Na 1. LF UK učí prof. Martina Koziar Vašáková již téměř 20 let. Má tedy k fakultě velmi blízko a dobře zná prostředí výuky. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK. Ve volbách nakonec uspěla a byla zvolena předsedkyní. Senát vnímá jako výzvu a prostor pro uskutečňování vizí a změn. Ráda by přispěla k tomu, aby se fakulta dále vyvíjela a její absolventi měli nejen teoretické znalosti, ale dokázali se i prakticky postarat o pacienty. V rozhovoru se s námi podělila o to, na co dalšího by se chtěla ve své nové roli zaměřit, jaká konkrétní opatření by chtěla prosadit. Prozradila také, kde bere energii na své četné aktivity a co jí pomáhá relaxovat.

Proč jste se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK?

To rozhodnutí nebylo úplně spontánní, ale ani dlouho plánované. K zamyšlení, jestli bych měla kandidovat do fakultního akademického senátu, mě přivedl pan děkan. Tvrdil, že bych mohla přispět svou kreativitou. Vyučuji v rámci pregraduálního a postgraduálního studia už velmi dlouho, na 3. lékařské fakultě jsem vyučovala 10 let od roku 1993 a na 1. lékařské fakultě již učím bezmála 20 let od roku 2004. Mám tedy k této oblasti hodně blízko a velmi mě zajímá, jak dobře učit a vylepšovat výuku. Také jsem už třetím rokem v kolegiu děkana, tím více mi na srdci leží osud celé 1. lékařské fakulty, která je i mou alma mater. Mým cílem tak je, aby se fakulta dál vyvíjela, zlepšila si pozici mezi ostatními fakultami a aby se co nejvíc zefektivnila výuka, aby učitelé učili rádi a studenti rádi naslouchali a z výuky si co nejvíce odnesli. Vím, že to zní ambiciózně, ale jsem v tom procesu už mnoho let, a tak vidím, kde jsou chyby a co se dá vylepšit, nejsem v tom úplný nováček. Dříve jsem o tom jenom přemýšlela a vyzývala někoho dalšího, aby to změnil. Ale vždycky všem říkám, když chceš něco změnit, tak mi ukaž jak nebo se v tom nějak angažuj. A tak jsem do toho šla.

Jak vnímáte tuto roli, její důležitost?

Funkci v senátu vnímám jako důležitou, protože si myslím, že síla senátu by se dala určitě zvětšit. Akademický senát by mohl skutečně být aktivnějším tělesem, více radit jak v oblasti pregraduální i postgraduální výuky, tak i ohledně fakulty a jejího směřování. Jsme orgán, který radí a podporuje, můžeme tedy například více pomáhat panu děkanovi, podporovat určitá rozhodnutí prospěšná pro fakultu nebo navrhovat nová řešení starých problémů, případně zvedat nové výzvy.

Co myslíte, že vedlo k vašemu zvolení předsedkyní senátu? Na co jste před volbou kladla důraz?

Kdo mě zná, ví, že jsem velmi přímočarý člověk a že to, co říkám nebo slibuji, myslím smrtelně vážně, a své úkoly plním. Zároveň jsem vizionář, ale mé vize nejsou plácnutím do vody. Svých cílů někdy rychle, někdy pomaleji dosahuji. Ve své kampani jsem zdůraznila dva aspekty. Zaprvé pozici lékařské fakulty jako důležitého tělesa s velmi dlouhou tradicí ve výuce i ve vědě a výzkumu a její akademickou vážnost. A za druhé cíl zlepšit vnímání lékaře a vštípit studentům, jak důležité je být kvalitním lékařem, a to nejenom kvůli financím a postavení, ale také kvůli morální hodnotě tohoto povolání. Lékař je ten, který je vyvolený vztahovat ruce na druhé, aby je uzdravoval nebo jim vracel životy. Je třeba, abychom se my pedagogové snažili zlepšovat se, a reflektovali jsme, co podle studentů děláme špatně a co bychom mohli dělat lépe. Na druhou stranu budeme chtít od studentů, aby brali naše úsilí se vší vážností. Aby chápali, že pedagog-klinik má svoji práci, a když z ní odejde, aby se jim mohl věnovat, tak by měli vnímat, co jim říká. Měli by se snažit, jak nejlíp dokážou, aby z nich byli dobří lékaři, kteří se mohou uplatnit jak doma, tak v zahraničí.

Chceme silnou fakultu, chceme více vynikajících zahraničních studentů, chtěli bychom fakultu dále internacionalizovat, spolupracovat s ostatními univerzitami v Evropě i v zámoří. O tom všem jsem v kampani mluvila a ti, kteří mě volili, se s tím zřejmě ztotožnili.

Jaké máte v roli předsedkyně senátu plány? Na co se chcete zaměřit a co byste chtěla na fakultě změnit?

Před prvním zasedáním jsem chtěla od všech slyšet, co by chtěli udělat, co by chtěli změnit, na co by se chtěli zaměřit a co budeme mít jako tzv. programové prohlášení, které se bude kontrolovat.

Konkrétní plány pak vycházejí z obecných cílů, které jsem zmiňovala. V současné době například pracujeme na zkvalitnění výuky. Jde o rozvržení předmětů, rozvrhů, lepší seskupení interních oborů nebo využití kapacit i na mimofakultních pracovištích tak, aby se studenti co nejvíce dostali k pacientům. Naším cílem je vytvořit takového absolventa, který má nejen teoretické znalosti, ale který také dokáže prakticky přistoupit k pacientovi. To znamená, že se musíme více soustředit na to, aby si studenti zejména v šestém ročníku dokázali osvojovat práci sekundárního lékaře, aby sami dokázali udělat drobné výkony a dokázali pracovat s elektronickými dokumentacemi.

Dále máme požadavky ze strany studentů, aby se měli kde učit a odpočinout si mezi jednotlivými předměty. Zvláště pak ti, kteří nejsou místní. Na 1. lékařské fakultě je relativní nedostatek studoven, tento aspekt vnímám jako důležitý.

Dalším tématem je pak ohodnocení akademiků. Uvědomujeme si, že ten, kdo musí žít jenom z platu akademika, to má velmi těžké. Je potřeba narovnat mzdy ve společnosti a říci, že kdo je pedagog, nemůže dřít bídu s nouzí, a že nelze počítat s tím, že ho uživí léčebně-preventivní činnost. Vím, že nedokážeme změnit mzdové tabulky, ale je potřeba na to upozorňovat a vyvíjet tlak na změnu.

V neposlední řadě bychom rádi nějakým způsobem definovali profil absolventa pro jednotlivé obory a rozdělili odpovědnosti mezi jednotlivá pracoviště, aby každé mělo zodpovědnost za určitou oblast, ve které studenta vzdělá.

A samozřejmě musím zmínit i podporu vědy a výzkumu. Protože my chceme, aby na 1. lékařské fakultě nadále působili skvělí vědci, aby se tu spolupracovalo s dalšími vědecko-výzkumnými tělesy, jako je tomu například v případě centra BIOCEV. Má vzniknout Kampus Albertov, kde je potřeba spolupráci nastavit tak, aby ti, co pracují jako lékaři a učí, měli zároveň vazbu na laboratoře a bazální výzkum a mohli se zapojit do postgraduálního studia medicíny, získat Ph.D. a spět k dalším akademickým titulům. Jde tedy o větší provázání 1. lékařské fakulty s vědecko- -výzkumnými institucemi, tak abychom získávali více grantových projektů i pro klinické obory a netáhli to jen teoretici.

Chystáte se prosadit nějaká konkrétní opatření pro studenty?

