Nápad jet na stáž se v mé hlavě zrodil někdy na začátku minulého roku, když jsem začala mít pocit, že už vím, jakému oboru se chci věnovat – samozřejmě se to od té doby už zase 10krát změnilo :). Vysnila jsem si, že bych chtěla stážovat na nějaké dobré ORL klinice v zahraničí, ideálně někde, kde se mluví anglicky.

V té době už bylo pozdě hlásit se na stáž od IFMSA (a navíc bych ani neměla dost bodů na nějakou dobrou), takže jsem se rozhodla hledat na vlastní pěst. Začala jsem posílat e-maily na zahraniční pracoviště, která se mi líbila. Nejdříve jen pár denně, ale vzhledem k tomu, že mi nikdo za první týden neodpověděl, přešla jsem na taktiku kobercového náletu. Dohromady jsem napsala okolo 100 e-mailů, všechny s podobným zněním. Vysvětlila jsem svou situaci, pochválila jejich pracoviště a požádala o stáž.

3 týdny, 3 fakultní nemocnice

Nakonec se na mě usmálo štěstí hned několikrát a vybírala jsem mezi stáží v Austrálii, Kanadě a Tchaj-wanu. Austrálie se ukázala být velmi drahá, Tchaj-wan jsem navštívila během zimního semestru, proto padla volba na 3týdenní stáž v kanadském Torontu.

S kanadskou referentkou jsem se dohodla, že každý týden budu stážovat v jedné z fakultních nemocnic v Torontu. Na tomto místě je nutno dodat, že stáže nebyly zadarmo, v každé nemocnici jsem platila „administration fee“, poplatek cca 50–90 kanadských dolarů. Odjezdu na stáž předcházelo dost rozsáhlé papírování, ne nesrovnatelné s byrokratickým peklem předcházejícím Erasmu. Na začátku června jsem konečně mohla odletět směr Kanada. Toronto je krásné, i když drahé město na břehu jezera Ontario. Je tu spousta pláží, cyklostezek, ale i muzeí a památek. Během víkendů jsem si udělala výlet např. k Niagarským vodopádům nebo do hlavního města Ottawy.

Kanadští pacienti jsou zodpovědnější

První týden stáží jsem trávila v menší nemocnici (Sunnybrook Hospital) na kraji Toronta. Zdejší oddělení se specializuje převážně na otologii a onkologii ORL oblasti. Každý den dopoledne jsem stážovala v ordinacích a odpoledne většinou na sálech. Dokonce mě poslední den stáže primář oddělení obdaroval kovadlinkou z ucha pacienta, u kterého zaváděl kochleární implantát.

Druhý týden byl naprosto odlišný. Nastoupila jsem do velké nemocnice (Mount Sinai Hospital) a na starost mě dostala mladá lékařka. Dozvěděla jsem se, že mladí doktoři v Kanadě opravdu pracují velmi tvrdě – každý den jsme začínali vizitu už v šest hodin ráno a když jsem odcházela okolo sedmé večer domů, moje lékařka ještě zdaleka nebyla u konce svého pracovního dne. Oddělení zde bylo zaměřeno převážně na menší onkologickou operativu a nemoci štítné žlázy. Někdy jsem zapisovala výsledky ultrazvuku, jindy zase obcházela s lékaři nemocné, pomáhala se stehy nebo jen koukala lékařům pod ruce. Právě tady jsem přišla s pacienty do kontaktu asi nejvíce, takže jsem si všímala, jak moc je jejich přístup ke zdraví jiný než u nás. Každý přesně ví, které léky a kdy bere, při odebírání anamnézy všichni velmi dobře věděli, jaké zákroky, kdy a proč podstoupili, až se mi tomu prvních pár dní nechtělo věřit.

Největší ORL zážitek? Patro spadlé do ruky!

