Aktuální Jednička je zaměřena na problematiku vědy na naší fakultě. Kvalita vědecké práce a její produktivita od roku 2007 nás trvale řadí mezi „Top-ten“ vědecko-výzkumných institucí ČR a na první místo mezi ostatními lékařskými fakultami v republice.

To je samo sebou dobrá zpráva. Primárně samozřejmě pro sám fakt našeho přínosu k rozvoji poznání, které je hybnou silou medicínského pokroku. Zároveň ovšem musíme vnímat a kultivovat i kontext vědecké práce s dalšími činnostmi, které jsou substrátem fakulty, ale i její administrativní rámec. A v neposlední řadě je třeba vnímat i - možná poněkud nepoetický - fakt,že „věda“ tvoří téměř polovinu našeho rozpočtu - tedy přesněji řečeno, ti, kteří produkují kvalitní vědecké výsledky, přinášejí svou prací fakultě významné prostředky. A to dokonce prostředky dvojího druhu. Jednak jsou jejich publikační výsledky, patenty a další výstupy celostátně platnou metodikou „přepočítány“ na peníze, které fakultě přicestují do rozpočtu jako zdroj institucionálního financování vědy. Nikoli tedy jako nějaký „dárek shůry“, ale striktně na základě výsledků. Zároveň vědecké skupiny řešící grantové projekty odevzdávají fakultě takzvanou „režii". Dalo by se tedy říci, že rovnice je jednoduchá. Kdo přinese nejvíce peněz, zaslouží největší podporu, protože tím bude mít lepší podmínky pro další práci, pro rozvoj jak své skupiny, tak fakulty jako celku. Zároveň tento model nediskriminuje ani nově vznikající skupiny. I ve světě je samozřejmě běžnou praxí,že mladý vědec, který nevnímá vědu jen jako „čárku“ pro různé kariérní účely, si „vyslouží ostruhy“ prací v zavedené skupině,začne být schopen získávat granty a pokud je úspěšně řeší (má výsledky), stává se dalším reprezentantem a spolutvůrcem „vědy“

Troufám si tvrdit, že na dosud zmíněném se patrně shodne celá akademická obec bez rozdílu. Asi se shodne i na tom, že je tedy naprosto nezbytné i logické hledat efektivní podporu (ekonomickou i administrativní) pro ony producenty našeho „bohatství“, podporovat Ph.D. programy a usnadňovat spolupráci napříč vědeckými skupinami, ale i s organizacemi za hranicemi naší školy a země. Jak to v životě bývá, ač na filosofii a koncepci panuje shoda, její naplňování může z různých úhlů pohledu a subjektivních očekávání vypadat různě. Občas v někom zahlodá pokušení, že by zasloužil z nejrůznějších důvodů více než ostatní, že sousedova tráva je zelenější, hřiště skopce, protivítr…

Je jasné, že hlavní podmínkou kvalitní a smysluplné vědecké práce jsou lidé, vědci,týmy a myšlenky. Jak je můžeme identifikovat? Zde platí ono „po ovoci poznáte je“.Výsledky práce vědeckých skupin a její ohlas u vědecké komunity lze velmi snadno „vylustrovat“ z dostupných databází. Samozřejmě, že zde neplatí pouze simplexní matematické porovnání bibliografických dat, nicméně prostředky je třeba vydělat a nebylo by ani účelné ani etické nerespektovat, kdo se o ně zasloužil více a kdo méně. Porovnání výkonnosti sice nikdy nebude ideální a zcela určitě nebude nikdy vyhovovat všem, ale v rámci dané vědecké komunity možné je. Proto například Asociace lékařských fakult jednomyslně podpořila iniciativu dě- kanů přírodovědných fakult, připomínající význam hodnocení měřitelných výsledků vědecké práce pro směrování finanční podpory. V rámci fakulty se navíc snažíme zvýhodňovat pracoviště, z nichž pochází první a korespondující autor publikovaných prací. Je zřejmé, že právě tato pracoviště jsou nositeli myšlenky. Samozřejmě i další autoři jsou důležití (pokud dodržujeme legislativně nevymahatelné, nicméně evidentní etické principy, kdo opravdu je spoluautorem) a nejsou to většinou jen „nosiči vody“. Ovšem pro budoucnost fakulty je přínosnější podporovat rozvoj skupin, představujících pokrok v dané oblasti, a neředit podporu směrem k „dvacátému autorovi z třiceti“, který zpravidla představuje spíše marginální či „dodavatelský“ přínos. Precizací vnitřního hodnocení vědeckého výkonu se tedy snažíme stimulovat rozvoj tzv.„vědeckých škol“:respektovaných týmů, vedoucích dlouhodobě práci na vědecky produktivních projektech, primárně spravovaných fakultou. Abychom stimulovali své kolegy k podávání grantů „v našich barvách“, budeme část prostředků ze zmíněných režií směrovat zpět na pracoviště, která je produkují. Nejedná se o malé prostředky - některé ústavy a kliniky ročně přinesou fakultě mnohamilionové částky. Jiné bohužel čistou nulu. Důvody jsou různé, ale je určitě třeba, aby se přednostové zamýšleli nad prioritami jimi vedených pracovišť ve vztahu k fakultě.