Jak už jsem říkala, řešíme otázku studoven. Jednou z možností je rozšířit kapacity studijního prostoru ve Faustově domě. Chtěli bychom také najít nějaké prostory na Albertově. Vnímáme také volání po inovaci webových stránek, SIS a podobně. Rádi bychom byli nápomocni při revitalizaci stránek tak, aby byly uživatelsky přátelštější. Zahraniční studenti by si přáli mít možnost rozložit školné do splátek. Na jiných univerzitách to funguje, chceme to tedy navrhnout i u nás. Dále čekáme na návrhy legislativní komise na zavedení principu distančního jednání, které má například senát Univerzity Karlovy. A mnoho dalších informací si všichni mohou přečíst v našem programovém prohlášení, které je dostupné na webu.

Působíte v Akademickém senátu 1. LF UK, kolegiu děkana, na Pneumologické klinice 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice jako přednostka. Jak to všechno zvládáte, kde berete energii na všechny své aktivity?

Já jsem si shodou okolností už minulý rok dala závazek, že se budu svých pozic spíše zbavovat. Nicméně senát mi přišel jako dobrá výzva, oplakala jsem kvůli tomu členství ve vědecké radě, která mě bavila, ale jde o konflikt zájmů. Říkala jsem si, že ještě tuto výzvu přijmu, protože je to něco nového, co dává prostor pro vize a změny, které bych sama viděla ráda a které by měly být provedeny.

Nejsem jen přednostka, jsem i předsedkyně celé pneumologické společnosti a vedu také registr Empire, což je registr asi 12 zemí Evropy a Asie, který bádá nad plicní fibrózou. Je toho opravdu hodně, ale vždycky si říkám, že dokud jsem schopná to zvládat, dokud to má smysl a můžu něčím pozitivním přispět, tak to budu dělat. Energii a vůli zatím mám, takže budu pokračovat. Jakmile budu mít pocit, že jde o prázdnou funkci, odejdu. A kde tu energii beru? Tím, že se věnuji rodině a snažím se pečovat o své duševní a tělesné zdraví. Odreagovávám se při domácích pracích, setkávání s rodinou a přáteli, při cestování, byť by bylo jen krátké. Jsem nadšený cvičenec jógy už od puberty, té se však bohužel nemohu věnovat tak pravidelně, jak bych chtěla, protože toho času je naprosté minimum. Ale jógu opravdu miluji. Pomáhá mi, i když se k ní dostanu jen jednou týdně. Postavím se na pár minut na hlavu a snažím se nevnímat dítě a kocoura, kteří se mě pokouší rozptýlit, abych spadla.

Na 1. LF UK učí prof. Martina Koziar Vašáková již téměř 20 let. Má tedy k fakultě velmi blízko a dobře zná prostředí výuky. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK. Ve volbách nakonec uspěla a byla zvolena předsedkyní. Senát vnímá jako výzvu a prostor pro uskutečňování vizí a změn. Ráda by přispěla k tomu, aby se fakulta dále vyvíjela a její absolventi měli nejen teoretické znalosti, ale dokázali se i prakticky postarat o pacienty. V rozhovoru se s námi podělila o to, na co dalšího by se chtěla ve své nové roli zaměřit, jaká konkrétní opatření by chtěla prosadit. Prozradila také, kde bere energii na své četné aktivity a co jí pomáhá relaxovat.

Proč jste se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK?

To rozhodnutí nebylo úplně spontánní, ale ani dlouho plánované. K zamyšlení, jestli bych měla kandidovat do fakultního akademického senátu, mě přivedl pan děkan. Tvrdil, že bych mohla přispět svou kreativitou. Vyučuji v rámci pregraduálního a postgraduálního studia už velmi dlouho, na 3. lékařské fakultě jsem vyučovala 10 let od roku 1993 a na 1. lékařské fakultě již učím bezmála 20 let od roku 2004. Mám tedy k této oblasti hodně blízko a velmi mě zajímá, jak dobře učit a vylepšovat výuku. Také jsem už třetím rokem v kolegiu děkana, tím více mi na srdci leží osud celé 1. lékařské fakulty, která je i mou alma mater. Mým cílem tak je, aby se fakulta dál vyvíjela, zlepšila si pozici mezi ostatními fakultami a aby se co nejvíc zefektivnila výuka, aby učitelé učili rádi a studenti rádi naslouchali a z výuky si co nejvíce odnesli. Vím, že to zní ambiciózně, ale jsem v tom procesu už mnoho let, a tak vidím, kde jsou chyby a co se dá vylepšit, nejsem v tom úplný nováček. Dříve jsem o tom jenom přemýšlela a vyzývala někoho dalšího, aby to změnil. Ale vždycky všem říkám, když chceš něco změnit, tak mi ukaž jak nebo se v tom nějak angažuj. A tak jsem do toho šla.

Jak vnímáte tuto roli, její důležitost?

Funkci v senátu vnímám jako důležitou, protože si myslím, že síla senátu by se dala určitě zvětšit. Akademický senát by mohl skutečně být aktivnějším tělesem, více radit jak v oblasti pregraduální i postgraduální výuky, tak i ohledně fakulty a jejího směřování. Jsme orgán, který radí a podporuje, můžeme tedy například více pomáhat panu děkanovi, podporovat určitá rozhodnutí prospěšná pro fakultu nebo navrhovat nová řešení starých problémů, případně zvedat nové výzvy.

Co myslíte, že vedlo k vašemu zvolení předsedkyní senátu? Na co jste před volbou kladla důraz?

Kdo mě zná, ví, že jsem velmi přímočarý člověk a že to, co říkám nebo slibuji, myslím smrtelně vážně, a své úkoly plním. Zároveň jsem vizionář, ale mé vize nejsou plácnutím do vody. Svých cílů někdy rychle, někdy pomaleji dosahuji. Ve své kampani jsem zdůraznila dva aspekty. Zaprvé pozici lékařské fakulty jako důležitého tělesa s velmi dlouhou tradicí ve výuce i ve vědě a výzkumu a její akademickou vážnost. A za druhé cíl zlepšit vnímání lékaře a vštípit studentům, jak důležité je být kvalitním lékařem, a to nejenom kvůli financím a postavení, ale také kvůli morální hodnotě tohoto povolání. Lékař je ten, který je vyvolený vztahovat ruce na druhé, aby je uzdravoval nebo jim vracel životy. Je třeba, abychom se my pedagogové snažili zlepšovat se, a reflektovali jsme, co podle studentů děláme špatně a co bychom mohli dělat lépe. Na druhou stranu budeme chtít od studentů, aby brali naše úsilí se vší vážností. Aby chápali, že pedagog-klinik má svoji práci, a když z ní odejde, aby se jim mohl věnovat, tak by měli vnímat, co jim říká. Měli by se snažit, jak nejlíp dokážou, aby z nich byli dobří lékaři, kteří se mohou uplatnit jak doma, tak v zahraničí.

Chceme silnou fakultu, chceme více vynikajících zahraničních studentů, chtěli bychom fakultu dále internacionalizovat, spolupracovat s ostatními univerzitami v Evropě i v zámoří. O tom všem jsem v kampani mluvila a ti, kteří mě volili, se s tím zřejmě ztotožnili.

Jaké máte v roli předsedkyně senátu plány? Na co se chcete zaměřit a co byste chtěla na fakultě změnit?

Před prvním zasedáním jsem chtěla od všech slyšet, co by chtěli udělat, co by chtěli změnit, na co by se chtěli zaměřit a co budeme mít jako tzv. programové prohlášení, které se bude kontrolovat.

