Jedním z témat tohoto čísla Jedničky je systém přijímacího řízení. Odpověď na otázku, proč jsou přijímačky, je jasná. Chceme vybrat nejlepší z uchazečů – v zájmu jich samotných, školy jako celku, ale vlastně především ku prospěchu budoucích pacientů. Kteří studenti jsou ti nejlepší? Pro úspěšné studium medicíny, a hlavně pro další práci v oboru, je nezbytná schopnost kvalitně pracovat s informacemi, ale také retinovat velký objem dat. 

Otázka jak přijímačky nastavit už je poněkud složitější, musí zohlednit oba výše zmíněné imperativy a má patrně více možných řešení. Svědčí o tom i skutečnost, že různé lékařské fakulty opravdu vybírají své adepty různě. Je přitom třeba zdůraznit, že nezbytným předpokladem posouzení kvality přijímacího řízení není subjektivní pohled „několika vyvolených“, ale objektivní statistické zhodnocení, posuzující jeho reálnou diskriminační sílu. Tedy nikoli „líbí-nelíbí“, ale „funguje-nefunguje“. Jednoduše řečeno, je třeba vědět, co doopravdy oddělí ty dobré od těch horších a co predikuje úspěšnost dalšího studia. Podívejme se tedy na detaily. 

Zkoušet ústně, nebo psát testy? Ústní zkoušení má výhodu osobního přístupu a testuje i pro medicínu důležitou komunikační dovednost. Nevýhodou je ovšem jeho subjektivita, vyplývající z heterogenity zkoušejících, ale i narůstající snaha řešit přijetí na fakultu soudní cestou namísto úspěšného složení přijímaček... A je třeba si přiznat, že vyzkoušet ústně několik tisíc adeptů, kteří se k nám každoročně hlásí, není ani technicky možné. V podobné situaci je venkoncem velká část významných velkých lékařských fakult na celém světě. 

Dosud jsme přijímali studenty podle výsledků testů z profilových předmětů. Je jasné, že tento způsob výběru dobře oddělí ty, kteří nejsou schopni (nebo ochotni) „naučit se“, a tudíž nesplňují jednu ze dvou zmíněných nezbytných podmínek pro studium lékařství. Zároveň mnohaletá analýza výsledků našich testů jasně prokazuje, že studenti s vysokým bodovým ziskem u přijímaček dále studují úspěšněji než studenti se ziskem nízkým. Do budoucna si ovšem chceme vybírat ještě lépe. Tedy nejen přijmout ty kvalitní, což se nám celkem daří, ale také nepřijmout ty nekvalitní, což se nám daří méně. Přijmout méně dobře vybraných studentů sníží počet těch, kteří neprojdou přes první ročníky. Nechceme, aby první ročníky byly vnímány jako jakési prodloužení přijímacího řízení. Naopak chceme učit kvalitněji a individuálněji od počátku studia ty, kteří si mohou dovolit náročnější laťku, dále snížit počet repetentů (kteří představují i zvýšenou ekonomickou zátěž), snížit počet „zklamaných“, kteří fakultu opouštějí a nedělají ji dobré jméno.

A vlastně bychom rádi také uklidnili ty, kteří se obávají, zda se na studiu udrží, protože ač mají sami dobré předpoklady, znepokojuje je memento „vysoké úmrtnosti“ kolem nich. 

Potřebujeme tedy rozšířit výběrová kritéria a učinit tak v rámci objektivně doložitelných parametrů. Jak nám v tom pomohly naše statistické analýzy? S úspěšností studia na lékařské fakultě úzce koreluje několik dalších parametrů: dosavadní studijní výsledky na střední škole jako celek a výsledky dosažené v profilových předmětech (fyzika, chemie a biologie). Velmi důležitým prvkem predikujícím další studijní úspěšnost je i přímá návaznost vysokoškolského studia na studium středoškolské – to znamená bez přerušení mezi maturitou a nástupem na vysokou školu. Tyto parametry během následujících dvou let zahrneme v podobě bodových bonifikací do našeho přijímacího řízení. Váhy těchto bonifikací budou nastaveny podle své statistické vypovídající hodnoty a tak, aby diskriminovaly kvalitu, nikoli „osudy“. Tím míním to, že například kandidát, který se bude hlásit na naši fakultu dva roky po maturitě, bude moci vyvážit tuto „nevýhodu“ například lepšími výsledky testů či dosavadního studia. 