V oblastech, kde je naše věda silná, byly definovány projekty programu PRVOUK. Tato témata jsou projikována i do naší spoluúčasti na projektech BIOCEV a KAMPUS. Ty jsou pro naši fakultu atraktivní vzhledem k jejich technologické síle. Fakulta sama o sobě totiž žádnými zdroji na komplexní a drahé technologické infrastruktury nedisponuje a náš podíl v obou projektech je tedy strategickým řešením jak dosáhnout na nejmodernější vědecké instrumenty i v budoucnosti.

Naším východiskem je koncept„výzkumné univerzity“. Jsem přesvědčen,že máme potenciál dále upevňovat naši špičkovou pozici v hierarchii „fakulty, kde se učí podle knih – fakulty, kde se píší knihy – fakulty, podle jejichž výsledků se knihy píší“.

 Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Aktuální Jednička je zaměřena na problematiku vědy na naší fakultě. Kvalita vědecké práce a její produktivita od roku 2007 nás trvale řadí mezi „Top-ten“ vědecko-výzkumných institucí ČR a na první místo mezi ostatními lékařskými fakultami v republice.

To je samo sebou dobrá zpráva. Primárně samozřejmě pro sám fakt našeho přínosu k rozvoji poznání, které je hybnou silou medicínského pokroku. Zároveň ovšem musíme vnímat a kultivovat i kontext vědecké práce s dalšími činnostmi, které jsou substrátem fakulty, ale i její administrativní rámec. A v neposlední řadě je třeba vnímat i - možná poněkud nepoetický - fakt,že „věda“ tvoří téměř polovinu našeho rozpočtu - tedy přesněji řečeno, ti, kteří produkují kvalitní vědecké výsledky, přinášejí svou prací fakultě významné prostředky. A to dokonce prostředky dvojího druhu. Jednak jsou jejich publikační výsledky, patenty a další výstupy celostátně platnou metodikou „přepočítány“ na peníze, které fakultě přicestují do rozpočtu jako zdroj institucionálního financování vědy. Nikoli tedy jako nějaký „dárek shůry“, ale striktně na základě výsledků. Zároveň vědecké skupiny řešící grantové projekty odevzdávají fakultě takzvanou „režii". Dalo by se tedy říci, že rovnice je jednoduchá. Kdo přinese nejvíce peněz, zaslouží největší podporu, protože tím bude mít lepší podmínky pro další práci, pro rozvoj jak své skupiny, tak fakulty jako celku. Zároveň tento model nediskriminuje ani nově vznikající skupiny. I ve světě je samozřejmě běžnou praxí,že mladý vědec, který nevnímá vědu jen jako „čárku“ pro různé kariérní účely, si „vyslouží ostruhy“ prací v zavedené skupině,začne být schopen získávat granty a pokud je úspěšně řeší (má výsledky), stává se dalším reprezentantem a spolutvůrcem „vědy“

Troufám si tvrdit, že na dosud zmíněném se patrně shodne celá akademická obec bez rozdílu. Asi se shodne i na tom, že je tedy naprosto nezbytné i logické hledat efektivní podporu (ekonomickou i administrativní) pro ony producenty našeho „bohatství“, podporovat Ph.D. programy a usnadňovat spolupráci napříč vědeckými skupinami, ale i s organizacemi za hranicemi naší školy a země. Jak to v životě bývá, ač na filosofii a koncepci panuje shoda, její naplňování může z různých úhlů pohledu a subjektivních očekávání vypadat různě. Občas v někom zahlodá pokušení, že by zasloužil z nejrůznějších důvodů více než ostatní, že sousedova tráva je zelenější, hřiště skopce, protivítr…