Konkrétní plány pak vycházejí z obecných cílů, které jsem zmiňovala. V současné době například pracujeme na zkvalitnění výuky. Jde o rozvržení předmětů, rozvrhů, lepší seskupení interních oborů nebo využití kapacit i na mimofakultních pracovištích tak, aby se studenti co nejvíce dostali k pacientům. Naším cílem je vytvořit takového absolventa, který má nejen teoretické znalosti, ale který také dokáže prakticky přistoupit k pacientovi. To znamená, že se musíme více soustředit na to, aby si studenti zejména v šestém ročníku dokázali osvojovat práci sekundárního lékaře, aby sami dokázali udělat drobné výkony a dokázali pracovat s elektronickými dokumentacemi.

Dále máme požadavky ze strany studentů, aby se měli kde učit a odpočinout si mezi jednotlivými předměty. Zvláště pak ti, kteří nejsou místní. Na 1. lékařské fakultě je relativní nedostatek studoven, tento aspekt vnímám jako důležitý.

Dalším tématem je pak ohodnocení akademiků. Uvědomujeme si, že ten, kdo musí žít jenom z platu akademika, to má velmi těžké. Je potřeba narovnat mzdy ve společnosti a říci, že kdo je pedagog, nemůže dřít bídu s nouzí, a že nelze počítat s tím, že ho uživí léčebně-preventivní činnost. Vím, že nedokážeme změnit mzdové tabulky, ale je potřeba na to upozorňovat a vyvíjet tlak na změnu.

V neposlední řadě bychom rádi nějakým způsobem definovali profil absolventa pro jednotlivé obory a rozdělili odpovědnosti mezi jednotlivá pracoviště, aby každé mělo zodpovědnost za určitou oblast, ve které studenta vzdělá.

A samozřejmě musím zmínit i podporu vědy a výzkumu. Protože my chceme, aby na 1. lékařské fakultě nadále působili skvělí vědci, aby se tu spolupracovalo s dalšími vědecko-výzkumnými tělesy, jako je tomu například v případě centra BIOCEV. Má vzniknout Kampus Albertov, kde je potřeba spolupráci nastavit tak, aby ti, co pracují jako lékaři a učí, měli zároveň vazbu na laboratoře a bazální výzkum a mohli se zapojit do postgraduálního studia medicíny, získat Ph.D. a spět k dalším akademickým titulům. Jde tedy o větší provázání 1. lékařské fakulty s vědecko- -výzkumnými institucemi, tak abychom získávali více grantových projektů i pro klinické obory a netáhli to jen teoretici.

Chystáte se prosadit nějaká konkrétní opatření pro studenty?

Jak už jsem říkala, řešíme otázku studoven. Jednou z možností je rozšířit kapacity studijního prostoru ve Faustově domě. Chtěli bychom také najít nějaké prostory na Albertově. Vnímáme také volání po inovaci webových stránek, SIS a podobně. Rádi bychom byli nápomocni při revitalizaci stránek tak, aby byly uživatelsky přátelštější. Zahraniční studenti by si přáli mít možnost rozložit školné do splátek. Na jiných univerzitách to funguje, chceme to tedy navrhnout i u nás. Dále čekáme na návrhy legislativní komise na zavedení principu distančního jednání, které má například senát Univerzity Karlovy. A mnoho dalších informací si všichni mohou přečíst v našem programovém prohlášení, které je dostupné na webu.

Působíte v Akademickém senátu 1. LF UK, kolegiu děkana, na Pneumologické klinice 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice jako přednostka. Jak to všechno zvládáte, kde berete energii na všechny své aktivity?

Já jsem si shodou okolností už minulý rok dala závazek, že se budu svých pozic spíše zbavovat. Nicméně senát mi přišel jako dobrá výzva, oplakala jsem kvůli tomu členství ve vědecké radě, která mě bavila, ale jde o konflikt zájmů. Říkala jsem si, že ještě tuto výzvu přijmu, protože je to něco nového, co dává prostor pro vize a změny, které bych sama viděla ráda a které by měly být provedeny.

Nejsem jen přednostka, jsem i předsedkyně celé pneumologické společnosti a vedu také registr Empire, což je registr asi 12 zemí Evropy a Asie, který bádá nad plicní fibrózou. Je toho opravdu hodně, ale vždycky si říkám, že dokud jsem schopná to zvládat, dokud to má smysl a můžu něčím pozitivním přispět, tak to budu dělat. Energii a vůli zatím mám, takže budu pokračovat. Jakmile budu mít pocit, že jde o prázdnou funkci, odejdu. A kde tu energii beru? Tím, že se věnuji rodině a snažím se pečovat o své duševní a tělesné zdraví. Odreagovávám se při domácích pracích, setkávání s rodinou a přáteli, při cestování, byť by bylo jen krátké. Jsem nadšený cvičenec jógy už od puberty, té se však bohužel nemohu věnovat tak pravidelně, jak bych chtěla, protože toho času je naprosté minimum. Ale jógu opravdu miluji. Pomáhá mi, i když se k ní dostanu jen jednou týdně. Postavím se na pár minut na hlavu a snažím se nevnímat dítě a kocoura, kteří se mě pokouší rozptýlit, abych spadla.

Na 1. LF UK učí prof. Martina Koziar Vašáková již téměř 20 let. Má tedy k fakultě velmi blízko a dobře zná prostředí výuky. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK. Ve volbách nakonec uspěla a byla zvolena předsedkyní. Senát vnímá jako výzvu a prostor pro uskutečňování vizí a změn. Ráda by přispěla k tomu, aby se fakulta dále vyvíjela a její absolventi měli nejen teoretické znalosti, ale dokázali se i prakticky postarat o pacienty. V rozhovoru se s námi podělila o to, na co dalšího by se chtěla ve své nové roli zaměřit, jaká konkrétní opatření by chtěla prosadit. Prozradila také, kde bere energii na své četné aktivity a co jí pomáhá relaxovat.

Proč jste se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK?

To rozhodnutí nebylo úplně spontánní, ale ani dlouho plánované. K zamyšlení, jestli bych měla kandidovat do fakultního akademického senátu, mě přivedl pan děkan. Tvrdil, že bych mohla přispět svou kreativitou. Vyučuji v rámci pregraduálního a postgraduálního studia už velmi dlouho, na 3. lékařské fakultě jsem vyučovala 10 let od roku 1993 a na 1. lékařské fakultě již učím bezmála 20 let od roku 2004. Mám tedy k této oblasti hodně blízko a velmi mě zajímá, jak dobře učit a vylepšovat výuku. Také jsem už třetím rokem v kolegiu děkana, tím více mi na srdci leží osud celé 1. lékařské fakulty, která je i mou alma mater. Mým cílem tak je, aby se fakulta dál vyvíjela, zlepšila si pozici mezi ostatními fakultami a aby se co nejvíc zefektivnila výuka, aby učitelé učili rádi a studenti rádi naslouchali a z výuky si co nejvíce odnesli. Vím, že to zní ambiciózně, ale jsem v tom procesu už mnoho let, a tak vidím, kde jsou chyby a co se dá vylepšit, nejsem v tom úplný nováček. Dříve jsem o tom jenom přemýšlela a vyzývala někoho dalšího, aby to změnil. Ale vždycky všem říkám, když chceš něco změnit, tak mi ukaž jak nebo se v tom nějak angažuj. A tak jsem do toho šla.

Jak vnímáte tuto roli, její důležitost?

Funkci v senátu vnímám jako důležitou, protože si myslím, že síla senátu by se dala určitě zvětšit. Akademický senát by mohl skutečně být aktivnějším tělesem, více radit jak v oblasti pregraduální i postgraduální výuky, tak i ohledně fakulty a jejího směřování. Jsme orgán, který radí a podporuje, můžeme tedy například více pomáhat panu děkanovi, podporovat určitá rozhodnutí prospěšná pro fakultu nebo navrhovat nová řešení starých problémů, případně zvedat nové výzvy.