A drobná, ovšem důležitá tečka na závěr. Celý proces administrativy přihlášek ke studiu bude veden elektronicky. Zavedení e-systému bylo velmi náročné, nicméně ve svém důsledku bude představovat vyšší komfort servisu pro kandidáty. 

Kandidátům studia přeji mnoho úspěchů v přijímacím řízení, naší fakultě přeji talentované studenty a nám všem dobré budoucí lékaře. 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Jedním z témat tohoto čísla Jedničky je systém přijímacího řízení. Odpověď na otázku, proč jsou přijímačky, je jasná. Chceme vybrat nejlepší z uchazečů – v zájmu jich samotných, školy jako celku, ale vlastně především ku prospěchu budoucích pacientů. Kteří studenti jsou ti nejlepší? Pro úspěšné studium medicíny, a hlavně pro další práci v oboru, je nezbytná schopnost kvalitně pracovat s informacemi, ale také retinovat velký objem dat. 

Otázka jak přijímačky nastavit už je poněkud složitější, musí zohlednit oba výše zmíněné imperativy a má patrně více možných řešení. Svědčí o tom i skutečnost, že různé lékařské fakulty opravdu vybírají své adepty různě. Je přitom třeba zdůraznit, že nezbytným předpokladem posouzení kvality přijímacího řízení není subjektivní pohled „několika vyvolených“, ale objektivní statistické zhodnocení, posuzující jeho reálnou diskriminační sílu. Tedy nikoli „líbí-nelíbí“, ale „funguje-nefunguje“. Jednoduše řečeno, je třeba vědět, co doopravdy oddělí ty dobré od těch horších a co predikuje úspěšnost dalšího studia. Podívejme se tedy na detaily. 

Zkoušet ústně, nebo psát testy? Ústní zkoušení má výhodu osobního přístupu a testuje i pro medicínu důležitou komunikační dovednost. Nevýhodou je ovšem jeho subjektivita, vyplývající z heterogenity zkoušejících, ale i narůstající snaha řešit přijetí na fakultu soudní cestou namísto úspěšného složení přijímaček... A je třeba si přiznat, že vyzkoušet ústně několik tisíc adeptů, kteří se k nám každoročně hlásí, není ani technicky možné. V podobné situaci je venkoncem velká část významných velkých lékařských fakult na celém světě. 

Dosud jsme přijímali studenty podle výsledků testů z profilových předmětů. Je jasné, že tento způsob výběru dobře oddělí ty, kteří nejsou schopni (nebo ochotni) „naučit se“, a tudíž nesplňují jednu ze dvou zmíněných nezbytných podmínek pro studium lékařství. Zároveň mnohaletá analýza výsledků našich testů jasně prokazuje, že studenti s vysokým bodovým ziskem u přijímaček dále studují úspěšněji než studenti se ziskem nízkým. Do budoucna si ovšem chceme vybírat ještě lépe. Tedy nejen přijmout ty kvalitní, což se nám celkem daří, ale také nepřijmout ty nekvalitní, což se nám daří méně. Přijmout méně dobře vybraných studentů sníží počet těch, kteří neprojdou přes první ročníky. Nechceme, aby první ročníky byly vnímány jako jakési prodloužení přijímacího řízení. Naopak chceme učit kvalitněji a individuálněji od počátku studia ty, kteří si mohou dovolit náročnější laťku, dále snížit počet repetentů (kteří představují i zvýšenou ekonomickou zátěž), snížit počet „zklamaných“, kteří fakultu opouštějí a nedělají ji dobré jméno.

A vlastně bychom rádi také uklidnili ty, kteří se obávají, zda se na studiu udrží, protože ač mají sami dobré předpoklady, znepokojuje je memento „vysoké úmrtnosti“ kolem nich. 