Je jasné, že hlavní podmínkou kvalitní a smysluplné vědecké práce jsou lidé, vědci,týmy a myšlenky. Jak je můžeme identifikovat? Zde platí ono „po ovoci poznáte je“.Výsledky práce vědeckých skupin a její ohlas u vědecké komunity lze velmi snadno „vylustrovat“ z dostupných databází. Samozřejmě, že zde neplatí pouze simplexní matematické porovnání bibliografických dat, nicméně prostředky je třeba vydělat a nebylo by ani účelné ani etické nerespektovat, kdo se o ně zasloužil více a kdo méně. Porovnání výkonnosti sice nikdy nebude ideální a zcela určitě nebude nikdy vyhovovat všem, ale v rámci dané vědecké komunity možné je. Proto například Asociace lékařských fakult jednomyslně podpořila iniciativu dě- kanů přírodovědných fakult, připomínající význam hodnocení měřitelných výsledků vědecké práce pro směrování finanční podpory. V rámci fakulty se navíc snažíme zvýhodňovat pracoviště, z nichž pochází první a korespondující autor publikovaných prací. Je zřejmé, že právě tato pracoviště jsou nositeli myšlenky. Samozřejmě i další autoři jsou důležití (pokud dodržujeme legislativně nevymahatelné, nicméně evidentní etické principy, kdo opravdu je spoluautorem) a nejsou to většinou jen „nosiči vody“. Ovšem pro budoucnost fakulty je přínosnější podporovat rozvoj skupin, představujících pokrok v dané oblasti, a neředit podporu směrem k „dvacátému autorovi z třiceti“, který zpravidla představuje spíše marginální či „dodavatelský“ přínos. Precizací vnitřního hodnocení vědeckého výkonu se tedy snažíme stimulovat rozvoj tzv.„vědeckých škol“:respektovaných týmů, vedoucích dlouhodobě práci na vědecky produktivních projektech, primárně spravovaných fakultou. Abychom stimulovali své kolegy k podávání grantů „v našich barvách“, budeme část prostředků ze zmíněných režií směrovat zpět na pracoviště, která je produkují. Nejedná se o malé prostředky - některé ústavy a kliniky ročně přinesou fakultě mnohamilionové částky. Jiné bohužel čistou nulu. Důvody jsou různé, ale je určitě třeba, aby se přednostové zamýšleli nad prioritami jimi vedených pracovišť ve vztahu k fakultě.

V oblastech, kde je naše věda silná, byly definovány projekty programu PRVOUK. Tato témata jsou projikována i do naší spoluúčasti na projektech BIOCEV a KAMPUS. Ty jsou pro naši fakultu atraktivní vzhledem k jejich technologické síle. Fakulta sama o sobě totiž žádnými zdroji na komplexní a drahé technologické infrastruktury nedisponuje a náš podíl v obou projektech je tedy strategickým řešením jak dosáhnout na nejmodernější vědecké instrumenty i v budoucnosti.

Naším východiskem je koncept„výzkumné univerzity“. Jsem přesvědčen,že máme potenciál dále upevňovat naši špičkovou pozici v hierarchii „fakulty, kde se učí podle knih – fakulty, kde se píší knihy – fakulty, podle jejichž výsledků se knihy píší“.

 Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Aktuální Jednička je zaměřena na problematiku vědy na naší fakultě. Kvalita vědecké práce a její produktivita od roku 2007 nás trvale řadí mezi „Top-ten“ vědecko-výzkumných institucí ČR a na první místo mezi ostatními lékařskými fakultami v republice.

To je samo sebou dobrá zpráva. Primárně samozřejmě pro sám fakt našeho přínosu k rozvoji poznání, které je hybnou silou medicínského pokroku. Zároveň ovšem musíme vnímat a kultivovat i kontext vědecké práce s dalšími činnostmi, které jsou substrátem fakulty, ale i její administrativní rámec. A v neposlední řadě je třeba vnímat i - možná poněkud nepoetický - fakt,že „věda“ tvoří téměř polovinu našeho rozpočtu - tedy přesněji řečeno, ti, kteří produkují kvalitní vědecké výsledky, přinášejí svou prací fakultě významné prostředky. A to dokonce prostředky dvojího druhu. Jednak jsou jejich publikační výsledky, patenty a další výstupy celostátně platnou metodikou „přepočítány“ na peníze, které fakultě přicestují do rozpočtu jako zdroj institucionálního financování vědy. Nikoli tedy jako nějaký „dárek shůry“, ale striktně na základě výsledků. Zároveň vědecké skupiny řešící grantové projekty odevzdávají fakultě takzvanou „režii". Dalo by se tedy říci, že rovnice je jednoduchá. Kdo přinese nejvíce peněz, zaslouží největší podporu, protože tím bude mít lepší podmínky pro další práci, pro rozvoj jak své skupiny, tak fakulty jako celku. Zároveň tento model nediskriminuje ani nově vznikající skupiny. I ve světě je samozřejmě běžnou praxí,že mladý vědec, který nevnímá vědu jen jako „čárku“ pro různé kariérní účely, si „vyslouží ostruhy“ prací v zavedené skupině,začne být schopen získávat granty a pokud je úspěšně řeší (má výsledky), stává se dalším reprezentantem a spolutvůrcem „vědy“