Co myslíte, že vedlo k vašemu zvolení předsedkyní senátu? Na co jste před volbou kladla důraz?

Kdo mě zná, ví, že jsem velmi přímočarý člověk a že to, co říkám nebo slibuji, myslím smrtelně vážně, a své úkoly plním. Zároveň jsem vizionář, ale mé vize nejsou plácnutím do vody. Svých cílů někdy rychle, někdy pomaleji dosahuji. Ve své kampani jsem zdůraznila dva aspekty. Zaprvé pozici lékařské fakulty jako důležitého tělesa s velmi dlouhou tradicí ve výuce i ve vědě a výzkumu a její akademickou vážnost. A za druhé cíl zlepšit vnímání lékaře a vštípit studentům, jak důležité je být kvalitním lékařem, a to nejenom kvůli financím a postavení, ale také kvůli morální hodnotě tohoto povolání. Lékař je ten, který je vyvolený vztahovat ruce na druhé, aby je uzdravoval nebo jim vracel životy. Je třeba, abychom se my pedagogové snažili zlepšovat se, a reflektovali jsme, co podle studentů děláme špatně a co bychom mohli dělat lépe. Na druhou stranu budeme chtít od studentů, aby brali naše úsilí se vší vážností. Aby chápali, že pedagog-klinik má svoji práci, a když z ní odejde, aby se jim mohl věnovat, tak by měli vnímat, co jim říká. Měli by se snažit, jak nejlíp dokážou, aby z nich byli dobří lékaři, kteří se mohou uplatnit jak doma, tak v zahraničí.

Chceme silnou fakultu, chceme více vynikajících zahraničních studentů, chtěli bychom fakultu dále internacionalizovat, spolupracovat s ostatními univerzitami v Evropě i v zámoří. O tom všem jsem v kampani mluvila a ti, kteří mě volili, se s tím zřejmě ztotožnili.

Jaké máte v roli předsedkyně senátu plány? Na co se chcete zaměřit a co byste chtěla na fakultě změnit?

Před prvním zasedáním jsem chtěla od všech slyšet, co by chtěli udělat, co by chtěli změnit, na co by se chtěli zaměřit a co budeme mít jako tzv. programové prohlášení, které se bude kontrolovat.

Konkrétní plány pak vycházejí z obecných cílů, které jsem zmiňovala. V současné době například pracujeme na zkvalitnění výuky. Jde o rozvržení předmětů, rozvrhů, lepší seskupení interních oborů nebo využití kapacit i na mimofakultních pracovištích tak, aby se studenti co nejvíce dostali k pacientům. Naším cílem je vytvořit takového absolventa, který má nejen teoretické znalosti, ale který také dokáže prakticky přistoupit k pacientovi. To znamená, že se musíme více soustředit na to, aby si studenti zejména v šestém ročníku dokázali osvojovat práci sekundárního lékaře, aby sami dokázali udělat drobné výkony a dokázali pracovat s elektronickými dokumentacemi.

Dále máme požadavky ze strany studentů, aby se měli kde učit a odpočinout si mezi jednotlivými předměty. Zvláště pak ti, kteří nejsou místní. Na 1. lékařské fakultě je relativní nedostatek studoven, tento aspekt vnímám jako důležitý.

Dalším tématem je pak ohodnocení akademiků. Uvědomujeme si, že ten, kdo musí žít jenom z platu akademika, to má velmi těžké. Je potřeba narovnat mzdy ve společnosti a říci, že kdo je pedagog, nemůže dřít bídu s nouzí, a že nelze počítat s tím, že ho uživí léčebně-preventivní činnost. Vím, že nedokážeme změnit mzdové tabulky, ale je potřeba na to upozorňovat a vyvíjet tlak na změnu.

V neposlední řadě bychom rádi nějakým způsobem definovali profil absolventa pro jednotlivé obory a rozdělili odpovědnosti mezi jednotlivá pracoviště, aby každé mělo zodpovědnost za určitou oblast, ve které studenta vzdělá.

A samozřejmě musím zmínit i podporu vědy a výzkumu. Protože my chceme, aby na 1. lékařské fakultě nadále působili skvělí vědci, aby se tu spolupracovalo s dalšími vědecko-výzkumnými tělesy, jako je tomu například v případě centra BIOCEV. Má vzniknout Kampus Albertov, kde je potřeba spolupráci nastavit tak, aby ti, co pracují jako lékaři a učí, měli zároveň vazbu na laboratoře a bazální výzkum a mohli se zapojit do postgraduálního studia medicíny, získat Ph.D. a spět k dalším akademickým titulům. Jde tedy o větší provázání 1. lékařské fakulty s vědecko- -výzkumnými institucemi, tak abychom získávali více grantových projektů i pro klinické obory a netáhli to jen teoretici.

Chystáte se prosadit nějaká konkrétní opatření pro studenty?

Jak už jsem říkala, řešíme otázku studoven. Jednou z možností je rozšířit kapacity studijního prostoru ve Faustově domě. Chtěli bychom také najít nějaké prostory na Albertově. Vnímáme také volání po inovaci webových stránek, SIS a podobně. Rádi bychom byli nápomocni při revitalizaci stránek tak, aby byly uživatelsky přátelštější. Zahraniční studenti by si přáli mít možnost rozložit školné do splátek. Na jiných univerzitách to funguje, chceme to tedy navrhnout i u nás. Dále čekáme na návrhy legislativní komise na zavedení principu distančního jednání, které má například senát Univerzity Karlovy. A mnoho dalších informací si všichni mohou přečíst v našem programovém prohlášení, které je dostupné na webu.

Působíte v Akademickém senátu 1. LF UK, kolegiu děkana, na Pneumologické klinice 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice jako přednostka. Jak to všechno zvládáte, kde berete energii na všechny své aktivity?

Já jsem si shodou okolností už minulý rok dala závazek, že se budu svých pozic spíše zbavovat. Nicméně senát mi přišel jako dobrá výzva, oplakala jsem kvůli tomu členství ve vědecké radě, která mě bavila, ale jde o konflikt zájmů. Říkala jsem si, že ještě tuto výzvu přijmu, protože je to něco nového, co dává prostor pro vize a změny, které bych sama viděla ráda a které by měly být provedeny.

Nejsem jen přednostka, jsem i předsedkyně celé pneumologické společnosti a vedu také registr Empire, což je registr asi 12 zemí Evropy a Asie, který bádá nad plicní fibrózou. Je toho opravdu hodně, ale vždycky si říkám, že dokud jsem schopná to zvládat, dokud to má smysl a můžu něčím pozitivním přispět, tak to budu dělat. Energii a vůli zatím mám, takže budu pokračovat. Jakmile budu mít pocit, že jde o prázdnou funkci, odejdu. A kde tu energii beru? Tím, že se věnuji rodině a snažím se pečovat o své duševní a tělesné zdraví. Odreagovávám se při domácích pracích, setkávání s rodinou a přáteli, při cestování, byť by bylo jen krátké. Jsem nadšený cvičenec jógy už od puberty, té se však bohužel nemohu věnovat tak pravidelně, jak bych chtěla, protože toho času je naprosté minimum. Ale jógu opravdu miluji. Pomáhá mi, i když se k ní dostanu jen jednou týdně. Postavím se na pár minut na hlavu a snažím se nevnímat dítě a kocoura, kteří se mě pokouší rozptýlit, abych spadla.