Potřebujeme tedy rozšířit výběrová kritéria a učinit tak v rámci objektivně doložitelných parametrů. Jak nám v tom pomohly naše statistické analýzy? S úspěšností studia na lékařské fakultě úzce koreluje několik dalších parametrů: dosavadní studijní výsledky na střední škole jako celek a výsledky dosažené v profilových předmětech (fyzika, chemie a biologie). Velmi důležitým prvkem predikujícím další studijní úspěšnost je i přímá návaznost vysokoškolského studia na studium středoškolské – to znamená bez přerušení mezi maturitou a nástupem na vysokou školu. Tyto parametry během následujících dvou let zahrneme v podobě bodových bonifikací do našeho přijímacího řízení. Váhy těchto bonifikací budou nastaveny podle své statistické vypovídající hodnoty a tak, aby diskriminovaly kvalitu, nikoli „osudy“. Tím míním to, že například kandidát, který se bude hlásit na naši fakultu dva roky po maturitě, bude moci vyvážit tuto „nevýhodu“ například lepšími výsledky testů či dosavadního studia. 

A drobná, ovšem důležitá tečka na závěr. Celý proces administrativy přihlášek ke studiu bude veden elektronicky. Zavedení e-systému bylo velmi náročné, nicméně ve svém důsledku bude představovat vyšší komfort servisu pro kandidáty. 

Kandidátům studia přeji mnoho úspěchů v přijímacím řízení, naší fakultě přeji talentované studenty a nám všem dobré budoucí lékaře. 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Jedním z témat tohoto čísla Jedničky je systém přijímacího řízení. Odpověď na otázku, proč jsou přijímačky, je jasná. Chceme vybrat nejlepší z uchazečů – v zájmu jich samotných, školy jako celku, ale vlastně především ku prospěchu budoucích pacientů. Kteří studenti jsou ti nejlepší? Pro úspěšné studium medicíny, a hlavně pro další práci v oboru, je nezbytná schopnost kvalitně pracovat s informacemi, ale také retinovat velký objem dat. 

Otázka jak přijímačky nastavit už je poněkud složitější, musí zohlednit oba výše zmíněné imperativy a má patrně více možných řešení. Svědčí o tom i skutečnost, že různé lékařské fakulty opravdu vybírají své adepty různě. Je přitom třeba zdůraznit, že nezbytným předpokladem posouzení kvality přijímacího řízení není subjektivní pohled „několika vyvolených“, ale objektivní statistické zhodnocení, posuzující jeho reálnou diskriminační sílu. Tedy nikoli „líbí-nelíbí“, ale „funguje-nefunguje“. Jednoduše řečeno, je třeba vědět, co doopravdy oddělí ty dobré od těch horších a co predikuje úspěšnost dalšího studia. Podívejme se tedy na detaily. 

Zkoušet ústně, nebo psát testy? Ústní zkoušení má výhodu osobního přístupu a testuje i pro medicínu důležitou komunikační dovednost. Nevýhodou je ovšem jeho subjektivita, vyplývající z heterogenity zkoušejících, ale i narůstající snaha řešit přijetí na fakultu soudní cestou namísto úspěšného složení přijímaček... A je třeba si přiznat, že vyzkoušet ústně několik tisíc adeptů, kteří se k nám každoročně hlásí, není ani technicky možné. V podobné situaci je venkoncem velká část významných velkých lékařských fakult na celém světě. 

Dosud jsme přijímali studenty podle výsledků testů z profilových předmětů. Je jasné, že tento způsob výběru dobře oddělí ty, kteří nejsou schopni (nebo ochotni) „naučit se“, a tudíž nesplňují jednu ze dvou zmíněných nezbytných podmínek pro studium lékařství. Zároveň mnohaletá analýza výsledků našich testů jasně prokazuje, že studenti s vysokým bodovým ziskem u přijímaček dále studují úspěšněji než studenti se ziskem nízkým. Do budoucna si ovšem chceme vybírat ještě lépe. Tedy nejen přijmout ty kvalitní, což se nám celkem daří, ale také nepřijmout ty nekvalitní, což se nám daří méně. Přijmout méně dobře vybraných studentů sníží počet těch, kteří neprojdou přes první ročníky. Nechceme, aby první ročníky byly vnímány jako jakési prodloužení přijímacího řízení. Naopak chceme učit kvalitněji a individuálněji od počátku studia ty, kteří si mohou dovolit náročnější laťku, dále snížit počet repetentů (kteří představují i zvýšenou ekonomickou zátěž), snížit počet „zklamaných“, kteří fakultu opouštějí a nedělají ji dobré jméno.