Troufám si tvrdit, že na dosud zmíněném se patrně shodne celá akademická obec bez rozdílu. Asi se shodne i na tom, že je tedy naprosto nezbytné i logické hledat efektivní podporu (ekonomickou i administrativní) pro ony producenty našeho „bohatství“, podporovat Ph.D. programy a usnadňovat spolupráci napříč vědeckými skupinami, ale i s organizacemi za hranicemi naší školy a země. Jak to v životě bývá, ač na filosofii a koncepci panuje shoda, její naplňování může z různých úhlů pohledu a subjektivních očekávání vypadat různě. Občas v někom zahlodá pokušení, že by zasloužil z nejrůznějších důvodů více než ostatní, že sousedova tráva je zelenější, hřiště skopce, protivítr…

Je jasné, že hlavní podmínkou kvalitní a smysluplné vědecké práce jsou lidé, vědci,týmy a myšlenky. Jak je můžeme identifikovat? Zde platí ono „po ovoci poznáte je“.Výsledky práce vědeckých skupin a její ohlas u vědecké komunity lze velmi snadno „vylustrovat“ z dostupných databází. Samozřejmě, že zde neplatí pouze simplexní matematické porovnání bibliografických dat, nicméně prostředky je třeba vydělat a nebylo by ani účelné ani etické nerespektovat, kdo se o ně zasloužil více a kdo méně. Porovnání výkonnosti sice nikdy nebude ideální a zcela určitě nebude nikdy vyhovovat všem, ale v rámci dané vědecké komunity možné je. Proto například Asociace lékařských fakult jednomyslně podpořila iniciativu dě- kanů přírodovědných fakult, připomínající význam hodnocení měřitelných výsledků vědecké práce pro směrování finanční podpory. V rámci fakulty se navíc snažíme zvýhodňovat pracoviště, z nichž pochází první a korespondující autor publikovaných prací. Je zřejmé, že právě tato pracoviště jsou nositeli myšlenky. Samozřejmě i další autoři jsou důležití (pokud dodržujeme legislativně nevymahatelné, nicméně evidentní etické principy, kdo opravdu je spoluautorem) a nejsou to většinou jen „nosiči vody“. Ovšem pro budoucnost fakulty je přínosnější podporovat rozvoj skupin, představujících pokrok v dané oblasti, a neředit podporu směrem k „dvacátému autorovi z třiceti“, který zpravidla představuje spíše marginální či „dodavatelský“ přínos. Precizací vnitřního hodnocení vědeckého výkonu se tedy snažíme stimulovat rozvoj tzv.„vědeckých škol“:respektovaných týmů, vedoucích dlouhodobě práci na vědecky produktivních projektech, primárně spravovaných fakultou. Abychom stimulovali své kolegy k podávání grantů „v našich barvách“, budeme část prostředků ze zmíněných režií směrovat zpět na pracoviště, která je produkují. Nejedná se o malé prostředky - některé ústavy a kliniky ročně přinesou fakultě mnohamilionové částky. Jiné bohužel čistou nulu. Důvody jsou různé, ale je určitě třeba, aby se přednostové zamýšleli nad prioritami jimi vedených pracovišť ve vztahu k fakultě.

V oblastech, kde je naše věda silná, byly definovány projekty programu PRVOUK. Tato témata jsou projikována i do naší spoluúčasti na projektech BIOCEV a KAMPUS. Ty jsou pro naši fakultu atraktivní vzhledem k jejich technologické síle. Fakulta sama o sobě totiž žádnými zdroji na komplexní a drahé technologické infrastruktury nedisponuje a náš podíl v obou projektech je tedy strategickým řešením jak dosáhnout na nejmodernější vědecké instrumenty i v budoucnosti.

Naším východiskem je koncept„výzkumné univerzity“. Jsem přesvědčen,že máme potenciál dále upevňovat naši špičkovou pozici v hierarchii „fakulty, kde se učí podle knih – fakulty, kde se píší knihy – fakulty, podle jejichž výsledků se knihy píší“.

 Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Aktuální Jednička je zaměřena na problematiku vědy na naší fakultě. Kvalita vědecké práce a její produktivita od roku 2007 nás trvale řadí mezi „Top-ten“ vědecko-výzkumných institucí ČR a na první místo mezi ostatními lékařskými fakultami v republice.

To je samo sebou dobrá zpráva. Primárně samozřejmě pro sám fakt našeho přínosu k rozvoji poznání, které je hybnou silou medicínského pokroku. Zároveň ovšem musíme vnímat a kultivovat i kontext vědecké práce s dalšími činnostmi, které jsou substrátem fakulty, ale i její administrativní rámec. A v neposlední řadě je třeba vnímat i - možná poněkud nepoetický - fakt,že „věda“ tvoří téměř polovinu našeho rozpočtu - tedy přesněji řečeno, ti, kteří produkují kvalitní vědecké výsledky, přinášejí svou prací fakultě významné prostředky. A to dokonce prostředky dvojího druhu. Jednak jsou jejich publikační výsledky, patenty a další výstupy celostátně platnou metodikou „přepočítány“ na peníze, které fakultě přicestují do rozpočtu jako zdroj institucionálního financování vědy. Nikoli tedy jako nějaký „dárek shůry“, ale striktně na základě výsledků. Zároveň vědecké skupiny řešící grantové projekty odevzdávají fakultě takzvanou „režii". Dalo by se tedy říci, že rovnice je jednoduchá. Kdo přinese nejvíce peněz, zaslouží největší podporu, protože tím bude mít lepší podmínky pro další práci, pro rozvoj jak své skupiny, tak fakulty jako celku. Zároveň tento model nediskriminuje ani nově vznikající skupiny. I ve světě je samozřejmě běžnou praxí,že mladý vědec, který nevnímá vědu jen jako „čárku“ pro různé kariérní účely, si „vyslouží ostruhy“ prací v zavedené skupině,začne být schopen získávat granty a pokud je úspěšně řeší (má výsledky), stává se dalším reprezentantem a spolutvůrcem „vědy“

Troufám si tvrdit, že na dosud zmíněném se patrně shodne celá akademická obec bez rozdílu. Asi se shodne i na tom, že je tedy naprosto nezbytné i logické hledat efektivní podporu (ekonomickou i administrativní) pro ony producenty našeho „bohatství“, podporovat Ph.D. programy a usnadňovat spolupráci napříč vědeckými skupinami, ale i s organizacemi za hranicemi naší školy a země. Jak to v životě bývá, ač na filosofii a koncepci panuje shoda, její naplňování může z různých úhlů pohledu a subjektivních očekávání vypadat různě. Občas v někom zahlodá pokušení, že by zasloužil z nejrůznějších důvodů více než ostatní, že sousedova tráva je zelenější, hřiště skopce, protivítr…

Je jasné, že hlavní podmínkou kvalitní a smysluplné vědecké práce jsou lidé, vědci,týmy a myšlenky. Jak je můžeme identifikovat? Zde platí ono „po ovoci poznáte je“.Výsledky práce vědeckých skupin a její ohlas u vědecké komunity lze velmi snadno „vylustrovat“ z dostupných databází. Samozřejmě, že zde neplatí pouze simplexní matematické porovnání bibliografických dat, nicméně prostředky je třeba vydělat a nebylo by ani účelné ani etické nerespektovat, kdo se o ně zasloužil více a kdo méně. Porovnání výkonnosti sice nikdy nebude ideální a zcela určitě nebude nikdy vyhovovat všem, ale v rámci dané vědecké komunity možné je. Proto například Asociace lékařských fakult jednomyslně podpořila iniciativu dě- kanů přírodovědných fakult, připomínající význam hodnocení měřitelných výsledků vědecké práce pro směrování finanční podpory. V rámci fakulty se navíc snažíme zvýhodňovat pracoviště, z nichž pochází první a korespondující autor publikovaných prací. Je zřejmé, že právě tato pracoviště jsou nositeli myšlenky. Samozřejmě i další autoři jsou důležití (pokud dodržujeme legislativně nevymahatelné, nicméně evidentní etické principy, kdo opravdu je spoluautorem) a nejsou to většinou jen „nosiči vody“. Ovšem pro budoucnost fakulty je přínosnější podporovat rozvoj skupin, představujících pokrok v dané oblasti, a neředit podporu směrem k „dvacátému autorovi z třiceti“, který zpravidla představuje spíše marginální či „dodavatelský“ přínos. Precizací vnitřního hodnocení vědeckého výkonu se tedy snažíme stimulovat rozvoj tzv.„vědeckých škol“:respektovaných týmů, vedoucích dlouhodobě práci na vědecky produktivních projektech, primárně spravovaných fakultou. Abychom stimulovali své kolegy k podávání grantů „v našich barvách“, budeme část prostředků ze zmíněných režií směrovat zpět na pracoviště, která je produkují. Nejedná se o malé prostředky - některé ústavy a kliniky ročně přinesou fakultě mnohamilionové částky. Jiné bohužel čistou nulu. Důvody jsou různé, ale je určitě třeba, aby se přednostové zamýšleli nad prioritami jimi vedených pracovišť ve vztahu k fakultě.

