Biomedicínský výzkum patří v České republice mezi nejúspěšnější výzkumné oblasti a vůdčí úloha 1. lékařské fakulty je zde nezpochybnitelná. Žádná jiná lékařská fakulta nemá tak široké vědeckovýzkumné pole působnosti a takové množství vynikajících vědců. Nejsou to jen docenti a profesoři s vysokým h-indexem, kteří vedou týmy publikující své výsledky v těch nejprestižnějších oborových časopisech. Důležitou součástí těchto týmů jsou také doktorandi, kterých na fakultě působí přes osm set. Jak ale naznačuje každoroční studentská vědecká konference pořádaná 1. LF UK, vědě se na fakultě věnují nejen „Ph.D. studenti“, ale také někteří pregraduální studenti. Příležitostí seznámit se s vědeckou prací mají na fakultě spoustu.

Jak upozorňuje proděkan pro vědeckou činnost prof. Pavel Klener, studenti 1. LF UK jsou ve vztahu k vědě v zásadně jiném postavení než například studenti přírodních věd. „Hlavní důvod studia na fakultě bývá touha léčit pacienty, nikoli bádat. Vědecká, stejně jako eventuálně pedagogická činnost bývá proto na druhém až třetím místě.“ Podle prof. Klenera se proto nelze divit, že pregraduální studenti mohou mít o výzkumu nekonkrétní a mnohdy i značně idealistické představy. „Moje osobní zkušenost je ta, že většina studentů po několika návštěvách laboratoře zjistí, že takhle si vědu nepředstavovali nebo že prostě nestíhají chodit pravidelně do laboratoře nad rámec pregraduální výuky. Zároveň se ale najdou výjimky a někteří pregraduální studenti významně přispěli k řešení výzkumných projektů a staly se spoluautory vědeckých publikací,“ podotýká Pavel Klener, který se sám kontinuálně začal zabývat vědou až po absolvování všeobecného lékařství a zahájení postgraduálního studia.

Také další oslovení zástupci fakulty se domnívají, že ne všichni studenti 1. LF UK musí už během pregraduálního studia aktivně bádat. Zároveň se ale shodují, že nahlédnout pod pokličku vědy má velký smysl i pro ty studenty, kteří jsou rozhodnuti čistě pro klinickou, praktickou kariéru. „Všichni studenti naší fakulty, a to jak studenti všeobecného a zubního lékařství, tak i ostatních, nelékařských oborů se budou v praxi setkávat s výsledky vědeckých prací a klinických studií. Pochopení základních principů vědy jim umožní porozumět podkladům, na kterých stojí různá terapeutická nebo epidemiologická doporučení,“ zdůrazňuje člen rozšířeného kolegia děkana doc. Jan Živný. Jeho slova potvrzuje i prof. Klener: „Je zcela klíčové pochopit základní principy vědecké práce a skutečnost, že veškerá současná západní medicína je tzv. ‚evidence-based‘, tedy že se jedná o medicínu založenou na vědeckých důkazech. Bez schopnosti číst a interpretovat výsledky klinických studií lékař těžko bude držet krok s rychlým pokrokem v jakékoli oblasti moderní medicíny,“ míní proděkan pro vědu, podle kterého jsou tyto principy vetkány do celého pregraduálního kurikula.

Jak se dělá věda?

Možnosti věnovat se vědě během pregraduálního studia podle Chalupníkové studenti na fakultě mají. Například dle jejích zkušeností spousta vědeckých skupin na různých klinikách a ústavech nabízejí studentům spolupráci. Studenti ale podle ní často nevědí, jak se věda „dělá“ a co obnáší. Potvrzuje tak slova prof. Klenera, že z vědeckých skupin proto často záhy odcházejí. „Vyvolává to frustraci u vedoucích těchto skupin a školitelů, protože zaučování studentů je náročné. Proto bychom rádi pořádali přednášky úspěšných vědců včetně postgraduálních studentů, aby nám nejen představili výsledky svého výzkumu, ale třeba i svou cestu k němu,“ shrnuje studentka Chalupníková.

Kuchařka vědeckého

psaní Než se pregraduální studenti 1. LF UK případně pustí do hledání vědeckých projektů, do kterých by se sami mohli zapojit, mají možnost seznámit se se základy vědecké metodiky ve volitelných předmětech. V diskuzi s předními fakultními odborníky si zde také mohou ujasnit, zda je vědecká práce opravdu pro ně. V nabídce jsou například předměty věnující se všeobecně kvantitativnímu výzkumu, strategii práce s odbornými lékařskými informacemi nebo zdravotnické statistice, nebo i kurzy se zaměřením na jeden obor, jako například na základy vědecké práce v imunoonkologii nebo výzkum v nutricionistice.

K vědě neodmyslitelně patří publikace výsledků v angličtině. Například medici sice nepíší diplomovou práci, ale pro případnou akademickou kariéru je znalost základních pravidel psaní odborných textů zásadní. Již přes deset let proto dr. Otakar Raška vypisuje primárně pro studenty pražských lékařských fakult volitelný předmět Scientific Writing Curse. Pro studenty připravil dle svých slov jakousi „kuchařku“ zacházení s odborným textem. „Studenti anglických a českých paralelek se na semináři seznámí se strukturou odborných textů a naučí se psát články typu ‚original paper‘, ‚review‘ nebo ‚case report‘. Patří k tomu také rozvíjení argumentačních schopností,“ vysvětluje dr. Raška. V průběhu času se kurz rozrostl o stejnojmenné pokračování s číslovkou II, kde absolventi prvního kurzu vedou jeho další posluchače z pozice editora a vedou jejich autorský tým. Kurzy dr. Rašky se staly líhní studentů anglické paralelky, kteří se nyní angažují v iniciativě Research Hub, o níž na straně 14 mluví Virginia Cox z organizace Medsoc.

