V roce 1972 jsem se jako čerstvý maturant Gymnázia J. Á. Komenského v Uherském Brodě vydal zkusit štěstí do Prahy. Přijímací komisi předsedal velmi laskavý neurolog, doc. Široký, který prosadil, že mi byla dána šance studovat na Fakultě všeobecného lékařství, nynější 1. LF UK, naší Jedničce. Jednička má mnoho velmi přívětivých tváří. Na mne se usmála její tvář vědecká, stejně laskavá a přitažlivá, jako je její tvář klinická.

Nejprve jsem pracoval jako studentská vědecká síla na II. ústavu lékařské chemie a biochemie prof. Duchoně u doc. Křemena. V přátelské atmosféře jsem se seznámil s prof. Šulou, předchozím přednostou, s B. Matoušem, budoucím přednostou, J. Stříbrnou, P. Pohlraichem a dalšími. Zažil jsem vynikajícího biochemika A. F. Richtera a diskutoval s ním pyrrolová barviva. Následně mne uchvátily pigmenty, nejprve bilirubin a později porfyriny. Měli jsme tehdy v Československu dva světové znalce bilirubinu, Milana Jirsu v laboratoři I. interní kliniky v Praze a Edmunda Talafanta v Brně. A tak jsem „přešel přes ulici“ už jako starší studentská vědecká síla na I. internu, kam můj ročník i výukově patřil. Prožil jsem v laboratoři hezké roky, studoval různé konjuganty bilirubinu u stavů spojených s obstrukcí žlučových cest. Studium na fakultě se vyznačovalo příkladnou péčí vyučujících. Po ukončení fakulty v roce 1978 jsem nastupil k primáři Fabiánovi do Interní nemocnice Na Slupi, ale v roce 1980 jsem se na Jedničku vrátil a zůstávám jí dodnes věrný. Fakulta nás skvěle medicínsky vzdělala, kdo měl zájem, mohl své znalosti a dovednosti rozšířit nepovinným fiškusováním a výzkumem prakticky na všech pracovištích.

V roce 1972 jsem se jako čerstvý maturant Gymnázia J. Á. Komenského v Uherském Brodě vydal zkusit štěstí do Prahy. Přijímací komisi předsedal velmi laskavý neurolog, doc. Široký, který prosadil, že mi byla dána šance studovat na Fakultě všeobecného lékařství, nynější 1. LF UK, naší Jedničce. Jednička má mnoho velmi přívětivých tváří. Na mne se usmála její tvář vědecká, stejně laskavá a přitažlivá, jako je její tvář klinická.

Nejprve jsem pracoval jako studentská vědecká síla na II. ústavu lékařské chemie a biochemie prof. Duchoně u doc. Křemena. V přátelské atmosféře jsem se seznámil s prof. Šulou, předchozím přednostou, s B. Matoušem, budoucím přednostou, J. Stříbrnou, P. Pohlraichem a dalšími. Zažil jsem vynikajícího biochemika A. F. Richtera a diskutoval s ním pyrrolová barviva. Následně mne uchvátily pigmenty, nejprve bilirubin a později porfyriny. Měli jsme tehdy v Československu dva světové znalce bilirubinu, Milana Jirsu v laboratoři I. interní kliniky v Praze a Edmunda Talafanta v Brně. A tak jsem „přešel přes ulici“ už jako starší studentská vědecká síla na I. internu, kam můj ročník i výukově patřil. Prožil jsem v laboratoři hezké roky, studoval různé konjuganty bilirubinu u stavů spojených s obstrukcí žlučových cest. Studium na fakultě se vyznačovalo příkladnou péčí vyučujících. Po ukončení fakulty v roce 1978 jsem nastupil k primáři Fabiánovi do Interní nemocnice Na Slupi, ale v roce 1980 jsem se na Jedničku vrátil a zůstávám jí dodnes věrný. Fakulta nás skvěle medicínsky vzdělala, kdo měl zájem, mohl své znalosti a dovednosti rozšířit nepovinným fiškusováním a výzkumem prakticky na všech pracovištích.

V roce 1972 jsem se jako čerstvý maturant Gymnázia J. Á. Komenského v Uherském Brodě vydal zkusit štěstí do Prahy. Přijímací komisi předsedal velmi laskavý neurolog, doc. Široký, který prosadil, že mi byla dána šance studovat na Fakultě všeobecného lékařství, nynější 1. LF UK, naší Jedničce. Jednička má mnoho velmi přívětivých tváří. Na mne se usmála její tvář vědecká, stejně laskavá a přitažlivá, jako je její tvář klinická.

Nejprve jsem pracoval jako studentská vědecká síla na II. ústavu lékařské chemie a biochemie prof. Duchoně u doc. Křemena. V přátelské atmosféře jsem se seznámil s prof. Šulou, předchozím přednostou, s B. Matoušem, budoucím přednostou, J. Stříbrnou, P. Pohlraichem a dalšími. Zažil jsem vynikajícího biochemika A. F. Richtera a diskutoval s ním pyrrolová barviva. Následně mne uchvátily pigmenty, nejprve bilirubin a později porfyriny. Měli jsme tehdy v Československu dva světové znalce bilirubinu, Milana Jirsu v laboratoři I. interní kliniky v Praze a Edmunda Talafanta v Brně. A tak jsem „přešel přes ulici“ už jako starší studentská vědecká síla na I. internu, kam můj ročník i výukově patřil. Prožil jsem v laboratoři hezké roky, studoval různé konjuganty bilirubinu u stavů spojených s obstrukcí žlučových cest. Studium na fakultě se vyznačovalo příkladnou péčí vyučujících. Po ukončení fakulty v roce 1978 jsem nastupil k primáři Fabiánovi do Interní nemocnice Na Slupi, ale v roce 1980 jsem se na Jedničku vrátil a zůstávám jí dodnes věrný. Fakulta nás skvěle medicínsky vzdělala, kdo měl zájem, mohl své znalosti a dovednosti rozšířit nepovinným fiškusováním a výzkumem prakticky na všech pracovištích.

V roce 1972 jsem se jako čerstvý maturant Gymnázia J. Á. Komenského v Uherském Brodě vydal zkusit štěstí do Prahy. Přijímací komisi předsedal velmi laskavý neurolog, doc. Široký, který prosadil, že mi byla dána šance studovat na Fakultě všeobecného lékařství, nynější 1. LF UK, naší Jedničce. Jednička má mnoho velmi přívětivých tváří. Na mne se usmála její tvář vědecká, stejně laskavá a přitažlivá, jako je její tvář klinická.

Nejprve jsem pracoval jako studentská vědecká síla na II. ústavu lékařské chemie a biochemie prof. Duchoně u doc. Křemena. V přátelské atmosféře jsem se seznámil s prof. Šulou, předchozím přednostou, s B. Matoušem, budoucím přednostou, J. Stříbrnou, P. Pohlraichem a dalšími. Zažil jsem vynikajícího biochemika A. F. Richtera a diskutoval s ním pyrrolová barviva. Následně mne uchvátily pigmenty, nejprve bilirubin a později porfyriny. Měli jsme tehdy v Československu dva světové znalce bilirubinu, Milana Jirsu v laboratoři I. interní kliniky v Praze a Edmunda Talafanta v Brně. A tak jsem „přešel přes ulici“ už jako starší studentská vědecká síla na I. internu, kam můj ročník i výukově patřil. Prožil jsem v laboratoři hezké roky, studoval různé konjuganty bilirubinu u stavů spojených s obstrukcí žlučových cest. Studium na fakultě se vyznačovalo příkladnou péčí vyučujících. Po ukončení fakulty v roce 1978 jsem nastupil k primáři Fabiánovi do Interní nemocnice Na Slupi, ale v roce 1980 jsem se na Jedničku vrátil a zůstávám jí dodnes věrný. Fakulta nás skvěle medicínsky vzdělala, kdo měl zájem, mohl své znalosti a dovednosti rozšířit nepovinným fiškusováním a výzkumem prakticky na všech pracovištích.

V roce 1972 jsem se jako čerstvý maturant Gymnázia J. Á. Komenského v Uherském Brodě vydal zkusit štěstí do Prahy. Přijímací komisi předsedal velmi laskavý neurolog, doc. Široký, který prosadil, že mi byla dána šance studovat na Fakultě všeobecného lékařství, nynější 1. LF UK, naší Jedničce. Jednička má mnoho velmi přívětivých tváří. Na mne se usmála její tvář vědecká, stejně laskavá a přitažlivá, jako je její tvář klinická.

Nejprve jsem pracoval jako studentská vědecká síla na II. ústavu lékařské chemie a biochemie prof. Duchoně u doc. Křemena. V přátelské atmosféře jsem se seznámil s prof. Šulou, předchozím přednostou, s B. Matoušem, budoucím přednostou, J. Stříbrnou, P. Pohlraichem a dalšími. Zažil jsem vynikajícího biochemika A. F. Richtera a diskutoval s ním pyrrolová barviva. Následně mne uchvátily pigmenty, nejprve bilirubin a později porfyriny. Měli jsme tehdy v Československu dva světové znalce bilirubinu, Milana Jirsu v laboratoři I. interní kliniky v Praze a Edmunda Talafanta v Brně. A tak jsem „přešel přes ulici“ už jako starší studentská vědecká síla na I. internu, kam můj ročník i výukově patřil. Prožil jsem v laboratoři hezké roky, studoval různé konjuganty bilirubinu u stavů spojených s obstrukcí žlučových cest. Studium na fakultě se vyznačovalo příkladnou péčí vyučujících. Po ukončení fakulty v roce 1978 jsem nastupil k primáři Fabiánovi do Interní nemocnice Na Slupi, ale v roce 1980 jsem se na Jedničku vrátil a zůstávám jí dodnes věrný. Fakulta nás skvěle medicínsky vzdělala, kdo měl zájem, mohl své znalosti a dovednosti rozšířit nepovinným fiškusováním a výzkumem prakticky na všech pracovištích.

V roce 1972 jsem se jako čerstvý maturant Gymnázia J. Á. Komenského v Uherském Brodě vydal zkusit štěstí do Prahy. Přijímací komisi předsedal velmi laskavý neurolog, doc. Široký, který prosadil, že mi byla dána šance studovat na Fakultě všeobecného lékařství, nynější 1. LF UK, naší Jedničce. Jednička má mnoho velmi přívětivých tváří. Na mne se usmála její tvář vědecká, stejně laskavá a přitažlivá, jako je její tvář klinická.

Nejprve jsem pracoval jako studentská vědecká síla na II. ústavu lékařské chemie a biochemie prof. Duchoně u doc. Křemena. V přátelské atmosféře jsem se seznámil s prof. Šulou, předchozím přednostou, s B. Matoušem, budoucím přednostou, J. Stříbrnou, P. Pohlraichem a dalšími. Zažil jsem vynikajícího biochemika A. F. Richtera a diskutoval s ním pyrrolová barviva. Následně mne uchvátily pigmenty, nejprve bilirubin a později porfyriny. Měli jsme tehdy v Československu dva světové znalce bilirubinu, Milana Jirsu v laboratoři I. interní kliniky v Praze a Edmunda Talafanta v Brně. A tak jsem „přešel přes ulici“ už jako starší studentská vědecká síla na I. internu, kam můj ročník i výukově patřil. Prožil jsem v laboratoři hezké roky, studoval různé konjuganty bilirubinu u stavů spojených s obstrukcí žlučových cest. Studium na fakultě se vyznačovalo příkladnou péčí vyučujících. Po ukončení fakulty v roce 1978 jsem nastupil k primáři Fabiánovi do Interní nemocnice Na Slupi, ale v roce 1980 jsem se na Jedničku vrátil a zůstávám jí dodnes věrný. Fakulta nás skvěle medicínsky vzdělala, kdo měl zájem, mohl své znalosti a dovednosti rozšířit nepovinným fiškusováním a výzkumem prakticky na všech pracovištích.