A vlastně bychom rádi také uklidnili ty, kteří se obávají, zda se na studiu udrží, protože ač mají sami dobré předpoklady, znepokojuje je memento „vysoké úmrtnosti“ kolem nich. 

Potřebujeme tedy rozšířit výběrová kritéria a učinit tak v rámci objektivně doložitelných parametrů. Jak nám v tom pomohly naše statistické analýzy? S úspěšností studia na lékařské fakultě úzce koreluje několik dalších parametrů: dosavadní studijní výsledky na střední škole jako celek a výsledky dosažené v profilových předmětech (fyzika, chemie a biologie). Velmi důležitým prvkem predikujícím další studijní úspěšnost je i přímá návaznost vysokoškolského studia na studium středoškolské – to znamená bez přerušení mezi maturitou a nástupem na vysokou školu. Tyto parametry během následujících dvou let zahrneme v podobě bodových bonifikací do našeho přijímacího řízení. Váhy těchto bonifikací budou nastaveny podle své statistické vypovídající hodnoty a tak, aby diskriminovaly kvalitu, nikoli „osudy“. Tím míním to, že například kandidát, který se bude hlásit na naši fakultu dva roky po maturitě, bude moci vyvážit tuto „nevýhodu“ například lepšími výsledky testů či dosavadního studia. 

A drobná, ovšem důležitá tečka na závěr. Celý proces administrativy přihlášek ke studiu bude veden elektronicky. Zavedení e-systému bylo velmi náročné, nicméně ve svém důsledku bude představovat vyšší komfort servisu pro kandidáty. 

Kandidátům studia přeji mnoho úspěchů v přijímacím řízení, naší fakultě přeji talentované studenty a nám všem dobré budoucí lékaře. 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Jedním z témat tohoto čísla Jedničky je systém přijímacího řízení. Odpověď na otázku, proč jsou přijímačky, je jasná. Chceme vybrat nejlepší z uchazečů – v zájmu jich samotných, školy jako celku, ale vlastně především ku prospěchu budoucích pacientů. Kteří studenti jsou ti nejlepší? Pro úspěšné studium medicíny, a hlavně pro další práci v oboru, je nezbytná schopnost kvalitně pracovat s informacemi, ale také retinovat velký objem dat. 

Otázka jak přijímačky nastavit už je poněkud složitější, musí zohlednit oba výše zmíněné imperativy a má patrně více možných řešení. Svědčí o tom i skutečnost, že různé lékařské fakulty opravdu vybírají své adepty různě. Je přitom třeba zdůraznit, že nezbytným předpokladem posouzení kvality přijímacího řízení není subjektivní pohled „několika vyvolených“, ale objektivní statistické zhodnocení, posuzující jeho reálnou diskriminační sílu. Tedy nikoli „líbí-nelíbí“, ale „funguje-nefunguje“. Jednoduše řečeno, je třeba vědět, co doopravdy oddělí ty dobré od těch horších a co predikuje úspěšnost dalšího studia. Podívejme se tedy na detaily. 

Zkoušet ústně, nebo psát testy? Ústní zkoušení má výhodu osobního přístupu a testuje i pro medicínu důležitou komunikační dovednost. Nevýhodou je ovšem jeho subjektivita, vyplývající z heterogenity zkoušejících, ale i narůstající snaha řešit přijetí na fakultu soudní cestou namísto úspěšného složení přijímaček... A je třeba si přiznat, že vyzkoušet ústně několik tisíc adeptů, kteří se k nám každoročně hlásí, není ani technicky možné. V podobné situaci je venkoncem velká část významných velkých lékařských fakult na celém světě. 

Dosud jsme přijímali studenty podle výsledků testů z profilových předmětů. Je jasné, že tento způsob výběru dobře oddělí ty, kteří nejsou schopni (nebo ochotni) „naučit se“, a tudíž nesplňují jednu ze dvou zmíněných nezbytných podmínek pro studium lékařství. Zároveň mnohaletá analýza výsledků našich testů jasně prokazuje, že studenti s vysokým bodovým ziskem u přijímaček dále studují úspěšněji než studenti se ziskem nízkým. Do budoucna si ovšem chceme vybírat ještě lépe. Tedy nejen přijmout ty kvalitní, což se nám celkem daří, ale také nepřijmout ty nekvalitní, což se nám daří méně. Přijmout méně dobře vybraných studentů sníží počet těch, kteří neprojdou přes první ročníky. Nechceme, aby první ročníky byly vnímány jako jakési prodloužení přijímacího řízení. Naopak chceme učit kvalitněji a individuálněji od počátku studia ty, kteří si mohou dovolit náročnější laťku, dále snížit počet repetentů (kteří představují i zvýšenou ekonomickou zátěž), snížit počet „zklamaných“, kteří fakultu opouštějí a nedělají ji dobré jméno.

A vlastně bychom rádi také uklidnili ty, kteří se obávají, zda se na studiu udrží, protože ač mají sami dobré předpoklady, znepokojuje je memento „vysoké úmrtnosti“ kolem nich. 

Potřebujeme tedy rozšířit výběrová kritéria a učinit tak v rámci objektivně doložitelných parametrů. Jak nám v tom pomohly naše statistické analýzy? S úspěšností studia na lékařské fakultě úzce koreluje několik dalších parametrů: dosavadní studijní výsledky na střední škole jako celek a výsledky dosažené v profilových předmětech (fyzika, chemie a biologie). Velmi důležitým prvkem predikujícím další studijní úspěšnost je i přímá návaznost vysokoškolského studia na studium středoškolské – to znamená bez přerušení mezi maturitou a nástupem na vysokou školu. Tyto parametry během následujících dvou let zahrneme v podobě bodových bonifikací do našeho přijímacího řízení. Váhy těchto bonifikací budou nastaveny podle své statistické vypovídající hodnoty a tak, aby diskriminovaly kvalitu, nikoli „osudy“. Tím míním to, že například kandidát, který se bude hlásit na naši fakultu dva roky po maturitě, bude moci vyvážit tuto „nevýhodu“ například lepšími výsledky testů či dosavadního studia. 

A drobná, ovšem důležitá tečka na závěr. Celý proces administrativy přihlášek ke studiu bude veden elektronicky. Zavedení e-systému bylo velmi náročné, nicméně ve svém důsledku bude představovat vyšší komfort servisu pro kandidáty. 

Kandidátům studia přeji mnoho úspěchů v přijímacím řízení, naší fakultě přeji talentované studenty a nám všem dobré budoucí lékaře. 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Jedním z témat tohoto čísla Jedničky je systém přijímacího řízení. Odpověď na otázku, proč jsou přijímačky, je jasná. Chceme vybrat nejlepší z uchazečů – v zájmu jich samotných, školy jako celku, ale vlastně především ku prospěchu budoucích pacientů. Kteří studenti jsou ti nejlepší? Pro úspěšné studium medicíny, a hlavně pro další práci v oboru, je nezbytná schopnost kvalitně pracovat s informacemi, ale také retinovat velký objem dat. 

Otázka jak přijímačky nastavit už je poněkud složitější, musí zohlednit oba výše zmíněné imperativy a má patrně více možných řešení. Svědčí o tom i skutečnost, že různé lékařské fakulty opravdu vybírají své adepty různě. Je přitom třeba zdůraznit, že nezbytným předpokladem posouzení kvality přijímacího řízení není subjektivní pohled „několika vyvolených“, ale objektivní statistické zhodnocení, posuzující jeho reálnou diskriminační sílu. Tedy nikoli „líbí-nelíbí“, ale „funguje-nefunguje“. Jednoduše řečeno, je třeba vědět, co doopravdy oddělí ty dobré od těch horších a co predikuje úspěšnost dalšího studia. Podívejme se tedy na detaily. 

Zkoušet ústně, nebo psát testy? Ústní zkoušení má výhodu osobního přístupu a testuje i pro medicínu důležitou komunikační dovednost. Nevýhodou je ovšem jeho subjektivita, vyplývající z heterogenity zkoušejících, ale i narůstající snaha řešit přijetí na fakultu soudní cestou namísto úspěšného složení přijímaček... A je třeba si přiznat, že vyzkoušet ústně několik tisíc adeptů, kteří se k nám každoročně hlásí, není ani technicky možné. V podobné situaci je venkoncem velká část významných velkých lékařských fakult na celém světě. 

Dosud jsme přijímali studenty podle výsledků testů z profilových předmětů. Je jasné, že tento způsob výběru dobře oddělí ty, kteří nejsou schopni (nebo ochotni) „naučit se“, a tudíž nesplňují jednu ze dvou zmíněných nezbytných podmínek pro studium lékařství. Zároveň mnohaletá analýza výsledků našich testů jasně prokazuje, že studenti s vysokým bodovým ziskem u přijímaček dále studují úspěšněji než studenti se ziskem nízkým. Do budoucna si ovšem chceme vybírat ještě lépe. Tedy nejen přijmout ty kvalitní, což se nám celkem daří, ale také nepřijmout ty nekvalitní, což se nám daří méně. Přijmout méně dobře vybraných studentů sníží počet těch, kteří neprojdou přes první ročníky. Nechceme, aby první ročníky byly vnímány jako jakési prodloužení přijímacího řízení. Naopak chceme učit kvalitněji a individuálněji od počátku studia ty, kteří si mohou dovolit náročnější laťku, dále snížit počet repetentů (kteří představují i zvýšenou ekonomickou zátěž), snížit počet „zklamaných“, kteří fakultu opouštějí a nedělají ji dobré jméno.

A vlastně bychom rádi také uklidnili ty, kteří se obávají, zda se na studiu udrží, protože ač mají sami dobré předpoklady, znepokojuje je memento „vysoké úmrtnosti“ kolem nich. 

Potřebujeme tedy rozšířit výběrová kritéria a učinit tak v rámci objektivně doložitelných parametrů. Jak nám v tom pomohly naše statistické analýzy? S úspěšností studia na lékařské fakultě úzce koreluje několik dalších parametrů: dosavadní studijní výsledky na střední škole jako celek a výsledky dosažené v profilových předmětech (fyzika, chemie a biologie). Velmi důležitým prvkem predikujícím další studijní úspěšnost je i přímá návaznost vysokoškolského studia na studium středoškolské – to znamená bez přerušení mezi maturitou a nástupem na vysokou školu. Tyto parametry během následujících dvou let zahrneme v podobě bodových bonifikací do našeho přijímacího řízení. Váhy těchto bonifikací budou nastaveny podle své statistické vypovídající hodnoty a tak, aby diskriminovaly kvalitu, nikoli „osudy“. Tím míním to, že například kandidát, který se bude hlásit na naši fakultu dva roky po maturitě, bude moci vyvážit tuto „nevýhodu“ například lepšími výsledky testů či dosavadního studia. 

A drobná, ovšem důležitá tečka na závěr. Celý proces administrativy přihlášek ke studiu bude veden elektronicky. Zavedení e-systému bylo velmi náročné, nicméně ve svém důsledku bude představovat vyšší komfort servisu pro kandidáty. 

Kandidátům studia přeji mnoho úspěchů v přijímacím řízení, naší fakultě přeji talentované studenty a nám všem dobré budoucí lékaře. 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK

Jedním z témat tohoto čísla Jedničky je systém přijímacího řízení. Odpověď na otázku, proč jsou přijímačky, je jasná. Chceme vybrat nejlepší z uchazečů – v zájmu jich samotných, školy jako celku, ale vlastně především ku prospěchu budoucích pacientů. Kteří studenti jsou ti nejlepší? Pro úspěšné studium medicíny, a hlavně pro další práci v oboru, je nezbytná schopnost kvalitně pracovat s informacemi, ale také retinovat velký objem dat. 