Na 1. LF UK učí prof. Martina Koziar Vašáková již téměř 20 let. Má tedy k fakultě velmi blízko a dobře zná prostředí výuky. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK. Ve volbách nakonec uspěla a byla zvolena předsedkyní. Senát vnímá jako výzvu a prostor pro uskutečňování vizí a změn. Ráda by přispěla k tomu, aby se fakulta dále vyvíjela a její absolventi měli nejen teoretické znalosti, ale dokázali se i prakticky postarat o pacienty. V rozhovoru se s námi podělila o to, na co dalšího by se chtěla ve své nové roli zaměřit, jaká konkrétní opatření by chtěla prosadit. Prozradila také, kde bere energii na své četné aktivity a co jí pomáhá relaxovat.

Proč jste se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK?

To rozhodnutí nebylo úplně spontánní, ale ani dlouho plánované. K zamyšlení, jestli bych měla kandidovat do fakultního akademického senátu, mě přivedl pan děkan. Tvrdil, že bych mohla přispět svou kreativitou. Vyučuji v rámci pregraduálního a postgraduálního studia už velmi dlouho, na 3. lékařské fakultě jsem vyučovala 10 let od roku 1993 a na 1. lékařské fakultě již učím bezmála 20 let od roku 2004. Mám tedy k této oblasti hodně blízko a velmi mě zajímá, jak dobře učit a vylepšovat výuku. Také jsem už třetím rokem v kolegiu děkana, tím více mi na srdci leží osud celé 1. lékařské fakulty, která je i mou alma mater. Mým cílem tak je, aby se fakulta dál vyvíjela, zlepšila si pozici mezi ostatními fakultami a aby se co nejvíc zefektivnila výuka, aby učitelé učili rádi a studenti rádi naslouchali a z výuky si co nejvíce odnesli. Vím, že to zní ambiciózně, ale jsem v tom procesu už mnoho let, a tak vidím, kde jsou chyby a co se dá vylepšit, nejsem v tom úplný nováček. Dříve jsem o tom jenom přemýšlela a vyzývala někoho dalšího, aby to změnil. Ale vždycky všem říkám, když chceš něco změnit, tak mi ukaž jak nebo se v tom nějak angažuj. A tak jsem do toho šla.

Jak vnímáte tuto roli, její důležitost?

Funkci v senátu vnímám jako důležitou, protože si myslím, že síla senátu by se dala určitě zvětšit. Akademický senát by mohl skutečně být aktivnějším tělesem, více radit jak v oblasti pregraduální i postgraduální výuky, tak i ohledně fakulty a jejího směřování. Jsme orgán, který radí a podporuje, můžeme tedy například více pomáhat panu děkanovi, podporovat určitá rozhodnutí prospěšná pro fakultu nebo navrhovat nová řešení starých problémů, případně zvedat nové výzvy.

Co myslíte, že vedlo k vašemu zvolení předsedkyní senátu? Na co jste před volbou kladla důraz?

Kdo mě zná, ví, že jsem velmi přímočarý člověk a že to, co říkám nebo slibuji, myslím smrtelně vážně, a své úkoly plním. Zároveň jsem vizionář, ale mé vize nejsou plácnutím do vody. Svých cílů někdy rychle, někdy pomaleji dosahuji. Ve své kampani jsem zdůraznila dva aspekty. Zaprvé pozici lékařské fakulty jako důležitého tělesa s velmi dlouhou tradicí ve výuce i ve vědě a výzkumu a její akademickou vážnost. A za druhé cíl zlepšit vnímání lékaře a vštípit studentům, jak důležité je být kvalitním lékařem, a to nejenom kvůli financím a postavení, ale také kvůli morální hodnotě tohoto povolání. Lékař je ten, který je vyvolený vztahovat ruce na druhé, aby je uzdravoval nebo jim vracel životy. Je třeba, abychom se my pedagogové snažili zlepšovat se, a reflektovali jsme, co podle studentů děláme špatně a co bychom mohli dělat lépe. Na druhou stranu budeme chtít od studentů, aby brali naše úsilí se vší vážností. Aby chápali, že pedagog-klinik má svoji práci, a když z ní odejde, aby se jim mohl věnovat, tak by měli vnímat, co jim říká. Měli by se snažit, jak nejlíp dokážou, aby z nich byli dobří lékaři, kteří se mohou uplatnit jak doma, tak v zahraničí.

Chceme silnou fakultu, chceme více vynikajících zahraničních studentů, chtěli bychom fakultu dále internacionalizovat, spolupracovat s ostatními univerzitami v Evropě i v zámoří. O tom všem jsem v kampani mluvila a ti, kteří mě volili, se s tím zřejmě ztotožnili.

Jaké máte v roli předsedkyně senátu plány? Na co se chcete zaměřit a co byste chtěla na fakultě změnit?

Před prvním zasedáním jsem chtěla od všech slyšet, co by chtěli udělat, co by chtěli změnit, na co by se chtěli zaměřit a co budeme mít jako tzv. programové prohlášení, které se bude kontrolovat.

Konkrétní plány pak vycházejí z obecných cílů, které jsem zmiňovala. V současné době například pracujeme na zkvalitnění výuky. Jde o rozvržení předmětů, rozvrhů, lepší seskupení interních oborů nebo využití kapacit i na mimofakultních pracovištích tak, aby se studenti co nejvíce dostali k pacientům. Naším cílem je vytvořit takového absolventa, který má nejen teoretické znalosti, ale který také dokáže prakticky přistoupit k pacientovi. To znamená, že se musíme více soustředit na to, aby si studenti zejména v šestém ročníku dokázali osvojovat práci sekundárního lékaře, aby sami dokázali udělat drobné výkony a dokázali pracovat s elektronickými dokumentacemi.

Dále máme požadavky ze strany studentů, aby se měli kde učit a odpočinout si mezi jednotlivými předměty. Zvláště pak ti, kteří nejsou místní. Na 1. lékařské fakultě je relativní nedostatek studoven, tento aspekt vnímám jako důležitý.

Dalším tématem je pak ohodnocení akademiků. Uvědomujeme si, že ten, kdo musí žít jenom z platu akademika, to má velmi těžké. Je potřeba narovnat mzdy ve společnosti a říci, že kdo je pedagog, nemůže dřít bídu s nouzí, a že nelze počítat s tím, že ho uživí léčebně-preventivní činnost. Vím, že nedokážeme změnit mzdové tabulky, ale je potřeba na to upozorňovat a vyvíjet tlak na změnu.

V neposlední řadě bychom rádi nějakým způsobem definovali profil absolventa pro jednotlivé obory a rozdělili odpovědnosti mezi jednotlivá pracoviště, aby každé mělo zodpovědnost za určitou oblast, ve které studenta vzdělá.

A samozřejmě musím zmínit i podporu vědy a výzkumu. Protože my chceme, aby na 1. lékařské fakultě nadále působili skvělí vědci, aby se tu spolupracovalo s dalšími vědecko-výzkumnými tělesy, jako je tomu například v případě centra BIOCEV. Má vzniknout Kampus Albertov, kde je potřeba spolupráci nastavit tak, aby ti, co pracují jako lékaři a učí, měli zároveň vazbu na laboratoře a bazální výzkum a mohli se zapojit do postgraduálního studia medicíny, získat Ph.D. a spět k dalším akademickým titulům. Jde tedy o větší provázání 1. lékařské fakulty s vědecko- -výzkumnými institucemi, tak abychom získávali více grantových projektů i pro klinické obory a netáhli to jen teoretici.

Chystáte se prosadit nějaká konkrétní opatření pro studenty?