Poslední týden jsem pobývala ve velké nemocnici v centru Toronta (Toronto General Hospital). Zdejší oddělení je zaměřeno na velké onkologické zákroky, většinou prováděné v multidisciplinárních týmech. Byla to asi moje nejméně oblíbená část – celé dny jsem trávila na sálech, kde bylo ovšem kvůli náročnosti operací obrovské množství lidí a skoro nikdo neměl čas se mi věnovat. Lepší okamžiky přišly až na konci stáže, kdy jsem dva dny byla v ordinaci, kam přicházeli pacienti na kontroly těsně po výkonech. Doktor, který mě měl na starost, byl dost flegmatický a nechával mě dělat vlastně vše, co se jemu nechtělo. Mým největším zážitkem bylo vytahování stehů narkomance po plastice patra. Kvůli její závislosti se patro vůbec nepřihojilo, takže mi k mému obrovskému překvapení skoro celé spadlo přímo do ruky.

Obecně musím říct, že nejvíce jsem si užívala extrémně milý přístup všech lékařů, jak ke mně, tak k pacientům. Lékaři byli opravdu velmi trpěliví, vždy vše poctivě vysvětlovali a nikdy nenechali nemocného odejít s pocitem, že je něco nejasného. Stáž v zahraničí bych všem doporučila, zvlášť pokud máte zkušenosti s cestováním a nebojíte se výzev. Nespoléhejte se jen na školní programy a pokuste se vyšlapat si cestičku sami. Věřte, že nebudete litovat!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Foto: archiv H. Veselkové

Nápad jet na stáž se v mé hlavě zrodil někdy na začátku minulého roku, když jsem začala mít pocit, že už vím, jakému oboru se chci věnovat – samozřejmě se to od té doby už zase 10krát změnilo :). Vysnila jsem si, že bych chtěla stážovat na nějaké dobré ORL klinice v zahraničí, ideálně někde, kde se mluví anglicky.

V té době už bylo pozdě hlásit se na stáž od IFMSA (a navíc bych ani neměla dost bodů na nějakou dobrou), takže jsem se rozhodla hledat na vlastní pěst. Začala jsem posílat e-maily na zahraniční pracoviště, která se mi líbila. Nejdříve jen pár denně, ale vzhledem k tomu, že mi nikdo za první týden neodpověděl, přešla jsem na taktiku kobercového náletu. Dohromady jsem napsala okolo 100 e-mailů, všechny s podobným zněním. Vysvětlila jsem svou situaci, pochválila jejich pracoviště a požádala o stáž.

3 týdny, 3 fakultní nemocnice

Nakonec se na mě usmálo štěstí hned několikrát a vybírala jsem mezi stáží v Austrálii, Kanadě a Tchaj-wanu. Austrálie se ukázala být velmi drahá, Tchaj-wan jsem navštívila během zimního semestru, proto padla volba na 3týdenní stáž v kanadském Torontu.

S kanadskou referentkou jsem se dohodla, že každý týden budu stážovat v jedné z fakultních nemocnic v Torontu. Na tomto místě je nutno dodat, že stáže nebyly zadarmo, v každé nemocnici jsem platila „administration fee“, poplatek cca 50–90 kanadských dolarů. Odjezdu na stáž předcházelo dost rozsáhlé papírování, ne nesrovnatelné s byrokratickým peklem předcházejícím Erasmu. Na začátku června jsem konečně mohla odletět směr Kanada. Toronto je krásné, i když drahé město na břehu jezera Ontario. Je tu spousta pláží, cyklostezek, ale i muzeí a památek. Během víkendů jsem si udělala výlet např. k Niagarským vodopádům nebo do hlavního města Ottawy.

Kanadští pacienti jsou zodpovědnější

První týden stáží jsem trávila v menší nemocnici (Sunnybrook Hospital) na kraji Toronta. Zdejší oddělení se specializuje převážně na otologii a onkologii ORL oblasti. Každý den dopoledne jsem stážovala v ordinacích a odpoledne většinou na sálech. Dokonce mě poslední den stáže primář oddělení obdaroval kovadlinkou z ucha pacienta, u kterého zaváděl kochleární implantát.