V oblastech, kde je naše věda silná, byly definovány projekty programu PRVOUK. Tato témata jsou projikována i do naší spoluúčasti na projektech BIOCEV a KAMPUS. Ty jsou pro naši fakultu atraktivní vzhledem k jejich technologické síle. Fakulta sama o sobě totiž žádnými zdroji na komplexní a drahé technologické infrastruktury nedisponuje a náš podíl v obou projektech je tedy strategickým řešením jak dosáhnout na nejmodernější vědecké instrumenty i v budoucnosti.

Naším východiskem je koncept„výzkumné univerzity“. Jsem přesvědčen,že máme potenciál dále upevňovat naši špičkovou pozici v hierarchii „fakulty, kde se učí podle knih – fakulty, kde se píší knihy – fakulty, podle jejichž výsledků se knihy píší“.

 Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Aktuální Jednička je zaměřena na problematiku vědy na naší fakultě. Kvalita vědecké práce a její produktivita od roku 2007 nás trvale řadí mezi „Top-ten“ vědecko-výzkumných institucí ČR a na první místo mezi ostatními lékařskými fakultami v republice.

To je samo sebou dobrá zpráva. Primárně samozřejmě pro sám fakt našeho přínosu k rozvoji poznání, které je hybnou silou medicínského pokroku. Zároveň ovšem musíme vnímat a kultivovat i kontext vědecké práce s dalšími činnostmi, které jsou substrátem fakulty, ale i její administrativní rámec. A v neposlední řadě je třeba vnímat i - možná poněkud nepoetický - fakt,že „věda“ tvoří téměř polovinu našeho rozpočtu - tedy přesněji řečeno, ti, kteří produkují kvalitní vědecké výsledky, přinášejí svou prací fakultě významné prostředky. A to dokonce prostředky dvojího druhu. Jednak jsou jejich publikační výsledky, patenty a další výstupy celostátně platnou metodikou „přepočítány“ na peníze, které fakultě přicestují do rozpočtu jako zdroj institucionálního financování vědy. Nikoli tedy jako nějaký „dárek shůry“, ale striktně na základě výsledků. Zároveň vědecké skupiny řešící grantové projekty odevzdávají fakultě takzvanou „režii". Dalo by se tedy říci, že rovnice je jednoduchá. Kdo přinese nejvíce peněz, zaslouží největší podporu, protože tím bude mít lepší podmínky pro další práci, pro rozvoj jak své skupiny, tak fakulty jako celku. Zároveň tento model nediskriminuje ani nově vznikající skupiny. I ve světě je samozřejmě běžnou praxí,že mladý vědec, který nevnímá vědu jen jako „čárku“ pro různé kariérní účely, si „vyslouží ostruhy“ prací v zavedené skupině,začne být schopen získávat granty a pokud je úspěšně řeší (má výsledky), stává se dalším reprezentantem a spolutvůrcem „vědy“

Troufám si tvrdit, že na dosud zmíněném se patrně shodne celá akademická obec bez rozdílu. Asi se shodne i na tom, že je tedy naprosto nezbytné i logické hledat efektivní podporu (ekonomickou i administrativní) pro ony producenty našeho „bohatství“, podporovat Ph.D. programy a usnadňovat spolupráci napříč vědeckými skupinami, ale i s organizacemi za hranicemi naší školy a země. Jak to v životě bývá, ač na filosofii a koncepci panuje shoda, její naplňování může z různých úhlů pohledu a subjektivních očekávání vypadat různě. Občas v někom zahlodá pokušení, že by zasloužil z nejrůznějších důvodů více než ostatní, že sousedova tráva je zelenější, hřiště skopce, protivítr…