Jak už jsem říkala, řešíme otázku studoven. Jednou z možností je rozšířit kapacity studijního prostoru ve Faustově domě. Chtěli bychom také najít nějaké prostory na Albertově. Vnímáme také volání po inovaci webových stránek, SIS a podobně. Rádi bychom byli nápomocni při revitalizaci stránek tak, aby byly uživatelsky přátelštější. Zahraniční studenti by si přáli mít možnost rozložit školné do splátek. Na jiných univerzitách to funguje, chceme to tedy navrhnout i u nás. Dále čekáme na návrhy legislativní komise na zavedení principu distančního jednání, které má například senát Univerzity Karlovy. A mnoho dalších informací si všichni mohou přečíst v našem programovém prohlášení, které je dostupné na webu.

Působíte v Akademickém senátu 1. LF UK, kolegiu děkana, na Pneumologické klinice 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice jako přednostka. Jak to všechno zvládáte, kde berete energii na všechny své aktivity?

Já jsem si shodou okolností už minulý rok dala závazek, že se budu svých pozic spíše zbavovat. Nicméně senát mi přišel jako dobrá výzva, oplakala jsem kvůli tomu členství ve vědecké radě, která mě bavila, ale jde o konflikt zájmů. Říkala jsem si, že ještě tuto výzvu přijmu, protože je to něco nového, co dává prostor pro vize a změny, které bych sama viděla ráda a které by měly být provedeny.

Nejsem jen přednostka, jsem i předsedkyně celé pneumologické společnosti a vedu také registr Empire, což je registr asi 12 zemí Evropy a Asie, který bádá nad plicní fibrózou. Je toho opravdu hodně, ale vždycky si říkám, že dokud jsem schopná to zvládat, dokud to má smysl a můžu něčím pozitivním přispět, tak to budu dělat. Energii a vůli zatím mám, takže budu pokračovat. Jakmile budu mít pocit, že jde o prázdnou funkci, odejdu. A kde tu energii beru? Tím, že se věnuji rodině a snažím se pečovat o své duševní a tělesné zdraví. Odreagovávám se při domácích pracích, setkávání s rodinou a přáteli, při cestování, byť by bylo jen krátké. Jsem nadšený cvičenec jógy už od puberty, té se však bohužel nemohu věnovat tak pravidelně, jak bych chtěla, protože toho času je naprosté minimum. Ale jógu opravdu miluji. Pomáhá mi, i když se k ní dostanu jen jednou týdně. Postavím se na pár minut na hlavu a snažím se nevnímat dítě a kocoura, kteří se mě pokouší rozptýlit, abych spadla.

Na 1. LF UK učí prof. Martina Koziar Vašáková již téměř 20 let. Má tedy k fakultě velmi blízko a dobře zná prostředí výuky. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK. Ve volbách nakonec uspěla a byla zvolena předsedkyní. Senát vnímá jako výzvu a prostor pro uskutečňování vizí a změn. Ráda by přispěla k tomu, aby se fakulta dále vyvíjela a její absolventi měli nejen teoretické znalosti, ale dokázali se i prakticky postarat o pacienty. V rozhovoru se s námi podělila o to, na co dalšího by se chtěla ve své nové roli zaměřit, jaká konkrétní opatření by chtěla prosadit. Prozradila také, kde bere energii na své četné aktivity a co jí pomáhá relaxovat.

Proč jste se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK?

To rozhodnutí nebylo úplně spontánní, ale ani dlouho plánované. K zamyšlení, jestli bych měla kandidovat do fakultního akademického senátu, mě přivedl pan děkan. Tvrdil, že bych mohla přispět svou kreativitou. Vyučuji v rámci pregraduálního a postgraduálního studia už velmi dlouho, na 3. lékařské fakultě jsem vyučovala 10 let od roku 1993 a na 1. lékařské fakultě již učím bezmála 20 let od roku 2004. Mám tedy k této oblasti hodně blízko a velmi mě zajímá, jak dobře učit a vylepšovat výuku. Také jsem už třetím rokem v kolegiu děkana, tím více mi na srdci leží osud celé 1. lékařské fakulty, která je i mou alma mater. Mým cílem tak je, aby se fakulta dál vyvíjela, zlepšila si pozici mezi ostatními fakultami a aby se co nejvíc zefektivnila výuka, aby učitelé učili rádi a studenti rádi naslouchali a z výuky si co nejvíce odnesli. Vím, že to zní ambiciózně, ale jsem v tom procesu už mnoho let, a tak vidím, kde jsou chyby a co se dá vylepšit, nejsem v tom úplný nováček. Dříve jsem o tom jenom přemýšlela a vyzývala někoho dalšího, aby to změnil. Ale vždycky všem říkám, když chceš něco změnit, tak mi ukaž jak nebo se v tom nějak angažuj. A tak jsem do toho šla.

Jak vnímáte tuto roli, její důležitost?

Funkci v senátu vnímám jako důležitou, protože si myslím, že síla senátu by se dala určitě zvětšit. Akademický senát by mohl skutečně být aktivnějším tělesem, více radit jak v oblasti pregraduální i postgraduální výuky, tak i ohledně fakulty a jejího směřování. Jsme orgán, který radí a podporuje, můžeme tedy například více pomáhat panu děkanovi, podporovat určitá rozhodnutí prospěšná pro fakultu nebo navrhovat nová řešení starých problémů, případně zvedat nové výzvy.

Co myslíte, že vedlo k vašemu zvolení předsedkyní senátu? Na co jste před volbou kladla důraz?

Kdo mě zná, ví, že jsem velmi přímočarý člověk a že to, co říkám nebo slibuji, myslím smrtelně vážně, a své úkoly plním. Zároveň jsem vizionář, ale mé vize nejsou plácnutím do vody. Svých cílů někdy rychle, někdy pomaleji dosahuji. Ve své kampani jsem zdůraznila dva aspekty. Zaprvé pozici lékařské fakulty jako důležitého tělesa s velmi dlouhou tradicí ve výuce i ve vědě a výzkumu a její akademickou vážnost. A za druhé cíl zlepšit vnímání lékaře a vštípit studentům, jak důležité je být kvalitním lékařem, a to nejenom kvůli financím a postavení, ale také kvůli morální hodnotě tohoto povolání. Lékař je ten, který je vyvolený vztahovat ruce na druhé, aby je uzdravoval nebo jim vracel životy. Je třeba, abychom se my pedagogové snažili zlepšovat se, a reflektovali jsme, co podle studentů děláme špatně a co bychom mohli dělat lépe. Na druhou stranu budeme chtít od studentů, aby brali naše úsilí se vší vážností. Aby chápali, že pedagog-klinik má svoji práci, a když z ní odejde, aby se jim mohl věnovat, tak by měli vnímat, co jim říká. Měli by se snažit, jak nejlíp dokážou, aby z nich byli dobří lékaři, kteří se mohou uplatnit jak doma, tak v zahraničí.

Chceme silnou fakultu, chceme více vynikajících zahraničních studentů, chtěli bychom fakultu dále internacionalizovat, spolupracovat s ostatními univerzitami v Evropě i v zámoří. O tom všem jsem v kampani mluvila a ti, kteří mě volili, se s tím zřejmě ztotožnili.

Jaké máte v roli předsedkyně senátu plány? Na co se chcete zaměřit a co byste chtěla na fakultě změnit?

Před prvním zasedáním jsem chtěla od všech slyšet, co by chtěli udělat, co by chtěli změnit, na co by se chtěli zaměřit a co budeme mít jako tzv. programové prohlášení, které se bude kontrolovat.

Konkrétní plány pak vycházejí z obecných cílů, které jsem zmiňovala. V současné době například pracujeme na zkvalitnění výuky. Jde o rozvržení předmětů, rozvrhů, lepší seskupení interních oborů nebo využití kapacit i na mimofakultních pracovištích tak, aby se studenti co nejvíce dostali k pacientům. Naším cílem je vytvořit takového absolventa, který má nejen teoretické znalosti, ale který také dokáže prakticky přistoupit k pacientovi. To znamená, že se musíme více soustředit na to, aby si studenti zejména v šestém ročníku dokázali osvojovat práci sekundárního lékaře, aby sami dokázali udělat drobné výkony a dokázali pracovat s elektronickými dokumentacemi.

Dále máme požadavky ze strany studentů, aby se měli kde učit a odpočinout si mezi jednotlivými předměty. Zvláště pak ti, kteří nejsou místní. Na 1. lékařské fakultě je relativní nedostatek studoven, tento aspekt vnímám jako důležitý.

Dalším tématem je pak ohodnocení akademiků. Uvědomujeme si, že ten, kdo musí žít jenom z platu akademika, to má velmi těžké. Je potřeba narovnat mzdy ve společnosti a říci, že kdo je pedagog, nemůže dřít bídu s nouzí, a že nelze počítat s tím, že ho uživí léčebně-preventivní činnost. Vím, že nedokážeme změnit mzdové tabulky, ale je potřeba na to upozorňovat a vyvíjet tlak na změnu.

V neposlední řadě bychom rádi nějakým způsobem definovali profil absolventa pro jednotlivé obory a rozdělili odpovědnosti mezi jednotlivá pracoviště, aby každé mělo zodpovědnost za určitou oblast, ve které studenta vzdělá.

A samozřejmě musím zmínit i podporu vědy a výzkumu. Protože my chceme, aby na 1. lékařské fakultě nadále působili skvělí vědci, aby se tu spolupracovalo s dalšími vědecko-výzkumnými tělesy, jako je tomu například v případě centra BIOCEV. Má vzniknout Kampus Albertov, kde je potřeba spolupráci nastavit tak, aby ti, co pracují jako lékaři a učí, měli zároveň vazbu na laboratoře a bazální výzkum a mohli se zapojit do postgraduálního studia medicíny, získat Ph.D. a spět k dalším akademickým titulům. Jde tedy o větší provázání 1. lékařské fakulty s vědecko- -výzkumnými institucemi, tak abychom získávali více grantových projektů i pro klinické obory a netáhli to jen teoretici.

Chystáte se prosadit nějaká konkrétní opatření pro studenty?

Jak už jsem říkala, řešíme otázku studoven. Jednou z možností je rozšířit kapacity studijního prostoru ve Faustově domě. Chtěli bychom také najít nějaké prostory na Albertově. Vnímáme také volání po inovaci webových stránek, SIS a podobně. Rádi bychom byli nápomocni při revitalizaci stránek tak, aby byly uživatelsky přátelštější. Zahraniční studenti by si přáli mít možnost rozložit školné do splátek. Na jiných univerzitách to funguje, chceme to tedy navrhnout i u nás. Dále čekáme na návrhy legislativní komise na zavedení principu distančního jednání, které má například senát Univerzity Karlovy. A mnoho dalších informací si všichni mohou přečíst v našem programovém prohlášení, které je dostupné na webu.

Působíte v Akademickém senátu 1. LF UK, kolegiu děkana, na Pneumologické klinice 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice jako přednostka. Jak to všechno zvládáte, kde berete energii na všechny své aktivity?

Já jsem si shodou okolností už minulý rok dala závazek, že se budu svých pozic spíše zbavovat. Nicméně senát mi přišel jako dobrá výzva, oplakala jsem kvůli tomu členství ve vědecké radě, která mě bavila, ale jde o konflikt zájmů. Říkala jsem si, že ještě tuto výzvu přijmu, protože je to něco nového, co dává prostor pro vize a změny, které bych sama viděla ráda a které by měly být provedeny.

Nejsem jen přednostka, jsem i předsedkyně celé pneumologické společnosti a vedu také registr Empire, což je registr asi 12 zemí Evropy a Asie, který bádá nad plicní fibrózou. Je toho opravdu hodně, ale vždycky si říkám, že dokud jsem schopná to zvládat, dokud to má smysl a můžu něčím pozitivním přispět, tak to budu dělat. Energii a vůli zatím mám, takže budu pokračovat. Jakmile budu mít pocit, že jde o prázdnou funkci, odejdu. A kde tu energii beru? Tím, že se věnuji rodině a snažím se pečovat o své duševní a tělesné zdraví. Odreagovávám se při domácích pracích, setkávání s rodinou a přáteli, při cestování, byť by bylo jen krátké. Jsem nadšený cvičenec jógy už od puberty, té se však bohužel nemohu věnovat tak pravidelně, jak bych chtěla, protože toho času je naprosté minimum. Ale jógu opravdu miluji. Pomáhá mi, i když se k ní dostanu jen jednou týdně. Postavím se na pár minut na hlavu a snažím se nevnímat dítě a kocoura, kteří se mě pokouší rozptýlit, abych spadla.

Na 1. LF UK učí prof. Martina Koziar Vašáková již téměř 20 let. Má tedy k fakultě velmi blízko a dobře zná prostředí výuky. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK. Ve volbách nakonec uspěla a byla zvolena předsedkyní. Senát vnímá jako výzvu a prostor pro uskutečňování vizí a změn. Ráda by přispěla k tomu, aby se fakulta dále vyvíjela a její absolventi měli nejen teoretické znalosti, ale dokázali se i prakticky postarat o pacienty. V rozhovoru se s námi podělila o to, na co dalšího by se chtěla ve své nové roli zaměřit, jaká konkrétní opatření by chtěla prosadit. Prozradila také, kde bere energii na své četné aktivity a co jí pomáhá relaxovat.

Proč jste se rozhodla kandidovat do Akademického senátu 1. LF UK?

To rozhodnutí nebylo úplně spontánní, ale ani dlouho plánované. K zamyšlení, jestli bych měla kandidovat do fakultního akademického senátu, mě přivedl pan děkan. Tvrdil, že bych mohla přispět svou kreativitou. Vyučuji v rámci pregraduálního a postgraduálního studia už velmi dlouho, na 3. lékařské fakultě jsem vyučovala 10 let od roku 1993 a na 1. lékařské fakultě již učím bezmála 20 let od roku 2004. Mám tedy k této oblasti hodně blízko a velmi mě zajímá, jak dobře učit a vylepšovat výuku. Také jsem už třetím rokem v kolegiu děkana, tím více mi na srdci leží osud celé 1. lékařské fakulty, která je i mou alma mater. Mým cílem tak je, aby se fakulta dál vyvíjela, zlepšila si pozici mezi ostatními fakultami a aby se co nejvíc zefektivnila výuka, aby učitelé učili rádi a studenti rádi naslouchali a z výuky si co nejvíce odnesli. Vím, že to zní ambiciózně, ale jsem v tom procesu už mnoho let, a tak vidím, kde jsou chyby a co se dá vylepšit, nejsem v tom úplný nováček. Dříve jsem o tom jenom přemýšlela a vyzývala někoho dalšího, aby to změnil. Ale vždycky všem říkám, když chceš něco změnit, tak mi ukaž jak nebo se v tom nějak angažuj. A tak jsem do toho šla.

Jak vnímáte tuto roli, její důležitost?

Funkci v senátu vnímám jako důležitou, protože si myslím, že síla senátu by se dala určitě zvětšit. Akademický senát by mohl skutečně být aktivnějším tělesem, více radit jak v oblasti pregraduální i postgraduální výuky, tak i ohledně fakulty a jejího směřování. Jsme orgán, který radí a podporuje, můžeme tedy například více pomáhat panu děkanovi, podporovat určitá rozhodnutí prospěšná pro fakultu nebo navrhovat nová řešení starých problémů, případně zvedat nové výzvy.

Co myslíte, že vedlo k vašemu zvolení předsedkyní senátu? Na co jste před volbou kladla důraz?

Kdo mě zná, ví, že jsem velmi přímočarý člověk a že to, co říkám nebo slibuji, myslím smrtelně vážně, a své úkoly plním. Zároveň jsem vizionář, ale mé vize nejsou plácnutím do vody. Svých cílů někdy rychle, někdy pomaleji dosahuji. Ve své kampani jsem zdůraznila dva aspekty. Zaprvé pozici lékařské fakulty jako důležitého tělesa s velmi dlouhou tradicí ve výuce i ve vědě a výzkumu a její akademickou vážnost. A za druhé cíl zlepšit vnímání lékaře a vštípit studentům, jak důležité je být kvalitním lékařem, a to nejenom kvůli financím a postavení, ale také kvůli morální hodnotě tohoto povolání. Lékař je ten, který je vyvolený vztahovat ruce na druhé, aby je uzdravoval nebo jim vracel životy. Je třeba, abychom se my pedagogové snažili zlepšovat se, a reflektovali jsme, co podle studentů děláme špatně a co bychom mohli dělat lépe. Na druhou stranu budeme chtít od studentů, aby brali naše úsilí se vší vážností. Aby chápali, že pedagog-klinik má svoji práci, a když z ní odejde, aby se jim mohl věnovat, tak by měli vnímat, co jim říká. Měli by se snažit, jak nejlíp dokážou, aby z nich byli dobří lékaři, kteří se mohou uplatnit jak doma, tak v zahraničí.

Chceme silnou fakultu, chceme více vynikajících zahraničních studentů, chtěli bychom fakultu dále internacionalizovat, spolupracovat s ostatními univerzitami v Evropě i v zámoří. O tom všem jsem v kampani mluvila a ti, kteří mě volili, se s tím zřejmě ztotožnili.

Jaké máte v roli předsedkyně senátu plány? Na co se chcete zaměřit a co byste chtěla na fakultě změnit?

Před prvním zasedáním jsem chtěla od všech slyšet, co by chtěli udělat, co by chtěli změnit, na co by se chtěli zaměřit a co budeme mít jako tzv. programové prohlášení, které se bude kontrolovat.

Konkrétní plány pak vycházejí z obecných cílů, které jsem zmiňovala. V současné době například pracujeme na zkvalitnění výuky. Jde o rozvržení předmětů, rozvrhů, lepší seskupení interních oborů nebo využití kapacit i na mimofakultních pracovištích tak, aby se studenti co nejvíce dostali k pacientům. Naším cílem je vytvořit takového absolventa, který má nejen teoretické znalosti, ale který také dokáže prakticky přistoupit k pacientovi. To znamená, že se musíme více soustředit na to, aby si studenti zejména v šestém ročníku dokázali osvojovat práci sekundárního lékaře, aby sami dokázali udělat drobné výkony a dokázali pracovat s elektronickými dokumentacemi.

Dále máme požadavky ze strany studentů, aby se měli kde učit a odpočinout si mezi jednotlivými předměty. Zvláště pak ti, kteří nejsou místní. Na 1. lékařské fakultě je relativní nedostatek studoven, tento aspekt vnímám jako důležitý.

Dalším tématem je pak ohodnocení akademiků. Uvědomujeme si, že ten, kdo musí žít jenom z platu akademika, to má velmi těžké. Je potřeba narovnat mzdy ve společnosti a říci, že kdo je pedagog, nemůže dřít bídu s nouzí, a že nelze počítat s tím, že ho uživí léčebně-preventivní činnost. Vím, že nedokážeme změnit mzdové tabulky, ale je potřeba na to upozorňovat a vyvíjet tlak na změnu.

V neposlední řadě bychom rádi nějakým způsobem definovali profil absolventa pro jednotlivé obory a rozdělili odpovědnosti mezi jednotlivá pracoviště, aby každé mělo zodpovědnost za určitou oblast, ve které studenta vzdělá.

A samozřejmě musím zmínit i podporu vědy a výzkumu. Protože my chceme, aby na 1. lékařské fakultě nadále působili skvělí vědci, aby se tu spolupracovalo s dalšími vědecko-výzkumnými tělesy, jako je tomu například v případě centra BIOCEV. Má vzniknout Kampus Albertov, kde je potřeba spolupráci nastavit tak, aby ti, co pracují jako lékaři a učí, měli zároveň vazbu na laboratoře a bazální výzkum a mohli se zapojit do postgraduálního studia medicíny, získat Ph.D. a spět k dalším akademickým titulům. Jde tedy o větší provázání 1. lékařské fakulty s vědecko- -výzkumnými institucemi, tak abychom získávali více grantových projektů i pro klinické obory a netáhli to jen teoretici.

Chystáte se prosadit nějaká konkrétní opatření pro studenty?

Jak už jsem říkala, řešíme otázku studoven. Jednou z možností je rozšířit kapacity studijního prostoru ve Faustově domě. Chtěli bychom také najít nějaké prostory na Albertově. Vnímáme také volání po inovaci webových stránek, SIS a podobně. Rádi bychom byli nápomocni při revitalizaci stránek tak, aby byly uživatelsky přátelštější. Zahraniční studenti by si přáli mít možnost rozložit školné do splátek. Na jiných univerzitách to funguje, chceme to tedy navrhnout i u nás. Dále čekáme na návrhy legislativní komise na zavedení principu distančního jednání, které má například senát Univerzity Karlovy. A mnoho dalších informací si všichni mohou přečíst v našem programovém prohlášení, které je dostupné na webu.

Působíte v Akademickém senátu 1. LF UK, kolegiu děkana, na Pneumologické klinice 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice jako přednostka. Jak to všechno zvládáte, kde berete energii na všechny své aktivity?

Já jsem si shodou okolností už minulý rok dala závazek, že se budu svých pozic spíše zbavovat. Nicméně senát mi přišel jako dobrá výzva, oplakala jsem kvůli tomu členství ve vědecké radě, která mě bavila, ale jde o konflikt zájmů. Říkala jsem si, že ještě tuto výzvu přijmu, protože je to něco nového, co dává prostor pro vize a změny, které bych sama viděla ráda a které by měly být provedeny.

Nejsem jen přednostka, jsem i předsedkyně celé pneumologické společnosti a vedu také registr Empire, což je registr asi 12 zemí Evropy a Asie, který bádá nad plicní fibrózou. Je toho opravdu hodně, ale vždycky si říkám, že dokud jsem schopná to zvládat, dokud to má smysl a můžu něčím pozitivním přispět, tak to budu dělat. Energii a vůli zatím mám, takže budu pokračovat. Jakmile budu mít pocit, že jde o prázdnou funkci, odejdu. A kde tu energii beru? Tím, že se věnuji rodině a snažím se pečovat o své duševní a tělesné zdraví. Odreagovávám se při domácích pracích, setkávání s rodinou a přáteli, při cestování, byť by bylo jen krátké. Jsem nadšený cvičenec jógy už od puberty, té se však bohužel nemohu věnovat tak pravidelně, jak bych chtěla, protože toho času je naprosté minimum. Ale jógu opravdu miluji. Pomáhá mi, i když se k ní dostanu jen jednou týdně. Postavím se na pár minut na hlavu a snažím se nevnímat dítě a kocoura, kteří se mě pokouší rozptýlit, abych spadla.