Extrakurikulární výuka

Zeptat se

Ať už se student odhodlá oslovit kontaktní osoby z uvedených pracovišť, nebo se rozhodne zkusit najít vědecký projekt na vlastní pěst, je podle proděkana prof. Pavla Klenera vhodné pokusit se svůj zájem o vědu nejdříve trochu konkretizovat. „Postupy vědecké práce mají mnoho podob, od tzv. ‚wet‘ science, tedy různých molekulárně-biologických laboratorních metod, přes klinickou práci u lůžka či v ‚terénu‘, například formou vyplňování dotazníků s pacienty či měření a cílené (do)vyšetřování, až po tzv. ‚data mining‘, tedy všemožné post-hoc analýzy křivek přežití, prediktivních faktorů odpovědi na léčbu a epidemiologické korelace,“ přibližuje typologii vědeckých metod prof. Klener. Proděkan pro vědu zároveň v této souvislosti upozorňuje, že sladění potřeby laboratoře efektivně řešit specifické cíle grantových projektů a zapojení studenta do jejich řešení nemusí být snadné. Je také třeba vzít v potaz, že projekty bývají dlouhodobé a řádné zaškolení studenta stojí čas a často i peníze, zejména pokud se má student aktivně účastnit pokusů v laboratoři. „Proto by rozhodnutí studenta nebo studentky mělo být založeno na dlouhodobějším zájmu o účast na vědecké práci,“ míní proděkan Klener.

Pro výzkumné týmy je s ohledem na výše řečené perspektivní především spolupráce s doktorandy, jak potvrzuje třeba i dr. Jan Krijt, jehož školenec Umang Bhandari uspěl na SVK v sekci pregraduálních posterů. „Pregraduální student v laboratoři obyčejně působí maximálně pár let a jeho prioritou je samozřejmě studium. Z tohoto hlediska je mnohem výhodnější získat a vycvičit motivovaného Ph.D. studenta, který má na práci v laboratoři mnohem více času a pravděpodobně bude v laboratoři kolem pěti let. Ale názory se samozřejmě liší od experimentátora k experimentátorovi,“ podotýká dr. Krijt z Ústavu patologické fyziologie 1. LF UK.

Přes tato úskalí ze zjištěných informací vyplývá, že najít ochotné školitele by neměl být problém. Platí, že ústavy a kliniky se silnou vědeckou základnou řešící národní a nadnárodní projekty budou mít více možností úspěšně zapojit do svých projektů i pregraduální zájemce než pracoviště s menším výzkumným záběrem.

Pomineme-li již zmiňovaný seznam pracovišť, kde nabízejí pregraduálním studentům zapojení do výzkumných projektů v rámci extrakurikulární výuky, shodují se všichni oslovení zástupci fakulty, že nejjednodušší cestou, jak se dostat ke vědě, je zkrátka se zeptat. A to například zástupců přednosty pro vědu a výzkum na dané klinice nebo ústavu, vyučujících, případně rovnou vedoucích vědeckých týmů.

Hurá na konferenci

Pokud najde student zalíbení ve vědecké práci, bývá ideální forma jejího plného rozvinutí postgraduální studium. Jakákoli vědecká aktivita během pregraduálního studia ale zároveň podle proděkana pro doktorská studia doc. Lukáše Zlatohlávka zvyšuje šanci na přijetí na doktorské studium. „Obecně je uchazeč, který deklaruje nejen předchozí vědeckou aktivitu, ale i výstup práce v podobě prezentace výsledku na konferenci, u přijímacího řízení jednoznačně zvýhodněn,“ upozorňuje doc. Zlatohlávek a osobně se domnívá, že pokud student plánuje vědeckou kariéru, měl by být jeho evidentní zájem o vědu už při pregraduálním studiu takřka normou. Navíc vědecké práce, které student započne během pregraduálního studia a pokračuje v nich při doktorském studium, může pak vykázat jako vědeckou aktivitu. Fakulta ovšem v tomto smyslu myslí na „pragmatickou“ motivaci k vědeckým aktivitám i u pregraduálních studentů. Publikace v odborném časopisu nebo výstup na vědecké konferenci lze totiž zapsat jako volitelný předmět, respektive lze za něj obdržet kredity. Mezi „vykazatelné“ vědecké aktivity patří pochopitelně i účast na fakultní studentské vědecké konferenci. „Pro postgraduální studenty je SVK skvělou platformou pro získání praxe v prezentování výsledků své práce před publikem a pro získání zpětné vazby ve formě dotazů od posluchačů a neformálních diskuzí. Tato praxe se jim pak může hodit při obhajobě doktorské práce. Pregraduální studenti si mohou svoji vědeckou činnost a její prezentaci na SVK zapsat jako volitelný předmět a získat za něj kredity. Studenti si mohou na konferenci vyměňovat zkušenosti a snadno se dozvědět informace o přístrojích a specializovaných metodách, které jsou k dispozici na naší fakultě,“ vysvětluje hlavní organizátor konference doc. Jan Živný.

Podobně to vidí také děkan 1. LF UK prof. Martin Vokurka: „Jedním z cílů této konference je umožnit diskuzi o výzkumných projektech z různých oborů mezi studenty a zkušenými vědci. To je jedním z velkých přínosů konference, stejně jako to, že badatelka či badatel, ať začínající či zkušení, musí vystoupit ze své komfortní zóny a obhájit před ostatními vědci svou práci. To pomáhá formovat myšlení a přináší nové pohledy na svět. Proto každá vědecká zkušenost je pro další život velmi cenná.“