Je jasné, že hlavní podmínkou kvalitní a smysluplné vědecké práce jsou lidé, vědci,týmy a myšlenky. Jak je můžeme identifikovat? Zde platí ono „po ovoci poznáte je“.Výsledky práce vědeckých skupin a její ohlas u vědecké komunity lze velmi snadno „vylustrovat“ z dostupných databází. Samozřejmě, že zde neplatí pouze simplexní matematické porovnání bibliografických dat, nicméně prostředky je třeba vydělat a nebylo by ani účelné ani etické nerespektovat, kdo se o ně zasloužil více a kdo méně. Porovnání výkonnosti sice nikdy nebude ideální a zcela určitě nebude nikdy vyhovovat všem, ale v rámci dané vědecké komunity možné je. Proto například Asociace lékařských fakult jednomyslně podpořila iniciativu dě- kanů přírodovědných fakult, připomínající význam hodnocení měřitelných výsledků vědecké práce pro směrování finanční podpory. V rámci fakulty se navíc snažíme zvýhodňovat pracoviště, z nichž pochází první a korespondující autor publikovaných prací. Je zřejmé, že právě tato pracoviště jsou nositeli myšlenky. Samozřejmě i další autoři jsou důležití (pokud dodržujeme legislativně nevymahatelné, nicméně evidentní etické principy, kdo opravdu je spoluautorem) a nejsou to většinou jen „nosiči vody“. Ovšem pro budoucnost fakulty je přínosnější podporovat rozvoj skupin, představujících pokrok v dané oblasti, a neředit podporu směrem k „dvacátému autorovi z třiceti“, který zpravidla představuje spíše marginální či „dodavatelský“ přínos. Precizací vnitřního hodnocení vědeckého výkonu se tedy snažíme stimulovat rozvoj tzv.„vědeckých škol“:respektovaných týmů, vedoucích dlouhodobě práci na vědecky produktivních projektech, primárně spravovaných fakultou. Abychom stimulovali své kolegy k podávání grantů „v našich barvách“, budeme část prostředků ze zmíněných režií směrovat zpět na pracoviště, která je produkují. Nejedná se o malé prostředky - některé ústavy a kliniky ročně přinesou fakultě mnohamilionové částky. Jiné bohužel čistou nulu. Důvody jsou různé, ale je určitě třeba, aby se přednostové zamýšleli nad prioritami jimi vedených pracovišť ve vztahu k fakultě.

V oblastech, kde je naše věda silná, byly definovány projekty programu PRVOUK. Tato témata jsou projikována i do naší spoluúčasti na projektech BIOCEV a KAMPUS. Ty jsou pro naši fakultu atraktivní vzhledem k jejich technologické síle. Fakulta sama o sobě totiž žádnými zdroji na komplexní a drahé technologické infrastruktury nedisponuje a náš podíl v obou projektech je tedy strategickým řešením jak dosáhnout na nejmodernější vědecké instrumenty i v budoucnosti.

Naším východiskem je koncept„výzkumné univerzity“. Jsem přesvědčen,že máme potenciál dále upevňovat naši špičkovou pozici v hierarchii „fakulty, kde se učí podle knih – fakulty, kde se píší knihy – fakulty, podle jejichž výsledků se knihy píší“.

 Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Aktuální Jednička je zaměřena na problematiku vědy na naší fakultě. Kvalita vědecké práce a její produktivita od roku 2007 nás trvale řadí mezi „Top-ten“ vědecko-výzkumných institucí ČR a na první místo mezi ostatními lékařskými fakultami v republice.

To je samo sebou dobrá zpráva. Primárně samozřejmě pro sám fakt našeho přínosu k rozvoji poznání, které je hybnou silou medicínského pokroku. Zároveň ovšem musíme vnímat a kultivovat i kontext vědecké práce s dalšími činnostmi, které jsou substrátem fakulty, ale i její administrativní rámec. A v neposlední řadě je třeba vnímat i - možná poněkud nepoetický - fakt,že „věda“ tvoří téměř polovinu našeho rozpočtu - tedy přesněji řečeno, ti, kteří produkují kvalitní vědecké výsledky, přinášejí svou prací fakultě významné prostředky. A to dokonce prostředky dvojího druhu. Jednak jsou jejich publikační výsledky, patenty a další výstupy celostátně platnou metodikou „přepočítány“ na peníze, které fakultě přicestují do rozpočtu jako zdroj institucionálního financování vědy. Nikoli tedy jako nějaký „dárek shůry“, ale striktně na základě výsledků. Zároveň vědecké skupiny řešící grantové projekty odevzdávají fakultě takzvanou „režii". Dalo by se tedy říci, že rovnice je jednoduchá. Kdo přinese nejvíce peněz, zaslouží největší podporu, protože tím bude mít lepší podmínky pro další práci, pro rozvoj jak své skupiny, tak fakulty jako celku. Zároveň tento model nediskriminuje ani nově vznikající skupiny. I ve světě je samozřejmě běžnou praxí,že mladý vědec, který nevnímá vědu jen jako „čárku“ pro různé kariérní účely, si „vyslouží ostruhy“ prací v zavedené skupině,začne být schopen získávat granty a pokud je úspěšně řeší (má výsledky), stává se dalším reprezentantem a spolutvůrcem „vědy“

