„A kde jste tohle četl?“ – „To je ve WikiSkriptech.“ Otázka a odpověď, které slýcháme pořád častěji. Jen z intonace se pozná, jestli je tazatel otráven povrchními a nepřesnými znalostmi studenta u zkoušky, nebo je naopak mile potěšen vědomostí, která má dosud málo prostoru v učebnicích.

Každý vysokoškolský učitel ví, že učební materiály jsou mnohdy neúplné, zastaralé, příliš stručné nebo naopak nepřiměřeně obsáhlé. Pokud se povede dát dohromady nová skripta, je jejich tisk drahý; mají-li být dostupná studentům, je mnohdy potřeba sehnat dotaci. A z druhé strany – každý student naráží na kapitoly, k nimž se skoro nedá sehnat literatura. Poctivý jedinec tak stráví víc času hledáním informací než jejich studiem.

Wiki = rychlý

Již v roce 2007 se objevil pokus usnadnit učitelům přípravu studijních materiálů pomocí znovu využitelných objektů. Myšlenka byla jednoduchá. Při výuce se často pracuje se stejnými odbornými informacemi. Nebylo by tedy snazší skládat je jako kostky lega, než stále psát to, co je jinde již hotové? Vyhledávání vhodných „kostek“ měla umožňovat metadata, jimiž měl být každý objekt pečlivě popsán. Myšlenka to byla jistě pěkná, jen dělat to nikdo nechtěl. Vizi přesně katalogizovaných výukových objektů jsme proto opustili a vstoupili do džungle kontextového vyhledávání.

Pro spolupráci mnoha autorů jsme zvolili prostředí wiki, známé hlavně díky Wikipedii. Jde o web, do nějž může přispívat kdokoli. Není třeba se ani přihlásit, aby člověk mohl opravit chybu, na níž narazil. Otevřenost a rychlost publikování je pro tento typ webu příznačná. Proto dostal do vínku pojmenování „wiki“, což v havajštině znamená „rychlý“.

U fakultní wiki se původně předpokládalo, že přispěvateli budou výhradně učitelé. Jenže... Učitelé, zvláště na lékařských fakultách, jsou velmi vytížení. A tak byli v roce 2009 do projektu přizváni i medici. Důsledky byly překvapující – pár studentů vneslo do projektu tolik nadšení, že se portál začal prudce rozvíjet po stránce technické i obsahové. Vznikla WikiSkripta, dnes nejpoužívanější web pro podporu pregraduální výuky medicíny v ČR.

Dá se WikiSkriptům věřit?

Využití principu wiki ve vysokoškolské výuce je jistě kontroverzní. Někdo WikiSkripta miluje, protože v nich snadno najde přesně cílené informace, jiný se na ně dívá jako na nedůvěryhodné úložiště. Stránky, které může upravovat kdokoli, neodpovídají zaběhnutým postupům. Jsme zvyklí studentům předávat informace, za něž ručí erudovaní autoři. Naproti tomu ve wiki není na první pohled zřejmé, kdo text vytvořil a jaká byla jeho odbornost. Typický článek projde množstvím úprav, které prováděli studenti, učitelé i anonymní přispěvatelé.

Ale otevřenost nese i svoje plody. Každou úpravu vzápětí zkontroluje spousta očí. Nejen studentů, ale i lékařů z praxe a často také vysoce erudovaných odborníků. Díky tomu se texty ve WikiSkriptech postupně zlepšují. Chyba či nepřesnost se mnohdy opraví dříve, než u klasických zdrojů. Články zkontrolované učiteli jsou výrazně označeny zeleným „zatržítkem“. Takových textů je kolem 10 %, ale na více než 60 % příspěvků se během jejich vzniku někdo z pedagogů podílel.

Skutečnost, že většina článků ve WikiSkriptech učitelem zkontrolovaná nebyla, logicky vyvolává nedůvěru. Popravdě, kvalita příspěvků kolísá od špičkových textů srovnatelných s kapitolami v monografiích až po nevyvážené články plné nepřesností. Musíme si však uvědomit, že kapitoly ve WikiSkriptech na začátku svého života nezrcadlí nic jiného než úroveň znalostí svých prvních tvůrců. Poznámky kolující mezi studenty také obsahují mnoho omylů, leč existují a využívají se. Zveřejněním ve WikiSkriptech dostávají šanci na zlepšení.

Obecně řečeno, text z otevřeného zdroje by se měl používat vždy s jistou opatrností – nestojí za ním odborný recenzent. Otevřenost však přináší i zásadní výhodu. Pokud je totiž článek uveřejněn dostatečně dlouho, prošel rukama mnoha „recenzentů“. Každý z nich třeba hodnotil jen malou část a z jiného pohledu, výsledek ale může být překvapivě dobrý. Potíž je, že nikdy nevíme, v jaké fázi pomyslného recenzního řízení se materiál zrovna nachází. Zůstává jen a jen na čtenáři, aby kriticky zvážil, čemu bude věřit. Avšak kdo jiný než vysokoškolák by měl trénovat kritické myšlení a učit se ověřovat důvěryhodnost informací?

Víc než jen web

Že jsou WikiSkripta účinným nástrojem pro rychlé a efektivní předávání informací, přesvědčivě ukazují statistiky. Pokud vyhledáte na internetu medicínské téma, budou WikiSkripta ve výsledcích průměrně na druhém místě. Zdá se nicméně, že jejich existence má i zajímavé vedlejší dopady. Účast na otevřeném, neziskovém projektu přitahuje altruisticky laděné a entuziastické jedince, kteří mnohdy patří mezi nejlepší posluchače. Studentská redakce se dnes pravidelně školí v zásadách zpracování odborného textu, komunikaci s uživateli či v ověřování věrohodnosti informací. Setkává se na víkendových školeních, kde pokročilejší předávají zkušenosti mladším a diskutují o důležitých krocích do budoucna. Vytváří se komunita orientovaná na spolupráci spíše než na soutěžení. A výsledek nelze pominout – WikiSkripta zaznamenávají každý den desítky tisíc návštěv čtenářů. Nejenže tak vzniká otevřený výukový zdroj, ale projekt také přispívá k formování aktivních absolventů se zkušeností z týmové práce a s důvěrou ve svou alma mater.

Martin Vejražka, Čestmír Štuka, spolutvůrci WikiSkript

„A kde jste tohle četl?“ – „To je ve WikiSkriptech.“ Otázka a odpověď, které slýcháme pořád častěji. Jen z intonace se pozná, jestli je tazatel otráven povrchními a nepřesnými znalostmi studenta u zkoušky, nebo je naopak mile potěšen vědomostí, která má dosud málo prostoru v učebnicích.

Každý vysokoškolský učitel ví, že učební materiály jsou mnohdy neúplné, zastaralé, příliš stručné nebo naopak nepřiměřeně obsáhlé. Pokud se povede dát dohromady nová skripta, je jejich tisk drahý; mají-li být dostupná studentům, je mnohdy potřeba sehnat dotaci. A z druhé strany – každý student naráží na kapitoly, k nimž se skoro nedá sehnat literatura. Poctivý jedinec tak stráví víc času hledáním informací než jejich studiem.

Wiki = rychlý

Již v roce 2007 se objevil pokus usnadnit učitelům přípravu studijních materiálů pomocí znovu využitelných objektů. Myšlenka byla jednoduchá. Při výuce se často pracuje se stejnými odbornými informacemi. Nebylo by tedy snazší skládat je jako kostky lega, než stále psát to, co je jinde již hotové? Vyhledávání vhodných „kostek“ měla umožňovat metadata, jimiž měl být každý objekt pečlivě popsán. Myšlenka to byla jistě pěkná, jen dělat to nikdo nechtěl. Vizi přesně katalogizovaných výukových objektů jsme proto opustili a vstoupili do džungle kontextového vyhledávání.

Pro spolupráci mnoha autorů jsme zvolili prostředí wiki, známé hlavně díky Wikipedii. Jde o web, do nějž může přispívat kdokoli. Není třeba se ani přihlásit, aby člověk mohl opravit chybu, na níž narazil. Otevřenost a rychlost publikování je pro tento typ webu příznačná. Proto dostal do vínku pojmenování „wiki“, což v havajštině znamená „rychlý“.

U fakultní wiki se původně předpokládalo, že přispěvateli budou výhradně učitelé. Jenže... Učitelé, zvláště na lékařských fakultách, jsou velmi vytížení. A tak byli v roce 2009 do projektu přizváni i medici. Důsledky byly překvapující – pár studentů vneslo do projektu tolik nadšení, že se portál začal prudce rozvíjet po stránce technické i obsahové. Vznikla WikiSkripta, dnes nejpoužívanější web pro podporu pregraduální výuky medicíny v ČR.

Dá se WikiSkriptům věřit?

Využití principu wiki ve vysokoškolské výuce je jistě kontroverzní. Někdo WikiSkripta miluje, protože v nich snadno najde přesně cílené informace, jiný se na ně dívá jako na nedůvěryhodné úložiště. Stránky, které může upravovat kdokoli, neodpovídají zaběhnutým postupům. Jsme zvyklí studentům předávat informace, za něž ručí erudovaní autoři. Naproti tomu ve wiki není na první pohled zřejmé, kdo text vytvořil a jaká byla jeho odbornost. Typický článek projde množstvím úprav, které prováděli studenti, učitelé i anonymní přispěvatelé.

Ale otevřenost nese i svoje plody. Každou úpravu vzápětí zkontroluje spousta očí. Nejen studentů, ale i lékařů z praxe a často také vysoce erudovaných odborníků. Díky tomu se texty ve WikiSkriptech postupně zlepšují. Chyba či nepřesnost se mnohdy opraví dříve, než u klasických zdrojů. Články zkontrolované učiteli jsou výrazně označeny zeleným „zatržítkem“. Takových textů je kolem 10 %, ale na více než 60 % příspěvků se během jejich vzniku někdo z pedagogů podílel.

Skutečnost, že většina článků ve WikiSkriptech učitelem zkontrolovaná nebyla, logicky vyvolává nedůvěru. Popravdě, kvalita příspěvků kolísá od špičkových textů srovnatelných s kapitolami v monografiích až po nevyvážené články plné nepřesností. Musíme si však uvědomit, že kapitoly ve WikiSkriptech na začátku svého života nezrcadlí nic jiného než úroveň znalostí svých prvních tvůrců. Poznámky kolující mezi studenty také obsahují mnoho omylů, leč existují a využívají se. Zveřejněním ve WikiSkriptech dostávají šanci na zlepšení.

Obecně řečeno, text z otevřeného zdroje by se měl používat vždy s jistou opatrností – nestojí za ním odborný recenzent. Otevřenost však přináší i zásadní výhodu. Pokud je totiž článek uveřejněn dostatečně dlouho, prošel rukama mnoha „recenzentů“. Každý z nich třeba hodnotil jen malou část a z jiného pohledu, výsledek ale může být překvapivě dobrý. Potíž je, že nikdy nevíme, v jaké fázi pomyslného recenzního řízení se materiál zrovna nachází. Zůstává jen a jen na čtenáři, aby kriticky zvážil, čemu bude věřit. Avšak kdo jiný než vysokoškolák by měl trénovat kritické myšlení a učit se ověřovat důvěryhodnost informací?

Víc než jen web

Že jsou WikiSkripta účinným nástrojem pro rychlé a efektivní předávání informací, přesvědčivě ukazují statistiky. Pokud vyhledáte na internetu medicínské téma, budou WikiSkripta ve výsledcích průměrně na druhém místě. Zdá se nicméně, že jejich existence má i zajímavé vedlejší dopady. Účast na otevřeném, neziskovém projektu přitahuje altruisticky laděné a entuziastické jedince, kteří mnohdy patří mezi nejlepší posluchače. Studentská redakce se dnes pravidelně školí v zásadách zpracování odborného textu, komunikaci s uživateli či v ověřování věrohodnosti informací. Setkává se na víkendových školeních, kde pokročilejší předávají zkušenosti mladším a diskutují o důležitých krocích do budoucna. Vytváří se komunita orientovaná na spolupráci spíše než na soutěžení. A výsledek nelze pominout – WikiSkripta zaznamenávají každý den desítky tisíc návštěv čtenářů. Nejenže tak vzniká otevřený výukový zdroj, ale projekt také přispívá k formování aktivních absolventů se zkušeností z týmové práce a s důvěrou ve svou alma mater.

Martin Vejražka, Čestmír Štuka, spolutvůrci WikiSkript

„A kde jste tohle četl?“ – „To je ve WikiSkriptech.“ Otázka a odpověď, které slýcháme pořád častěji. Jen z intonace se pozná, jestli je tazatel otráven povrchními a nepřesnými znalostmi studenta u zkoušky, nebo je naopak mile potěšen vědomostí, která má dosud málo prostoru v učebnicích.

Každý vysokoškolský učitel ví, že učební materiály jsou mnohdy neúplné, zastaralé, příliš stručné nebo naopak nepřiměřeně obsáhlé. Pokud se povede dát dohromady nová skripta, je jejich tisk drahý; mají-li být dostupná studentům, je mnohdy potřeba sehnat dotaci. A z druhé strany – každý student naráží na kapitoly, k nimž se skoro nedá sehnat literatura. Poctivý jedinec tak stráví víc času hledáním informací než jejich studiem.

Wiki = rychlý

Již v roce 2007 se objevil pokus usnadnit učitelům přípravu studijních materiálů pomocí znovu využitelných objektů. Myšlenka byla jednoduchá. Při výuce se často pracuje se stejnými odbornými informacemi. Nebylo by tedy snazší skládat je jako kostky lega, než stále psát to, co je jinde již hotové? Vyhledávání vhodných „kostek“ měla umožňovat metadata, jimiž měl být každý objekt pečlivě popsán. Myšlenka to byla jistě pěkná, jen dělat to nikdo nechtěl. Vizi přesně katalogizovaných výukových objektů jsme proto opustili a vstoupili do džungle kontextového vyhledávání.

Pro spolupráci mnoha autorů jsme zvolili prostředí wiki, známé hlavně díky Wikipedii. Jde o web, do nějž může přispívat kdokoli. Není třeba se ani přihlásit, aby člověk mohl opravit chybu, na níž narazil. Otevřenost a rychlost publikování je pro tento typ webu příznačná. Proto dostal do vínku pojmenování „wiki“, což v havajštině znamená „rychlý“.

U fakultní wiki se původně předpokládalo, že přispěvateli budou výhradně učitelé. Jenže... Učitelé, zvláště na lékařských fakultách, jsou velmi vytížení. A tak byli v roce 2009 do projektu přizváni i medici. Důsledky byly překvapující – pár studentů vneslo do projektu tolik nadšení, že se portál začal prudce rozvíjet po stránce technické i obsahové. Vznikla WikiSkripta, dnes nejpoužívanější web pro podporu pregraduální výuky medicíny v ČR.

Dá se WikiSkriptům věřit?

Využití principu wiki ve vysokoškolské výuce je jistě kontroverzní. Někdo WikiSkripta miluje, protože v nich snadno najde přesně cílené informace, jiný se na ně dívá jako na nedůvěryhodné úložiště. Stránky, které může upravovat kdokoli, neodpovídají zaběhnutým postupům. Jsme zvyklí studentům předávat informace, za něž ručí erudovaní autoři. Naproti tomu ve wiki není na první pohled zřejmé, kdo text vytvořil a jaká byla jeho odbornost. Typický článek projde množstvím úprav, které prováděli studenti, učitelé i anonymní přispěvatelé.

Ale otevřenost nese i svoje plody. Každou úpravu vzápětí zkontroluje spousta očí. Nejen studentů, ale i lékařů z praxe a často také vysoce erudovaných odborníků. Díky tomu se texty ve WikiSkriptech postupně zlepšují. Chyba či nepřesnost se mnohdy opraví dříve, než u klasických zdrojů. Články zkontrolované učiteli jsou výrazně označeny zeleným „zatržítkem“. Takových textů je kolem 10 %, ale na více než 60 % příspěvků se během jejich vzniku někdo z pedagogů podílel.

Skutečnost, že většina článků ve WikiSkriptech učitelem zkontrolovaná nebyla, logicky vyvolává nedůvěru. Popravdě, kvalita příspěvků kolísá od špičkových textů srovnatelných s kapitolami v monografiích až po nevyvážené články plné nepřesností. Musíme si však uvědomit, že kapitoly ve WikiSkriptech na začátku svého života nezrcadlí nic jiného než úroveň znalostí svých prvních tvůrců. Poznámky kolující mezi studenty také obsahují mnoho omylů, leč existují a využívají se. Zveřejněním ve WikiSkriptech dostávají šanci na zlepšení.

Obecně řečeno, text z otevřeného zdroje by se měl používat vždy s jistou opatrností – nestojí za ním odborný recenzent. Otevřenost však přináší i zásadní výhodu. Pokud je totiž článek uveřejněn dostatečně dlouho, prošel rukama mnoha „recenzentů“. Každý z nich třeba hodnotil jen malou část a z jiného pohledu, výsledek ale může být překvapivě dobrý. Potíž je, že nikdy nevíme, v jaké fázi pomyslného recenzního řízení se materiál zrovna nachází. Zůstává jen a jen na čtenáři, aby kriticky zvážil, čemu bude věřit. Avšak kdo jiný než vysokoškolák by měl trénovat kritické myšlení a učit se ověřovat důvěryhodnost informací?

Víc než jen web

Že jsou WikiSkripta účinným nástrojem pro rychlé a efektivní předávání informací, přesvědčivě ukazují statistiky. Pokud vyhledáte na internetu medicínské téma, budou WikiSkripta ve výsledcích průměrně na druhém místě. Zdá se nicméně, že jejich existence má i zajímavé vedlejší dopady. Účast na otevřeném, neziskovém projektu přitahuje altruisticky laděné a entuziastické jedince, kteří mnohdy patří mezi nejlepší posluchače. Studentská redakce se dnes pravidelně školí v zásadách zpracování odborného textu, komunikaci s uživateli či v ověřování věrohodnosti informací. Setkává se na víkendových školeních, kde pokročilejší předávají zkušenosti mladším a diskutují o důležitých krocích do budoucna. Vytváří se komunita orientovaná na spolupráci spíše než na soutěžení. A výsledek nelze pominout – WikiSkripta zaznamenávají každý den desítky tisíc návštěv čtenářů. Nejenže tak vzniká otevřený výukový zdroj, ale projekt také přispívá k formování aktivních absolventů se zkušeností z týmové práce a s důvěrou ve svou alma mater.

Martin Vejražka, Čestmír Štuka, spolutvůrci WikiSkript

„A kde jste tohle četl?“ – „To je ve WikiSkriptech.“ Otázka a odpověď, které slýcháme pořád častěji. Jen z intonace se pozná, jestli je tazatel otráven povrchními a nepřesnými znalostmi studenta u zkoušky, nebo je naopak mile potěšen vědomostí, která má dosud málo prostoru v učebnicích.

Každý vysokoškolský učitel ví, že učební materiály jsou mnohdy neúplné, zastaralé, příliš stručné nebo naopak nepřiměřeně obsáhlé. Pokud se povede dát dohromady nová skripta, je jejich tisk drahý; mají-li být dostupná studentům, je mnohdy potřeba sehnat dotaci. A z druhé strany – každý student naráží na kapitoly, k nimž se skoro nedá sehnat literatura. Poctivý jedinec tak stráví víc času hledáním informací než jejich studiem.

Wiki = rychlý

Již v roce 2007 se objevil pokus usnadnit učitelům přípravu studijních materiálů pomocí znovu využitelných objektů. Myšlenka byla jednoduchá. Při výuce se často pracuje se stejnými odbornými informacemi. Nebylo by tedy snazší skládat je jako kostky lega, než stále psát to, co je jinde již hotové? Vyhledávání vhodných „kostek“ měla umožňovat metadata, jimiž měl být každý objekt pečlivě popsán. Myšlenka to byla jistě pěkná, jen dělat to nikdo nechtěl. Vizi přesně katalogizovaných výukových objektů jsme proto opustili a vstoupili do džungle kontextového vyhledávání.

Pro spolupráci mnoha autorů jsme zvolili prostředí wiki, známé hlavně díky Wikipedii. Jde o web, do nějž může přispívat kdokoli. Není třeba se ani přihlásit, aby člověk mohl opravit chybu, na níž narazil. Otevřenost a rychlost publikování je pro tento typ webu příznačná. Proto dostal do vínku pojmenování „wiki“, což v havajštině znamená „rychlý“.

U fakultní wiki se původně předpokládalo, že přispěvateli budou výhradně učitelé. Jenže... Učitelé, zvláště na lékařských fakultách, jsou velmi vytížení. A tak byli v roce 2009 do projektu přizváni i medici. Důsledky byly překvapující – pár studentů vneslo do projektu tolik nadšení, že se portál začal prudce rozvíjet po stránce technické i obsahové. Vznikla WikiSkripta, dnes nejpoužívanější web pro podporu pregraduální výuky medicíny v ČR.

Dá se WikiSkriptům věřit?

Využití principu wiki ve vysokoškolské výuce je jistě kontroverzní. Někdo WikiSkripta miluje, protože v nich snadno najde přesně cílené informace, jiný se na ně dívá jako na nedůvěryhodné úložiště. Stránky, které může upravovat kdokoli, neodpovídají zaběhnutým postupům. Jsme zvyklí studentům předávat informace, za něž ručí erudovaní autoři. Naproti tomu ve wiki není na první pohled zřejmé, kdo text vytvořil a jaká byla jeho odbornost. Typický článek projde množstvím úprav, které prováděli studenti, učitelé i anonymní přispěvatelé.

Ale otevřenost nese i svoje plody. Každou úpravu vzápětí zkontroluje spousta očí. Nejen studentů, ale i lékařů z praxe a často také vysoce erudovaných odborníků. Díky tomu se texty ve WikiSkriptech postupně zlepšují. Chyba či nepřesnost se mnohdy opraví dříve, než u klasických zdrojů. Články zkontrolované učiteli jsou výrazně označeny zeleným „zatržítkem“. Takových textů je kolem 10 %, ale na více než 60 % příspěvků se během jejich vzniku někdo z pedagogů podílel.

Skutečnost, že většina článků ve WikiSkriptech učitelem zkontrolovaná nebyla, logicky vyvolává nedůvěru. Popravdě, kvalita příspěvků kolísá od špičkových textů srovnatelných s kapitolami v monografiích až po nevyvážené články plné nepřesností. Musíme si však uvědomit, že kapitoly ve WikiSkriptech na začátku svého života nezrcadlí nic jiného než úroveň znalostí svých prvních tvůrců. Poznámky kolující mezi studenty také obsahují mnoho omylů, leč existují a využívají se. Zveřejněním ve WikiSkriptech dostávají šanci na zlepšení.

Obecně řečeno, text z otevřeného zdroje by se měl používat vždy s jistou opatrností – nestojí za ním odborný recenzent. Otevřenost však přináší i zásadní výhodu. Pokud je totiž článek uveřejněn dostatečně dlouho, prošel rukama mnoha „recenzentů“. Každý z nich třeba hodnotil jen malou část a z jiného pohledu, výsledek ale může být překvapivě dobrý. Potíž je, že nikdy nevíme, v jaké fázi pomyslného recenzního řízení se materiál zrovna nachází. Zůstává jen a jen na čtenáři, aby kriticky zvážil, čemu bude věřit. Avšak kdo jiný než vysokoškolák by měl trénovat kritické myšlení a učit se ověřovat důvěryhodnost informací?

Víc než jen web

Že jsou WikiSkripta účinným nástrojem pro rychlé a efektivní předávání informací, přesvědčivě ukazují statistiky. Pokud vyhledáte na internetu medicínské téma, budou WikiSkripta ve výsledcích průměrně na druhém místě. Zdá se nicméně, že jejich existence má i zajímavé vedlejší dopady. Účast na otevřeném, neziskovém projektu přitahuje altruisticky laděné a entuziastické jedince, kteří mnohdy patří mezi nejlepší posluchače. Studentská redakce se dnes pravidelně školí v zásadách zpracování odborného textu, komunikaci s uživateli či v ověřování věrohodnosti informací. Setkává se na víkendových školeních, kde pokročilejší předávají zkušenosti mladším a diskutují o důležitých krocích do budoucna. Vytváří se komunita orientovaná na spolupráci spíše než na soutěžení. A výsledek nelze pominout – WikiSkripta zaznamenávají každý den desítky tisíc návštěv čtenářů. Nejenže tak vzniká otevřený výukový zdroj, ale projekt také přispívá k formování aktivních absolventů se zkušeností z týmové práce a s důvěrou ve svou alma mater.

Martin Vejražka, Čestmír Štuka, spolutvůrci WikiSkript

„A kde jste tohle četl?“ – „To je ve WikiSkriptech.“ Otázka a odpověď, které slýcháme pořád častěji. Jen z intonace se pozná, jestli je tazatel otráven povrchními a nepřesnými znalostmi studenta u zkoušky, nebo je naopak mile potěšen vědomostí, která má dosud málo prostoru v učebnicích.

Každý vysokoškolský učitel ví, že učební materiály jsou mnohdy neúplné, zastaralé, příliš stručné nebo naopak nepřiměřeně obsáhlé. Pokud se povede dát dohromady nová skripta, je jejich tisk drahý; mají-li být dostupná studentům, je mnohdy potřeba sehnat dotaci. A z druhé strany – každý student naráží na kapitoly, k nimž se skoro nedá sehnat literatura. Poctivý jedinec tak stráví víc času hledáním informací než jejich studiem.

Wiki = rychlý

Již v roce 2007 se objevil pokus usnadnit učitelům přípravu studijních materiálů pomocí znovu využitelných objektů. Myšlenka byla jednoduchá. Při výuce se často pracuje se stejnými odbornými informacemi. Nebylo by tedy snazší skládat je jako kostky lega, než stále psát to, co je jinde již hotové? Vyhledávání vhodných „kostek“ měla umožňovat metadata, jimiž měl být každý objekt pečlivě popsán. Myšlenka to byla jistě pěkná, jen dělat to nikdo nechtěl. Vizi přesně katalogizovaných výukových objektů jsme proto opustili a vstoupili do džungle kontextového vyhledávání.

Pro spolupráci mnoha autorů jsme zvolili prostředí wiki, známé hlavně díky Wikipedii. Jde o web, do nějž může přispívat kdokoli. Není třeba se ani přihlásit, aby člověk mohl opravit chybu, na níž narazil. Otevřenost a rychlost publikování je pro tento typ webu příznačná. Proto dostal do vínku pojmenování „wiki“, což v havajštině znamená „rychlý“.

U fakultní wiki se původně předpokládalo, že přispěvateli budou výhradně učitelé. Jenže... Učitelé, zvláště na lékařských fakultách, jsou velmi vytížení. A tak byli v roce 2009 do projektu přizváni i medici. Důsledky byly překvapující – pár studentů vneslo do projektu tolik nadšení, že se portál začal prudce rozvíjet po stránce technické i obsahové. Vznikla WikiSkripta, dnes nejpoužívanější web pro podporu pregraduální výuky medicíny v ČR.

Dá se WikiSkriptům věřit?

Využití principu wiki ve vysokoškolské výuce je jistě kontroverzní. Někdo WikiSkripta miluje, protože v nich snadno najde přesně cílené informace, jiný se na ně dívá jako na nedůvěryhodné úložiště. Stránky, které může upravovat kdokoli, neodpovídají zaběhnutým postupům. Jsme zvyklí studentům předávat informace, za něž ručí erudovaní autoři. Naproti tomu ve wiki není na první pohled zřejmé, kdo text vytvořil a jaká byla jeho odbornost. Typický článek projde množstvím úprav, které prováděli studenti, učitelé i anonymní přispěvatelé.

Ale otevřenost nese i svoje plody. Každou úpravu vzápětí zkontroluje spousta očí. Nejen studentů, ale i lékařů z praxe a často také vysoce erudovaných odborníků. Díky tomu se texty ve WikiSkriptech postupně zlepšují. Chyba či nepřesnost se mnohdy opraví dříve, než u klasických zdrojů. Články zkontrolované učiteli jsou výrazně označeny zeleným „zatržítkem“. Takových textů je kolem 10 %, ale na více než 60 % příspěvků se během jejich vzniku někdo z pedagogů podílel.

Skutečnost, že většina článků ve WikiSkriptech učitelem zkontrolovaná nebyla, logicky vyvolává nedůvěru. Popravdě, kvalita příspěvků kolísá od špičkových textů srovnatelných s kapitolami v monografiích až po nevyvážené články plné nepřesností. Musíme si však uvědomit, že kapitoly ve WikiSkriptech na začátku svého života nezrcadlí nic jiného než úroveň znalostí svých prvních tvůrců. Poznámky kolující mezi studenty také obsahují mnoho omylů, leč existují a využívají se. Zveřejněním ve WikiSkriptech dostávají šanci na zlepšení.

Obecně řečeno, text z otevřeného zdroje by se měl používat vždy s jistou opatrností – nestojí za ním odborný recenzent. Otevřenost však přináší i zásadní výhodu. Pokud je totiž článek uveřejněn dostatečně dlouho, prošel rukama mnoha „recenzentů“. Každý z nich třeba hodnotil jen malou část a z jiného pohledu, výsledek ale může být překvapivě dobrý. Potíž je, že nikdy nevíme, v jaké fázi pomyslného recenzního řízení se materiál zrovna nachází. Zůstává jen a jen na čtenáři, aby kriticky zvážil, čemu bude věřit. Avšak kdo jiný než vysokoškolák by měl trénovat kritické myšlení a učit se ověřovat důvěryhodnost informací?

Víc než jen web

Že jsou WikiSkripta účinným nástrojem pro rychlé a efektivní předávání informací, přesvědčivě ukazují statistiky. Pokud vyhledáte na internetu medicínské téma, budou WikiSkripta ve výsledcích průměrně na druhém místě. Zdá se nicméně, že jejich existence má i zajímavé vedlejší dopady. Účast na otevřeném, neziskovém projektu přitahuje altruisticky laděné a entuziastické jedince, kteří mnohdy patří mezi nejlepší posluchače. Studentská redakce se dnes pravidelně školí v zásadách zpracování odborného textu, komunikaci s uživateli či v ověřování věrohodnosti informací. Setkává se na víkendových školeních, kde pokročilejší předávají zkušenosti mladším a diskutují o důležitých krocích do budoucna. Vytváří se komunita orientovaná na spolupráci spíše než na soutěžení. A výsledek nelze pominout – WikiSkripta zaznamenávají každý den desítky tisíc návštěv čtenářů. Nejenže tak vzniká otevřený výukový zdroj, ale projekt také přispívá k formování aktivních absolventů se zkušeností z týmové práce a s důvěrou ve svou alma mater.

Martin Vejražka, Čestmír Štuka, spolutvůrci WikiSkript

„A kde jste tohle četl?“ – „To je ve WikiSkriptech.“ Otázka a odpověď, které slýcháme pořád častěji. Jen z intonace se pozná, jestli je tazatel otráven povrchními a nepřesnými znalostmi studenta u zkoušky, nebo je naopak mile potěšen vědomostí, která má dosud málo prostoru v učebnicích.

Každý vysokoškolský učitel ví, že učební materiály jsou mnohdy neúplné, zastaralé, příliš stručné nebo naopak nepřiměřeně obsáhlé. Pokud se povede dát dohromady nová skripta, je jejich tisk drahý; mají-li být dostupná studentům, je mnohdy potřeba sehnat dotaci. A z druhé strany – každý student naráží na kapitoly, k nimž se skoro nedá sehnat literatura. Poctivý jedinec tak stráví víc času hledáním informací než jejich studiem.

Wiki = rychlý

Již v roce 2007 se objevil pokus usnadnit učitelům přípravu studijních materiálů pomocí znovu využitelných objektů. Myšlenka byla jednoduchá. Při výuce se často pracuje se stejnými odbornými informacemi. Nebylo by tedy snazší skládat je jako kostky lega, než stále psát to, co je jinde již hotové? Vyhledávání vhodných „kostek“ měla umožňovat metadata, jimiž měl být každý objekt pečlivě popsán. Myšlenka to byla jistě pěkná, jen dělat to nikdo nechtěl. Vizi přesně katalogizovaných výukových objektů jsme proto opustili a vstoupili do džungle kontextového vyhledávání.

Pro spolupráci mnoha autorů jsme zvolili prostředí wiki, známé hlavně díky Wikipedii. Jde o web, do nějž může přispívat kdokoli. Není třeba se ani přihlásit, aby člověk mohl opravit chybu, na níž narazil. Otevřenost a rychlost publikování je pro tento typ webu příznačná. Proto dostal do vínku pojmenování „wiki“, což v havajštině znamená „rychlý“.

U fakultní wiki se původně předpokládalo, že přispěvateli budou výhradně učitelé. Jenže... Učitelé, zvláště na lékařských fakultách, jsou velmi vytížení. A tak byli v roce 2009 do projektu přizváni i medici. Důsledky byly překvapující – pár studentů vneslo do projektu tolik nadšení, že se portál začal prudce rozvíjet po stránce technické i obsahové. Vznikla WikiSkripta, dnes nejpoužívanější web pro podporu pregraduální výuky medicíny v ČR.

Dá se WikiSkriptům věřit?

Využití principu wiki ve vysokoškolské výuce je jistě kontroverzní. Někdo WikiSkripta miluje, protože v nich snadno najde přesně cílené informace, jiný se na ně dívá jako na nedůvěryhodné úložiště. Stránky, které může upravovat kdokoli, neodpovídají zaběhnutým postupům. Jsme zvyklí studentům předávat informace, za něž ručí erudovaní autoři. Naproti tomu ve wiki není na první pohled zřejmé, kdo text vytvořil a jaká byla jeho odbornost. Typický článek projde množstvím úprav, které prováděli studenti, učitelé i anonymní přispěvatelé.

Ale otevřenost nese i svoje plody. Každou úpravu vzápětí zkontroluje spousta očí. Nejen studentů, ale i lékařů z praxe a často také vysoce erudovaných odborníků. Díky tomu se texty ve WikiSkriptech postupně zlepšují. Chyba či nepřesnost se mnohdy opraví dříve, než u klasických zdrojů. Články zkontrolované učiteli jsou výrazně označeny zeleným „zatržítkem“. Takových textů je kolem 10 %, ale na více než 60 % příspěvků se během jejich vzniku někdo z pedagogů podílel.

Skutečnost, že většina článků ve WikiSkriptech učitelem zkontrolovaná nebyla, logicky vyvolává nedůvěru. Popravdě, kvalita příspěvků kolísá od špičkových textů srovnatelných s kapitolami v monografiích až po nevyvážené články plné nepřesností. Musíme si však uvědomit, že kapitoly ve WikiSkriptech na začátku svého života nezrcadlí nic jiného než úroveň znalostí svých prvních tvůrců. Poznámky kolující mezi studenty také obsahují mnoho omylů, leč existují a využívají se. Zveřejněním ve WikiSkriptech dostávají šanci na zlepšení.

Obecně řečeno, text z otevřeného zdroje by se měl používat vždy s jistou opatrností – nestojí za ním odborný recenzent. Otevřenost však přináší i zásadní výhodu. Pokud je totiž článek uveřejněn dostatečně dlouho, prošel rukama mnoha „recenzentů“. Každý z nich třeba hodnotil jen malou část a z jiného pohledu, výsledek ale může být překvapivě dobrý. Potíž je, že nikdy nevíme, v jaké fázi pomyslného recenzního řízení se materiál zrovna nachází. Zůstává jen a jen na čtenáři, aby kriticky zvážil, čemu bude věřit. Avšak kdo jiný než vysokoškolák by měl trénovat kritické myšlení a učit se ověřovat důvěryhodnost informací?

Víc než jen web

Že jsou WikiSkripta účinným nástrojem pro rychlé a efektivní předávání informací, přesvědčivě ukazují statistiky. Pokud vyhledáte na internetu medicínské téma, budou WikiSkripta ve výsledcích průměrně na druhém místě. Zdá se nicméně, že jejich existence má i zajímavé vedlejší dopady. Účast na otevřeném, neziskovém projektu přitahuje altruisticky laděné a entuziastické jedince, kteří mnohdy patří mezi nejlepší posluchače. Studentská redakce se dnes pravidelně školí v zásadách zpracování odborného textu, komunikaci s uživateli či v ověřování věrohodnosti informací. Setkává se na víkendových školeních, kde pokročilejší předávají zkušenosti mladším a diskutují o důležitých krocích do budoucna. Vytváří se komunita orientovaná na spolupráci spíše než na soutěžení. A výsledek nelze pominout – WikiSkripta zaznamenávají každý den desítky tisíc návštěv čtenářů. Nejenže tak vzniká otevřený výukový zdroj, ale projekt také přispívá k formování aktivních absolventů se zkušeností z týmové práce a s důvěrou ve svou alma mater.

Martin Vejražka, Čestmír Štuka, spolutvůrci WikiSkript