Druhý týden byl naprosto odlišný. Nastoupila jsem do velké nemocnice (Mount Sinai Hospital) a na starost mě dostala mladá lékařka. Dozvěděla jsem se, že mladí doktoři v Kanadě opravdu pracují velmi tvrdě – každý den jsme začínali vizitu už v šest hodin ráno a když jsem odcházela okolo sedmé večer domů, moje lékařka ještě zdaleka nebyla u konce svého pracovního dne. Oddělení zde bylo zaměřeno převážně na menší onkologickou operativu a nemoci štítné žlázy. Někdy jsem zapisovala výsledky ultrazvuku, jindy zase obcházela s lékaři nemocné, pomáhala se stehy nebo jen koukala lékařům pod ruce. Právě tady jsem přišla s pacienty do kontaktu asi nejvíce, takže jsem si všímala, jak moc je jejich přístup ke zdraví jiný než u nás. Každý přesně ví, které léky a kdy bere, při odebírání anamnézy všichni velmi dobře věděli, jaké zákroky, kdy a proč podstoupili, až se mi tomu prvních pár dní nechtělo věřit.

Největší ORL zážitek? Patro spadlé do ruky!

Poslední týden jsem pobývala ve velké nemocnici v centru Toronta (Toronto General Hospital). Zdejší oddělení je zaměřeno na velké onkologické zákroky, většinou prováděné v multidisciplinárních týmech. Byla to asi moje nejméně oblíbená část – celé dny jsem trávila na sálech, kde bylo ovšem kvůli náročnosti operací obrovské množství lidí a skoro nikdo neměl čas se mi věnovat. Lepší okamžiky přišly až na konci stáže, kdy jsem dva dny byla v ordinaci, kam přicházeli pacienti na kontroly těsně po výkonech. Doktor, který mě měl na starost, byl dost flegmatický a nechával mě dělat vlastně vše, co se jemu nechtělo. Mým největším zážitkem bylo vytahování stehů narkomance po plastice patra. Kvůli její závislosti se patro vůbec nepřihojilo, takže mi k mému obrovskému překvapení skoro celé spadlo přímo do ruky.

Obecně musím říct, že nejvíce jsem si užívala extrémně milý přístup všech lékařů, jak ke mně, tak k pacientům. Lékaři byli opravdu velmi trpěliví, vždy vše poctivě vysvětlovali a nikdy nenechali nemocného odejít s pocitem, že je něco nejasného. Stáž v zahraničí bych všem doporučila, zvlášť pokud máte zkušenosti s cestováním a nebojíte se výzev. Nespoléhejte se jen na školní programy a pokuste se vyšlapat si cestičku sami. Věřte, že nebudete litovat!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Foto: archiv H. Veselkové

Nápad jet na stáž se v mé hlavě zrodil někdy na začátku minulého roku, když jsem začala mít pocit, že už vím, jakému oboru se chci věnovat – samozřejmě se to od té doby už zase 10krát změnilo :). Vysnila jsem si, že bych chtěla stážovat na nějaké dobré ORL klinice v zahraničí, ideálně někde, kde se mluví anglicky.

V té době už bylo pozdě hlásit se na stáž od IFMSA (a navíc bych ani neměla dost bodů na nějakou dobrou), takže jsem se rozhodla hledat na vlastní pěst. Začala jsem posílat e-maily na zahraniční pracoviště, která se mi líbila. Nejdříve jen pár denně, ale vzhledem k tomu, že mi nikdo za první týden neodpověděl, přešla jsem na taktiku kobercového náletu. Dohromady jsem napsala okolo 100 e-mailů, všechny s podobným zněním. Vysvětlila jsem svou situaci, pochválila jejich pracoviště a požádala o stáž.

3 týdny, 3 fakultní nemocnice

Nakonec se na mě usmálo štěstí hned několikrát a vybírala jsem mezi stáží v Austrálii, Kanadě a Tchaj-wanu. Austrálie se ukázala být velmi drahá, Tchaj-wan jsem navštívila během zimního semestru, proto padla volba na 3týdenní stáž v kanadském Torontu.

S kanadskou referentkou jsem se dohodla, že každý týden budu stážovat v jedné z fakultních nemocnic v Torontu. Na tomto místě je nutno dodat, že stáže nebyly zadarmo, v každé nemocnici jsem platila „administration fee“, poplatek cca 50–90 kanadských dolarů. Odjezdu na stáž předcházelo dost rozsáhlé papírování, ne nesrovnatelné s byrokratickým peklem předcházejícím Erasmu. Na začátku června jsem konečně mohla odletět směr Kanada. Toronto je krásné, i když drahé město na břehu jezera Ontario. Je tu spousta pláží, cyklostezek, ale i muzeí a památek. Během víkendů jsem si udělala výlet např. k Niagarským vodopádům nebo do hlavního města Ottawy.

Kanadští pacienti jsou zodpovědnější

První týden stáží jsem trávila v menší nemocnici (Sunnybrook Hospital) na kraji Toronta. Zdejší oddělení se specializuje převážně na otologii a onkologii ORL oblasti. Každý den dopoledne jsem stážovala v ordinacích a odpoledne většinou na sálech. Dokonce mě poslední den stáže primář oddělení obdaroval kovadlinkou z ucha pacienta, u kterého zaváděl kochleární implantát.

Druhý týden byl naprosto odlišný. Nastoupila jsem do velké nemocnice (Mount Sinai Hospital) a na starost mě dostala mladá lékařka. Dozvěděla jsem se, že mladí doktoři v Kanadě opravdu pracují velmi tvrdě – každý den jsme začínali vizitu už v šest hodin ráno a když jsem odcházela okolo sedmé večer domů, moje lékařka ještě zdaleka nebyla u konce svého pracovního dne. Oddělení zde bylo zaměřeno převážně na menší onkologickou operativu a nemoci štítné žlázy. Někdy jsem zapisovala výsledky ultrazvuku, jindy zase obcházela s lékaři nemocné, pomáhala se stehy nebo jen koukala lékařům pod ruce. Právě tady jsem přišla s pacienty do kontaktu asi nejvíce, takže jsem si všímala, jak moc je jejich přístup ke zdraví jiný než u nás. Každý přesně ví, které léky a kdy bere, při odebírání anamnézy všichni velmi dobře věděli, jaké zákroky, kdy a proč podstoupili, až se mi tomu prvních pár dní nechtělo věřit.

Největší ORL zážitek? Patro spadlé do ruky!

Poslední týden jsem pobývala ve velké nemocnici v centru Toronta (Toronto General Hospital). Zdejší oddělení je zaměřeno na velké onkologické zákroky, většinou prováděné v multidisciplinárních týmech. Byla to asi moje nejméně oblíbená část – celé dny jsem trávila na sálech, kde bylo ovšem kvůli náročnosti operací obrovské množství lidí a skoro nikdo neměl čas se mi věnovat. Lepší okamžiky přišly až na konci stáže, kdy jsem dva dny byla v ordinaci, kam přicházeli pacienti na kontroly těsně po výkonech. Doktor, který mě měl na starost, byl dost flegmatický a nechával mě dělat vlastně vše, co se jemu nechtělo. Mým největším zážitkem bylo vytahování stehů narkomance po plastice patra. Kvůli její závislosti se patro vůbec nepřihojilo, takže mi k mému obrovskému překvapení skoro celé spadlo přímo do ruky.

Obecně musím říct, že nejvíce jsem si užívala extrémně milý přístup všech lékařů, jak ke mně, tak k pacientům. Lékaři byli opravdu velmi trpěliví, vždy vše poctivě vysvětlovali a nikdy nenechali nemocného odejít s pocitem, že je něco nejasného. Stáž v zahraničí bych všem doporučila, zvlášť pokud máte zkušenosti s cestováním a nebojíte se výzev. Nespoléhejte se jen na školní programy a pokuste se vyšlapat si cestičku sami. Věřte, že nebudete litovat!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Foto: archiv H. Veselkové

Nápad jet na stáž se v mé hlavě zrodil někdy na začátku minulého roku, když jsem začala mít pocit, že už vím, jakému oboru se chci věnovat – samozřejmě se to od té doby už zase 10krát změnilo :). Vysnila jsem si, že bych chtěla stážovat na nějaké dobré ORL klinice v zahraničí, ideálně někde, kde se mluví anglicky.

V té době už bylo pozdě hlásit se na stáž od IFMSA (a navíc bych ani neměla dost bodů na nějakou dobrou), takže jsem se rozhodla hledat na vlastní pěst. Začala jsem posílat e-maily na zahraniční pracoviště, která se mi líbila. Nejdříve jen pár denně, ale vzhledem k tomu, že mi nikdo za první týden neodpověděl, přešla jsem na taktiku kobercového náletu. Dohromady jsem napsala okolo 100 e-mailů, všechny s podobným zněním. Vysvětlila jsem svou situaci, pochválila jejich pracoviště a požádala o stáž.

3 týdny, 3 fakultní nemocnice

Nakonec se na mě usmálo štěstí hned několikrát a vybírala jsem mezi stáží v Austrálii, Kanadě a Tchaj-wanu. Austrálie se ukázala být velmi drahá, Tchaj-wan jsem navštívila během zimního semestru, proto padla volba na 3týdenní stáž v kanadském Torontu.

S kanadskou referentkou jsem se dohodla, že každý týden budu stážovat v jedné z fakultních nemocnic v Torontu. Na tomto místě je nutno dodat, že stáže nebyly zadarmo, v každé nemocnici jsem platila „administration fee“, poplatek cca 50–90 kanadských dolarů. Odjezdu na stáž předcházelo dost rozsáhlé papírování, ne nesrovnatelné s byrokratickým peklem předcházejícím Erasmu. Na začátku června jsem konečně mohla odletět směr Kanada. Toronto je krásné, i když drahé město na břehu jezera Ontario. Je tu spousta pláží, cyklostezek, ale i muzeí a památek. Během víkendů jsem si udělala výlet např. k Niagarským vodopádům nebo do hlavního města Ottawy.

Kanadští pacienti jsou zodpovědnější

První týden stáží jsem trávila v menší nemocnici (Sunnybrook Hospital) na kraji Toronta. Zdejší oddělení se specializuje převážně na otologii a onkologii ORL oblasti. Každý den dopoledne jsem stážovala v ordinacích a odpoledne většinou na sálech. Dokonce mě poslední den stáže primář oddělení obdaroval kovadlinkou z ucha pacienta, u kterého zaváděl kochleární implantát.

Druhý týden byl naprosto odlišný. Nastoupila jsem do velké nemocnice (Mount Sinai Hospital) a na starost mě dostala mladá lékařka. Dozvěděla jsem se, že mladí doktoři v Kanadě opravdu pracují velmi tvrdě – každý den jsme začínali vizitu už v šest hodin ráno a když jsem odcházela okolo sedmé večer domů, moje lékařka ještě zdaleka nebyla u konce svého pracovního dne. Oddělení zde bylo zaměřeno převážně na menší onkologickou operativu a nemoci štítné žlázy. Někdy jsem zapisovala výsledky ultrazvuku, jindy zase obcházela s lékaři nemocné, pomáhala se stehy nebo jen koukala lékařům pod ruce. Právě tady jsem přišla s pacienty do kontaktu asi nejvíce, takže jsem si všímala, jak moc je jejich přístup ke zdraví jiný než u nás. Každý přesně ví, které léky a kdy bere, při odebírání anamnézy všichni velmi dobře věděli, jaké zákroky, kdy a proč podstoupili, až se mi tomu prvních pár dní nechtělo věřit.

Největší ORL zážitek? Patro spadlé do ruky!

Poslední týden jsem pobývala ve velké nemocnici v centru Toronta (Toronto General Hospital). Zdejší oddělení je zaměřeno na velké onkologické zákroky, většinou prováděné v multidisciplinárních týmech. Byla to asi moje nejméně oblíbená část – celé dny jsem trávila na sálech, kde bylo ovšem kvůli náročnosti operací obrovské množství lidí a skoro nikdo neměl čas se mi věnovat. Lepší okamžiky přišly až na konci stáže, kdy jsem dva dny byla v ordinaci, kam přicházeli pacienti na kontroly těsně po výkonech. Doktor, který mě měl na starost, byl dost flegmatický a nechával mě dělat vlastně vše, co se jemu nechtělo. Mým největším zážitkem bylo vytahování stehů narkomance po plastice patra. Kvůli její závislosti se patro vůbec nepřihojilo, takže mi k mému obrovskému překvapení skoro celé spadlo přímo do ruky.

Obecně musím říct, že nejvíce jsem si užívala extrémně milý přístup všech lékařů, jak ke mně, tak k pacientům. Lékaři byli opravdu velmi trpěliví, vždy vše poctivě vysvětlovali a nikdy nenechali nemocného odejít s pocitem, že je něco nejasného. Stáž v zahraničí bych všem doporučila, zvlášť pokud máte zkušenosti s cestováním a nebojíte se výzev. Nespoléhejte se jen na školní programy a pokuste se vyšlapat si cestičku sami. Věřte, že nebudete litovat!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Foto: archiv H. Veselkové

Nápad jet na stáž se v mé hlavě zrodil někdy na začátku minulého roku, když jsem začala mít pocit, že už vím, jakému oboru se chci věnovat – samozřejmě se to od té doby už zase 10krát změnilo :). Vysnila jsem si, že bych chtěla stážovat na nějaké dobré ORL klinice v zahraničí, ideálně někde, kde se mluví anglicky.

V té době už bylo pozdě hlásit se na stáž od IFMSA (a navíc bych ani neměla dost bodů na nějakou dobrou), takže jsem se rozhodla hledat na vlastní pěst. Začala jsem posílat e-maily na zahraniční pracoviště, která se mi líbila. Nejdříve jen pár denně, ale vzhledem k tomu, že mi nikdo za první týden neodpověděl, přešla jsem na taktiku kobercového náletu. Dohromady jsem napsala okolo 100 e-mailů, všechny s podobným zněním. Vysvětlila jsem svou situaci, pochválila jejich pracoviště a požádala o stáž.

3 týdny, 3 fakultní nemocnice

Nakonec se na mě usmálo štěstí hned několikrát a vybírala jsem mezi stáží v Austrálii, Kanadě a Tchaj-wanu. Austrálie se ukázala být velmi drahá, Tchaj-wan jsem navštívila během zimního semestru, proto padla volba na 3týdenní stáž v kanadském Torontu.

S kanadskou referentkou jsem se dohodla, že každý týden budu stážovat v jedné z fakultních nemocnic v Torontu. Na tomto místě je nutno dodat, že stáže nebyly zadarmo, v každé nemocnici jsem platila „administration fee“, poplatek cca 50–90 kanadských dolarů. Odjezdu na stáž předcházelo dost rozsáhlé papírování, ne nesrovnatelné s byrokratickým peklem předcházejícím Erasmu. Na začátku června jsem konečně mohla odletět směr Kanada. Toronto je krásné, i když drahé město na břehu jezera Ontario. Je tu spousta pláží, cyklostezek, ale i muzeí a památek. Během víkendů jsem si udělala výlet např. k Niagarským vodopádům nebo do hlavního města Ottawy.

Kanadští pacienti jsou zodpovědnější

První týden stáží jsem trávila v menší nemocnici (Sunnybrook Hospital) na kraji Toronta. Zdejší oddělení se specializuje převážně na otologii a onkologii ORL oblasti. Každý den dopoledne jsem stážovala v ordinacích a odpoledne většinou na sálech. Dokonce mě poslední den stáže primář oddělení obdaroval kovadlinkou z ucha pacienta, u kterého zaváděl kochleární implantát.

Druhý týden byl naprosto odlišný. Nastoupila jsem do velké nemocnice (Mount Sinai Hospital) a na starost mě dostala mladá lékařka. Dozvěděla jsem se, že mladí doktoři v Kanadě opravdu pracují velmi tvrdě – každý den jsme začínali vizitu už v šest hodin ráno a když jsem odcházela okolo sedmé večer domů, moje lékařka ještě zdaleka nebyla u konce svého pracovního dne. Oddělení zde bylo zaměřeno převážně na menší onkologickou operativu a nemoci štítné žlázy. Někdy jsem zapisovala výsledky ultrazvuku, jindy zase obcházela s lékaři nemocné, pomáhala se stehy nebo jen koukala lékařům pod ruce. Právě tady jsem přišla s pacienty do kontaktu asi nejvíce, takže jsem si všímala, jak moc je jejich přístup ke zdraví jiný než u nás. Každý přesně ví, které léky a kdy bere, při odebírání anamnézy všichni velmi dobře věděli, jaké zákroky, kdy a proč podstoupili, až se mi tomu prvních pár dní nechtělo věřit.

Největší ORL zážitek? Patro spadlé do ruky!

Poslední týden jsem pobývala ve velké nemocnici v centru Toronta (Toronto General Hospital). Zdejší oddělení je zaměřeno na velké onkologické zákroky, většinou prováděné v multidisciplinárních týmech. Byla to asi moje nejméně oblíbená část – celé dny jsem trávila na sálech, kde bylo ovšem kvůli náročnosti operací obrovské množství lidí a skoro nikdo neměl čas se mi věnovat. Lepší okamžiky přišly až na konci stáže, kdy jsem dva dny byla v ordinaci, kam přicházeli pacienti na kontroly těsně po výkonech. Doktor, který mě měl na starost, byl dost flegmatický a nechával mě dělat vlastně vše, co se jemu nechtělo. Mým největším zážitkem bylo vytahování stehů narkomance po plastice patra. Kvůli její závislosti se patro vůbec nepřihojilo, takže mi k mému obrovskému překvapení skoro celé spadlo přímo do ruky.

Obecně musím říct, že nejvíce jsem si užívala extrémně milý přístup všech lékařů, jak ke mně, tak k pacientům. Lékaři byli opravdu velmi trpěliví, vždy vše poctivě vysvětlovali a nikdy nenechali nemocného odejít s pocitem, že je něco nejasného. Stáž v zahraničí bych všem doporučila, zvlášť pokud máte zkušenosti s cestováním a nebojíte se výzev. Nespoléhejte se jen na školní programy a pokuste se vyšlapat si cestičku sami. Věřte, že nebudete litovat!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Foto: archiv H. Veselkové

Nápad jet na stáž se v mé hlavě zrodil někdy na začátku minulého roku, když jsem začala mít pocit, že už vím, jakému oboru se chci věnovat – samozřejmě se to od té doby už zase 10krát změnilo :). Vysnila jsem si, že bych chtěla stážovat na nějaké dobré ORL klinice v zahraničí, ideálně někde, kde se mluví anglicky.

V té době už bylo pozdě hlásit se na stáž od IFMSA (a navíc bych ani neměla dost bodů na nějakou dobrou), takže jsem se rozhodla hledat na vlastní pěst. Začala jsem posílat e-maily na zahraniční pracoviště, která se mi líbila. Nejdříve jen pár denně, ale vzhledem k tomu, že mi nikdo za první týden neodpověděl, přešla jsem na taktiku kobercového náletu. Dohromady jsem napsala okolo 100 e-mailů, všechny s podobným zněním. Vysvětlila jsem svou situaci, pochválila jejich pracoviště a požádala o stáž.

3 týdny, 3 fakultní nemocnice

Nakonec se na mě usmálo štěstí hned několikrát a vybírala jsem mezi stáží v Austrálii, Kanadě a Tchaj-wanu. Austrálie se ukázala být velmi drahá, Tchaj-wan jsem navštívila během zimního semestru, proto padla volba na 3týdenní stáž v kanadském Torontu.

S kanadskou referentkou jsem se dohodla, že každý týden budu stážovat v jedné z fakultních nemocnic v Torontu. Na tomto místě je nutno dodat, že stáže nebyly zadarmo, v každé nemocnici jsem platila „administration fee“, poplatek cca 50–90 kanadských dolarů. Odjezdu na stáž předcházelo dost rozsáhlé papírování, ne nesrovnatelné s byrokratickým peklem předcházejícím Erasmu. Na začátku června jsem konečně mohla odletět směr Kanada. Toronto je krásné, i když drahé město na břehu jezera Ontario. Je tu spousta pláží, cyklostezek, ale i muzeí a památek. Během víkendů jsem si udělala výlet např. k Niagarským vodopádům nebo do hlavního města Ottawy.

Kanadští pacienti jsou zodpovědnější

První týden stáží jsem trávila v menší nemocnici (Sunnybrook Hospital) na kraji Toronta. Zdejší oddělení se specializuje převážně na otologii a onkologii ORL oblasti. Každý den dopoledne jsem stážovala v ordinacích a odpoledne většinou na sálech. Dokonce mě poslední den stáže primář oddělení obdaroval kovadlinkou z ucha pacienta, u kterého zaváděl kochleární implantát.

Druhý týden byl naprosto odlišný. Nastoupila jsem do velké nemocnice (Mount Sinai Hospital) a na starost mě dostala mladá lékařka. Dozvěděla jsem se, že mladí doktoři v Kanadě opravdu pracují velmi tvrdě – každý den jsme začínali vizitu už v šest hodin ráno a když jsem odcházela okolo sedmé večer domů, moje lékařka ještě zdaleka nebyla u konce svého pracovního dne. Oddělení zde bylo zaměřeno převážně na menší onkologickou operativu a nemoci štítné žlázy. Někdy jsem zapisovala výsledky ultrazvuku, jindy zase obcházela s lékaři nemocné, pomáhala se stehy nebo jen koukala lékařům pod ruce. Právě tady jsem přišla s pacienty do kontaktu asi nejvíce, takže jsem si všímala, jak moc je jejich přístup ke zdraví jiný než u nás. Každý přesně ví, které léky a kdy bere, při odebírání anamnézy všichni velmi dobře věděli, jaké zákroky, kdy a proč podstoupili, až se mi tomu prvních pár dní nechtělo věřit.

Největší ORL zážitek? Patro spadlé do ruky!

Poslední týden jsem pobývala ve velké nemocnici v centru Toronta (Toronto General Hospital). Zdejší oddělení je zaměřeno na velké onkologické zákroky, většinou prováděné v multidisciplinárních týmech. Byla to asi moje nejméně oblíbená část – celé dny jsem trávila na sálech, kde bylo ovšem kvůli náročnosti operací obrovské množství lidí a skoro nikdo neměl čas se mi věnovat. Lepší okamžiky přišly až na konci stáže, kdy jsem dva dny byla v ordinaci, kam přicházeli pacienti na kontroly těsně po výkonech. Doktor, který mě měl na starost, byl dost flegmatický a nechával mě dělat vlastně vše, co se jemu nechtělo. Mým největším zážitkem bylo vytahování stehů narkomance po plastice patra. Kvůli její závislosti se patro vůbec nepřihojilo, takže mi k mému obrovskému překvapení skoro celé spadlo přímo do ruky.

Obecně musím říct, že nejvíce jsem si užívala extrémně milý přístup všech lékařů, jak ke mně, tak k pacientům. Lékaři byli opravdu velmi trpěliví, vždy vše poctivě vysvětlovali a nikdy nenechali nemocného odejít s pocitem, že je něco nejasného. Stáž v zahraničí bych všem doporučila, zvlášť pokud máte zkušenosti s cestováním a nebojíte se výzev. Nespoléhejte se jen na školní programy a pokuste se vyšlapat si cestičku sami. Věřte, že nebudete litovat!

Helena Veselková, 5. ročník VL

Foto: archiv H. Veselkové