Troufám si tvrdit, že na dosud zmíněném se patrně shodne celá akademická obec bez rozdílu. Asi se shodne i na tom, že je tedy naprosto nezbytné i logické hledat efektivní podporu (ekonomickou i administrativní) pro ony producenty našeho „bohatství“, podporovat Ph.D. programy a usnadňovat spolupráci napříč vědeckými skupinami, ale i s organizacemi za hranicemi naší školy a země. Jak to v životě bývá, ač na filosofii a koncepci panuje shoda, její naplňování může z různých úhlů pohledu a subjektivních očekávání vypadat různě. Občas v někom zahlodá pokušení, že by zasloužil z nejrůznějších důvodů více než ostatní, že sousedova tráva je zelenější, hřiště skopce, protivítr…

Je jasné, že hlavní podmínkou kvalitní a smysluplné vědecké práce jsou lidé, vědci,týmy a myšlenky. Jak je můžeme identifikovat? Zde platí ono „po ovoci poznáte je“.Výsledky práce vědeckých skupin a její ohlas u vědecké komunity lze velmi snadno „vylustrovat“ z dostupných databází. Samozřejmě, že zde neplatí pouze simplexní matematické porovnání bibliografických dat, nicméně prostředky je třeba vydělat a nebylo by ani účelné ani etické nerespektovat, kdo se o ně zasloužil více a kdo méně. Porovnání výkonnosti sice nikdy nebude ideální a zcela určitě nebude nikdy vyhovovat všem, ale v rámci dané vědecké komunity možné je. Proto například Asociace lékařských fakult jednomyslně podpořila iniciativu dě- kanů přírodovědných fakult, připomínající význam hodnocení měřitelných výsledků vědecké práce pro směrování finanční podpory. V rámci fakulty se navíc snažíme zvýhodňovat pracoviště, z nichž pochází první a korespondující autor publikovaných prací. Je zřejmé, že právě tato pracoviště jsou nositeli myšlenky. Samozřejmě i další autoři jsou důležití (pokud dodržujeme legislativně nevymahatelné, nicméně evidentní etické principy, kdo opravdu je spoluautorem) a nejsou to většinou jen „nosiči vody“. Ovšem pro budoucnost fakulty je přínosnější podporovat rozvoj skupin, představujících pokrok v dané oblasti, a neředit podporu směrem k „dvacátému autorovi z třiceti“, který zpravidla představuje spíše marginální či „dodavatelský“ přínos. Precizací vnitřního hodnocení vědeckého výkonu se tedy snažíme stimulovat rozvoj tzv.„vědeckých škol“:respektovaných týmů, vedoucích dlouhodobě práci na vědecky produktivních projektech, primárně spravovaných fakultou. Abychom stimulovali své kolegy k podávání grantů „v našich barvách“, budeme část prostředků ze zmíněných režií směrovat zpět na pracoviště, která je produkují. Nejedná se o malé prostředky - některé ústavy a kliniky ročně přinesou fakultě mnohamilionové částky. Jiné bohužel čistou nulu. Důvody jsou různé, ale je určitě třeba, aby se přednostové zamýšleli nad prioritami jimi vedených pracovišť ve vztahu k fakultě.

V oblastech, kde je naše věda silná, byly definovány projekty programu PRVOUK. Tato témata jsou projikována i do naší spoluúčasti na projektech BIOCEV a KAMPUS. Ty jsou pro naši fakultu atraktivní vzhledem k jejich technologické síle. Fakulta sama o sobě totiž žádnými zdroji na komplexní a drahé technologické infrastruktury nedisponuje a náš podíl v obou projektech je tedy strategickým řešením jak dosáhnout na nejmodernější vědecké instrumenty i v budoucnosti.

Naším východiskem je koncept„výzkumné univerzity“. Jsem přesvědčen,že máme potenciál dále upevňovat naši špičkovou pozici v hierarchii „fakulty, kde se učí podle knih – fakulty, kde se píší knihy – fakulty, podle jejichž výsledků se knihy píší“.

 Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK