Dal jsem si záležet, abych stihl napsat tento „otvírák“ ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb do Akademického senátu naší fakulty. Popravdě řečeno, stihl jsem to jen o několik hodin. Nicméně stihl. A to mi umožňuje zamyslet se nad posláním, fungováním a dynamikou senátu bez ohledu na to, v jakém složení bude nakonec zvolen. 

Senát je klíčovým orgánem fakulty. Proto bychom měli mít nejen dostatek kandidátů, tedy těch, kteří jsou pro fakultu ochotni jaksi „navíc“ pracovat, ale i dostatek voličů, tedy těch, kterým na fakultě záleží, a proto zodpovědně vybírají. Troufám si říci, že v té první kategorii jsme docela dobří. Kandidátů je hodně. V té druhé to popravdě nebývala v minulosti žádná velká sláva a letos uvidíme. Z prakticky nulové účasti na předvolební prezentaci kandidátů (z nichž rovněž řada absentovala) jsem dobrý pocit neměl. Kandidáti by měli být schopni přesvědčit o svých programech. Programy by měly odrážet vědomí toho, co fakulta potřebuje, ale i znalost toho, co senát je, jaké má kompetence, poslání a co řeší. Voliči by své kandidáty měli znát, být si schopni opatřit dostatek informací, aby mohli posoudit hodnoty těch, které chtějí podpořit. Měli by vědět, co reprezentují a mělo by jim být jasné, že kandidáti vědí, do čeho jdou. Ideální je, když kandidátova minulost jasně svědčí o jeho kvalitách, autenticitě a konzistenci. Většina letošních kandidátů má za sebou zkušenost s prací pro fakultu (která samosebou nemusí být přímo v barvách senátu, ale i na mnoha jiných polích). Kandidatura je vlastně do jisté míry podobná grantové přihlášce výzkumného projektu. Ta, pokud je dobrá, také dokládá na základě „state-of-art“ definovanou hypotézu, přehled o znalosti cesty k jejímu ověření, předchozí výsledky a nezbytnou informaci o připravenosti aplikanta. I u grantových projektů je důležité nabízet „něco, co tu ještě nebylo“ a nikoli „já také“ coby variaci na momentálně populární téma. I v grantových přihláškách se občas naleznou oblíbená klišé, dramatická slova či účelové (autorské) spolupráce. I u grantových přihlášek občas oponent cítí, že je prezentován spíše dojem než hypotéza, momentální nápad bez racionálního ukotvení ve zkušenosti nebo naopak rozsáhlá zkušenost někdy předkládá málo nápadu. Takové granty dobré nejsou a obecné poznání dále neposouvají, byť, připusťme, jsou-li někdy vybrány k financování, svému nositeli prospěšné být mohou. 

Naprostá většina programů a „twitterovských“ 150znakových prohlášení „V AS 1. LF UK bych chtěl prosadit...“, vyžádaných od kandidátů ještě před volbou (bohužel ne všichni je poskytli), obsahuje dobrá témata. Většina z nich dobře zapadá do poslání a kompetencí senátu a zároveň i do středně- a dlouhodobé koncepce naší fakulty. To vypadá nadějně.

Zároveň ovšem nesmíme zapomenout, že fakulta se neskládá jen z volených či jmenovaných těles, ale především z akademických občanů. Orgány fakulty by měly být nejen exekutivní nebo „zákonodárnou“ silou, ale také převodním systémem pro podněty a potřeby akademické veřejnosti. Pro rozvoj fakulty a její klima je naprosto kritické, aby akademici a studenti nebyli jen mlčící většinou. Mám zato, že tento názor sdílí i řada kandidátů do senátu. Proto se často opakuje téma „diskuse napříč fakultou“ atd. Je zřejmé, že diskuse, má-li mít smysl, ovšem předpokládá odpovědnost a přináší i závazky zúčastněných diskutérů. Schopnost názor předložit a obhájit jej. Ke slovům ano/ne/chci patří i jejich odůvodnění. Ještě větší smysl má, je-li diskuse následována i spoluúčastí diskutujících na řešení problému. Venkoncem i celý mimoakademický svět je posouván kupředu střetáváním názorů a nikoli autoterapií frustrace pivními rozumy za rohem či zákulisními manipulacemi vedenými silovými klikami. 

Takže, vyberme ty nejlepší? 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK 

P.S.: Můj velký dík patří všem odcházejícím senátorům.

Dal jsem si záležet, abych stihl napsat tento „otvírák“ ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb do Akademického senátu naší fakulty. Popravdě řečeno, stihl jsem to jen o několik hodin. Nicméně stihl. A to mi umožňuje zamyslet se nad posláním, fungováním a dynamikou senátu bez ohledu na to, v jakém složení bude nakonec zvolen. 

Senát je klíčovým orgánem fakulty. Proto bychom měli mít nejen dostatek kandidátů, tedy těch, kteří jsou pro fakultu ochotni jaksi „navíc“ pracovat, ale i dostatek voličů, tedy těch, kterým na fakultě záleží, a proto zodpovědně vybírají. Troufám si říci, že v té první kategorii jsme docela dobří. Kandidátů je hodně. V té druhé to popravdě nebývala v minulosti žádná velká sláva a letos uvidíme. Z prakticky nulové účasti na předvolební prezentaci kandidátů (z nichž rovněž řada absentovala) jsem dobrý pocit neměl. Kandidáti by měli být schopni přesvědčit o svých programech. Programy by měly odrážet vědomí toho, co fakulta potřebuje, ale i znalost toho, co senát je, jaké má kompetence, poslání a co řeší. Voliči by své kandidáty měli znát, být si schopni opatřit dostatek informací, aby mohli posoudit hodnoty těch, které chtějí podpořit. Měli by vědět, co reprezentují a mělo by jim být jasné, že kandidáti vědí, do čeho jdou. Ideální je, když kandidátova minulost jasně svědčí o jeho kvalitách, autenticitě a konzistenci. Většina letošních kandidátů má za sebou zkušenost s prací pro fakultu (která samosebou nemusí být přímo v barvách senátu, ale i na mnoha jiných polích). Kandidatura je vlastně do jisté míry podobná grantové přihlášce výzkumného projektu. Ta, pokud je dobrá, také dokládá na základě „state-of-art“ definovanou hypotézu, přehled o znalosti cesty k jejímu ověření, předchozí výsledky a nezbytnou informaci o připravenosti aplikanta. I u grantových projektů je důležité nabízet „něco, co tu ještě nebylo“ a nikoli „já také“ coby variaci na momentálně populární téma. I v grantových přihláškách se občas naleznou oblíbená klišé, dramatická slova či účelové (autorské) spolupráce. I u grantových přihlášek občas oponent cítí, že je prezentován spíše dojem než hypotéza, momentální nápad bez racionálního ukotvení ve zkušenosti nebo naopak rozsáhlá zkušenost někdy předkládá málo nápadu. Takové granty dobré nejsou a obecné poznání dále neposouvají, byť, připusťme, jsou-li někdy vybrány k financování, svému nositeli prospěšné být mohou. 

Naprostá většina programů a „twitterovských“ 150znakových prohlášení „V AS 1. LF UK bych chtěl prosadit...“, vyžádaných od kandidátů ještě před volbou (bohužel ne všichni je poskytli), obsahuje dobrá témata. Většina z nich dobře zapadá do poslání a kompetencí senátu a zároveň i do středně- a dlouhodobé koncepce naší fakulty. To vypadá nadějně.

Zároveň ovšem nesmíme zapomenout, že fakulta se neskládá jen z volených či jmenovaných těles, ale především z akademických občanů. Orgány fakulty by měly být nejen exekutivní nebo „zákonodárnou“ silou, ale také převodním systémem pro podněty a potřeby akademické veřejnosti. Pro rozvoj fakulty a její klima je naprosto kritické, aby akademici a studenti nebyli jen mlčící většinou. Mám zato, že tento názor sdílí i řada kandidátů do senátu. Proto se často opakuje téma „diskuse napříč fakultou“ atd. Je zřejmé, že diskuse, má-li mít smysl, ovšem předpokládá odpovědnost a přináší i závazky zúčastněných diskutérů. Schopnost názor předložit a obhájit jej. Ke slovům ano/ne/chci patří i jejich odůvodnění. Ještě větší smysl má, je-li diskuse následována i spoluúčastí diskutujících na řešení problému. Venkoncem i celý mimoakademický svět je posouván kupředu střetáváním názorů a nikoli autoterapií frustrace pivními rozumy za rohem či zákulisními manipulacemi vedenými silovými klikami. 

Takže, vyberme ty nejlepší? 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK 

P.S.: Můj velký dík patří všem odcházejícím senátorům.

Dal jsem si záležet, abych stihl napsat tento „otvírák“ ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb do Akademického senátu naší fakulty. Popravdě řečeno, stihl jsem to jen o několik hodin. Nicméně stihl. A to mi umožňuje zamyslet se nad posláním, fungováním a dynamikou senátu bez ohledu na to, v jakém složení bude nakonec zvolen. 

Senát je klíčovým orgánem fakulty. Proto bychom měli mít nejen dostatek kandidátů, tedy těch, kteří jsou pro fakultu ochotni jaksi „navíc“ pracovat, ale i dostatek voličů, tedy těch, kterým na fakultě záleží, a proto zodpovědně vybírají. Troufám si říci, že v té první kategorii jsme docela dobří. Kandidátů je hodně. V té druhé to popravdě nebývala v minulosti žádná velká sláva a letos uvidíme. Z prakticky nulové účasti na předvolební prezentaci kandidátů (z nichž rovněž řada absentovala) jsem dobrý pocit neměl. Kandidáti by měli být schopni přesvědčit o svých programech. Programy by měly odrážet vědomí toho, co fakulta potřebuje, ale i znalost toho, co senát je, jaké má kompetence, poslání a co řeší. Voliči by své kandidáty měli znát, být si schopni opatřit dostatek informací, aby mohli posoudit hodnoty těch, které chtějí podpořit. Měli by vědět, co reprezentují a mělo by jim být jasné, že kandidáti vědí, do čeho jdou. Ideální je, když kandidátova minulost jasně svědčí o jeho kvalitách, autenticitě a konzistenci. Většina letošních kandidátů má za sebou zkušenost s prací pro fakultu (která samosebou nemusí být přímo v barvách senátu, ale i na mnoha jiných polích). Kandidatura je vlastně do jisté míry podobná grantové přihlášce výzkumného projektu. Ta, pokud je dobrá, také dokládá na základě „state-of-art“ definovanou hypotézu, přehled o znalosti cesty k jejímu ověření, předchozí výsledky a nezbytnou informaci o připravenosti aplikanta. I u grantových projektů je důležité nabízet „něco, co tu ještě nebylo“ a nikoli „já také“ coby variaci na momentálně populární téma. I v grantových přihláškách se občas naleznou oblíbená klišé, dramatická slova či účelové (autorské) spolupráce. I u grantových přihlášek občas oponent cítí, že je prezentován spíše dojem než hypotéza, momentální nápad bez racionálního ukotvení ve zkušenosti nebo naopak rozsáhlá zkušenost někdy předkládá málo nápadu. Takové granty dobré nejsou a obecné poznání dále neposouvají, byť, připusťme, jsou-li někdy vybrány k financování, svému nositeli prospěšné být mohou. 

Naprostá většina programů a „twitterovských“ 150znakových prohlášení „V AS 1. LF UK bych chtěl prosadit...“, vyžádaných od kandidátů ještě před volbou (bohužel ne všichni je poskytli), obsahuje dobrá témata. Většina z nich dobře zapadá do poslání a kompetencí senátu a zároveň i do středně- a dlouhodobé koncepce naší fakulty. To vypadá nadějně.

Zároveň ovšem nesmíme zapomenout, že fakulta se neskládá jen z volených či jmenovaných těles, ale především z akademických občanů. Orgány fakulty by měly být nejen exekutivní nebo „zákonodárnou“ silou, ale také převodním systémem pro podněty a potřeby akademické veřejnosti. Pro rozvoj fakulty a její klima je naprosto kritické, aby akademici a studenti nebyli jen mlčící většinou. Mám zato, že tento názor sdílí i řada kandidátů do senátu. Proto se často opakuje téma „diskuse napříč fakultou“ atd. Je zřejmé, že diskuse, má-li mít smysl, ovšem předpokládá odpovědnost a přináší i závazky zúčastněných diskutérů. Schopnost názor předložit a obhájit jej. Ke slovům ano/ne/chci patří i jejich odůvodnění. Ještě větší smysl má, je-li diskuse následována i spoluúčastí diskutujících na řešení problému. Venkoncem i celý mimoakademický svět je posouván kupředu střetáváním názorů a nikoli autoterapií frustrace pivními rozumy za rohem či zákulisními manipulacemi vedenými silovými klikami. 

Takže, vyberme ty nejlepší? 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK 

P.S.: Můj velký dík patří všem odcházejícím senátorům.

Dal jsem si záležet, abych stihl napsat tento „otvírák“ ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb do Akademického senátu naší fakulty. Popravdě řečeno, stihl jsem to jen o několik hodin. Nicméně stihl. A to mi umožňuje zamyslet se nad posláním, fungováním a dynamikou senátu bez ohledu na to, v jakém složení bude nakonec zvolen. 

Senát je klíčovým orgánem fakulty. Proto bychom měli mít nejen dostatek kandidátů, tedy těch, kteří jsou pro fakultu ochotni jaksi „navíc“ pracovat, ale i dostatek voličů, tedy těch, kterým na fakultě záleží, a proto zodpovědně vybírají. Troufám si říci, že v té první kategorii jsme docela dobří. Kandidátů je hodně. V té druhé to popravdě nebývala v minulosti žádná velká sláva a letos uvidíme. Z prakticky nulové účasti na předvolební prezentaci kandidátů (z nichž rovněž řada absentovala) jsem dobrý pocit neměl. Kandidáti by měli být schopni přesvědčit o svých programech. Programy by měly odrážet vědomí toho, co fakulta potřebuje, ale i znalost toho, co senát je, jaké má kompetence, poslání a co řeší. Voliči by své kandidáty měli znát, být si schopni opatřit dostatek informací, aby mohli posoudit hodnoty těch, které chtějí podpořit. Měli by vědět, co reprezentují a mělo by jim být jasné, že kandidáti vědí, do čeho jdou. Ideální je, když kandidátova minulost jasně svědčí o jeho kvalitách, autenticitě a konzistenci. Většina letošních kandidátů má za sebou zkušenost s prací pro fakultu (která samosebou nemusí být přímo v barvách senátu, ale i na mnoha jiných polích). Kandidatura je vlastně do jisté míry podobná grantové přihlášce výzkumného projektu. Ta, pokud je dobrá, také dokládá na základě „state-of-art“ definovanou hypotézu, přehled o znalosti cesty k jejímu ověření, předchozí výsledky a nezbytnou informaci o připravenosti aplikanta. I u grantových projektů je důležité nabízet „něco, co tu ještě nebylo“ a nikoli „já také“ coby variaci na momentálně populární téma. I v grantových přihláškách se občas naleznou oblíbená klišé, dramatická slova či účelové (autorské) spolupráce. I u grantových přihlášek občas oponent cítí, že je prezentován spíše dojem než hypotéza, momentální nápad bez racionálního ukotvení ve zkušenosti nebo naopak rozsáhlá zkušenost někdy předkládá málo nápadu. Takové granty dobré nejsou a obecné poznání dále neposouvají, byť, připusťme, jsou-li někdy vybrány k financování, svému nositeli prospěšné být mohou. 

Naprostá většina programů a „twitterovských“ 150znakových prohlášení „V AS 1. LF UK bych chtěl prosadit...“, vyžádaných od kandidátů ještě před volbou (bohužel ne všichni je poskytli), obsahuje dobrá témata. Většina z nich dobře zapadá do poslání a kompetencí senátu a zároveň i do středně- a dlouhodobé koncepce naší fakulty. To vypadá nadějně.

Zároveň ovšem nesmíme zapomenout, že fakulta se neskládá jen z volených či jmenovaných těles, ale především z akademických občanů. Orgány fakulty by měly být nejen exekutivní nebo „zákonodárnou“ silou, ale také převodním systémem pro podněty a potřeby akademické veřejnosti. Pro rozvoj fakulty a její klima je naprosto kritické, aby akademici a studenti nebyli jen mlčící většinou. Mám zato, že tento názor sdílí i řada kandidátů do senátu. Proto se často opakuje téma „diskuse napříč fakultou“ atd. Je zřejmé, že diskuse, má-li mít smysl, ovšem předpokládá odpovědnost a přináší i závazky zúčastněných diskutérů. Schopnost názor předložit a obhájit jej. Ke slovům ano/ne/chci patří i jejich odůvodnění. Ještě větší smysl má, je-li diskuse následována i spoluúčastí diskutujících na řešení problému. Venkoncem i celý mimoakademický svět je posouván kupředu střetáváním názorů a nikoli autoterapií frustrace pivními rozumy za rohem či zákulisními manipulacemi vedenými silovými klikami. 

Takže, vyberme ty nejlepší? 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK 

P.S.: Můj velký dík patří všem odcházejícím senátorům.

Dal jsem si záležet, abych stihl napsat tento „otvírák“ ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb do Akademického senátu naší fakulty. Popravdě řečeno, stihl jsem to jen o několik hodin. Nicméně stihl. A to mi umožňuje zamyslet se nad posláním, fungováním a dynamikou senátu bez ohledu na to, v jakém složení bude nakonec zvolen. 

Senát je klíčovým orgánem fakulty. Proto bychom měli mít nejen dostatek kandidátů, tedy těch, kteří jsou pro fakultu ochotni jaksi „navíc“ pracovat, ale i dostatek voličů, tedy těch, kterým na fakultě záleží, a proto zodpovědně vybírají. Troufám si říci, že v té první kategorii jsme docela dobří. Kandidátů je hodně. V té druhé to popravdě nebývala v minulosti žádná velká sláva a letos uvidíme. Z prakticky nulové účasti na předvolební prezentaci kandidátů (z nichž rovněž řada absentovala) jsem dobrý pocit neměl. Kandidáti by měli být schopni přesvědčit o svých programech. Programy by měly odrážet vědomí toho, co fakulta potřebuje, ale i znalost toho, co senát je, jaké má kompetence, poslání a co řeší. Voliči by své kandidáty měli znát, být si schopni opatřit dostatek informací, aby mohli posoudit hodnoty těch, které chtějí podpořit. Měli by vědět, co reprezentují a mělo by jim být jasné, že kandidáti vědí, do čeho jdou. Ideální je, když kandidátova minulost jasně svědčí o jeho kvalitách, autenticitě a konzistenci. Většina letošních kandidátů má za sebou zkušenost s prací pro fakultu (která samosebou nemusí být přímo v barvách senátu, ale i na mnoha jiných polích). Kandidatura je vlastně do jisté míry podobná grantové přihlášce výzkumného projektu. Ta, pokud je dobrá, také dokládá na základě „state-of-art“ definovanou hypotézu, přehled o znalosti cesty k jejímu ověření, předchozí výsledky a nezbytnou informaci o připravenosti aplikanta. I u grantových projektů je důležité nabízet „něco, co tu ještě nebylo“ a nikoli „já také“ coby variaci na momentálně populární téma. I v grantových přihláškách se občas naleznou oblíbená klišé, dramatická slova či účelové (autorské) spolupráce. I u grantových přihlášek občas oponent cítí, že je prezentován spíše dojem než hypotéza, momentální nápad bez racionálního ukotvení ve zkušenosti nebo naopak rozsáhlá zkušenost někdy předkládá málo nápadu. Takové granty dobré nejsou a obecné poznání dále neposouvají, byť, připusťme, jsou-li někdy vybrány k financování, svému nositeli prospěšné být mohou. 

Naprostá většina programů a „twitterovských“ 150znakových prohlášení „V AS 1. LF UK bych chtěl prosadit...“, vyžádaných od kandidátů ještě před volbou (bohužel ne všichni je poskytli), obsahuje dobrá témata. Většina z nich dobře zapadá do poslání a kompetencí senátu a zároveň i do středně- a dlouhodobé koncepce naší fakulty. To vypadá nadějně.

Zároveň ovšem nesmíme zapomenout, že fakulta se neskládá jen z volených či jmenovaných těles, ale především z akademických občanů. Orgány fakulty by měly být nejen exekutivní nebo „zákonodárnou“ silou, ale také převodním systémem pro podněty a potřeby akademické veřejnosti. Pro rozvoj fakulty a její klima je naprosto kritické, aby akademici a studenti nebyli jen mlčící většinou. Mám zato, že tento názor sdílí i řada kandidátů do senátu. Proto se často opakuje téma „diskuse napříč fakultou“ atd. Je zřejmé, že diskuse, má-li mít smysl, ovšem předpokládá odpovědnost a přináší i závazky zúčastněných diskutérů. Schopnost názor předložit a obhájit jej. Ke slovům ano/ne/chci patří i jejich odůvodnění. Ještě větší smysl má, je-li diskuse následována i spoluúčastí diskutujících na řešení problému. Venkoncem i celý mimoakademický svět je posouván kupředu střetáváním názorů a nikoli autoterapií frustrace pivními rozumy za rohem či zákulisními manipulacemi vedenými silovými klikami. 

Takže, vyberme ty nejlepší? 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK 

P.S.: Můj velký dík patří všem odcházejícím senátorům.

Dal jsem si záležet, abych stihl napsat tento „otvírák“ ještě před tím, než se dozvíme výsledky voleb do Akademického senátu naší fakulty. Popravdě řečeno, stihl jsem to jen o několik hodin. Nicméně stihl. A to mi umožňuje zamyslet se nad posláním, fungováním a dynamikou senátu bez ohledu na to, v jakém složení bude nakonec zvolen. 

Senát je klíčovým orgánem fakulty. Proto bychom měli mít nejen dostatek kandidátů, tedy těch, kteří jsou pro fakultu ochotni jaksi „navíc“ pracovat, ale i dostatek voličů, tedy těch, kterým na fakultě záleží, a proto zodpovědně vybírají. Troufám si říci, že v té první kategorii jsme docela dobří. Kandidátů je hodně. V té druhé to popravdě nebývala v minulosti žádná velká sláva a letos uvidíme. Z prakticky nulové účasti na předvolební prezentaci kandidátů (z nichž rovněž řada absentovala) jsem dobrý pocit neměl. Kandidáti by měli být schopni přesvědčit o svých programech. Programy by měly odrážet vědomí toho, co fakulta potřebuje, ale i znalost toho, co senát je, jaké má kompetence, poslání a co řeší. Voliči by své kandidáty měli znát, být si schopni opatřit dostatek informací, aby mohli posoudit hodnoty těch, které chtějí podpořit. Měli by vědět, co reprezentují a mělo by jim být jasné, že kandidáti vědí, do čeho jdou. Ideální je, když kandidátova minulost jasně svědčí o jeho kvalitách, autenticitě a konzistenci. Většina letošních kandidátů má za sebou zkušenost s prací pro fakultu (která samosebou nemusí být přímo v barvách senátu, ale i na mnoha jiných polích). Kandidatura je vlastně do jisté míry podobná grantové přihlášce výzkumného projektu. Ta, pokud je dobrá, také dokládá na základě „state-of-art“ definovanou hypotézu, přehled o znalosti cesty k jejímu ověření, předchozí výsledky a nezbytnou informaci o připravenosti aplikanta. I u grantových projektů je důležité nabízet „něco, co tu ještě nebylo“ a nikoli „já také“ coby variaci na momentálně populární téma. I v grantových přihláškách se občas naleznou oblíbená klišé, dramatická slova či účelové (autorské) spolupráce. I u grantových přihlášek občas oponent cítí, že je prezentován spíše dojem než hypotéza, momentální nápad bez racionálního ukotvení ve zkušenosti nebo naopak rozsáhlá zkušenost někdy předkládá málo nápadu. Takové granty dobré nejsou a obecné poznání dále neposouvají, byť, připusťme, jsou-li někdy vybrány k financování, svému nositeli prospěšné být mohou. 

Naprostá většina programů a „twitterovských“ 150znakových prohlášení „V AS 1. LF UK bych chtěl prosadit...“, vyžádaných od kandidátů ještě před volbou (bohužel ne všichni je poskytli), obsahuje dobrá témata. Většina z nich dobře zapadá do poslání a kompetencí senátu a zároveň i do středně- a dlouhodobé koncepce naší fakulty. To vypadá nadějně.

Zároveň ovšem nesmíme zapomenout, že fakulta se neskládá jen z volených či jmenovaných těles, ale především z akademických občanů. Orgány fakulty by měly být nejen exekutivní nebo „zákonodárnou“ silou, ale také převodním systémem pro podněty a potřeby akademické veřejnosti. Pro rozvoj fakulty a její klima je naprosto kritické, aby akademici a studenti nebyli jen mlčící většinou. Mám zato, že tento názor sdílí i řada kandidátů do senátu. Proto se často opakuje téma „diskuse napříč fakultou“ atd. Je zřejmé, že diskuse, má-li mít smysl, ovšem předpokládá odpovědnost a přináší i závazky zúčastněných diskutérů. Schopnost názor předložit a obhájit jej. Ke slovům ano/ne/chci patří i jejich odůvodnění. Ještě větší smysl má, je-li diskuse následována i spoluúčastí diskutujících na řešení problému. Venkoncem i celý mimoakademický svět je posouván kupředu střetáváním názorů a nikoli autoterapií frustrace pivními rozumy za rohem či zákulisními manipulacemi vedenými silovými klikami. 

Takže, vyberme ty nejlepší? 

Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK 

P.S.: Můj velký dík patří všem odcházejícím senátorům.