Otázka jak přijímačky nastavit už je poněkud složitější, musí zohlednit oba výše zmíněné imperativy a má patrně více možných řešení. Svědčí o tom i skutečnost, že různé lékařské fakulty opravdu vybírají své adepty různě. Je přitom třeba zdůraznit, že nezbytným předpokladem posouzení kvality přijímacího řízení není subjektivní pohled „několika vyvolených“, ale objektivní statistické zhodnocení, posuzující jeho reálnou diskriminační sílu. Tedy nikoli „líbí-nelíbí“, ale „funguje-nefunguje“. Jednoduše řečeno, je třeba vědět, co doopravdy oddělí ty dobré od těch horších a co predikuje úspěšnost dalšího studia. Podívejme se tedy na detaily. 

Zkoušet ústně, nebo psát testy? Ústní zkoušení má výhodu osobního přístupu a testuje i pro medicínu důležitou komunikační dovednost. Nevýhodou je ovšem jeho subjektivita, vyplývající z heterogenity zkoušejících, ale i narůstající snaha řešit přijetí na fakultu soudní cestou namísto úspěšného složení přijímaček... A je třeba si přiznat, že vyzkoušet ústně několik tisíc adeptů, kteří se k nám každoročně hlásí, není ani technicky možné. V podobné situaci je venkoncem velká část významných velkých lékařských fakult na celém světě. 

Dosud jsme přijímali studenty podle výsledků testů z profilových předmětů. Je jasné, že tento způsob výběru dobře oddělí ty, kteří nejsou schopni (nebo ochotni) „naučit se“, a tudíž nesplňují jednu ze dvou zmíněných nezbytných podmínek pro studium lékařství. Zároveň mnohaletá analýza výsledků našich testů jasně prokazuje, že studenti s vysokým bodovým ziskem u přijímaček dále studují úspěšněji než studenti se ziskem nízkým. Do budoucna si ovšem chceme vybírat ještě lépe. Tedy nejen přijmout ty kvalitní, což se nám celkem daří, ale také nepřijmout ty nekvalitní, což se nám daří méně. Přijmout méně dobře vybraných studentů sníží počet těch, kteří neprojdou přes první ročníky. Nechceme, aby první ročníky byly vnímány jako jakési prodloužení přijímacího řízení. Naopak chceme učit kvalitněji a individuálněji od počátku studia ty, kteří si mohou dovolit náročnější laťku, dále snížit počet repetentů (kteří představují i zvýšenou ekonomickou zátěž), snížit počet „zklamaných“, kteří fakultu opouštějí a nedělají ji dobré jméno.

A vlastně bychom rádi také uklidnili ty, kteří se obávají, zda se na studiu udrží, protože ač mají sami dobré předpoklady, znepokojuje je memento „vysoké úmrtnosti“ kolem nich. 

Potřebujeme tedy rozšířit výběrová kritéria a učinit tak v rámci objektivně doložitelných parametrů. Jak nám v tom pomohly naše statistické analýzy? S úspěšností studia na lékařské fakultě úzce koreluje několik dalších parametrů: dosavadní studijní výsledky na střední škole jako celek a výsledky dosažené v profilových předmětech (fyzika, chemie a biologie). Velmi důležitým prvkem predikujícím další studijní úspěšnost je i přímá návaznost vysokoškolského studia na studium středoškolské – to znamená bez přerušení mezi maturitou a nástupem na vysokou školu. Tyto parametry během následujících dvou let zahrneme v podobě bodových bonifikací do našeho přijímacího řízení. Váhy těchto bonifikací budou nastaveny podle své statistické vypovídající hodnoty a tak, aby diskriminovaly kvalitu, nikoli „osudy“. Tím míním to, že například kandidát, který se bude hlásit na naši fakultu dva roky po maturitě, bude moci vyvážit tuto „nevýhodu“ například lepšími výsledky testů či dosavadního studia. 

A drobná, ovšem důležitá tečka na závěr. Celý proces administrativy přihlášek ke studiu bude veden elektronicky. Zavedení e-systému bylo velmi náročné, nicméně ve svém důsledku bude představovat vyšší komfort servisu pro kandidáty. 

Kandidátům studia přeji mnoho úspěchů v přijímacím řízení, naší fakultě přeji talentované studenty a nám všem dobré budoucí lékaře. 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK