Rumunsko bylo jednou z mých prvních voleb ve výběru stáží, což když vyprávím, tak to spoustu lidí překvapí. Proč to byla jedna z mých prvních voleb? Protože zážitek nemusí být dobrý, ale především intenzivní. Důvodů, proč si vybrat Rumunsko, je hodně.

Zaprvé, Rumunsko je nádherná země. V Transylvánii, kde jsme s kamarádkou byly (pokud chcete jet s někým společně na stáž, dá se o to v přihlášce požádat), se kromě pohoří Západní Karpaty nachází spousta historických památek, od hradu Bran, kde pobýval Drákula, po hrad Peleș, který dokonce navrhoval český architekt Karel Beneš. Překvapí vás například, že oblast Transylvánie není zas tak odlišná od naší kultury (na náměstí se prodává trdelník a langoš, ale to rozhodně není jediná podobnost) a uprostřed malebného městečka Sibiu, kde jsme byly na stáži, si většinu času připadáte spíše jako ve Vídni. Na náměstí věčně vyhrávají muzikanti, konají se zde koncerty, tradiční tance v krojích, opera nebo státní filharmonie pod širým nebem – a to všechno dokonce zadarmo. První dva týdny jsme z toho byly úplně odvařené, další dva už jsme utíkaly od kultury do hor a za jinými národními památkami.

Jiná nemocnice, jiná medicína

Zadruhé, a to je rozhodně důvod, proč je dobré Rumunsko navštívit, zažijete si úplně jinou nemocnici. Zažijete si, jaké to je, když nemůžete každému rovnou udělat CT nebo MRI a když se častěji spoléháte na propedeutiku než na zobrazovací metody. Byla jsem na interním oddělení, kde jsme hodně pracovali samozřejmě s fonendoskopem, ale i s přenosným sonem (ano, to je v těch zobrazovacích metodách trochu výjimka) – sonda byla připojená k obyčejnému tabletu. Během měsíční stáže jsem se naučila rozeznávat časté diagnózy, jako jsou třeba žlučníkové kameny nebo cirhotická játra.

Kromě toho zažijete i jiný přístup k medicíně. Dost velká část práce doktora je tam pouze přemlouvat pacienty, aby šli na důležitou operaci nebo se nechali naočkovat. Proočkovanost je tady asi třetinová oproti České republice a důvěra v doktory a medicínu je tu velký problém, většina pacientů zásadně odmítá i „obyčejnou“ cholecystektomii.

Vidíte i trochu jiné nemoci – například hepatitidu typu B jsme tady viděli téměř denně. Nenechte se zmást ani prostory. Staré budovy sice vypadají dost neudržovaně (to se ovšem dá říct i o některých českých nemocnicích), ale v nových odděleních si připadáte jako na západě, rozdíly se zbytkem Evropské unie se pomalu, ale jistě stírají. Na mém oddělení překvapivě angličtina problém nebyl, dokonce mě učila doktorka, která několik let pracovala v Londýně. Nicméně se to nedá říct o všech odděleních. Jsou stále místa, kde rumunští doktoři tak plynule anglicky nemluví, ale výběrem chirurgického oboru v tomto ohledu chybu určitě neuděláte.

Smažák nechyběl

Co se týče sociálního programu, tak konkrétně v rumunském Sibiu žádný každodenní plán nečekejte. Nicméně na národním výletě jsem se dozvěděli, že v ostatních městech v Rumunsku sociální program docela dobře funguje a že jen my „exchange studenti“ v Sibiu jsme s rumunskými studenty v kontaktu minimálně. A protože jinde to očividně funguje, je jen otázkou času, než se to rozjede i v Sibiu.

Nicméně i přesto, že tam nebyl žádný oficiální program, jsme byli s pobytem opravdu spokojeni. Všichni jsme byli ubytovaní na dvou patrech stejné koleje a každý den jsme si vymysleli nějaký svůj program, ať už procházky po městě se zmrzlinou, návštěvu okolních hor, přírodních bahenních lázní, výlety do muzeí a zoo nebo i spoustu her a výletů do okolních měst. Na závěr jsme s rumunskou stranou strávili večer, kdy každý uvařil typické jídlo své země (smažák nesměl chybět), takže kromě jídel z celého světa jsme se mohli přejíst i typickým rumunským Papanași, což je fritovaný dezert politý zakysanou smetanou. Kromě toho nás pak ještě vzali na piknik nad městem, kde jsme se s nimi trochu zčuchli a odpustili jim jejich nepřítomnost během naší stáže. Vždyť jsme si to uměli udělat hezké sami. Rumunsko doporučuji všemi deseti, potkala jsem neuvěřitelně skvělé lidi, procestovala nádherná místa, a dokonce se i něco naučila do školy. Kromě toho mi moji čtyřtýdenní interní stáž uznali i jako dvoutýdenní prázdninovou praxi z interny.

Anna Volfová, studentka 6. ročníku všeobecného lékařství