primáře II. interního oddělení ÚVN Praha motivovaly k iniciování transformace oddělení na klinické pracoviště společné s 1. LF – Kliniku hepatogastroenterologie. Následně jsme společným úsilím dospěli ke sloučení všech interních pracovišť vojenské nemocnice v kliniku jedinou – Interní kliniku 1. LF UK a ÚVN. Vážím si skutečnosti, že jsem byl jmenován jejím prvním a dosud jediným přednostou.

S 1. LF jsem spjat i v pozici ředitele ÚVN. Díky vstřícnosti vedení 1. LF se v naší nemocnici podařilo postupně zřídit i další společná pracoviště – aktuálně jich je dalších sedm. Je zřejmé, že spojení ÚVN i mé osobní s 1. LF je silné, přičemž toto pouto považuji za všestranně přínosné. Jsem také vždy potěšen, kdykoli slyším o fakultě slova uznání i respektu. Snažím se též přispívat k jejímu dobrému jménu i prezentovat, že se cítím být její součástí.

V roce 1973 jsem nastoupil jako sanitář II. patologického ústavu v rámci nultého ročníku Fakulty všeobecného lékařství UK a pod vedením docenta Záhoře jsem zahájil přípravu na lékařské povolání. Zde jsem i odpromoval. 1. LF je proto mou alma mater v pravém smyslu slova. Vytvářela ve mně díky vynikajícím pedagogům vztah a respekt k lékařské profesi. Silně mě též ovlivnilo působení na 1. LF v letech 1990–1997, kdy jsem se pod vedením profesora Friče profiloval v oboru Gastroenterologie.

I zkušenosti z fakulty mě v pozici primáře II. interního oddělení ÚVN Praha motivovaly k iniciování transformace oddělení na klinické pracoviště společné s 1. LF – Kliniku hepatogastroenterologie. Následně jsme společným úsilím dospěli ke sloučení všech interních pracovišť vojenské nemocnice v kliniku jedinou – Interní kliniku 1. LF UK a ÚVN. Vážím si skutečnosti, že jsem byl jmenován jejím prvním a dosud jediným přednostou.

S 1. LF jsem spjat i v pozici ředitele ÚVN. Díky vstřícnosti vedení 1. LF se v naší nemocnici podařilo postupně zřídit i další společná pracoviště – aktuálně jich je dalších sedm. Je zřejmé, že spojení ÚVN i mé osobní s 1. LF je silné, přičemž toto pouto považuji za všestranně přínosné. Jsem také vždy potěšen, kdykoli slyším o fakultě slova uznání i respektu. Snažím se též přispívat k jejímu dobrému jménu i prezentovat, že se cítím být její součástí.

V roce 1973 jsem nastoupil jako sanitář II. patologického ústavu v rámci nultého ročníku Fakulty všeobecného lékařství UK a pod vedením docenta Záhoře jsem zahájil přípravu na lékařské povolání. Zde jsem i odpromoval. 1. LF je proto mou alma mater v pravém smyslu slova. Vytvářela ve mně díky vynikajícím pedagogům vztah a respekt k lékařské profesi. Silně mě též ovlivnilo působení na 1. LF v letech 1990–1997, kdy jsem se pod vedením profesora Friče profiloval v oboru Gastroenterologie.

I zkušenosti z fakulty mě v pozici primáře II. interního oddělení ÚVN Praha motivovaly k iniciování transformace oddělení na klinické pracoviště společné s 1. LF – Kliniku hepatogastroenterologie. Následně jsme společným úsilím dospěli ke sloučení všech interních pracovišť vojenské nemocnice v kliniku jedinou – Interní kliniku 1. LF UK a ÚVN. Vážím si skutečnosti, že jsem byl jmenován jejím prvním a dosud jediným přednostou.

S 1. LF jsem spjat i v pozici ředitele ÚVN. Díky vstřícnosti vedení 1. LF se v naší nemocnici podařilo postupně zřídit i další společná pracoviště – aktuálně jich je dalších sedm. Je zřejmé, že spojení ÚVN i mé osobní s 1. LF je silné, přičemž toto pouto považuji za všestranně přínosné. Jsem také vždy potěšen, kdykoli slyším o fakultě slova uznání i respektu. Snažím se též přispívat k jejímu dobrému jménu i prezentovat, že se cítím být její součástí.

V roce 1973 jsem nastoupil jako sanitář II. patologického ústavu v rámci nultého ročníku Fakulty všeobecného lékařství UK a pod vedením docenta Záhoře jsem zahájil přípravu na lékařské povolání. Zde jsem i odpromoval. 1. LF je proto mou alma mater v pravém smyslu slova. Vytvářela ve mně díky vynikajícím pedagogům vztah a respekt k lékařské profesi. Silně mě též ovlivnilo působení na 1. LF v letech 1990–1997, kdy jsem se pod vedením profesora Friče profiloval v oboru Gastroenterologie.

I zkušenosti z fakulty mě v pozici primáře II. interního oddělení ÚVN Praha motivovaly k iniciování transformace oddělení na klinické pracoviště společné s 1. LF – Kliniku hepatogastroenterologie. Následně jsme společným úsilím dospěli ke sloučení všech interních pracovišť vojenské nemocnice v kliniku jedinou – Interní kliniku 1. LF UK a ÚVN. Vážím si skutečnosti, že jsem byl jmenován jejím prvním a dosud jediným přednostou.

S 1. LF jsem spjat i v pozici ředitele ÚVN. Díky vstřícnosti vedení 1. LF se v naší nemocnici podařilo postupně zřídit i další společná pracoviště – aktuálně jich je dalších sedm. Je zřejmé, že spojení ÚVN i mé osobní s 1. LF je silné, přičemž toto pouto považuji za všestranně přínosné. Jsem také vždy potěšen, kdykoli slyším o fakultě slova uznání i respektu. Snažím se též přispívat k jejímu dobrému jménu i prezentovat, že se cítím být její součástí.

V roce 1973 jsem nastoupil jako sanitář II. patologického ústavu v rámci nultého ročníku Fakulty všeobecného lékařství UK a pod vedením docenta Záhoře jsem zahájil přípravu na lékařské povolání. Zde jsem i odpromoval. 1. LF je proto mou alma mater v pravém smyslu slova. Vytvářela ve mně díky vynikajícím pedagogům vztah a respekt k lékařské profesi. Silně mě též ovlivnilo působení na 1. LF v letech 1990–1997, kdy jsem se pod vedením profesora Friče profiloval v oboru Gastroenterologie.

I zkušenosti z fakulty mě v pozici primáře II. interního oddělení ÚVN Praha motivovaly k iniciování transformace oddělení na klinické pracoviště společné s 1. LF – Kliniku hepatogastroenterologie. Následně jsme společným úsilím dospěli ke sloučení všech interních pracovišť vojenské nemocnice v kliniku jedinou – Interní kliniku 1. LF UK a ÚVN. Vážím si skutečnosti, že jsem byl jmenován jejím prvním a dosud jediným přednostou.

S 1. LF jsem spjat i v pozici ředitele ÚVN. Díky vstřícnosti vedení 1. LF se v naší nemocnici podařilo postupně zřídit i další společná pracoviště – aktuálně jich je dalších sedm. Je zřejmé, že spojení ÚVN i mé osobní s 1. LF je silné, přičemž toto pouto považuji za všestranně přínosné. Jsem také vždy potěšen, kdykoli slyším o fakultě slova uznání i respektu. Snažím se též přispívat k jejímu dobrému jménu i prezentovat, že se cítím být její součástí.